Google

Archibald G. Brown: Pasení ovcí či bavení kozlů?

Datum:1 října, 2015
Komentáře
Přidej

Pán Ježíš, než vstoupil na nebesa aby přijal své právoplatné místo ve slávě po pravici Otce, jako poslední instrukci svým učedníkům uložil, aby byli svědky o Jeho smrti a vzkříšení a činili Jemu učedníky, získávajíce duše skrze misijní úsilí. Evangelikální křesťané, jestli v dnešní době duchovního úpadku zcela neusnuli, chtějí tento příkaz Páně a příklad učedníků naplnit. Když však dnes křesťané či sbory realizují misijní aktivity, až příliš často, ne-li ve většině případů, se tak rozhodli činit skrze nějaké atraktivní programy, koncerty a podobně.

Je zajímavé, že tento trend není až tak nový, jak by se někdo mohl domnívat. Dokumentuje to poměrně známý text dobrého přítele Charlese H. Spurgeona, baptistického kazatele Archibalda G. Browna (1844-1922), nazvaný Feeding Sheep Or Amusing Goats (Pasení ovcí či bavení kozlů?), který zasluhuje, aby se s ním křesťané seznámili a vážně nad ním uvažovali, a v dnešní době to platí dvojnásob. Ve skutečnosti se jedná o zkrácenou a zhuštěnou verzi Brownova kázání asi z roku 1890 – tedy v době tzv. Downgrade controversy, kontroverze úpadku – s názvem The Devil’s Mission of Amusement: The Church’s Task – Entertainment or Evangelization? (Ďáblova misie zábavy: Úloha církve – bavení či evangelizace?). Pro Brownovu blízkost Spurgeonovi a vzhledem k tomu, že sloužil a kázal ve stejném duchu jako on, bývá Pasení ovcí či bavení kozlů často připisováno právě Knížeti kazatelů. I když je to mýlka, nepochybujeme, že Spurgeon k tomuto kázání vyjádřil své bezvýhradné amen.

Text je neobyčejně aktuální, a v této době ještě o mnoho víc, než v době kazatele Browna. Tento zbožný muž plný Ducha Svatého vskutku prokázal neobyčejnou duchovní prozíravost, a vystihl, kam směřuje vývoj v církvi: „Koncert se rychle stává tak uznávanou částí života církve jako modlitební setkání, a na většině míst má také větší návštěvnost. (…) Na zajišťování zábavy pro lidi se bude brzy nahlížet jako na nezbytnou součást křesťanské práce a jako na něco, co církev Boží zavazuje tak, jako by to bylo Boží nařízení, nepozdvihne-li se proti tomu nějaký hlas, který se nenechá přehlušit.“ Pravá slova! Nechť tedy církev slyší hlas z minulosti, jemuž je tak potřebné dnes znít.

Pasení ovcí či bavení kozlů?

V táboře Páně, mezi vyznávajícími křesťany, se vyskytlo zlo tak nebetyčně nestoudné, že ani velmi krátkozraký člověk jej v několika posledních letech nemohl přehlédhnout. Vyvinulo se neobyčejně rychle, a to i podle standardů zla. Působilo jako kvas, dokud nenakvasilo všecko těsto. Ďábel zřídkakdy učinil něco chytřejšího, než když církvi naznačil, že součástí jejiho úkolu je poskytovat lidem zábavu, aby je získali do svých řad. Lidská přirozenost, která dlí v každém srdci, tomu skočila na udičku. Nyní zde má příležitost, aby vyhovovala tělu, ale stále si zachovala klidné svědomí. Můžeme nyní činit, jak je nám libo, abychom prospěli druhým. Hrubý starý kříž můžeme vyměnit za „kostým“, a tu výměnu můžeme učinit s dobročinným záměrem povznést lidi.

Od dob mluvení bez obalu, jak činili puritáni, církev postupně zmírnila svá slova, pak přimhouřila oči a omluvila soudobou lehkovážnost. Pak je začala tolerovat na svém okraji. Nyní je přejala pod záminkou získání mas.

To první, čím bych oponoval, je, že o poskytování zábavy lidem se v Písmu nikde nemluví jako o úloze církve. Je-li to práce křesťanů, proč o tom Kristus nemluvil? „Jdouce po všem světě, kažte evangelium všemu stvoření“ (Mk 16,15). To je dost jasné. Rovněž by bylo jasné, kdyby dodal: „a poskytujte zábavu těm, kterým se evangelium nezamlouvá.“ Žádná taková slova zde nicméně nejsou k nalezení. Nezdá se, že by mu přišla na mysl.

A opět, „onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele (…) k dílu služebnosti“ (Ef. 4:11-12). Kde je zde místo pro baviče? Duch svatý o nich mlčí, a Jeho mlčení je velmi výmluvné. Byli proroci pronásledováni, protože bavili lidi, nebo proto, že to odmítli? Koncerty řady mučedníků nerozšiřují.

Opět, poskytování zábavy je v přímém protikladu s učením a životem Krista i všech jeho apoštolů. Jaký byl postoj církve ke světu? Striktní oddělení a nekompromisní nepřátelství. A zatímco z Jeho úst nevyšel sebemenší náznak o získávání světa bavením nebo přizpůsobením metod jeho vkusu, Jeho požadavek nesvětskosti byl stálý a důrazný. V jedné krátké větě předložil, jaké chtěl své učedníky mít: “Vy jste sůl „(Mat. 5:13), nikoliv cukrkandl – tedy něco, co svět spíše vyplivne, než s úsměvem spolkne.

Krátké a příkré bylo prohlášení, „nech, ať mrtví pochovávají mrtvé své“ (Mat. :08:22). „Království mé není z tohoto světa“ (Jan 18:36). „Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí“ (Jan 15:19). Při tom všem byl naprosto vážný.

Kdyby Kristus do své služby vnesl více pestrých a zábavných prvků, byl by populárnější. Nicméně, když od něj odešlo mnoho učedníků pro zpytující povahu Jeho učení, neshledávám, že se jakkoli pokusil rozmnožit zredukované obecenství uchýlením se k něčemu, co by více vyhovovalo tělu. Neslyším Jej říkat, „Utíkej za těmi lidmi, Petře, a řekni jim, že zítra budeme mít bohoslužbu jiného stylu, něco krátkého a atraktivního s trochou kázání. Uspořádáme pro lidi příjemný večer. Řekni jim, že se jim to bude jistě líbit. Rychle, Petře, musíme ty lidi nějak přilákat.“ Pán Ježíš litoval hříšníky, vzdychal a plakal nad nimi, ale nikdy se je nesnažil pobavit.

Též v epištolách budeme marně hledat stopy tohoto evangelia zábavy. Jejich zpráva je, „vyjděte, zůstaňte venku, zůstaňte čistí!“ Je pozoruhodné, že cokoliv, co se jen trochu podobá klamání, zcela chybí. Apoštolové měli v evangelium neomezenou důvěru a žádnou jinou zbraň neužívali..

Poté, co Petra a Jana zavřeli za to, že kázali, měla církev měla modlitební setkání, ale nemodlila se: „Pane dejž služebníkům svým, aby mohli moudrým pěstováním nevinné rekreace ukázat těmto lidem, jak šťastní lidé jsme.“ Jestliže nepřestávali kázat Krista, neměli čas pořádat zábavy. Jsouce rozptýleni do všech stran pronásledováním šli, všude kázajíce evangelium. Obrátili svět vzhůru nohama (viz Skutky 17:6). Nyní všal svět obrací vzhůru nohama církev; to je ten jediný rozdíl! Pane, očisti církev od vší hniloby a neřádu, do nichž ji ďábel přivedl, a navrať nás zpět k apoštolským metodám.

A na konec, misie skrze zábavu nevede k žádoucímu cíli. Působí jen zmatek mezi čerstvě obrácenými. Nechť lehkomyslní a posměvači, kteří děkují Pánu Bohu, že jim církev vyšla vstříc na půl cesty, mluví a svědčí. Nechť ti, jenž byli obtíženi hříchem a nalezli pokoj skrze koncert, nemlčí! Nechť se postaví opilci, u kterých byla divadelní zábava Božím článkem v řetězci obrácení! Není nikdo, kdo by odpověděl. Misie zábavy neprodukuje žádné skutečně obrácené. Potřeba této doby ve službě je učenost spojená s pravou a živou vírou a vroucí duchovností, vyvěrající jedno z druhého jako ovoce z kořene. Je zapotřebí biblického učení, tak hluboce porozuměnému a procítěnému, že se lid zapálí pro věci Boží.

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: