Poznámky k otevřenému dopisu matky dvou sodomitských synů, adresovaného Jimu Wellsovi.

Písmo svaté obsahuje tolik varování proti falešným prorokům a tak jasná proroctví o odpadnutí, které má přijít, že křesťané žádné doby nemohli a nemohou mít výmluvu, že o tomto nebezpečí nevěděli. Už Timoteus měl vědět, že „přijde čas, že zdravého učení [lidé] nebudou trpěti, ale majíce svrablavé uši, podlé svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele“ (2. Tim. 4:3). Odpadnutí se v historii projevovalo různými způsoby, ale vždy s ním byl spojený úpadek mravů a zbožnosti. Proto různí reformátoři vystupovali nejen proti bludům, ale i proti konkrétním projevům bezbožnosti, protože šlo o dvě strany téže mince.

Jednou z věcí, na kterých lze zřetelně vidět, jak hluboko v naší generaci pokleslo tolik denominací, je čím dál rozšířenější přijímání a obhajování sodomie. Přitom již zmíněného Timotea Pavel varoval, že samcoložnictví patří vedle dalších hříchů k tomu, co je „na odpor zdravému učení“ (viz 1. Tim. 1:9-10). A jestliže lidé nemají v posledních dnech trpět zdravé učení, nárůst podpory toho, co zdravému učení odporuje, je jen logický a očekávatelný. Je to doklad toho, že Hospodin člověka vydal napospas jeho vlastnímu bláznovství, jak vidíme v 1. kapitole Římanům. Jak hrozný bude konec těch, kteří vědouce o spravedlivém právu a soudu Božím nad takovými hříchy (že ti, kteříž takové věci činí, hodni jsou smrti), činícím ještě nakládají, totiž schvalují je!

Otevřený dopis

Ospravedlnění sodomie, se kterými lidé obvykle přichází, nebývají příliš nápaditá; člověk je málokdy skutečně originální. Proto ani není třeba dopodrobna rozebírat konkrétní případ, kterého se tento článek dotýká. Jedná se o otevřený dopis jedné matky dvou synů sodomitů, adresovaný severoirskému poslanci za Demokratickou unionistickou stranu Jimu Wellsovi. Ten odsoudil a opustil charitativní organizaci National Trust pro její veřejnou podporu sodomie a tzv. „homosexuálního manželství“, a tento jeho postoj byl poměrně medializovaný.

Na to tato mu jedna žena, Elaine Somersová, jenž sama sebe nazývá křesťankou, napsala otevřený dopis a zveřejnila jej na Facebooku, čehož se posléze chytila média. V něm popisuje, jak jí postupně dva její synové oznámili svou homosexuální orientaci. Píše, jak jí to prvně zasáhlo, ale nakonec se s tím i pro vliv její matky vyrovnala a nyní je na ně oba velmi hrdá. Její matka jí totiž řekla, že oba jsou Božím stvořením a Božími syny, a proto je musí milovat, jaké jsou. Na závěr paní Somersová uvedla, že by sice mohla citovat verše ze Starého zákona o homosexualitě (jako by ji razantně neodsuzoval i Nový zákon), ale že prý Ježíš, kterého zná ona i její matka, ji učí, že oba její synové jsou drazí v jeho očích, a to jí nikdo nevezme. Jim Wells podle ní nezná pravý význam křesťanské lásky; snad ho prý jednou pozná.

Sám o sobě není tento případ ničím významný a neliší se od jiných kontroverzí, které ve veřejném prostoru kvůli této otázce nastávají. Nicméně hodná pozoru je reakce vzácného bratra ze Svobodné presbyterní církve v Ulsteru (historické označení území Severního Irska), kazatele Rev. Ivana Fostera na tuto záležitost na svém blogu The Burning Bush, v níž ukazuje, jak se tato matka tragicky mýlí. Odpověď není dlouhá, ale dotýká se všech podstatných bodů a poukazuje na všechno, co je třeba vzít v úvahu při biblickém posuzování toho, jaké postavení sodomité v Božích očích zaujímají, a proto je vhodné ji důkladně zvážit.

Reakce br. Fostera

Jak Jim Wells odpoví na dopis, který mu adresovala matka dvou sodomitských synů, je zcela jeho věc a já za něj odpovídat nehodlám. Nicméně tato žena tvrdí některé velmi bláznivé a bludné věci ohledně Božího postoje vůči sodomii. Ty je třeba konfrontovat a vyvrátit, neboť jsou velmi mylné a nanejvýš rouhavé.

Pro sodomity a jejich zastánce je velmi běžné přicházet s nanejvýš urážlivými a klamnými tvrzeními ohledně Božího pohledu na sodomii. Je v souladu s povahou této hrozné ohavnosti, že komunita s ní spojená nemá bázeň tvrdit, že Pán Bůh jejich ohavný životní styl schvaluje.

Nic nevzbuzuje Boží hněv tolik, jako takové nestoudné zkreslení Jeho charakteru a svatého Slova.

Paní Elaine Somersová tvrdí, že podle jejího názoru může říct o svém starším sodomitském synu: „Bůh ho učinil, je to Boží syn“. Šla ještě dál a řekla: „I já mohu vzít ze Starého zákona verše o homosexualitě, ale Ježíš, kterého znám a kterého znala moje matka, mě učí, že jsou drazí v jeho očích, a to mi nikdo nemůže vzít.“ Nadto panu Wellsovi řekla: „Neznáte pravý význam křesťanské lásky. Doufám, že ho jednou poznáte.“

V řadě důležitých oblastí se zcela mýlí.

Děti Boží

Prvně, je pravda, že její synové jsou Božím stvořením. Nicméně Pán Bůh není původcem jejich hříchů. Ty pramení z přirozenosti, kterou zdědili od Adama. Je to přirozenost zkažená a naprosto hříšná, společná všem mužům i ženám. „Všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží“ (Římanům 3:23). Sodomie synů této ženy plyne z této zkažené přirozenosti.

Je běžná představa, kterou učí většina církví, že všichni lidé jsou Božími dětmi, i když ve skutečnosti nejsou. Takový vztah vyžaduje „nové narození“. Tak to řekl Pán Ježíš. „Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Amen, amen pravím tobě: Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího. (…) Což se narodilo z těla, tělo jest, a což se narodilo z Ducha, duch jest. Nediviž se, že jsem řekl tobě: Musíte se znovu zroditi“ (Jan 3:3.6-7).

Stejnou pravdu nacházíme v Janově evangeliu i dříve: „Kteříž pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti, těm, kteříž věří ve jméno jeho, kteříž ne ze krví, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha zplozeni jsou“ (Jan 1:12-13).

Být dítětem Božím není náš přirozený stav; před tím, než se Jeho dětmi můžeme stát, musíme být vystaveni působení Boží milosti. Musíme být znovuzrozeni milostí a mocí Ducha svatého. „I vás obživil mrtvé v vinách a hříších, v nichž jste někdy chodili podlé obyčeje světa tohoto, a podlé knížete mocného v povětří, ducha toho, kterýž nyní dělá v synech zpoury. Mezi nimiž i my všickni obcovali jsme někdy v žádostech těla svého, činivše to, což se líbilo tělu a mysli, a byli jsme z přirození synové hněvu jako i jiní. Ale Bůh, bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou, kterouž zamiloval nás, také i nás, když jsme mrtví byli v hříších, obživil spolu s Kristem, (milostí spaseni jste), a spolu s ním vzkřísil, i posadil na nebesích v Kristu Ježíši, aby ukázal v věku budoucím nepřevýšené bohatství milosti své, z dobroty své k nám v Kristu Ježíši. Nebo milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe, darť jest to Boží“ (Efezským 2:1-8).

Popis zkušenosti křesťanů v Efezu při obrácení je společnou zkušeností všech pravých věřících. Není-li toto i naše zkušenost, nemáme právo nazývat se Božími dětmi!

Sodomité se mohou stát Božími dětmi

Z 1. Korintským 6: 9-11 je zřejmé, že sbor v Korintu zahrnoval některé, kteří dříve byli sodomité, ale kteří prožili znovuzrození a byli ze svého hříchu vysvobozeni. „Zdaliž nevíte, že nespravedliví dědictví království Božího nedosáhnou? Nemylte se, ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani měkcí, ani samcoložníci, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči dědictví království Božího nedůjdou. A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho.“

Je třeba zaznamenat změnu, o níž Pavel mluví. „A takoví jste někteří byli, ale obmyti jste, ale posvěceni jste, ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho.“ „Obmyti, posvěceni, ospravedlněni“ – to je naprostá srdce i život měnící zkušenost.

Kratší katechismus vysvětluje toto učení v odpovědi na otázku 33: „Co jest ospravedlnění?“

„Ospravedlnění jest skutkem svobodné milosti Boží, v kterémž on všecky hříchy naše odpouští nás za spravedlivé před obličejem svým přijímá, a to pouze pro spravedlnost Kristovu, kteráž nám přičtena a samou toliko vírou přijata bývá.“

To se stalo i se sodomity v Korintu, kteří byli obráceni Boží milostí. Bylo jim odpuštěno a byli Pánem Bohem přijati coby spravedliví na základě přičtené spravedlnosti Kristovy.

Ale více než to, byli „posvěceni“!

Opět citujeme kratší katechismus. Otázka 35: „Co jest posvěcení?“

„Posvěcení jest skutek svobodné milosti Boží, skrze který na celém člověku podle obrazu Božího obnoveni býváme a vždy způsobnějšími se stáváme zemříti hříchu a živi býti spravedlnosti.“

Jinými slovy, dochází k naprosté změně životního stylu. „Protož jestli kdo v Kristu, nové stvoření jest. Staré věci pominuly, aj, nové všecko učiněno jest“ (2. Korintským 5:17). Cizoložník přestává být cizoložníkem. Zloděj přestává být zlodějem. Lhář a podvodník přestává být lhářem a podvodníkem. A co je důležité, sodomita přestal být sodomitou, v myšlenkách i činech!

Spasitelův soucit

Kristův soucit s hříšníky nesmí být považován za přijetí jejich hříšného stavu, nebo brán tak, že Mu jejich hřích nevadí. Podivuhodné líčení toho, jak Spasitel v posledních dnech své služby hleděl na Jeruzalém, si zaslouží pozorně zaznamenat.

„A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním, řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma.Nebo přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran, a s zemí srovnají tě, i syny tvé v tobě, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého“ (Lukáš 19:41-44).

Zde máme soucit s největšími bezbožníky. Chovali vůči Spasiteli ty nejhorší záměry. Městem měla brzy zvučet slova odmítnutí Krista. „Tedy Pilát uslyšev tu řeč, vyvedl ven Ježíše, a sedl na soudné stolici na místě, kteréž slove Litostrotos, a Židovsky Gabbata. A bylo v pátek před velikonocí, okolo šesté hodiny. I řekl Židům: Aj, král váš. Oni pak zkřikli: Vezmi, vezmi, ukřižuj jej. Řekl jim Pilát: Krále vašeho ukřižuji? Odpověděli přední kněží: Nemámeť krále, než císaře. Tehdy vydal jim ho, aby byl ukřižován. I pojali Ježíše a vedli“ (Jan 19:13-16).

To byli ti samí lidé, vůči nimž měl Kristus soucit a pro něž před několika dny proléval slzy nejhlubšího smutku.

Spasitelova spravedlnost

Ty slzy žalu však doprovázela ta nejvážnější slova: „Uzřev město, plakal nad ním, řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly, ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma. Nebo přijdou na tě dnové, obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran, a s zemí srovnají tě, i syny tvé v tobě, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, proto že jsi nepoznalo času navštívení svého!“

Pán Ježíš je Spasitel, ale rovněž svatý a spravedlivý Soudce! Město, nad nímž plakal, bylo asi o 35 let později navštíveno strašlivým soudem, soudem, který nad lidem izraelským stále těžce spočívá. Slova milosrdenství a lásky v evangeliu prospějí pouze těm, kteří činí pokání a věří mu.

Muži a ženy, jejichž životy ovládá a řídí hřích, jako sodomité rozhodně jsou, nemohou tvrdit, že jsou Božími dětmi! Křesťan je někdo, v němž Pán Bůh uskutečňuje svou vůli, jak uvádí apoštol Pavel. „Bůh pak pokoje, kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě v vás to, což jest libé před oblíčejem Jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen“ (Židům 13:20-21).

Sodomité žijí v naprostém vzdoru vůči Boží zjevené vůli, v naprostém protikladu Jeho svatého zákona. U neobráceného sodomity naprosto chybí ono „působení v vás toho, což jest libé před oblíčejem Jeho.“ Tato nešťastná žena je ohledně věčného stavu svých synů naprosto oklamána. Její omyl je však tragicky schvalován a podporován vůdci hlavních církví po celém světě!

Jaký hrozný den odplaty očekává jak na svůdce, tak jejich svedené oběti!