Postoj Božího lidu k Písmu svatému, ke knize Boží, má zásadní důležitost pro život a zdraví církve Kristovy. Hospodin zaslíbil, že patří na ty, kdož jsou chudí a zkroušeného ducha, a třesou se před Jeho Slovem, a že se ukáže k jejich potěšení (Iz. 66:2.5). Bez toho, aby se k nám Pán Bůh každodenně milostivě skláněl, nebudeme moci obstát – a nebudeme-li brát vážně to, co nám On sám v Bibli říká, nemůžeme toto sklánění očekávat, jak ukazuje Izaiáš. „K zákonu a svědectvi!“ volá přepevná řeč prorocká. „Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře, až by [každý] toulati se musil, zbědovaný jsa a hladovitý.“ (Iz. 8:20-21) Nebudou-li se vyznávající křesťané obracet k Písmu, a to ve správném duchu, spoléhajíce se na to, že je plně vdechnuté, svaté, neomylné, dokonalé a věčné, budou postrádat světla (viz. Ž. 119:105), budou tápat v temnotě, nevědíce, co si počít, a budou nutně duchovně strádat – čehož je naše doba obzvláštním dokladem.
Toho všeho si bylo dobře vědom i kazatel evangelia a věrný služebník Pána Ježíše John Charles Ryle, kterého Spurgeon nazval „evangelickým či evangelikálním šampionem.“ (J. C. Ryle si naproti tomu velmi vážil Spurgeona, jak čtenář sám zjistí ze čtení kázání Nefalšování Slova.) Ve svém kázání, které roku 1858 adresoval shromáždění anglikánských kazatelů, varoval na základě slov apoštola Pavla z 2. Korintským 2:17 před záludným jednáním s Božím Slovem a jeho falšováním. Už tenkrát se začali objevovat liberální a modernisticky zaměření lidé, kteří Bibli ve větším či menším měřítku považovali za produkt své doby, plný bájí a mýtů, skrze který k nám Pán Bůh může promlouvat, ale sám o sobě je velmi nedokonalý a v mnohém zastaralý.
Proti tomu se J. C. Ryle ve svém kázání, které později zahrnul i do své knihy Warnings to the Churches (Varování církvím), postavil a před takovými postoji velmi varoval. (Podotkněme, že podobný postoj později, když se situace ještě zhoršila, zaujal i Spurgeon, když v posledních pěti letech svého života zápasil za pravdu Boží v tzv. kontroverzi úpadku [v angl. Downgrade controversy].). Vedle toho zdůrazňoval, že kazatelé mají Písma vykládat tak, jak stojí, v plnosti a bez vytáček, jakož i v upřímnosti, vážně, s bázní a v sebebevydání se Hospodinu.
Toto hluboké kázání hovoří samo za sebe, neboť J. C. Ryle mluvil vždy jasně, srozumitelně, v nejlepším slova smyslu prostě, a v neposlední řadě přímo a bez vytáček. Ač staré 150 let, je tak i v dnešní době velice aktuální, a zejména kazatelé by měli tato slova pečlivě a v sebezpytujícím duchu zkoumat. Nicméně i řadovým věřícím mají mnoho co říct, jak pro soukromé studium Bible, tak jakožto vůdce ke zkoumání kazatelen, pod kterými sedí – zda z nich vskutku zní Slovo Boží vyložené v upřímnosti, jako z Boha a jako v Kristu, a nefalšuje se a nejedná se s ním záludně. Běda každému, kdo je v církvích, jež v této oblasti selhaly!
Ó, jak by naše zem opět duchovně vzkvetla, kdyby sbory na kazatelnách zapudily ony mnohé, jež falšují a cizoloží Slovo Boží, a kdyby Pán dal povstat těm, jež mluví ve stejném duchu, jako apoštol Pavel – a jak to popisuje i J. C. Ryle! Pak by Hospodin vskutku potěšil českého Siona, a učinil jeho poušť přerozkoušnou a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově. Pak by pravá duchovní radost a veselí byly nalezeny v něm, díkičinění a hlas žalmů zpívání. Jen slyšme Jeho hlas: „Pozorujte mne, lide můj, a rodino má, nastavte mi uší; nebo zákon ode mne vyjde, a soud svůj za světlo národům vystavím.“ Kéž by to sám Nejvyšší učinil ze své nekonečné svrchované milosti ke slávě svého svatého jména. A s touto modlitbu tedy čtěme a rozjímejme nad kázáním Jeho služebníka J. C. Rylea. Amen i amen.
Nefalšování Slova (PDF, 100 kB)
Přidej