Google

Prorok jako jehla v kupce sena

Datum:12 listopadu, 2014
Komentáře
Přidej

Jednou z populárních námitek vůči cessacionismu (učení, že nadpřirozené dary a zjevení, o kterých čteme na některých místech Nového zákona, již pominuly a v dnešní době se nevyskytují) je, že jeho zastánci ve své kritice jevů spojených s charismatickým hnutím zachází až příliš do extrému. Přeci to, že se vyskytují falešné napodobeniny darů a proroctví, neznamená, že zde nejsou ani žádné pravé dary a proroctví. Konzervativní evangelikálové by i souhlasili, že charismatické hnutí vyplodilo nějaké – nebo dokonce i mnohé – falešné proroky, ale mnozí (a v České republice nejspíše většina) by zároveň stáli za tím, že se dnes stále dají nalézt i praví proroci, i pravá proroctví. (Otázkou jazyků a uzdravování se článek dále zabývat nebude.) Někdo by možná argumentoval, že i ve Starém zákoně byly doby, kdy falešní proroci počtem zdaleka přesahovali pravé proroky Boží, a že stejná situace je i dnes.

Na chvíli nyní pomiňme biblické argumenty, proč se již praví proroci nevyskytují a předpokládejme, že nějací proroci přeci jen dnes k nalezení pořád jsou. Pak ovšem zůstává otázka, kteří konkrétně to jsou. Obecné tvrzení, že jsou i praví proroci, je prázdné, nemůžeme-li na někoho konkrétního poukázat: „Je to například ten a ten.“ Už to, že taková prohlášení konzervativní evangelikálové, kteří obhajují existenci moderních proroků, málokdy činí, o něčem hovoří. Nicméně při posuzování, zda se nějací proroci vyskytují i dnes, nejsme zanechání pouhým dojmům a dohadům, ale můžeme se opřít o pevný základ Božího Slova. Není pochyb, že existují-li dnes nějací praví proroci, musí charakter jich osobně i jejich proroctví odpovídat obecnému charakteru proroctví a proroků v Písmu. Porovnáním toho, co zjevuje Boží Slovo, a moderní prorocké scény tedy může značně napovědět, zda se i v dnešní době vyskytují aspoň nějací praví proroci.

Neomylnost, ortodoxie, mravnost

Prvním bodem testu je nechybnost; proroci v Písmu byli ve svých prorockých výrocích neomylní. (Samozřejmě pokud hovořili ve jménu Božím; pokud hovořili sami za sebe, mohli se samozřejmě mýlit jako každý jiný člověk. I Nátan řekl sám za sebe Davidovi, že může postavit Hospodinu chrám, ale pak mu Pán Bůh zjevil, že tomu tak není; zde se tedy Nátan nemýlil jako prorok, ale jednoduše jako člověk vyjadřující soukromý názor.) To zcela diskvalifikuje charismatické hvězdy jako Benny Hinn, Rick Joyner, Paul Cain, Bob Jones* a další, protože ti se již usvědčili, když se jejich konkrétní proroctví o konkrétních událostech nevyplnila. Jsou tedy falešnými proroky.

Prorokuje-li někdo – zejména prorokuje-li o pokoji (Jr. 28:9) – nemůže se mýlit, neboť se stává pouze jakousi Boží hlásnou troubou, nemluví již sám ze sebe. Ne, že by Pán Bůh u proroků zcela potlačil jejich osobnosti (vidíme například rozdíl ve stylu proroctví u Izaiáše nebo Ezechiele), ale vždy platilo, že „nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni jsouce, mluvili svatí Boží lidé.“ (2. Pt. 1:21) Když prorok prorokuje, má to stejnou váhu, jako by se otevřela nebesa a slyšitelně k nám promluvil Hospodin sám. Není zde proto nějaký prostor pro omyl nebo nepřesnost (viz tento starší článek).

To ovšem charismatičtí proroci popírají; podle nich je každé proroctví smíšeninou Božího a lidského, a jedno se musí od druhého oddělit. Je vcelku pochopitelné, proč to hlásají; biblická kvalifikace proroků je totiž zcela diskvalifikuje, a chtějí-li udržet svou tezi o pokračujícím Božím zjevení skrze moderní proroky, musí biblickou definici upravit. Když však někdo musí „pozměnit“ charakter biblických proroků a proroctví, aby se do nich „vešel“, i při tom nejshovívavějším náhledu nelze než mít značné pochyby o tom, zda je skutečný prorok. A jelikož je toto učení o „smíšeném“ proroctví mezi charismatiky značně rozšířené, máme dobrý důvod shledávat jejich prorockou scénu značně pochybnou.

S otázkou neomylných proroctví úzce souvisí otázka ortodoxie. Proroci zjevovali Boží pravdy a z definice tedy nemohli o Hospodinu učit něco falešného či pokřiveného. Naopak falešní proroci se vyznačovali zaváděním všelijakých herezí: „Bývali pak i falešní proroci v lidu, jakož i mezi vámi budou falešní učitelé, kteříž uvedou sekty zatracení, i toho Pána, kterýž je vykoupil, zapírajíce, uvodíce na sebe rychlé zahynutí.“ (2.Pt. 2:1) Falešní proroci zde apoštol dává na stejnou úroveň falešným učitelům; jak oni, tak falešní proroci hlásali věci nesoucí zhoubu. Co se toho týče, charismatické hnutí není proslulé zdravým učením. Naopak, bují v něm evangelium prosperity, dominionismus a charismatičtí proroci často hlásají všelijaké prapodivné nauky (například Benny Hinn tvrdíval – i když to pod tlakem později odvolal – že v Boží Trojici je 9 osob, tedy že každá osoba Trojice je trojicí sama o sobě). Těžko tedy jejím prorokům věřit. A s tím úzce souvisí i otázka morální integity. Zatímco svaté proroky Písma si až na několik málo výjimek – jako např. Jonáš – můžeme vzít ve všem za příklad, mezi charismatickými proroky se vyskytly mnohé morální skandály.

Boj proti falešným prorokům

Mnozí by k výše uvedeným věcem i přitakali a souhlasili by, že lidé jako Benny Hinn a další uvedení vskutku jsou falešnými proroky, ale neviděli by to jako důkaz, že by se dnes již nevyskytovali žádní praví proroci a pravá proroctví, stejně jako výskyt mnohých falešných proroků ve Starém zákoně nezdiskreditoval pravé proroky. Nicméně právě vztah pravých proroků vůči těm falešným, jak jej vidíme v Písmu, představuje důležitý argument proti prorokům moderním, protože zde lze podobnost nalézt jen těžko. Praví proroci v Písmu se totiž vždy silně stavěli a bojovali proti oněm prorokům falešným. Nenechávali je jen tak na pokoji, nevyhýbali se tomu o nich hovořit, jako se dnes vyhýbá kontroverzním otázkám, ale odhalovali je a vyhlašovali nad nimi soud.

Považme Jeremiáše, plačícího proroka, který měl vskutku srdce pro Izrael, přes všechnu jejich převrácenost a zatvrzelost. Jeremiášovi nechyběla láska. Ale Hospodin velel, a kdo by tedy neprorokoval? „I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám. Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou. Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich.“ (Jer. 14:16) „Neposlouchejtež tedy slov proroků těch, kteříž mluvíce k vám, říkají: Nebudete sloužiti králi Babylonskému. Nebo oni vám lež prorokují. Neposlalť jsem jich zajisté, dí Hospodin, a však oni prorokují ve jménu mém lživě, abych zahnal vás, kdež byste zahynuli vy i ti proroci, kteříž prorokují vám.“ (Jer. 27:14-15)

Podobně hovořil i Ezechiel: „Podobni jsou liškám na pustinách proroci tvoji, Izraeli. Nevstupujete k mezerám, aniž děláte hradby okolo domu Izraelského, aby ostáti mohl v boji v den Hospodinův. Vídají marnost a hádání lživé. Říkají: Praví Hospodin, ješto jich neposlal Hospodin, a troštují [lidi,] aby [jen] utvrdili slovo [své.] Zdaliž vidění marného nevídáte, a hádání lživého nevypravujete? [A] říkáte: Praví Hospodin, ješto jsem já nemluvil. Pročež takto praví Panovník Hospodin: Proto že mluvíte marnost, a vídáte lež, protož aj, já jsem proti vám, praví Panovník Hospodin. Nebo bude ruka má proti prorokům, kteříž vídají marnost a hádají lež.“ (Ez. 13:4-9)

Nejinak prorokoval Micheáš: „Takto praví Hospodin o těch prorocích, kteříž v blud uvodí lid můj, a hryzouce zuby svými, vyhlašují pokoj, a proti tomu, kdož by jim nic do úst nedal, válku vyzdvihují. A protož obrátí se vám vidění v noc, a předpovídání vaše v tmu; nebo zajde slunce těm prorokům, a zatmí se jim den.“ (Mich 3:5-6) A stejně silná slova nalezneme i u Ozeáše: „Přijdou dnové navštívení, přijdou dnové odplacení, poznají Izraelští, že ten prorok jest blázen šílený [a] člověk ničemný, pro množství nepravosti tvé a velikou nenávist tvou. Prorok, kterýž stráž drží nad Efraimem spolu s Bohem mým, jest osídlem čihařským na všech cestách svých, nenávist jest v domě Boha jeho.“ (Oz. 9:7-9)

Moderní charismatická scéna se však úzkostlivě vyhýbá téměř jakékoliv kritice nebo zpochybňování slov kohokoliv, kdo něco vyhlašuje odvolávajíce se na jméno Páně. Raději mlčí, což obhajují tím, že se nechtějí rouhat Duchu Svatému a nechtějí bojovat proti Pánu Bohu, kdyby to přeci jen byli praví proroci. Charismatičtí proroci se ze svých řad dočkají odsouzení jen výjimečně, a to v případě skutečně velikých morálních skandálů, jako třeba v případě výše zmíněného Paula Caina, opilce a sodomity. A to se navíc týká jen onoho skandálu, ale ne odsouzení dotyčného jako falešného proroka (jejich proroctví i potom bývají uznávána!). Proroci v Písmu byli vskutku jiného ducha. Oni by proti tomu, co se mezi charismatiky děje dnes, jistě nemlčeli, ale řekli by proti nim jasné a přímé slovo. Nebáli by se výše uvedené muže označit za falešné proroky. Slyšíme však dnes nějaké takzvané proroky konkrétně varovat před jinými proroky a před jejich falešnými proroctvími? Nikoli. Jak je tedy můžeme srovnávat s proroky v Bibli? Jak můžeme tvrdit, že jsou pravými proroky, když oni i jejich služba postrádají charakter osob i služby pravých proroků?

Vyčnívání z řady

Stojí-li kdo za tím, že i dnes dává Pán Bůh přímá, nová zjevení moderním prorokům, by měl dát nějaký příklad pravého dnešního proroka. Konzervativní evangelikálové, o kterých byla řeč v úvodu článku, však málokdy něco takového činí. Spíše doufají či jsou přesvědčeni, že někde v tom velikém shluku těch lidí, kteří se prohlašují za proroky, se nacházejí jistě aspoň nějací praví proroci, a že v záplavě všemožných proroctví, vyhlašovaných ve jménu Hospodinově, mají aspoň některá svůj původ vskutku v nebesích. Kdyby však nějací praví proroci dnes byli, jistě by nezůstali anonymně schovaní v davu falešných proroků. Písmo ukazuje, že zejména v době velikých odpadnutí praví proroci stáli mimo tábor a byli od zástupu všemožných falešných proroků jasně odlišitelní.

Když se král Jozafat (velmi nemoudře) spojil s Achabem, aby spolu vytáhli na vojnu do Rámot Galád, vyzval, ať se doptají na slovo Hospodinovo. Achab si tedy shromáždil svých 400 proroků, kteří mu prorokovali úspěch: „I řekli: Táhni, nebo dá [je] Pán v ruku krále.“ (1. Kr. 22:6) Odvolávali se na jméno Boží, na jméno Hospodinovo (viz také verš 11 a 12, kde Sedechiáš v originále užívá Božího jména, Jehova či Jahve). Jozafat však nebyl spokojen: „Což není zde již žádného proroka Hospodinova, abychom se ho zeptali?“ A jaká byla Achabova odpověď? „Ještěť [jest] muž jeden, skrze něhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemlův“ (verš 8).

I Achabovi, bezbožnému králi, byl jasný rozdíl mezi jeho falešnými proroky a pravým prorokem Micheášem. Nesnažil se Jozafata přesvědčit, že je dost dobrá šance, že mezi jeho 400 proroky budou aspoň nějací praví proroci Hospodinovi, a ať si počká, zda-li se vyplní slova aspoň některých z nich. A když byl dotázán na proroka Hospodinova, hned věděl, na koho se obrátit (i když tak činil velmi nerad). Micheáš mezi jeho proroky jednoduše nezapadal, nemohl s nimi být srovnán nebo zaměněn. Byl zde jasný rozdíl, a viděl ho i Achab, tedy muž, který rozhodně nevynikal nějakým duchovním rozsuzováním.

Podobně jako Achab se i král Sedechiáš rád obklopoval všemožnými falešnými proroky, kteří se rádi oháněli jménem Hospodinovým, jako byl například Chananiáš. Nicméně když se dostal do úzkých – neboť Pán Bůh na něj pro jeho hřích přivedl babylonské vojsko, jenž obléhalo Jeruzalém – a Sedechiáš se chtěl dotazovat na slovo Boží, hned věděl, za kým jít, to jest, za Jeremiášem. Posílal pro něj, ať se za ně modlí a tajně se s ním radil ve svých komnatách (Jer. 37:3.17). Neříkal si, který z těch proroků, jimiž se obklopoval, je asi pravým prorokem, a podle čeho to má poznat. Když si přestal lhát do kapsy, když jej vnější situace – či lépe řečeno, Boží prozřetelnost – donutila být k sobě upřímný, měl naprosto jasno, za kým jít, u koho hledat slovo Hospodinovo. (To, že potom neměl odvahu podle Jeremiášova slova jednat, je věc druhá.) Jeremiáš zkrátka nemohl být zaměněn s Chananiášem, nemohl splynout s davem ostatních proroků, nemohl se mezi nimi ztratit. Jednoduše – jeho služba mezi nimi jasně vyčnívala, že to viděl i jinak velmi zaslepený král Sedechiáš.

Závěr

Jak již bylo předesláno v úvodu, jsou-li dnes nějací praví proroci, musí splňovat biblická kritéria a charakter jejich osobně a jejich služby musí odpovídat standardu, jež nám ukazuje Boží Slovo. Chce-li se tedy kdo držet dnes tak rozšířené představy o pokračujícím zjevení skrze proroky, měl by najít nějakého konkrétního pravého proroka. To je zásadní a kritická otázka. Vyskytují-li se dnes praví proroci, musí křesťané vědět, kteří přesně to jsou. Nestačí jen operovat s vágní představou, že někde určitě jsou. Nebudou-li mít křesťané jasno, kdo přesně je pravý prorok a kdo je prorok falešný, jsou ve velikém nebezpečí, že budou následovat proroky falešné, a to nemůže skončit jinak, než duchovním ztroskotáním a v horším případě záhubou (viz 2. Pt. 2:1).

Jsou dnes nějací proroci, kteří by prosluli tím, že jejich předpovědi se vždy vyplní? To asi těžko; a uznali by to i sami charismatičtí proroci. Podle nich se úspěšnost předpovědí liší – v závilosti na zkušenosti proroka osciluje od 10% do dejme tomu 90%. (Třeba Bob Jones o sobě tvrdil, že jeho proroctví se naplňují asi ze dvou třetin.) Nikdo si však o sobě netroufne tvrdit, že se jeho proroctví nikdy nemýlí – důkazy proti tomu jsou příliš silné. Stejně tak v testu ortodoxie a svatého, příkladného života až příliš mnoho charismatických proroků buď selhalo skandálně, nebo se nedá říci, že by zrovna zářili čistotou (ať už v jednom nebo druhém.)

A naposledy – jsou dnes nějací proroci, kteří by silně vystupovali proti lžím a podvodům v charismatickém hnutí a kteří by zcela zjevně stáli odděleně od všech jeho falešných proroků a vyčnívali by mezi nimi? Jeden z tzv. kansaských proroků připustil, že tak 4/5 z proroctví, se kterými se setkal, bylo falešných (a zbývající pětina, kterou považoval za pravou, byla třeba špatně pochopena nebo vyložena, a tak stejně svedla lidi na scestí). Vyhradil se však jasně proti nim a odsoudil ony falešné proroky? Nikoliv. Nepostavil se mimo charismatický tábor, ale stále je v něm plně zapojen.

Pán Bůh dnes hovoří skrze své Slovo. „K zákonu a svědectví!“ (Iz 8:20) A i když bychom na chvíli připustili možnost pravých proroctví i dnes, zkoumání prorocké scény tuto možnost nedovoluje, protože moderní proroci jsou zkrátka jiní než ti bibličtí. Křesťané dnes by si tak měli upřímně odpovědět: slyšeli o nějakém prorokovi, jehož proroctví by se (ověřitelně) vždy vyplnila, který by stál v čistém učení Písma a neuchyloval se k podivným doktrínám, který by zářil svatostí a byl mravním příkladem, který by jasně a zřetelně odsuzoval to všechno falešné v charismatickém hnutí a který by tak jasně vyčníval z davu moderních proroků, že každému soudnému člověku musí být jasný zcela zásadní rozdíl mezi ním a všemi ostatními falešnými proroky? Nemůžou-li však odpovědět kladně, držet se moderních proroků mohou jen na vlastní nebezpečí.

________________________________

* Nezaměňujme s věrným a zbožným kazatelem Bobem Jonesem Sr., zakladatelem známé americké křesťanské univerzity, který byl duchovním otcem Billymu Grahamovi před tím, než se ten vydal na cestu kompromisu a nového evangelikalismu.

Žádné komentáře Přidej

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: