Google

Renesance římskokatolického myšlení

Datum:Duben 9, 2013
Komentáře
Přidej

Dnešní (zejména konzervativní) protestanté si často myslí, že u nich dosáhla reformace svého vrcholu, že se již oprostili ode všech nánosů římského katolicismu, který ještě zůstal u Kalvína či Luthera. Takoví dokazují (1.) že minimálně od Kalvína nečetli ani řádku – ženevský reformátor si římský katolicismus tak ošklivil a tak jím pohrdal, že si nelze představit, že by si z něj chtěl a mohl ponechat cokoliv, o čem nebyl pevně přesvědčen z Písma. Ti, kteří si myslí, že Kalvínův křest dětí je takovým pozůstatkem a hloupě se domnívají, že se tak reformátor dětem snažil skrze rituál zajistit spasení (kdyby to tak bylo, tak by nebyla žádná reformace, protože by to znamenalo, že Kalvín nepochopil naprosté základy evangelia), nechť zví, že tento kníže vykladačů Písma otázku křtu s největší pravděpodobností prostudoval do větší hloubky než oni. Tím neříkám, že jeho pohled je nutno přijmout, nicméně by bylo záhodno jej aspoň prozkoumat a opustit onu hloupou myšlenku katolického pozůstatku. (2.) Takoví též dokazují velikou ignoranci a neschopnost znát a rozumět časům, jakž dovedli za blahé vlády Davidovi synové Izacharovi (2. Par. 12:32), a svou velikou pýchu.

V posledních 50 letech (ale v některých případech i předtím) mezi protestanty totiž došlo k tak nebývalému rozkvětu a návratu různých prvků pro římský katolicismus typických, že nad tím zůstává rozum stát. Těžko se pak lze vyvyšovat nad reformátory, kteří pod bludným a antikristovým učením vyrůstali (a přesto se aspoň v případě Kalvína z milosti Boží zázračným způsobem od oněch ďábelských doktrín a praktik, pokud je mi známo, zcela očistili, 2. Tim. 2:21), když ti, kteří vyrůstali pod kazatelnami protestantskými v době, kdy je protestantismus na scéně již 500 let, přejímají mnohé předpoklady, východiska a schémata myšlení, která jsou vlastní katolíkům. Pojďme si je tedy krátce nastínit. Více zde (PDF, 136 kB)

2 komentáře Přidej

  1. David says:

    Obdivuhodný článek, škoda, že jsem ho nenapsal já…

  2. David says:

    Je zvláštní, že římskokatolická církev povoluje vykonání svátosti kýmkoli v případě nouze. Nový evangelikál si popravdě s tím také hlavu příliš neláme, kdo vysluhuje večeři Pána nebo kdo vykoná křest. Jeden známý pokřtil děti doma ve vaně. :D Protestanté naopak (vzhledem k tomu, že to není záležitost spásy), neviděli důvod, proč by měla někdy vyvstat nouzová situace a musel by to vykonat někdo jiný než kazatel, či osoba církví ustanovená.

  3. Karel Bylina says:

    Martin Hýsek sám sebe nazývá synem izacharovým a tudíž je sám o sobě přesvědčen, že ví co by měl činit boží lid. Tato samolibost čiší i z jeho článku. Ne že by některé věci nebyli pravda, ale styl a postoj jakým je to psáno je mírně řečeno samolibý – jako by on byl ten poslední pravý protestant. Ostatně bible nás nevede k tomu, abychom celý život protestovali proti ŘKC, ale abycom žili Krista a byli tak svědectvím o Ježíši Kristu. S tou modlitbou v jazycích nemá vůbec pravdu a je znát, že to psal člověk, který tento dar nemá a nerozumí tomu. Dar modlitby v jazyku neměli jen apoštolé ale naopak Pavel Korinťany povzbuzuje, aby mluvili v jazycích, jen aby u tho byl pořádeka aby druzí ten jazyk vykládali. Kdyby to byly nesrozumitené zvuky, tak by je nikdo nemohl vykládat. Srovnávat jazyky s latinskou liturgií je totální neznalost problematiky.

    • Martin Hýsek says:

      Jestli někdo při čtení článku nabyl dojmu, že je výrazem samolibosti, pak je mi to líto. Já posledním pravým protestantem dozajista nejsem – dlouhá léta jsem ani o historických postojích mých protestanských předků víry neměl vlastně ponětí a z Boží milosti jsem se s nimi mohl seznámit skrze jiné, a seznámit se také se svou historií. Nepředkládám nic, na co bych s velkou slávou přišel já sám, jediný chytrý – naopak, jiní mě museli ukázat, že jsem nic vlastně nevěděl a že bych na to sám ani nepřišel. A jak praví Písmo, „darmo jste vzali, darmo dejte.“ (Mt. 10:8) Jsem jenom slabou ozvěnou toho, nač dávno přede mnou přišli jiní, co ale z velké části bylo opuštěno a velmi to dnes chybí. Proto chci volat ke stezkám starým (Jr. 6:16).

      Co se týče argumentu, že Bible nás nevede, abychom protestovali proti ŘKC, tak v důsledku vede. Máme statečně bojovat o víru, kteráž jest jednou dána svatým, (Ju. 1:4) a neobcovat s skutky neužitečnými tmy, ale raději je trestat (tzn. odhalovat, Ef. 5:11) a podobně. Argument, že nemáme protestovat, ale žít pro Pána Ježíše a být hlavně svědectvím, zní moc hezky, ale jelikož nám s ním už desítky let kvete ekumena s ŘKC, pak je zřejmě v něčem vadný a nedostatečný. Mě osobně tato otázka z Boží milosti přijde tak jasná, že bych se jí ani nijak zvlášť nezabýval, snad jen čas od času nebezpečí Říma připomněl, ale vzhledem k tomu, že dnes již v naší zemi málokteří protestanté drží původní historický postoj, že s Římem žádná spolupráce v ničem nepřipadá v úvahu (čest výjimkám), tak mi nic jiného ani nezbývá.

      Co se týče jazyků, tak právě proto, že vím, že jsem jenom velmi omezený ve svých znalostech, jsem přesvědčen, že historická protestantská pozice na tuto oblast, že neexistuje žádný „dar modlitby v jazycích“, je ta správná. To musí být v pravdě velmi sebejistí lidé, a nutně řečeno blázniví, kteří se v této oblasti troufají postavit proti velikánům víry jako byli již ve 4. století Chrysostom a Augustýn, nebo později Thomas Watson, John Owen, Matthew Henry, Jonathan Edwards, George Whitefield, C. H. Spurgeon, B. B. Warfield a další! Dar jazyků byl dar zvěstovat Boží věci v cizím lidském jazyku, který se obdarovaný nemusel učit, což pozice vyplývající z výkladu Písma Písmem (spojení 1. Kor. 14 se Sk. 2) Tento výklad ostatně zastávali i kraličtí, když pro vysvětlení dali pro čtenáře do kurzívy slovo „cizí“, aby ukázali, že se jedná o cizí jazyky jako angličtina, čínština apod. Moderní pojetí „modlitby v jazycích“ naopak stojí na výkladu Písma skrze zkušenost, či lépe řečeno vkládání zkušenosti do Písma (která se v moderní době datuje od roku 1906, od událostí v Asuza Street). Je zajímavé, že vůdci tehdejšího letničního hnutí (hnutí svatosti, Holiness movement) se od těchto jevů ihned distancovali.

  4. Jarek says:

    díky Martine, že píšete pravdu, která je v Bibli. Jak málo lidí ji dneska čte a zná Boží milost, která jediná zachraňuje? O to víc jsem povzbuzen, že v ČR jsou i jiní blázni pro Krista.

    • Martin Hýsek says:

      Dobrý den,
      děkuji za povzbuzení. Vskutku nemám jiné ambice, než z milosti Boží – jak to jen pro omezeného člověka jde – předkládat před lidi prostou, ale mocnou pravdu Boží, jak nám ji zjevuje Písmo a jak se ji také drželi naši protestanští předkové ve víře, a vést je aspoň k přemýšlení nad těmito věcmi, to vše k slávě našeho velikého a dokonalého Spasitele Pána Ježíše Krista. Jsem si vědom, že moje argumenty samy o sobě nikoho nemohou přesvědčit a že vše musím vložit do rukou Boží Prozřetelnosti, aby On sám dle své svrchované líbosti skrze tuto nepatrnou službu zasáhl lidská srdce, a proto je povzbudivé vidět, že aspoň někdo si takto ony věci ukládá do srdce. Kéž vás sám Svatý Hospodin zástupů provází a uvozuje do své dokonalé Pravdy, aby se ve vás ještě více rozhojnila milost Boha Otce a našeho Prostředníka, Anděla smlouvy a nejsvatějšího Velekněze Pána Ježíše Krista.
      S pozdravem Martin Hýsek.

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: