Hlas synů Izacharových

Moderním ekumenismem prosáklá církev o tématu oddělení velmi nerada uvažuje. Když už by ohledně něj měla formulovat nějaký axiomatický princip, pravděpodobně by byl jen jeden a zněl by „neoddělíš se.“ Uvést klíčové teze ve prospěch doktríny oddělení by moderní křesťanství na prvním místě nechtělo, a na druhém nejspíš již ani neumělo. Věrní Boží muži, mezi které patřil i kazatel John E. Ashbrook, však od své povinnosti hlásat celou radu Hospodinovu…

Onen starý, zásadový fundamentální evangelikalismus, který ve Spojených státech převládal před druhou světovou válkou, a ten nový zkompromisovaný, který se tak nesmírně rozšířil po ní, se od sebe lišily ve více aspektech, ale tím klíčovým by bezpochyby byl důraz na oddělené stání od apostáze a kompromisu. Protože nyní již principy novoevagelikalismu takřka všude převládly, doktrína o církevní separaci je mezi současnými vyznávajícími věřícími buď zcela neznámá nebo principiálně odmítaná. Jelikož…

Evangelikalismus 20. století neměl moc osobností, které by pronikly do většího povědomí lidí ve světě. Jména věrných mužů Božích jako Arthur Pink, Martyn Llyod-Jones, Carl McIntyre nebo John Gresham Machen slyšeli mezi nevěřícími jen málokteří. Ostatně něco podobného lze říci i o křesťanech dnes. Jedno jméno z řad širšího evangelikalismu, které – aspoň v Americe – něco řekne i lidem mimo církev, a které v křesťanských kruzích zná každý velmi…

V mnoha článcích na našem blogu se zabýváme vnějším leskem i vnitřní bídou nového evangelikalismu, k čemuž je také označujeme příslušným tagem. Nový evangelikalismus můžeme dnes chápat prakticky jako synonymum současného evangelikalismu jako takového, protože se tak rozšířil, že jeho duch či aspoň některé principy prostoupily takřka všemi evangelikálními denominacemi v západním světě s výjimkou mála z nich, kde se velmi cíleně postavili k boji proti němu. U nás se…

Každý křesťan má usilovat, aby se více a více podobal svému Spasiteli, který jej vykoupil z jeho hříchů. Obecně tuto povinnost lze shrnout jako růst ve svatosti, a konkrétně tím většinou myslíme rozvíjení se v charakterových vlastnostech jako laskavost, trpělivost, zdrženlivost, tichost, sebeovládání a podobně, ve všem, co nám není přirozené. V úsilí o svatost se máme jistě více soustředit na její pozitivní aspekty, totiž ty, které spočívají v aktivním…

„Uděláš k tomu sochory z dříví setim, a obložíš je zlatem“ (Exodus 25:13). Jelikož Boží Slovo vdechnul Duch Svatý, můžeme směle říci, že v něm máme dbát na všechno; o ničem nelze říci, že by bylo nedůležité. Pán Bůh v něm k nám lidem mluví, a máme tedy velmi pečlivě poslouchat. „Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel“ (Ž. 62:12). Tím spíše musíme dávat pozor, pokud Hospodin v Bibli mluví…

Postupné procházení knih Královských představuje pro duchovního čtenáře vesměs smutné čtení, z větší části přehlídku hříchu a nevěry. V severoizraelském království nenacházíme ani jednoho skutečně dobrého krále, dokonce i horlivý Jéhu, jenž vyhladil bálovskou modloslužbu, se neodchýlil od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, totiž ctění telat v Bethel a Dan, které v rozporu s druhým přikázáním měla znázorňovat Hospodina. V Judstvu byla situace o něco lepší, ale jen za některých králů,…

„Kterýžto obrátiv se, a pohleděv na učedlníky své, přimluvil Petrovi, řka: Jdiž za mnou, satane; nebo nechápáš, co jest Božího, ale co lidského.“ (Marek 8:33) Od prvních až do posledních stránek Bible jsou křesťané varování o existence velikého Nepřítele svých duší, který jako lev řvoucí obchází, hledaje, koho by sežral (1. Pt. 5:8). On byl tím vrahem od počátku, který svou lží zahubil naše první rodiče a všechny jejich potomky…

“Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí. Neboť Bůh náš jest oheň spalující“ (Žd. 12:28-29) Nelze říci, že by se v církvích, které aspoň vyznávají, že chtějí stát na Bibli, vůbec nemluvilo o bázni Boží a úctě vůči Hospodinu. Jelikož se o ní v Písmu mnoho píše, nemůže to být téma, které by šlo zcela pominout, i když doba je tak zlá,…

“Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí. Neboť Bůh náš jest oheň spalující“ (Žd. 12:28-29) Již v minulosti jsme vícekrát poukázali na skutečnost, že kdybychom se mohli vrátit v čase a navštívit náhodné typické bohoslužby pravých evangelikálních věřících minulosti, a zároveň nevěděli, kam přesně jsme vešli, mohli bychom mít snadno problém rozpoznat, k jakému proudu se daní věřící hlásí, zda k metodistům,…