Na začátku tohoto měsíce si britská baptistická jednota zvolila do pozice generálního tajemníka ženu – kazatelku Lynn Green – což je poprvé v historii (zdroj). Ačkoliv tato zpráva vlastně není nijak zvlášť překvapivá, protože mezi britskými baptisty se první ženy kazatelky objevily již ve 20. letech 20. století, přeci je to informace významná, protože ukazuje, jak tato skupina dále pokračuje ve svém odpadnutí a jak zcela přejala současné protibiblické feministické postoje, které se ve vzpouře staví proti Pánu Bohu a Jím ustavenému řádu (Ef 5:24, 1. Tim. 2:12). Vskutku není divu, že britští baptisté dopadli takto – známý kazatel evangelia C. H. Spurgeon se kvůli většinovému kompromisu od Britské baptistické jednoty oddělil již před 125 lety (za což byl v té době mnohými tvrdě a nevybíravě napadán). I bez dalších konkrétních informací si umíme představit, jak museli od té doby ještě mnohem více upadnout!

Písmo je v otázce žen coby kazatelek zcela jasné, jakkoliv by se jeho učení apostátní liberálové a neortodoxní teologové snažili problematizovat. Apoštol Pavel pod přímou inspirací a vedením Ducha neomylně a autoritativně píše: „Žena ať se učí mlčeci, ve všeliké poddanosti, nebo ženě nedopouštím učiti, ani vládnouti nad mužem, ale aby byla v mlčení. Adam zajisté prve jest stvořen, potom Eva.“ (1. Tim. 2:11-13) Svatý apoštol odkazuje na řád stvoření. Už v Edenu to Pán Bůh zařídil tak, aby Adam vyučoval Evu Božím přikázáním. 2. kapitola Genesis, která podrobně popisuje stvoření muže i ženy, nejprve píše, že Pán Bůh dal zákaz jíst ze stromu poznání muži, a až pak popisuje, jak Hospodin stvořil ženu z mužova žebra (Gn. 2:16-18). Nikde pak nečteme, že by Pán Bůh něco Evě říkal speciálně. Přesto žena, když hovořila s hadem, Boží přikázání znala. Nejlogičtější vysvětlení, které je zcela v souladu s ostatním Písmem, je, že o něm byla zpravena Adamem, což nás učí, že Pán Bůh dal muži autoritu vyučovat od počátku. Kdyby Hospodin nechtěl ustanovit řád, že muž má vyučovat ženu, pak by dal jistě svůj příkaz až oběma zaráz po stvoření Evy. Toto není otázka nějakého „boje pohlaví“ nebo šovinismu. To je otázka Božího Slova. Celá situace s pádem, jakožto i ostatní části Písma, tuto pravdu jen potvrzuje.

Toto je historický postoj všech Bibli věřících křesťanů bez ohledu na denominaci. I známý baptistický kazatel a komentátor Písma John Gill o tomto verši píše: „Žena ať se učí mlčeci, …. Apoštol pokračuje, aby dal další instrukce ženám, jak by se měly chovat při veřejné bohoslužbě, v církvi Boží; chce, aby byly žákyněmi a ne učitelkami, aby seděly a poslouchaly, a učily se více o Kristu a o pravdě evangelia, a trvaly v dobrých skutcích; a chce, aby se učily v tichosti a nežádaly povstávat a mluvit pod záminkou, že mají slovo od Pána, nebo že jsou pod hnutím Ducha Páně, jako některé frenetické ženy činily; a když se setkají v rámci služby Slova s něčím, čemu neporozumí nebo vůči tomu mají námitku, nemají mluvit veřejně, ale zeptat se doma svých manželů, viz 1. Kor. 14:34. A tak si mají počínat ve všeliké poddanosti; jak služebníkům Slova, tak vlastním manželům, poslouchajíce ze srdce způsob učení, který jim je předkládán; a podřizujíce se radostně ustanovením Kristovým, čehož celek je vyznávané poddání se evangelium, a z čehož se stává veškerá vyznávající zbožnost.

Nebo ženě nedopouštím učiti, c,] Mohou učit v soukromí, ve vlastních domech a rodinách mají učit dobrým věcem, Tt. 2:3. Mají napomínat děti ve vychovávání a výstrahách Páně; aniž mají být příkazy a učení matky zanechávány, o nic více než cvíčení otce, viz Př. 1:8. Timoteus bezpochyby obdržel mnohý prospěch ze soukromého vyučování a cvičení jeho matky Eunice a babičky Lois; nicméně ženy nemají učit v církvi, protože se jedná o akt moci a autority a předpokládá to, že osoba, která učí, je vyšší hodnoty a vyššího úřadu, a že má vyšší schopnosti než ti, kteří jsou jimi učeni: ani vládnouti nad mužem; stejně jako v civilních a politických věcech, nebo ve věcech týkajících se občanského vládnutí, a ve věcech domácích a záležitostech rodiny, tak i ve věcech církevních, které se týkají sboru a jeho správy, protože jednou ze součástí vedení a vlády je živit církev s poznáním a porozuměním; a kdyby si to žena vzala na starost, pak by si přivlastňovala a uzurpovala vládu nad mužem, pročež tak nemá činit, ale aby byla v mlčení; sedět tiše a mlčenlivě, učit se a ne učit, jako v 1. Tim 2:11.“

Kdyby tento zbožný anglický baptista věděl, že ve Velké Británii budou nejen ženy kazatelky, ale budou také zastávat nejvýznamnější pozice v celé baptistické jednotě, patrně by si trhal vlasy, či možná ještě spíše by po vzoru Nehemiáše trhal vlasy představitelům této denominace. Dokonce i římskokatolická církev má v této otázce správnější postoj než britští baptisté, což je skutečně velice smutné a alarmující.

I na úvod zmíněný baptistický kazatel C. H. Spurgeon se na tuto problematiku díval stejně. Zde jsou některé z jeho citátů: „Velký je náš údiv, vidíme-li zbožné ženy vystoupit na kazatelnu, neboť jednají v přímém rozporu s nařízením Ducha Svatého, napsaného perem apoštola Pavla.“ „Ženám je nejlépe, když mlčí. Sdílím mínění apoštola Pavla, když vyzýval ženy, ať ve shromáždění mlčí. Přesto zde pro svaté ženy je práce, a čteme o Petrově tchyni, že vstavši, posluhovala Kristu. Činila, co mohla a měla. Vstavši, posluhovala jim. Někteří lidé nedokážou učinit, co je jim dovoleno, a mrhají silami v nářcích, že nejsou povolání dělat práci jiných.“ V jednom kázání také vyzýval: „Stejně tak vy, křesťané, kteří nemůžete mluvit, ženy obzvláště – míním tím, že nemůžete kázat, není vám dovoleno kázat – chci, abyste zářili.“

Vidíme, že britští baptisté na prvním místě jednají v přímém rozporu s Božím Slovem, ale stojí také v opozici vůči svým nejvzácnějším předkům u víře a zcela bláznivě si myslí, že tomu rozumí lépe. Toto se samozřejmě týká mnohých dalších protestantů z různých denominací; když už jsme ovšem u těch baptistů, tak BJB v České republice jde přesně tímto směrem. Oficiálně má kazatelku jen jednu, ale již delší dobu bez výhrad toleruje ženy v různých mužům určených úřadech, má ženu v teologické komisi a polovinu mládeží vedou dívky. Další úpadek je u nich tedy jen otázka času.

Nechme se varovat i tímto nedávným vývojem událostí ve Velké Británii před nebezpečím kompromisu, který nutně vede k apostázi, nečiní-li se pokání. Kéž by se aspoň někdo zastavil na cestách svých a začal přemýšlet o normách Božího Slova a také nad historickými postoji našich Písmu věrných předků u víře, aby se navrátil ke stezkám starým a tím pádem nalezl odpočinutí duši své (Jr. 6:16). Kéž je nám sám Pán slávy k tomu převelice milostiv. Amen.