Hlas synů Izacharových

V každém věku činí Pán Bůh veliké a podivuhodné skutky, které nemáme míjet. Bible sama nás vyzývá, abychom na ně pamatovali. „Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna“ (Ž. 77:12). Napomínal k tomu král David, když uložil zpěvákům ustavičně chválit Hospodina: „Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho, i na soudy úst jeho“ (1. Par. 16:12). Máme si připomínat…

Postupné odcházení zbožných mužů a žen z časnosti na věčnost, jakkoliv obecně nevyhnutelné, je pro pravý lid Boží vždy zármutkem, ale nejvíce tehdy, když je nenahrazují mladší, kteří by po vzoru Elizea vzali pláště již nepřítomných Eliášů a ve spoléhání se na Eliášova Boha šli dále kupředu v moci Ducha. Úbytek věrných těžce doléhal i na Davida, který pozoroval úpadek zbožnosti za vlády Saulovy. Kvůli němu o to usilovněji volal…

Když se chceme dozvědět něco o tom, jak vypadal vnitřní duchovní život pravých věřících v minulosti dávnější než 3-4 generace, povětšinou jsme odkázáni na spisy kazatelů a teologů, protože málokdo jiný ze znovuzrozených měl dostatek vzdělání, prostředků, času a schopností, aby zaznamenal své zvažování nad věcmi Božími budoucím generacím. Spisy puritánů a jiných velkých mužů jsou jistě vzácným dědictvím církve, nicméně – přesto, že to podstatné všechny Boží děti sdílejí…

Nejvyšším cílem apoštola Pavla – který mají sdílet všichni praví křesťané – bylo spět k čím dál většímu poznání Pána Ježíše Krista, svého Boha a Spasitele, které bude završeno ve slávě, kde Jej uvidíme tváří v tvář. K tomu vyvíjel své největší úsilí. „Ale to, což mi bylo ziskem, položil jsem sobě pro Krista za škodu. Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše Pána svého,…

Při teologických disputacích na kontroverzní témata se praví věřící musí vždy odvolávat na Bibli, jediný závazný a neomylný zdroj pravdy Boží, bez kterého jsme zcela v temnotě, neschopní se svou moudrostí dobrat správných duchovních závěrů. „Co praví Písmo?“ je velká otázka, kterou si mají všichni klást. Boží Slovo tedy slouží jako měřítko a soudce ve všech doktrinálních otázkách. To je jeho důležitá role; neměli bychom však zapomínat, že to není…

“Kteříž smyslíte, že jest daleko den bídy.” (Amos 6:3) Jan Amos Komenský nebyl jen význačným pedagogem, učencem a myslitelem, ale vedle dalšího i skladatelem duchovních písní. Jedna z nich, Moudrosti poklad z nebe, zabývající se Slovem Božím, má krásnou sloku: Tou hřivnou se vší péčí, nám těžit velí Pán, a svaté Jeho řeči skládati v srdce stan. Když On, ten věčný Král, k nám poselství své děje, chce, by naň…

Po celou historii lidu Božího, v každé generaci, v některých mužích a ženách Pán zvláštně zapůsobil Duchem Svatým, přitáhl si je k sobě a učinil je velmi zřetelnými obrazy Pána Ježíše Krista. To platí jak o recích víry, výjimečných biblických osobách, jako Josef, Mojžíš, Samuel, David, Daniel, Pavel a podobně, tak o mnohých po nich, jak z řad reformátorů, tak puritánů i jiných. Někdy jejich duchovní zbudování trvalo déle; například…

Jedním z typických rysů puritánských kazatelů a teologů je, že témata, kterými se zabývali, rozebrali vskutku do hloubky a řekli k nim vše, co jen mohli, aby je zcela vyčerpali a neochudili své publikum či čtenáře o důležité pravdy a aplikace. I jednotlivé verše nezřídka rozebrali tak důkladně, že to vydalo na celou knihu; například asi 120 stránková kniha Thomase Watsona A Divine Cordial (něco jako Nebeský lék) je výkladem…

O zpěvu lidu Božího a chválení Hospodina má toho Boží Slovo mnoho co říci, a to nejen v Žalmech. Přesto mnozí křesťané, a zejména mladí, k této významné části svatých služeb Páně přistupují bez jejich náležitého zvažování, s domněnkou, že jediným pravidlem křesťana v této oblasti je mít při chválení upřímné srdce – čímž se nemyslí nic víc než prostá subjektivní upřímnost. Ano, Písmo ukazuje, jak je upřímnost v oslavování…

Před nějakou dobu jsme předložili čtenářům vzácný text od Charlese Spurgeona, v němž bez jakýchkoliv omluv a relativizací hlásá ospravedlnění a spásu z pouhé víry, bez spolupůsobení jakýchkoliv lidských skutků či čehokoliv, co je z člověka. Jeho příklad o námořníkovi, kterému jeho kotva nijak nepomůže, dokud ji má na palubě a neshodí ji z lodi do moře, kde ji nevidí, krásně vystihuje podstatu pravé víry, která se cele spoléhá se…