Hlas synů Izacharových

Apoštol Pavel musel podstatnou část své služby věnovat zápasu proti judaizujícím falešným učitelům, kteří se snažili převrátit čisté evangelium o milosti Boží učiněné skrze Krista, když vedle něj předkládali jako nezbytnosti dodržování židovských ceremonií. Ač jinak vystupoval vůči těm, kteříž pod zákonem jsou, jako by pod zákonem byl, aby ty, kteříž pod zákonem jsou, získal (1. Kor. 9:20), jiným, jenž chtěli vystavit svou vlastní spravedlnost na místo té Kristovy, v…

“Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi.“ (Jeremiáš 6:16) Nikdo, kdo vyznává křesťanskou víru, nemůže – ať už to v praxi vypadá jakkoliv – aspoň slovy popřít, že osobní vztah s Hospodinem a Boží věci mají mít v životě věřících nejpřednější místo. Pán Ježíš…

Před rokem jsme si představili plán čtení skotského kazatele minulosti Roberta Murrayho M‘Cheyna spolu s jeho vyučováním, jak nejlépe brát věčný užitek z pravidelného čtení Božího Slova. I když jen nemnozí kazatelé zpracovali pro svá stádečka zvláštní plány denního čtení Písma, k takovému čtení vyzývali všichni věrní služebníci Boží, protože se jedná o prostředek milosti – aspoň tedy, užívá-li se správně, ne jen formálně, ale ze srdce, s modlitbou a…

Postoj Božího lidu k Písmu svatému, ke knize Boží, má zásadní důležitost pro život a zdraví církve Kristovy. Hospodin zaslíbil, že patří na ty, kdož jsou chudí a zkroušeného ducha, a třesou se před Jeho Slovem, a že se ukáže k jejich potěšení (Iz. 66:2.5). Bez toho, aby se k nám Pán Bůh každodenně milostivě skláněl, nebudeme moci obstát – a nebudeme-li brát vážně to, co nám On sám v…

Mezi písněmi toho nejprominentnějšího zpěvníku Božího lidu, totiž biblické knihy Žalmů, nalezneme skladby nejrůznějšího zaměření – od oslav Hospodina coby mocného Stvořitele či milostivého Spasitele, přes Žalmy pokání a volání o Boží pomoc před nepřáteli, až k Žalmům vyučujícím Boží lid o různých duchovních záležitostech, včetně hříchu a svatosti. To mimochodem ukazuje, že mezi písněmi, které křesťané svému Pánu zpívají, nemusí být jen chvalozpěvy, jak tvrdívali různí lidé v různých…

S dalším, jíž více než šestisetletým výročím upálení mistra Jana Husa by si křesťané měli znovu připomenout toho velkého muže Božího, kterého si Hospodin mocně použil pro své svaté a podivuhodné záměry, když mu ve své svrchované milosti dal skrze působení Ducha Svatého převzal po Johnu Wycliffovi korouhev evangelia, aby ji vyzdvihl pro Jeho pravdu. Apoštol nás coby Boží lid vyzývá, abychom zpomínali na vůdce naše, kteříž nám mluvili Slovo…

Tam, kde Hospodin působí, je rovněž velmi aktivní satan, který se snaží dílo Boží překazit, nebo aspoň zasít semena hříchu a nevěry, která by vyklíčila později. A když se mu nepodaří ani to, aspoň se ve své ďábelské zlosti snaží jim způsobit co nejvíc zla, jak čteme ve Zjevení: „A když uzřel drak, že jest svržen na zem, honil ženu tu, kteráž porodila toho pacholíka. (…) I rozhněval se drak…

Kdyby si lidé měli vybavit nějakou událost z britských dějin 60. let 17. století, patrně by jim přišel na mysl hlavně Velký požár Londýna roku 1666. To je událost velmi známá, nicméně v tomto desetiletí se stalo ještě něco významnějšího, s dlouhodobějším dopadem. V květnu roku 1662 parlament schválil tzv. Zákon o jednotnosti (Act of Uniformity), podle kterého všichni kazatelé anglikánské církve museli dodržovat předepsanou liturgickou formu bohoslužby a mít…

Je smutné vidět tolik vyznávajících křesťanů, o kterých se zdá, že Boží hněv považují za něco, zač se musí omlouvat, nebo alespoň že si přejí, aby nic takového nebylo. Zatímco někteří by nešli tak daleko, aby otevřeně přiznali, že jej považují za vadu na Božím charakteru, přesto na něj ani zdaleka nenahlížejí s potěšením, neradi nad ním přemýšlí a zřídkakdy, slyší-li o něm zmínku, se v jejich srdci proti němu…

Jsou tři věci, které nám Písmo říká o přirozenosti Boží. Za prvé, „Bůh je duch“ (Jan 4:24). V řečtině není žádný neurčitý člen, a říci „Bůh je [nějaký] duch“ je nanejvýš problematické, neboť Jej to staví na stejnou úroveň s ostatními. Pán Bůh je “duch” v tom nejvyšším slova smyslu. Protože je „duch“, je nehmotný, nemaje viditelnou podstatu. Měl-li by Pán Bůh hmotné tělo, nebyl by všudypřítomný, byl by omezen…