V předchozím článku jsme se zabývali úzkou souvislostí mezi nástupem rock & rollu v 50. a 60. letech s bezprecedentním rozvolněním mravů a pošlapáním sedmého přikázání ve stejné době, které jsme místo termínu užívaného ve světě („sexuální revoluce“) raději nazvali biblicky příhodnějším jménem „revoluce nevázanosti“. Onu úzkou návaznost uznávají dokonce i světští autoři. Jelikož Bible nás zcela jasně učí, že i to, co „pouze“ podporuje hřích, je samo o sobě hříšné, mělo by z toho pro křesťany zcela automaticky plynout, že nemohou v církvi adaptovat rockovou hudbu, která tak silně podpořila rozšíření smilstva. To přitom platí i o jejích ještě relativně mírných a melodických formách z počátků tohoto hudebního stylu. Moderní chvály, jak je hraje většina tzv. chválících skupin, jsou s nimi přitom zcela srovnatelné.

Proponentům chval tak racionálně zbývá jediná obhajoba, že všechna špína se tehdy koncentrovala do hříšných slov a není spojená s hudbou samotnou. Pokud k ní přidáme lepší slova z Bible, zlý vliv vymažeme. K tomu lze hned na úvod říci, že sekulární zdroje i hudebníci samotní přisuzovali daný efekt hudbě samotné, nikoliv slovům, takže už jen z toho si o relevanci daného argumentu můžeme udělat dobrou představu. Nicméně se jedná o testovatelnou hypotézu. Pokud revoluci nevázanosti spustila hříšná slova, stačí si projít slova nejznámějších a nejvlivnějších písní, zda jsou skutečně o tolik horší ve srovnání s těmi, které se ve světských písních nacházely dříve. Přičemž vzhledem k míře rozšíření hříchu v souvislosti s rock & rolllem by danou tezi mohlo obhájit jedině to, pokud se hříšná slova v něm vyskytovala jak v mimořádné kvalitě, tak kvantitě.

Vzhledem k citlivé povaze tématu zde nebudeme ovšem citovat konkrétní příklady zlých textů, nebo jen nanejvýš omezeně, protože by to bylo velmi nevhodné. „Smilstvo pak a všeliká nečistota, neb lakomství, aniž jmenováno buď mezi vámi, jakož sluší na svaté“ (Ef. 5:3). Pouze zobecníme to, co nám ze zkoumání vyšlo, spolu s odkazem na podklady, ze kterých jsme vycházeli, pro zachování transparentnosti. Musíme však zdůraznit, že studiu těchto podkladů by se běžní čtenáři z principu neměl věnovat, zejména ne ti z řad mladých. Pokud už kdo pochybuje o oprávněnosti našeho hodnocení a chce jej přezkoumat sám, měli by to být nejlépe kazatelé a starší, kteří primárně nesou odpovědnost za to, co se v církvi hraje za hudbu.

Světské písně v dobách rocku a dechovky

Na první pohled se argument vlivu zlých slov může zdát rozumný, protože nelze popřít, že rockové písně měly některé vysloveně ďábelské texty – třeba píseň Highway to Hell od skupiny AC/DC, kde otevřeně zpívají o svém nevázaném způsobu života, pro nějž se nacházejí na „dálnici do pekla“, nebo bezbožná skladba Johna Lennona Imagine, ve které si představuje svět, v němž neexistuje žádné nebe ani náboženství. Ale to jsou skladby až z roku 1979, resp. 1970 tedy z doby, kdy revoluce nevázanosti už proběhla. Zůstává tedy otázka, zda či do jaké míry byly explicitně hříšné texty její příčinou či naopak pouze produktem. Mezi revolucí nevázanosti a zlými slovy je korelace, ale co způsobilo co?

Také ještě zdůrazněme, že nechceme říci, že by kterékoliv světské texty té doby byly nevinné, ani náhodou. Složily je bezbožné mozky a světské smýšlení autorů se v nich projevuje víc než dost. Typické romantické skladby, v nichž se zpívá o poblouznění do krásných dívek, mají blíže tělesné žádostivosti než pravé biblické lásce mezi věřícím mužem a ženou, která odráží lásku Krista a církve. Ale totéž lze říci v podstatě o všech světských písních stejného druhu, bez ohledu na hudební styl a dobu, ze které pocházejí. I u takové dechovky najdeme bezpočet písní, ze kterých dýchá stejná tělesnost, jakkoliv třeba není vyjádřena s vyslovenou nestoudností. Byla tedy tělesnost v rockových písních vyjádřena řádově horším způsobem?

Srovnání textů rockových písní a těch s dechovky se v našem kontextu jeví jako velmi vhodné. Jsou od sebe na jednu stranu hudebně velmi vzdálené, ale zároveň k sobě mají blízko tím, jak byly oboje ve své době úzce spojeny s tanečními zábavami. I klasické lidové písně se často zaobírají ženami, tancovačkami, pitím vína apod. – a to způsobem, který rozhodně nepodporuje střízlivou zbožnost, ba naopak. Pokud povodeň nevázanosti v 60. letech 20. století způsobily především tehdejší písňové texty, pak je třeba vysvětlit, proč absolutní zavržení biblické mravnosti nepřinesly světské písně už dávno.

Jistě, na lidových tancovačkách v dřívějších stoletích, z nichž dechovka čerpá dodnes, bylo hříchu a porušování sedmého přikázání víc než dost. Proto proti nim praví kazatelé spravedlnosti vystupovali a naříkali nad každým, kdo na ně chodil – což platilo od Husa přes Komenského, reformátory, puritány, Wesleyho s Whitefieldem až po Spurgeona. Jejich závažnost nelze snižovat. Ale pořád zde zůstává rozdíl jako mezi krádeží a znárodněním, viz předchozí článek. Historické tancovačky přeci jen sloužily jak nástroj námluv, tedy měly vést k manželství, jakkoliv to byl způsob tělesný a hříšný. Manželství u tehdejších světáků nebylo v poctivosti natolik, aby se vystříhali jakéhokoliv smilstva a všeho, co k němu ponoukalo, ale přeci jen dost na to, aby ho nezavrhli jako takové. Což po společenské revoluci 60. let už neplatilo – a v tom spočívá podstatný rozdíl.

Posuzované podklady

Pro posouzení textů rock & rollových skladeb si stačí vzít v podstatě libovolný seznam nejvýznamnějších písní 50. a 60. let. Každý z nich sice vyjadřuje jen subjektivní názor člověka, který jej sestavil, ale vesměs budou vždy obsahovat valnou většinu těch nejznámějších, nejposlouchanějších, a tedy i nejvlivnějších písní. Mezi všemi bude jistě značný překryv, protože lišit se budou více v pořadí než v samotném výběru – zejména pokud jde o písně na vrcholu. Když se v jednom seznamu píseň dostane do TOP 10, pravděpodobně ji nevynechají ani jiné seznamy, i když ji třeba nezařadí tak vysoko.

My jsme vycházeli ze seznamu 100 nejvýznamnějších písní 50. let a 60. let na portálu DigitalDreamDoor. Pokud revoluci nevázanosti spustily především texty, jejich mimořádná hříšnost by měla být vysledovatelná z jakéhokoliv soupisu nejvýznamnějších rockových výtvorů té doby, takže tyto by měly postačit. Hříšným textem míníme v tomto kontextu takový, který obsahuje otevřeně nemorální sentiment, byť samozřejmě striktně biblicky vzato je hříchem už „jen“ to, že píseň nebyla složena podle Bachova principu ke slávě Boží. Tento aspekt nyní pomíjíme, protože v tomto smyslu jsou hříšné světské skladby obecně, bez ohledu na dobu vzniku. Specificky se zaměřujeme na otevřeně nemorální sentiment proti sedmému přikázání. Přitom ovšem pomíjíme ty, v nichž se zpívá o oblibě rock & rollové rytmické hudby a tancování na ni, což je sice velmi tělesné, ale posuzujeme to v kontextu otázky, jestli stavidla smilstva uvolnila hudba samotná. Pokud ne, pak ji logicky nemohly spustit ani texty o takové hudbě.

Když jsme tedy prošli oněch 200 textů (seznam v tabulce dostupný zde), zjistili jsme, že okolo 4/5 z nich nepatří do skupiny mimořádně či otevřeně nemorálních a smilných, byť duch, který vyjadřují, by u mnohých z nich měl zarmoutit každého zbožného člověka. Typicky jde o „obyčejné“ romantické skladby, které mají vystihnout pocity zamilovanosti k někomu. Pokud jde o zbývající pětinu, u části jsme si nebyli vůbec jisti, jak byly míněny, protože sice mohly, ale nemusely obsahovat hříšný dvojsmysl. Ty jsme si zvýraznili žlutě. U dalších jsme si při důkladném zkoumání ověřili, že jej obsahovaly, nicméně jsme pro ujištění museli hledat na stránkách zabývajících se historií a významem populárních písní, jak byly vlastně myšleny. Zařadili jsme je tedy do „prostřední“ oranžové kategorie. Ta zahrnuje skladby, v nichž se smilný sentiment buď vyskytl jen na jednom místě, nebo byl vyjádřen slangovými výrazy či jinak krypticky. Když se tedy někdo na obsah příliš nesoustředí, nezná tehdejší slang nebo se nad obsahem více nezamyslí, může mi pravý smysl – či její „izolovaná“ otevřeně hříšná část písně – uniknout. Takových bylo relativně nejvíce.

Texty, jejichž hříšný obsah je rozsáhlý, zcela nepochybný a na první pohled zřejmý, se v seznamu vyskytují také, ale celkem tvoří asi jen 5 % (červeně zvýrazněné). V 50. letech se to týká zejména podžánru, kterému se říká „dirty blues“, čili špinavé nebo vulgární blues. To ovšem mělo svůj původ už ve 20. letech, a leckteré písně z 30. let byly i explicitnější než ty poválečné. U takových slov by se mohlo zdát, že otevření stavidel mohla způsobit – a nutno uznat, že tyto konkrétní texty jej jistě podpořily – nicméně ohavně vulgární písně se nevyskytly až s nástupem rockové hudby. Ostatně je zná i naše pokleslá česká kultura. Nejedná se tedy o jev, který by mohl vysvětlit nástup revoluce nevázanosti sám o sobě, notabene ve světle toho, že se stále jedná o relativní zlomek ze všech 200 písní.

Významnou skutečností pro posouzení celé otázky je, že ti, kteří nejvýrazněji formovali přístup mládeže k (ne)čistotě v této oblasti, totiž Elvis a Beatles, otevřeně nemorálních písní moc neměli. Když Beatles přišli do Ameriky, dokonce se prezentovali zdánlivě nevinnými skladbami jako I Want to Hold Your Hand (Chci tě držet za ruku). Nejhorší Presleyho text je asi Mean Woman Blues, ale podobných také tolik neměl. Pokud by revoluci nevázanosti spustily primárně texty, člověk by očekával, že otevřeně nečistý obsah se bude vyskytovat ve větším poměru, a nejvíce u těch interpretů, kteří podle obecného soudu měli na mládež v této věci největší vliv. To však v daném případě nelze příliš pozorovat.

Hrozivé lidovky

Moderní člověk, pokud nežije v oblasti, kde je folklor stále živý, se s lidovými písněmi nejčastěji setkává na základní škole, popřípadě v lidových školách umění. Může tak mít dojem, že zlý obsah, o němž mluvíme, se v písních dříve vůbec nevyskytoval. Nicméně to, co mají zpívat děti, se i v naší pokleslé době pořád aspoň trochu prosévá, takže některé věci se do takových zpívánek přeci jen nezařadí. Ovšem dříve, když tato lidová hudba tvořila v podstatě jedinou živou kulturu (v užším smyslu), se kterou se obyčejný člověk setkával, do nich hříšná témata pronikala. Někdy se až překvapivě otevřeně zabývají věcmi jako nechtěné těhotenství či ztráta poctivosti.

Biblicky vzato to ovšem takové překvapení není, protože přesto, jak si musíme oprávněně naříkat nad mimořádným rozšířením dříve nevídané nepravosti v naší době, nesmíme zapomínat, že v jednom ohledu se padlý člověk nemění, hříšná srdce jsou stejná v každé době, a tam, kde nevládne pravá milost Boží, bude vždy vládnout ďábel. Ačkoliv některé projevy se mohly navenek potlačit – dokonce i pro vliv mrtvého a falešného náboženství, jakým je papeženství – hřích stále bujel, protože jej nelze skutečně umrtvit bez Ducha Svatého. Proto se přirozeně odrazil i v oblasti lidové tvorby.

Při zkoumání textů lidovek jsme jsme vycházeli z databáze na této stránce, která obsahuje značně rozsáhlý seznam všech možných slov k písním nejrůznějších žánrů. Těžko říci, nakolik jde o jejich reprezentativní vzorek, nicméně je dostatečně rozsáhlý, aby s ním šlo pracovat. Písní, v nichž se nachází obsah obsahující či popisující přestoupení proti sedmému přikázání, se v něm nachází méně, než u seznamu rock & rollového, ale stále jich je okolo dvaceti. Byť pár opravdu hrozných působí dojmem, že pochází z relativně moderní doby, nikoliv z folkloru spadajícího do časů před průmyslovou revolucí 2. poloviny 19. století.

Lidové písně zaobírající se tématem, na které se zde zaměřujeme, přirozeně nepřevažovaly, ale existuje jich dost na to, aby se dokonce zkoumaly akademicky, jak dokládá tato diplomová práce, která jich konkrétně cituje asi 40 – byť často užívají jinotaje, jejichž nestoudný význam dnešnímu člověku bude leckdy unikat. Stále to nicméně dokládá, že písně se smilným obsahem (žel) existovaly i před nástupem revoluce nevázanosti, a nejspíš ve větším rozsahu, než většinou tušíme.

Ano, v době nástupu rock & rollu neřestní hudebníci své zkažené žádosti promítli v určitém rozsahu i do textů, asi v o něco větší míře, než se tyto věci v písních obecně vyskytovaly dříve. Nevázaná hudba se s nevázanými slovy částečně provázala. Nicméně, pokud jde o zlé texty, rozdíl v kvantitě ani kvalitě se rozhodně ve světle všeho výše uvedeného nezdá tak skokový, aby sám o sobě vysvětlil tak naprosté uvolnění stavidel veřejné mravnosti, ke kterému v dané době došlo. Pokud snad ano, je na nyní na obhájcích CCM, aby to vyargumentovali.

Závěr

Jak jsme již uvedli, Boží Slovo jasně říká, že hříchem není jen, když se někdo sám oddává tělesným žádostem, ale též pokud to podněcuje či podporuje u druhých: „Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu skrze kohož přicházejí“ (Lk. 17:1). Rocková hudba i všechny navazující žánry přinesla pohoršení nesmírné, protože od jejího rozšíření tehdejší generace i generace následující opustily veškeré zbytky čistoty ve vztazích. S důsledky se musí potýkat i církve.

Dříve těžko představitelné mravní rozvolnění přitom nepřinesla výlučně zvlášť hříšná slova písní, která v daném období sice v něčem nejspíš byla horší, než u světských písní dřívějších, ale ne v míře, která by mohla vysvětlit úpadek coby výlučný faktor. Vše tak nasvědčuje tomu, co tvrdili samotní rockoví hudebníci, že žádostivou expresivnost v sobě měla zakódovanou sama nová hudba s jejím tělo podporujícím beatem. To neplatí jen o pozdějších, tvrdších stylech jako hard rock, metal, punk a podobně, ale i o „mírné“ hudbě raných 60. let, reprezentované zejména Beatles. Tu lze po hudební stránce zcela srovnat s chválami, kterou hrají chválící skupinky ve stovkách sborů i v České republice. Člověk má smutnou tendenci považovat věci za nevinné, protože nejsou tak špatné jako to, co přišlo později. Starý hřích ale není o nic menší jen proto, že se nedá srovnat se svými pozdějšími horšími formami a produkty.

Jelikož i „nevinný“ rock & roll probudil v zástupech lidí absolutní mravní nevázanost, a to nejen svými slovy, ale též hudební stránkou, nelze jej jakkoliv „posvětit“ či „pokřesťanštit“ tím, že k němu začneme užívat křesťanské texty. Kdo se domnívá, že ano, podobá se mladé dívce, která si na sebe vezme velmi vyzývavé oblečení, podněcující tělesnou žádost, s obhajobou, že má na tričku nápis z Bible, čímž vlastně pomáhá šířit království Boží. Ba, jelikož tím zaujme pozornost více mužů, více jich si onen verš přečte a více jich může uvěřit, takže se dokonce jedná o efektivnější nástroj než dřívější způsoby evangelizace.

Naprosté bláznovství takového přístupu vidí u šatů každý; smutně však církev neměla stejné rozpoznání ohledně moderních hudebních stylů. A přitom to, k čemu své posluchače probudil, nebylo nic skrytého, rozpoznání nevyžadovalo nějaké mimořádné znalosti či odborný vhled do tehdejší světské popkultury. Stačilo se dívat okolo sebe a posuzovat věci podle Bible. Je to velmi jednoduché: vyzývavé oblečení podporuje hřích, což nelze „napravit“ tím, že jej spojíme s biblickým textem; a rocková hudba rovněž prokazatelně – a přiznaně! – podporuje (stejný) hřích, což tedy logicky rovněž nejde napravit tím, že ji spojíme s biblickým textem. Ti křesťanští vůdci a rodiče, kteří tuto hudbu vpustili do svých denominací, sborů a rodin, se tak budou muset Hospodinu z mnohého zodpovídat. Kéž se církev zastaví, vyděsí nad tím, kam klesla a navrátí se zpět ke starým stezkám svatosti a pobožnosti, i co se týče jejích zpěvů. Amen i amen.