S dalším, jíž více než šestisetletým výročím upálení mistra Jana Husa by si křesťané měli znovu připomenout toho velkého muže Božího, kterého si Hospodin mocně použil pro své svaté a podivuhodné záměry, když mu ve své svrchované milosti dal skrze působení Ducha Svatého převzal po Johnu Wycliffovi korouhev evangelia, aby ji vyzdvihl pro Jeho pravdu. Apoštol nás coby Boží lid vyzývá, abychom zpomínali na vůdce naše, kteříž nám mluvili Slovo Boží, a abychom spatřujíce, jaký byl cíl jejich směřování, následovali jejich víry. Ač Mistr Jan Hus nebyl mužem dokonalým a v některých oblastech mu nebylo dáno dospět k takovém poznání pravdy, k jakému dospěl před ním již zmíněný Wycliff a za sto let po Husovi Luther a další reformátoři, jeho srdce, víra, oddanost a poslušnost svému Pánu, který ho vykoupil svou drahocennou a neporušitelnou krví, budou jistě každému pravému křesťanu bez výjimky příkladem a povzbuzením.

Ke zvážení Husovy osobnosti a díla je vhodné studovat spisek evangelického kazatele Jana Karafiáta (1846-1929), známého ponejvíce jako autora krásné knihy pro děti Broučci. Jan Karafiát se narodil v Jimramově do evangelické rodiny s celkem deseti dětmi. Po gymnáziu se začal věnovat bohosloví, které studoval celkem na třech místech, v Bonnu, Berlíně a ve Vídni. V té době se seznámil s nizozemským reformovaným sborem v Elberfeldu (nyní součást Wuppertalu), který na něj velmi zapůsobil svou živostí, která byla ovšem pevně spojená s důslednou biblickou kázní a pevným stáním v reformovaném učení. Tím se potom vyznačovaly i postoje Karafiátovy. Po dokončení studií nějakou dobu působil jako vikář v Roudnici, ale v roce 1871 odjel do Edinburgu, kde studoval na tamním semináři Svobodné církve skotské (Free Church of Scotland), kde byl rovněž osloven a ovlivněn příkladem tamních zbožných, oddělených a posvěcených presbyteriánů. Posléze v roce 1875 nastoupil na místo faráře v Hrubé Lhotě. Po dvaceti letech se odebral do Prahy, kde od roku 1905 usilovně pracoval na náročné revizi Bible kralické, kterou dokončil v roce 1915. Na tisku se dohodl s londýnskou Biblickou společností; vytištěné revidované Bible se do Čech kvůli válce nicméně dostaly až v roce 1919.

Literární tvorba Jana Karafiáta nicméně nezahrnuje jen Broučky a revizi Bible kralické, jakkoliv jsou tato díla nejvýznamnější. Dlouhou dobu vydával periodikum Reformované listy, jejichž celý obsah tvořil sám. Mimoto vydal některá svá kázání, paměti, reformovaný zpěvník a katechismus. Knížečku Mistr Jan Hus sepsal někdy v době, kdy byl ve Skotsku; podnět k tomu ostatně dali bratří ze Svobodné církve, kteří si přáli pro české evangelíky, na které měli úzké vazby, připravit dílo o mistru Janu Husovi, které by jim sloužilo jako evangelizační materiál. Na této publikaci pracoval necelé dva měsíce, a kniha byla poté vydána v roce 1872.

Karafiát Husa představuje zejména jako muže Božího, muže víry, který stavěl na Písmu svatém, a také jako velikána dějin. V šesti kapitolách posléze rozepisuje, v čem byl Hus velikán jako člověk, jako Čech, jako mistr – tedy učenec – a jako kněz, kazatel a reformátor. Poukazuje zejména na Husův ryzí mravní charakter jako na to nejdůležitější, jako na to, co z něj učinilo vskutku velikána, byť by jej třebas podle jiných standardů mnozí převyšovali. (Zde Karafiát poukazuje třeba na to, že Hus coby mistr svobodných učení nebyl žádným velikým systematickým myslitelem – jistě ne takovým, jako byl třeba před ním Wycliff nebo po něm Kalvín – nicméně i coby mistr byl Hus velikánem pro onen duchovní život shůry, který v něm zažehl Duch Svatý, a proto je i jeho bohosloví, třebas ne bez chyb, mocné; neboť, jak píše Karafiát, „jeho bohosloví jest život co do obsahu, a Písmo svaté co do formy.“)

Karafiát při svém představení Husovy osobnosti míří již podle zadání zejména na neobrácené krajany, kteří už tehdy – jako mnozí dnes – vůči tomuto Božímu muži vyjadřovali veliký respekt a uznání, ale pořádně nevěděli nebo si neuvědomovali, za čím on sám vlastně stál, natožpak aby usilovali jej v čemkoli následovat. „S Husem se tropí modlářství, ne proto, že to byl muž Boží, ale právě proto, že nikdo nepomyslí, že, čím Hus byl, a co vykonal, nebyl tím a nevykonal to sám ze sebe, nýbrž co muž Boží,“ píše k tomu evangelický kazatel. „Aj, náš Hus, jaký to velikán!‘“ – Jenom škoda, že jest tak veliký právě v tom, čemuž ty nerozumíš. Člověče, nejdřív číst a číst, co Hus čítal, a zkoumat a zkoušet, co Hus zkoušel a zakoušel, a pak Husa chval anebo, budeš-li moci, třeba haň. Na jeviště jej pak jistě nepovlečeš.”

Kéž by proto Pán slávy ze své milosti dal, aby se v našem národě nalezlo co nejvíce těch, kteří by četli, co Hus čítal, to jest Písmo svaté, a zakoušeli, co Hus zakoušel, to jest milost a působení Boží v životě, a aby to platilo i pro nás. A v tom nám může být tato kniha Jana Karafiáta vzácným povzbuzením a podporou.

Mistr Jan Hus (PDF, 341 kB)