I českými médii proběhla zpráva, že papež František v rozhovoru s italským novinářem Eugeniem Scalfarim řekl, že neexistuje peklo coby místo věčného utrpení, ale že nespasené duše jednoduše zmizí, přestanou existovat. Tento teologický názor se nazývá anihilacionismus, z lat. annihilo, redukovat na nic, zničit. Nejedná se ovšem o oficiální pozici římskokatolické církve, takže o to je výrok kontroverznější.

Tvrzení a protitvrzení

Odezva byla poměrně značná; například britský deník Daily Express dokonce napsal, že křesťané světa zachvátila vřava, rozruch či nepokoj (turmoil) když papež uznal, že peklo neexistuje. Tento titulek musíme u bulvárního deníku brát s rezervou, přesto však v jeho kontextu nelze nepodotknout, že praví znovuzrození křesťané tím nijak rozrušeni nejsou, protože názor hlavy antikristovské církve je pro ně zcela irelevantní, jejich autoritou je Písmo svaté a nikoliv pouhý člověk, ať už se zdobí jakýmikoliv tituly. Docela zajímavá otázka ovšem je – pokud si toto papež skutečně myslí – jestli uznává stále očistec; anihilacionismus je pro katolíka paradoxní v tom, že pro člověka je pak lépe zemřít jako zavržený a přestat existovat, než aby musel hrozně trpět nespecifikovaně dlouhou dobu v „očišťujícím“ plameni očistce.

Vatikán nicméně tuto zprávu odmítl; doslova reagoval následovně: „Svatý otec František před nedávnem přijal zakladatele deníku La Repubblika na soukromé návštěvě u příležitosti velikonoc, avšak neposkytl mu žádný rozhovor. Obsah zveřejněný tímto autorem v dnešním článku je plodem jeho rekonstrukce, v níž nejsou citována slova vyslovená papežem. Žádná citace z uvedeného článku proto nemá být považována za věrný přepis slov Svatého otce.“ Zde tiskové sdělení reaguje na skutečnost, že Scalfari i podle svých vlastních slov nemá ve zvyku rozhovory nahrávat či si při nich dělat poznámky, ale přesto prý dokáže věrně vystihnout, co mu dotyčný řekl.

Vatikánský komentář pochyby o tom, zda papež daný názor skutečně vyjádřil či nikoliv, úplně nerozhání, už jen s ohledem na podezřele pečlivou formulaci slov. Může být technicky vzato pravda, že citovaná slova papež nevyslovil a že se nejedná o jejich přesný přepis, ale pořád se může jednat o interpretaci, která dobře vystihuje původní smysl. Kdyby František neřekl nic ani přibližně podobného, stačilo by Scalfariho tvrzení jednoduše popřít, nebo ještě lépe napsat, co „svatý otec“ skutečně řekl. Možná má Vatikán dobré důvody, proč to neudělal.

A co my na to?

Nicméně ať už José Bergoglio skutečně popřel existenci pekla ve smyslu anihilacionistického názoru či nikoliv, není nakonec rozhodující. Důležitá otázka pro znovuzrozené evangelikální křesťany je – jak jsme na tu zprávu reagovali, když jsme ji poprvé zaregistrovali? Řekli jsme si, že je to hrozné? Pohoršilo nás to, nebo to s námi naopak nic moc neudělalo?

Na první pohled to může znít překvapivě, ale patřičnější reakcí na údajný papežův výrok by byla spíše jistá netečnost. Nemáme samozřejmě na mysli netečnost plynoucí z lhostejnosti vůči doktrínám Písma, vyjadřující postoj „co na tom záleží, kdo si co myslí o pekle, ať si každý věří, čemu chce, hlavně že věří aspoň něčemu.“ To by bylo samozřejmě velmi zlé. Ne; máme na mysli lhostejnost plynoucí z patřičného vnímání povahy řimskokatolického učení.

Nad svým případným pohoršením by se měli velmi zamyslet hlavně ekumeničtí křesťané, kteří Řím tolerují jako jednu z mnohých denominaci pravé církve Kristovy. Velmi se jim nelíbí papežovo odmítnutí biblického učení o věčném utrpení v pekle? Řekli si u toho, jak tohle může tvrdit někdo, kdo se nazývá jménem křesťan? Připadá jim to jako netolerovatelný postoj? Budiž, samo o sobě by to bylo v pořádku. Ale nelíbí se jim úplně stejně to ostatní, co papež zastává (a na rozdíl od anihilacionismu u ostatních věcí jde o věci, které drží papežové po stovky a stovky let)?

Uráží je stejně tak papeženecký postoj k uctívání Marie či svatých? Tvrzení, že Marie je vůči nám soucitnější než Kristus? Tridentské odmítnutí ospravedlnění pouhou vírou bez skutků zákona?Vyvyšování papeže coby „svatého otce“ (viz Mt. 23:9) a náměstka Kristova na zemi? Stavění jejich tradice na roveň Písmu? Učení o očistci? Rouhavá eucharistická mše? Klanění se sochám a obrazům? Anebo jsou tyto a mnohé další věci v římskokatolické církvi ochotni skousnout a přejít – minimálně do té míry, že s se s ní dovedou spojit v ekumeně – ale odmítnutí pekla jim z nějakého důvodu přijde neospravedlnitelné? Proč?

Jistě, odmítnutí pekla neospravedlnitelné skutečně je, ale ne o nic méně než to vše ostatní, na čem Řím stojí. Co záleží při takovém množství nebiblických pozic o jedno učení v rozporu s Písmem navíc nebo namíň? To už v důsledku nic nemění. Ano, možná je celá Scalfariho zpráva vylhaná a František na peklo ve skutečnosti věří. Pro pravé křesťany to na hodnocení papeže nemůže nic změnit. Jedno správné učení v kontextu dvaceti naprosto protibiblických a rouhavých neznamená vůbec nic. Farizeové některé jednotlivosti taky učili správně – například realitu vzkříšení mrtvých – ale Kristus nad nimi proto nevyhlásil o nic menší běda.

Závěr

Bez ohledu na to, nakolik má zpráva, která na pár dní zahýbala i světskými médii, reálný základ, poskytuje evangelikálním křesťanům užitečné zrcadlo, v něm mohou posoudit svůj vztah k Římu, potažmo k ekumenickému hnutí, v rámci kterého je papežství bráno coby legitimní větev pravého lidu Božího. Odmítání věčného pekla není o nic horší než modlitby k Marii nebo stavění lidské tradice na roveň Písmu. Považují evangelikální křesťané anihilacionismus za blud, který nelze přijmout a s jehož proponentem nechtějí mít nic společného? To je dobře. Ale pak by si měli položit důležité otázky: jak se tedy dívám na ostatní učení římskokatolické církve, o nic více biblické? Toleruji je? A pokud ano, na základě čeho to můžu ospravedlnit? A co s tím udělám v praxi?

>Jsme-li zapleteni do ekumenického hnutí, pak ty otázky patrně nebudou příjemné. Protože v pravdě existuje jen jedna odpověď – oddělení se vším všudy. A to už něco stojí. Jsme ochotni zaplatit cenu konzistentního stání za Boží pravdou?