Prorok ten, kterýž prorokuje o pokoji, když dojde slovo toho proroka, ten prorok znám bývá, že jej poslal Hospodin v pravdě. (Jr. 28:9)

Asi před 2 a půl měsíci se konala Konvokace národů v Jeruzalémě, kam se sjeli křesťané ze všemožných míst na ‚modlitebně-uctívací setkání‘. Na tomto setkání vystoupili mimo jiné Cindy Jacobs a Larry Alberts, kteří tvrdili, že mají prorocké slovo pro Evropu. Podle toho, co říkali, má Evropa očekávat ohromné probuzení, novou reformaci, nový návrat k Božímu Slovu, což prý začne v České republice a ‚tsunami Boží slávy‘ se bude šířit dále přes Německo. Duch svatý, vylitý na Evropu v ‚nových Letnicích‘, má přivést ke vzrůstu mnohá semena, která zde mají být, a zničí ‚pevnosti humanismu.‘ Máme očekávat a připravit se na veliká znamení a zázraky, protože Pán Bůh bude podle nich mocně a slavně jednat.

Na videozáznamu můžeme vidět shromážděné lidi, jak nad „prorokováním“ Cindy Jacobs lidé v sále nadšeně a hlasitě jásají, máchajíce rukama. (Zdalipak Židé takto entuziasticky a nespoutaně přerušovali prorokování například Jeremiáše nebo Ezechiele?) Co si o tom všem máme myslet? Přijde skutečně probuzení, po kterém křesťané v České republice tolik touží?

Mnoho křesťanů se bojí něco proti lidem, kteří si nárokují přímá zjevení od Pána Boha, cokoliv říci, aby se náhodou neprotivili Duchu svatému, a tak všechny takové vize vcelku bez výhrad přijímají. Je až s podivem, kolik z nich má tento postoj, povážíme-li, kolik podobných proroctví už bylo a nic se nestalo. Nicméně není to postoj správný. Jenom to, že někdo řekne frázi „toto praví Hospodin zástupů“ nebo něco podobného, neznamená, že máme pokorně zavřít ústa a mysl a nic nezkoumat. Nic není výzvám apoštolů vzdálenější: „Nejmilejší, ne každému duchu věřte, ale zkušujte duchů, jsou-li z Boha; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět.“ (1. Jan 4:1) Je tedy mnoho co důkladně zkoumat.

Kdo je Cindy Jacobs?

V tomto textu se budeme zabývat spíše Cindy Jacobs, neboť je podstatně známější a významnější, než Larry Alberts, který je podle všeho jedním ze starších ve sboru Way of The Lord Church (Církev Cesta Páně) v Minnesotě. Je to jednoduše kompletně charismatická církev, byť původně z luteránského pozadí.

Cindy Jacobs je spolu se svým manželem zakladatelkou hnutí Generals International, které si klade za cíl proměnu společnosti skrze přímluvy a proroctví. Má několik odvětví, mezi něž patří např. Deborah Company, která je popisována jako ‚apoštolská síť ženských vedoucích, oddaných ke zmocňování druhých ku proměně národů a uvolnění principů Božího království na zemi.‘ (Apoštolská síť ženských vedoucích je pozoruhodný oxymoron.) Jacobsovi jsou významnými představiteli hnutí tzv. Nové apoštolské reformace, která v zásadě očekává obnovu církve či dokončení toho, co Pán Bůh v historii dělal, a to skrze obnovu apoštolského a prorockého úřadu, díky čemuž se v nevídaném vylití Ducha (v tzv. „Třetí vlně“) položí základy jednotné církve, která bude duchovně a politicky ovládat celý svět.

Proroctví Cindy Jacobs

Jak si Cindy Jacobs vede jako prorokyně? Inu, nikterak slavně. V roce 1998 například prorokovala veliké věci pro Zimbabwe. Měly povstat ženy – novodobé Debory – které povedou národ k modlitbám a přinesou veliké smíření. Veliký proud Božího požehnání měl způsobit, že Zimbabwe se stane africkým klenotem, který přinese smíření a jednotu mezi černochy a bělochy a mezi africkými národy („Zimbabwe bude jako Švýcarsko, které přinese uzdravení národům“ – nic proti Švýcarsku, ale jak přináší uzdravení a pokoj mezi zeměmi?) Země měla prosperovat, produkovat hovězí a zakládat továrny, a tak přispět k nasycení světa.

To je tak zhruba obsah proroctví (které se dá najít na internetu). Historie se však odvíjela poněkud jiným směrem. Podíl Zimbabwe na nějakém světovém či aspoň africkém míru je nulový. Od roku 2000 nastal veliký hospodářský pokles a namísto vlny Božího požehnání přišla vlna hyperinflace, která v polovině listopadu roku 2008 dosáhla vpravdě neuvěřitelných 89,7 triliard procent, takže země musela svou měnu opustit a zavést jako platidlo americký dolar. Dnes v Zimbabwe žije cca 80% lidí pod hranicí chudoby a 95% je oficiálně nezaměstnaných (což je nejvíce na světě) a v lepším případě pracuje v šedé zóně. Přes veškerá nadšená slova Cindy Jacobs z roku 1998 v nás dnes tedy Zimbabwe nevzbuzuje nadšení nad velikým Božím jednáním a požehnáním v této zemi, ale jen lítost nad vskutku neradostnou situací tamějších lidí.

Jiné proroctví, jehož ovoce pořád není nějak vidět, se týká Austrálie. V roce 2001 Cindy Jacobs prohlašovala, že Austrálie bude prvotinou mezi národy, apoštolský národ, kde se probudí množství mladých lidí. Má být národem svatosti, kde se obrátí mnozí z nejbohatší vrstvy. Austrálie má přinést ostatním veliké požehnání, smíření a probuzení; má ostatně vyslat nejvíce misionářů na hlavu. (V roce 2010 vyslala nejvíc misionářů na milion členů církve Palestina, Irsko, Malta, Samoa a Jižní Korea). Další probuzení v Austrálii prorokovala Cindy Jacobs v roce 2011; je zajímavé, že sice předchozímu proroctví výslovně neodporuje, ale také mu příliš nekoresponduje. Nijak ho ani nezmiňuje a nedozvíme se z něj, proč to předchozí probuzení nevyšlo.

Co s nenaplněnými předpověďmi?

Nadále se nemusíme detailně zabývat přímo Cindy Jacobs a jejím proroctvím; podobných předpovědí o přicházejícím lokálním či celosvětovém probuzení je přehršel. Toto proroctví berme jako aktuální příklad. Podobně mluvících samozvaných proroků je ohromné množství a nějaké probuzení má podle nich přijít každý rok, ovšem kde nic, tu nic.

Nejčastějším vysvětlením (či výmluvou) nenaplněných proroctví je, že tomu lidé dostatečně neuvěřili, nebo že se dostatečně nemodlili a nepostili za jeho naplnění. Někdy takové podmínky tito proroci pro jistotu přímo zahrnují do onoho „slova shůry“, aby se proti případnému fiasku pojistili. Nadšené reakce lidí v charismatických kruzích na tato proroctví ovšem toto vysvětlení bourají. Přestože podobných nenaplněných předpovědí přicházejícího probuzení byl již bezpočet, stále se mezi charismatiky nachází zástup lidí ochotných bez otázek přijmout další probuzenecké proroctví a nadšeně se modlit a postit za jeho vyplnění.

Problémem těchto lidí je sotva neochota poslechnout instrukce těchto proroků a důsledně činit, co jim předložili, včetně všelijakých postů (které ovšem neodpovídají pravému biblickému postu, ale spíše se blíží řimskokatolickému mnišskému záslužnictví). Spíše by jim naopak prospělo slepou víru v novodobé proroky opustit a pořádně se nad vším zamyslet, zejména v historickém kontextu. Kde ostatně v Písmu Hospodin vykresluje probuzení jako něco zcela závislého na tom, jestli se budou lidé dost modlit, dost věřit a dost postit? Probuzení je svrchované Boží jednání. Ne, že by bylo špatné se za něj modlit a ne že by někdy mohlo být nějaké pravé probuzení bez modliteb a pravé víry a spoléhání se na Hospodina, ale nesmíme sklouznout k tomu, abychom si mysleli, že probuzení je něco, co automaticky nastane, když my lidé splníme správné podmínky. Původcem probuzení je Pán Bůh, a když ho On zaslíbí, tak ho také naplní, a vzbudí si lid hotový.

Když Hospodin skrze Jeremiáše a Ezechiele zaslíbil duchovní i fyzické obnovení Izraele zavedeného do Babylona, také tak učinil. A nebylo to vskutku tak, že začal jednat, až když si ono probuzení Boží lid zasloužil skrze modlitby a posty dostatečně velkého počtu Židů. Zajatí Judští byli po 70 letech v Babyloně dobře usazeni; sami by nevyšli. Návrat do země zaslíbené byl tak plně v Boží režii a skrze Jeho působení. On sám, aby naplnil své skrze proroctví předem zjevené záměry, vzbudil ducha Kýrova k vydání výnosu a ducha zajatých Judských, aby se navrátili do Jeruzaléma a obnovili bohoslužbu (viz Ezd. 1:1-5). Když chce Pán Bůh dát svému lidu probuzení, tak si také sám probudí lidi, které si použije, a sám vylije svého Ducha. Tvrdit, že probuzení nepřišlo, protože jsme my lidé nesplnili nějaké podmínky, je pouhá výmluva bez biblického podkladu.

Pravé proroctví v Bibli a jeho rozsuzování

Prorok byl v Písmu vždy pouhým nástrojem Božím. Když mluvil prorok pod Božím vedením a inspirací Ducha, bylo to, jako by mluvil přímo Hospodin. Proto o Mojžíšovi – jehož prorocká služba byla vskutku výjimečná (Dt. 34:10-12) – čteme, že měl být lidu a faraonovi za Boha (Ex 4:16 a 7:1). To neznamená, že by si měl nárokovat božské pocty, ale že to, co ve jménu Hospodinově řekl, mělo stejnou váhu, jako by promluvil Hospodin přímo. Bylo to stejně neomylné a stejně závazné. Proto také Hospodin ve Starém zákoně přikazoval pro falešné proroky trest smrti (Dt. 18:20-22), neboť si uzurpovali něco, co jim nenáleželo, a svou falešnou mluvou z pýchy vlastního srdce přiváděli Boží jméno v hanbu. (Je zajímavá otázka, kolik moderních charismatických proroků by zůstalo naživu, kdyby žili v dobách Starého zákona.)

V Novém zákoně je proroctví podobně nadpřirozeného charakteru; působení Ducha je v souvislosti s nimi proto často zdůrazněno (například prorok Agabus, který předpověděl hlad za císaře Klaudia, byl „ponuknut skrze Ducha“, Sk. 11:28). Proroctví, jak o něm čteme v Novém zákoně, se od starozákonního prorokování co se týče neomylnosti nijak neliší. I v Novém zákoně byl však lid Boží vyzýván, aby byl na pozoru před falešnými proroky (např. Mt. 24:24, 1. Jan 4:1 nebo 2. Pt. 2:1, kde dává apoštol ostatně zvláštní důraz na společnou zkušenost starozákonní i novozákonní církve v této oblasti). Je pravda, že již nebyl vyzýván, aby je zabíjel, ale pořád s nimi neměl mít nic společného a stranit se jich, aby nebyl sveden.

Proto také apoštolové vyzývali, aby byli proroci s jejich proroctvími zkoumáni (1. Kor. 14:29, 1. Tes. 5:20-22, 1. Jan 4:1). Neznamenalo to, že by se měly v jednotlivých proroctvích oddělovat zrna pravého proroctví od plev lidských omylů, ale že se mělo obecně rozsuzovat, zda ten či onen hovořil pod inspirací Ducha svatého (a pak se muselo všechno, co prorok řekl, přijmout jako Boží Slovo) či nikoliv, jak ukazuje výzva apoštola Jana ke zkoumání duchů. Nárokoval-li si kdo, že hovoří pod inspirací Ducha svatého ve jménu Páně a ukázalo se, že to nebyla to pravda, pak takový musel být označen za falešného proroka. Falešné proroctví se poznalo buď podle toho, že odporovalo učení apoštolů a Písma, nebo že se nenaplnilo (určitá „výjimka“ sui genereis mohlo být „nenaplněné“ proroctví o soudu Božím, které v hříšníku vedlo ke kýženému cíli, tedy pokání, jako v případě proroctví Jonáše o zkáze Ninive; viz také Ez 33:13-14).

Jestliže se někdo takto skrze svá falešná a nenaplněná proroctví prokázal být falešným prorokem, nutně mu napříště neměla být věnována žádná pozornost. Kdyby měli křesťané vždycky do detailu zkoumat proroctví i těch proroků, jejichž dřívější proroctví se nevyplnila, varování před falešnými proroky by byla zbytečná. Falešní proroci by se neměli čeho bát; ať už by v minulosti řekli cokoliv, pak – pokud by fungovala taková praxe – by se mohli pokoušet svádět církev pořád novými a novými pokusy, které by církev do omrzení znovu a znovu zkoumala. To by bylo absurdní. Jediná smysluplná aplikace musela být, že když se o někom, kdo si osoboval, že hovoří pod přímou inspirací Božího Ducha, prokázalo, že se mýlil a tedy nehovořil podle Ducha pravdy (Jan 16:13), nadále se s ním mělo nakládat jako s falešným prorokem a na jeho další slova a proroctví nebrat žádný ohled.

Zde nejde jen o nějaké nešťastné omyly, ke kterým jsme jako lidé náchylní. Když si někdo osobuje, že skrze něj přímo mluví Duch svatý, a ve skutečnosti nemluví, je to nesmírně važná věc. Nelze to brát na lehkou váhu, jak ukazuje i starozákonní příkaz, že takový musí zemřít. I když v novozákonní administraci nebudeme nikoho kamenovat, nemůžeme takové normy Starého zákona úplně ignorovat, protože nám demonstrují závažnost takového jednání. Jak hrozné je být falešným prorokem, kterého neposlal Hospodin! Nelze tedy nad takovými mávnout rukou, že se chudáci spletli a že příště se jim to proroctví snad vyvede lépe. Cindy Jacobs by správně měla být v každém případě jako prorokyně naprosto diskvalifikována – což ostatně platí i o dalších podobných charismaticích, jen kdyby ovšem na ně byly aplikovány biblické principy rozsuzování.

Závěr

V úvodu jsem uvedl text z knihy proroka Jeremiáše. Naše kapitola zaznamenává duchovní konflikt mezi Jeremiášem a falešným prorokem Chananiášem. Na jeho nadšené, ale falešné prorokování Chananiáše o brzkém vysvobození Judských z nadvlády Nabuchodonozorovy a navrácení nádob domu Božího Jeremiáš odpověděl: „Amen, učiniž tak Hospodin. Potvrdiž Hospodin slov tvých, kteráž jsi prorokoval o navrácení nádobí domu Hospodinova, a všech zajatých z Babylona na místo toto“ (verš 6). Jeremiáš neměl zlou vůli. Kdyby se to, co Chanaiáš předpověděl, stalo, radoval by se. Podobně bychom se radovali, kdyby nastalo skutečné probuzení a opravdová druhá reformace s opravdovým návratem k pravdám svatých Písem (což mimochodem ona Nová apoštolská reformace vůbec není). Ale Jeremiáš věděl, že se tak nestane, rozhodně ne tak, jak zvěstoval Chananiáš. Proto napomenul lid k veliké ostražitosti a zkoumání proroctví – už proto, že praví Hospodinovi proroci většinou oznamovali lidu jejich hrozné hříchy a hrozili Božími soudy. Nic takového Chananiáš, jenž mluvil, aby vyhověl líbosti tehdejších Izraelitů, nečinil. Nakonec pro jeho odporování pravému Božímu muži Jeremiášovi podle Božího slova zahynul.

Nevím, jestli Cindy Jacobs a jí podobní do jednoho roku od svých předpovědí zahynou, jako se tomu stalo Chananiášovi. Jejich život je v rukou svrchované Prozřetelnosti Boží. Ale co vím, je, že této ženě a jí podobným bychom se měli varovat stejně, jako by bylo moudré od Židů se varovat proroka Chananiáše, neboť skrze ní nemluví Hospodin. Ve skutečnosti bychom si měli dávat pozor na úplně všechny moderní proroky, neboť od doby dokončení kánonu Písma Hospodin hovoří již skrze Bibli, Boží Slovo, a dřívější způsoby zjevení, které přinášely jen částečné poznání a částečné zjevení pravdy, pominuly. Ale to je již na jiný článek, který také v blízké budoucnosti přijde. Varujme se tedy samozvaných proroků a jejich svodů a „odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté Slovo, kteréž může spasiti duše vaše.“ (Jk. 1:21)