J. C. Ryle: Svatost, část 1.
„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14)
Biskup John Charles Ryle, ten „evagelikální šampion,“ jak jej nazval Charles Spurgeon, napsal mnoho esejí na rozličná témata křesťanské doktríny a života – biblické výklady i praktická pojednání a burcující výzvy. Některé jsou k dispozici v angličtině např. zde. Část z nich byla vydána v souborných knihách, jako třeba Horní místnost (The Upper Room) nebo Practical Religion (Praktická víra). Většina kapitol v nich jsou však relativně samostatné texty, a jejich předměty zahrnují poměrně široké pole námětů.
Jedna jeho kniha se však zabývá vlastně výlučně jedním tématem, byť jej rozebírá obšírně z různých úhlů pohledu a podle různých příkladů mužů víry. Jde o dílo s prostým názvem Svatost (Holiness) s podtitulem Její povaha, překážky, obtíže a kořeny. To ukazuje, jaký klíčový význam tento vzácný kazatel onomu tématu přikládal. Ano, jak zdůrazňoval, svatost či posvěcení nemůže člověka spasit – ale jde o tak neoddělitelnou součást charakteru dětí Božích, že bez něj nelze mít za to, že dotyčný došel spasení. Muži ve světě obvykle začnou mít pochyby o otcovství vůči dítěti tehdy, když se jim dítě vůbec nepodobá, a stejně tak musíme pochybovat o duchovním synovství každého, kdo se nepodobá věčnému Otci v nebesích.
Sám Ryle v úvodu ke své knize napsal, že jde o věc, kterou by měl usilovně podporovat každý, kdo miluje Krista a touží přispět k šíření Jeho království na světě. Přitom už ve své době, před 150 lety, si stýskal, že jí není věnována dostatečná pozornost. V naší době jsme tomuto nebezpečí sotva vystaveni méně a sotva s ním máme menší problém, než v době takových kazatelů jako byl Spurgeon a Ryle. Proto musí věřící dnes věnovat pozornost tomuto vzácnému, ale vážnému pojednání minimálně stejně, jako mu ji měli věnovat lidé v době jejího vydání – ale spíše mnohem více. Jde o téma pro všechny časy, a nikdy nemůže být zastaralé. Dobrý anglický biskup ostatně zdůrazňoval, že nepředkládá nic nového, ale kráčí pouze ve starých cestách, které předkládali proroci s apoštoly, a které po staletích temnoty po nich opět prošlapali reformátoři a puritáni.
Když se tedy zabýváme tématem svatosti, nejprve je nutné si vymezit, o co jde. To J. C. Ryle činí v kapitole nazvané opět prostě Svatost. V ní nejprve svatost charakterizuje, poté ukazuje, proč je důležitá a končí vážnými výzvami ku svědomí nevěřících i věřících. Dnes si předložíme první třetinu, zabývající se popisem, jak vypadá svatý člověk. Při čtení by měl každý pamatovat, že jde o body, které by se v křesťanovi měly vyskytovat zároveň. Pokud máme dojem, že by nás mohly vystihovat třeba tři nebo čtyři z nich, ale dalších pět – nebo i jeden – je nám absolutně cizí a možná bychom proti jeho zařazení do charakteristiky svatosti oponovali, pak se nacházíme v nebezpečném stavu. Dáváme v tím pochybnost realitu našeho znovuzrození. Jistě, i ten nejposvěcenější křesťan bude vnímat, že má ve všech uvedených bodech veliké rezervy; ovšem zcela postrádat by ve svém životě neměl žádný z nich. Čti více…
Písně církve ve světle písní Božích, část 2.
V předchozím článku jsme začali komentovat jedno akademické pojednání, které se zabývá srovnáním klasických duchovních písní minulosti a moderních chval. Daný text byl napsán ve vcelku neutrálním duchu: výrazně neprosazoval ani jedno z nich, pouze oprávněně konstatoval, že jde v jádru o dva odlišné přístupy ke skládání, a nikoliv produkt nějakého průběžného na sebe navazujícího vývoje. Tuto skutečnost doložil i seznam 11 bodů porovnání, které rozbíral na jakési přednášce David…
Čti více...Písně církve ve světle písní Božích, část 1.
Evangelium, ta dobrá zpráva o vykoupení z bídy hříchu, předkládá před spasený lid Boží také řadu duchovních povinností. Nekonečná milost Boží v nás má produkovat také určité ovoce: „Evangelium, kteréž jest přišlo k vám, jako i na všecken svět, a ovoce nese“ (Kol. 1:5-6). „Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou“ (Řím. 12:1). „Zjevilať se zajisté ta…
Čti více...Robert Candlish: Modlitby za hřešícího bratra
„„Viděl-li by kdo bratra svého hřešícího hříchem ne k smrti, modliž se [za něj], a dá jemu [Bůh] život, [totiž] hřešícím ne k smrti. Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil. Každá nepravost jestiť hřích, ale jestiť hřích ne k smrti.“ ( 1. Janova 5:16-17) Jan předkládá na závěr svého prvního listu z inspirace Ducha Svatého nesmírně široké zaslíbení o vyslyšení našich proseb, když je činíme…
Čti více...Thomas Manton: Modlitby ve víře
„Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.“ (Jakub 1:6) Pán Ježíš od těch, kteří k Němu přicházeli s prosbou za milost, očekával víru. Dobře to ilustruje líčení o dvou slepých, volajících o uzdravení: „A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův. A když všel do…
Čti více...Nebeská přísloví pozemského krále
Hodnotu některých částí Bible uznávají i mnozí nevěřící. I když z Knihy knih nechtějí přijmout vše, ochotně připouští, že řídit se tou či onou částí by bylo užitečné pro všechny. Poměrně často to lze slyšet o Desateru, u nějž mnozí buď vůbec zapomínají na první čtyři přikázání týkající se vztahu k Pánu Bohu, nebo jej z něj vydělují, jako pro ně nerelevantní část. Jiní hovoří s úctou o Kázání na…
Čti více...Perly Matthewa Henryho: Exodus 12:1-20
Nový Zákon nazývá Pána Ježíše na mnohých místech Beránkem – i když drtivou většinu takových zmínek nacházíme v Janových spisech a zejména ve Zjevení. To odkazovalo na rozličné starozákonní oběti, jako třeba pravidelnou ranní a večerní oběť zápalnou, a především na beránka velikonočního, jehož krev zachránila Izrael před rukou zhoubce, zabíjejícího prvorozené v Egyptě. To vše staří Židé znali odmala tak dobře, že když Jan Křtitel poukázal svým učedníkům na…
Čti více...Charles Spurgeon: Rozjímání z cest o stezkách starých
Pán Bůh dává ve svém Slově mnohá zaslíbení těm, kdo nad ním pečlivě rozjímají: „Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal [a] činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš“ (Joz. 1:8). „Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici…
Čti více...Dva zázraky v krajině Tyrských a Sidonských
Oddíl o ženě syrofenitské, která si svou neodbytností na Pánu Ježíši Kristu vyprosila duchovní uzdravení pro svou nešťastnou dceru, každý křesťan velmi dobře zná. Patří mezi význačné pasáže, které nás povzbuzují a vyzývají k vytrvalému a neochvějnému prošení, které se nedá ničím odradit, dokud neobdrží vytoužené duchovní požehnání. Zatímco jiné známé oddíly s obdobnou duchovní lekcí jsou buď podobenstvími – jako to o ženě vdově, která dosáhla svého u nespravedlivého soudce a…
Čti více...George Müller: Životní výzva z Kazatele
Nějaké líčení zvláštních zkušeností víry anglického provozovatele křesťanských sirotčinců George Müllera (1805–1898) slyšela asi většina křesťanů. Příběhy o něm se u nás šířily již v době, kdy bylo zvykem překládat jména do češtiny, takže ve starší duchovní literatuře může člověk narazit ještě na „Jiřího Müllera“. Vskutku šlo o zvláštního muže víry, který svým životem podivuhodně prokázal Boží moc a zaopatřování. Stalo se například, že když se svými osiřelými svěřenci jedno…
Čti více...
Přidej