Perly Matthewa Henryho: Exodus 12:1-20
Nový Zákon nazývá Pána Ježíše na mnohých místech Beránkem – i když drtivou většinu takových zmínek nacházíme v Janových spisech a zejména ve Zjevení. To odkazovalo na rozličné starozákonní oběti, jako třeba pravidelnou ranní a večerní oběť zápalnou, a především na beránka velikonočního, jehož krev zachránila Izrael před rukou zhoubce, zabíjejícího prvorozené v Egyptě. To vše staří Židé znali odmala tak dobře, že když Jan Křtitel poukázal svým učedníkům na Krista se slovy: „Aj, Beránek Boží“ (Jan 1:36), ti ihned porozuměli, že jde o Mesiáše, poslaného Pánem Bohem k jejich vykoupení z věčné smrti, a proto Jej šli následovat.
Všechny starozákonní texty, které se zabývají zabíjením beránků a ceremoniálnímu očišťování skrze jejich krev proto v sobě skrývají evangelium – Duch Svatý je nechal zapsat, aby na jejich základě vyučoval Izrael, co má od Mesiáše očekávat, co pro jejich duše zaslíbený Prorok učiní. Mířily v jednom ohledu právě na ten jeden okamžik v celé historii národa, kdy k Němu přijde Boží Syn v těle, a měly je vést, aby učinili právě tak, jako se zvěstí Jana Křtitele naložili Ondřej s druhým učedníkem.
Kdo chce tedy dobře porozumět evangeliu ve všech jeho aspektech, bez studia Mojžíšova zákona a toho, co říkal o beráncích a jiných obětinách, se neobejde. První zmínku o oběti beránka nacházíme v 22. kapitole Genesis, kdy jej Pán Bůh připravil coby náhradu za Izáka. Jde však o historický popis; konkrétní ceremoniální pravidla o zabití beránka nacházíme až ve 12. kapitole Exodu, kdy Hospodin předložil Mojžíšovi předpis, jak mají Izraelité postupovat, chtějí-li se uchránit od anděla zhoubce při desáté egyptské ráně. Jde o známý oddíl, popisující, jak měla každý rodina beránka zabít, pomazat jeho krví veřeje svých dveří a následně jej onu noc sníst. Nejdříve tomto oddíle čteme, co měl Izrael učinit, a následně, že tak skutečně učinil, a jak to národ zachránilo.
Stejně jako vysvobození z Egypta představuje veliký předobraz a typus našeho vysvobození z moci ďábla ze světa, tak i velikonoční beránek hovoří o Kristu coby naší Náhradě, kdy On zemřel a prolil krev, abychom nemuseli zahynout my. To potvrzuje i apoštol Pavel: „Vyčisťtež tedy starý kvas, abyste byli nové zadělání, jakož jste nenakvašení. Neboť jest Beránek náš velikonoční za nás obětován, Kristus. A protož hodujmež ne v kvasu starém, ani v kvasu zlosti a nešlechetnosti, ale v přesnicích upřímnosti a pravdy“ (1. Kor. 5:7-8). Čím detailněji tedy prozkoumáme biblické líčení o velikonočním beránkovi, tím lépe budeme moci rozumět evangeliu.
Výborným začátkem, kde s takovým studiem biblického textu začít, je vždycky puritánský velikán Matthew Henry, o kterém Spurgeon napsal, že je „nanejvýš zbožný a jadrný, spolehlivý a moudrý, podnětný a střízlivý, hutný a důvěryhodný… hluboce duchovní, nebeský a přínosný, najde užitečné věci v každém oddíle, ze všech vyvozuje nanejvýš praktické a uvážlivé lekce.“ Čti více…
Charles Spurgeon: Rozjímání z cest o stezkách starých
Pán Bůh dává ve svém Slově mnohá zaslíbení těm, kdo nad ním pečlivě rozjímají: „Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal [a] činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš“ (Joz. 1:8). „Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici…
Čti více...Dva zázraky v krajině Tyrských a Sidonských
Oddíl o ženě syrofenitské, která si svou neodbytností na Pánu Ježíši Kristu vyprosila duchovní uzdravení pro svou nešťastnou dceru, každý křesťan velmi dobře zná. Patří mezi význačné pasáže, které nás povzbuzují a vyzývají k vytrvalému a neochvějnému prošení, které se nedá ničím odradit, dokud neobdrží vytoužené duchovní požehnání. Zatímco jiné známé oddíly s obdobnou duchovní lekcí jsou buď podobenstvími – jako to o ženě vdově, která dosáhla svého u nespravedlivého soudce a…
Čti více...George Müller: Životní výzva z Kazatele
Nějaké líčení zvláštních zkušeností víry anglického provozovatele křesťanských sirotčinců George Müllera (1805–1898) slyšela asi většina křesťanů. Příběhy o něm se u nás šířily již v době, kdy bylo zvykem překládat jména do češtiny, takže ve starší duchovní literatuře může člověk narazit ještě na „Jiřího Müllera“. Vskutku šlo o zvláštního muže víry, který svým životem podivuhodně prokázal Boží moc a zaopatřování. Stalo se například, že když se svými osiřelými svěřenci jedno…
Čti více...Nebeský postoj k soudům Božím
V jedné z proseb modlitby Páně, onoho velikého vzoru veškerého duchovního prošení, voláme za to, aby se děla vůle Boží „jak v nebi, tak i na zemi.“ Znamená to, že v nebesích se vůle Boží činí dokonale, bez odkladů, aniž by se pomíjelo nebo překroutilo cokoliv, co Hospodin po andělech chce; vše z dokonalých motivů, v dokonale vroucí lásce, bez sebemenšího poskvrnění byť i tou nejmenší hříšnou myšlenkou. Ano, takové…
Čti více...Alkohol, agapé a apologie abstinence, část 2.
V předchozím článku jsme se zabývali některými důvody, proč abstinence od alkoholu představuje pro křesťany nejmoudřejší a nejláskyplnější postoj, který vůči němu mohou zaujmout, a to bez ohledu na to, že striktně vzato Bible jeho mírné užívání nezakazuje. Konkrétními verši, které o užívání vína hovoří, jsme se příliš nezabývali, protože ty byly napsány v určitém společenském kontextu, a naším záměrem bylo předložit na prvním místě ty důvody, které nevyžadují žádné…
Čti více...Alkohol, agapé a apologie abstinence, část 1.
Pán Ježíš Kristus ve své výstraze ohledně posledních časů před Jeho druhým příchodem varoval své učedníky slovy: „Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den“ (Lk. 21:34). Z toho si obvykle bereme poučení, že se nemáme příliš soustředit na časné věci, ale naopak pilně vyhlížet návrat Spasitele a žít ve světle Jeho…
Čti více...Ivan Foster: Postoje až příliš běžné v časech duchovního úpadku
Když David těžce padl s Betsabé, duchovně mu posloužil prorok Nátan, který jej ve stavu těžké duchovní dřímoty napomenul skrze příběh o bohatém muži, který okradl chudáka o jeho jedinou drahou ovečku, a následně králi jasně řekl: Ty jsi ten muž! Davida to zasáhlo, činil pokání a i když poté musel nést ještě velké následky svého hříchu, ve své duši se opět cele přimkl k Hospodinu. Jelikož mu tvrdá prorokova…
Čti více...Bláznovství dobrého krále
„Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteříž jsou k němu srdce upřímého. Bláznivě jsi učinil v té věci, protož od toho času budou proti tobě války.“ (2. Paralipomenon 16:9). Po rozdělení davidovského království na Judstvo a Severní Izrael nevládl nad deseti severními kmeny ani jeden skutečně dobrý král, protože všichni následovali hříchů Jeroboáma syna Nebatova, který v rozporu s druhým přikázáním ustanovil falešnou bohoslužbu…
Čti více...Thomas Watson: První prosba v modlitbě Páně
Jednoho z nejznámějších puritánů Thomase Watsona (1620-1686) jsme si již představili v dřívějším článku o tom, jak se máme rozdílně modlit za věci časné a za věci duchovní. To onen starý kazatel rozebíral v knize o modlitbě Páně, která tvořila třetí část jeho triptychu, v němž vykládal Westminsterský kratší katechismus – vedle první části o doktríně a druhé části o Zákonu Božím a cestě spásy. Už z onoho krátkého textu…
Čti více...
Přidej