Odmítnutý Přijatý text
Erasmus Rotterdamský byl zvláštní postavou historie reformace. I když ho v žádném případě nemůžeme nazvat reformátorem, přesto v jistém smyslu stál rozkročen mezi Římem a nově vzniklým protestantským hnutím. To neznamená, že by jej podporoval – byť v něčem k němu choval sympatie, neboť měl své výhrady i vůči papežství. Luther s ním však přesto vedl ostré polemiky, napsal proti němu i knihu O nesvobodné vůli a měl pro něj mnohá velmi ostrá slova; mimo jiné ho označil za prokletého bídníka a Kristova nejhořčejšího nepřítele, a řekl, že když se modlí, modlí se za to, aby byl proklet. Měl v tom postoj žalmisty Davida: „Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí? Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely“ (Žalm 139:21-22).
Přesto Erasmus pro prospěch evangelia učinil velmi mnoho, i když to ani v nejmenším nezamýšlel; jako první totiž v Evropě v roce 1516 vydal řecký Nový zákon, sestavený z původních manuskriptů – byť coby humanistu jej na něm patrně více zajímalo hledisko lingvistické nežli duchovní. (Pro přesnost uveďme, že technicky vzato první řecké vydání byla španělská Komplutenská polyglota, ale ta byla zveřejněna až později, na začátku 20. let 15. století, až ji schválil papež; prakticky tak Erasmovo Novum Instrumentum omne bylo skutečně první.) Z toho pak přeložil Luther sám jeho text do němčiny a William Tyndale do angličtiny. Erasmův počin dále inspiroval jiné reformátory k sestavení vlastních edic řeckého textu, které se ale od Erasmova lišily jen v nepatrných bodech; mezi nimi byl Kalvínův přítel a nástupce Theodor Beza, z jehož verze vycházeli naši překladatelé Bible Kralické, nebo Robert Estienne zvaný Stephanus, či o sto let později strýc a synovec Elzevirové.
Text, který tito muži sestavili, postupem času dostal označení Textus receptus, čili Přijatý text, neboť z něj vycházely všechny překlady Biblí až do 19. století. Změnu přinesli zejména, i když nikoliv ne výlučně, textoví kritici Hort s Westcottem, kteří vytvořili vlastní text Nového zákona (zjednodušeně řečeno) podle Sinajského a Vatikánského kodexu, které jsou sice nejstaršími dochovanými řeckými texty Nového zákona, ale jinak reprezentují minoritní „textovou rodinu“; jejich důležitější role však spočívala v tom, že formulovali principy, na základě kterých se zavrhl historický přístup k sestavování textu Nového zákona podle majority manuskriptů (jiní se o to snažili už před nimi, ale až oni uspěli). Ty pak přejala valná část moderní církve a textových kritiků. I když některé domněnky Westcotta a Horta museli později jejich následovníci revidovat, z těchto principů se vychází při zpracovávání nových překladů dodnes, a to takřka výlučně. Z této moderní textové kritiky čerpal i ekumenický překlad, ale posléze i Český studijní překlad a Bible 21. Po staletí užívaný Přijatý text tedy moderní církev odmítla. Byly tomu však dobré důvody? Čti více…
Nezvetšelá roucha a neztrhaná obuv
„Vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich“ (Deuteronomium 29:5). Tato slova říkal Mojžíš již na samotném konci své služby, těsně předtím, než Izrael pod vedením Jozue přešel Jordán a začal dobývat Kanán. Čtyřicetileté putování pouští bylo téměř u konce. Stará generace, která pro nevěru nevešla do země zaslíbené, již vymřela. Izrael nyní tábořil na východní straně Jordánu…
Čti více...Denní chléb Murrayho McCheyna
Jozue, když na něj po Mojžíšově smrti plně dolehla odpovědnost za dovedení Božího lidu do Kanánu a dobytí jej, dostal od Hospodina příkaz, který jej měl provázet celým životem: „Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal [a] činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš“ (Joz. 1:8). Ve…
Čti více...Perly Matthewa Henryho: Lukáš 16:27-31
V celém západním světě již dlouho vidíme stejný trend, který se liší jen v míře, v jaké postupuje dopředu a kam již dosáhl – a to postupné vyprazdňování lavic ve sborech. Žijeme v době, kdy lidé jako ve dnech Lotových jedí, pijí, kupují, prodávají, štěpují a stavějí, jak předpověděl Pán Ježíš, ale na věci věčnosti pro ty všechny věci ani nevzdechnou. Jelikož ve vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých,…
Čti více...Přesvědčení Nehemiášovo a Eliasibovo
Jedenáctá kapitola epištoly Židům nám předkládá jako vzácné příklady mnohé reky víry; na závěr tohoto oddílu nás ovšem apoštol vyzývá, abychom především hleděli „na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího“ (Žd. 12:2). Je to proto, že na rozdíl od Spasitele všichni ostatní byli hříšníci, kteří potřebovali odpuštění hříchů a spasení v Něm. A vskutku,…
Čti více...Štítky:Aktuality , Ekumena , Fundamentalismus , Oddělení , Současná církev
Perly Matthewa Henryho: Ezechiel 1,26-28
Oblast proroctví je v posledních desetiletích – a můžeme říci již snad století či století a půl – mezi mnohými evangelikály, zejména v dispenzacionálních kruzích, velmi populární. Lidé studují výklady Zjevení i jiných prorockých knih s pomocí výkladových knih či názorných diagramů a snaží se přijít na to, v jakém pořadí se budou dít jaké události, a co rozumět pod jednotlivými prorockými obrazy – například na co poukazují 4 jezdci,…
Čti více...Lesk a bída reformy Jéhu
Když se prorok Eliáš zvláštním způsobem setkal na Orébě s Hospodinem, který k němu nepřišel ani ve větru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale v hlasu tichém a jemném, uložil mu jeho Bůh pomazat Hazaele za krále nad Syrií, Jéhu syna Namsi za krále nad Izraelem a Elizea syna Safatova za proroka místo sebe. To vše Eliáš zajistil, ať už osobně v případě Elizea, nebo zprostředkovaně skrze Elizea –…
Čti více...„Nemožné jest jednou již osvíceným…“
Když čteme v Božím Slovu o některých, jejichž stav je tak beznadějný, že jim nebude odpuštěno, že se za ně ani nemáme modlit či že pro ně nezůstává již oběti za hříchy, musíme se přirozeně třást: „Kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím“ (Mt. 12:32) „Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil“ (1. Jan 5:15). „Nebo jestliže…
Čti více...Problémy s ekumenickým překladem – řecký text
Pán Ježíš jasně řekl, že nepřišel rušiti zákona aneb proroků, ale naplniti. Tím potvrdil jeho neměnnost a nepohnutelnost – vírou ostatně zákon nerušíme, ale tvrdíme, potvrzujeme (viz Řím. 3:31). V tomto kontextu také Spasitel potvrdil důležitost každého slovíčka, ba každého písmene v Božím vdechnutém Slově: „Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.“ A podobně jindy…
Čti více...Anglické probuzení očima Učitele národů
S výjimkou Izraele, kterému svatý Hospodin svěřil neomylný Zákon Boží (Řím. 3:2), snad žádná jiná země duchovně neovlivnila zbytek světa více, než Anglie – ať už přímo nebo nepřímo skrze působení Ameriky, která ovšem stojí na těch samých anglosaských základech. S výjimkou evangelikálních lutheránů málokterý evangelikál, když zkoumá dějiny své denominace a svého duchovního proudu, se ve svém zkoumání nedostane do anglicky mluvících zemí. Presbyteriáni hledí zpět k Johnu Knoxovi…
Čti více...
Přidej