Arthur W. Pink: Láska Boží
Jsou tři věci, které nám Písmo říká o přirozenosti Boží. Za prvé, „Bůh je duch“ (Jan 4:24). V řečtině není žádný neurčitý člen, a říci „Bůh je [nějaký] duch“ je nanejvýš problematické, neboť Jej to staví na stejnou úroveň s ostatními. Pán Bůh je “duch” v tom nejvyšším slova smyslu. Protože je „duch“, je nehmotný, nemaje viditelnou podstatu. Měl-li by Pán Bůh hmotné tělo, nebyl by všudypřítomný, byl by omezen na jedno místo; ale jelikož je duch, naplňuje nebe i zemi. Za druhé, „Bůh je světlo“ (1. Janova 1:5), což je opak „tmy“. V Písmu „tma“ znamená hřích, zlo, smrt; a „světlo“ svatost, dobrotu, život. To, že Bůh je světlo, znamená, že je sumou vší dokonalosti. A za třetí, „Bůh je láska“ (1. Janova 4: 8). Neznamená to jen, že Pán Bůh „miluje“, ale že je Láskou sám o sobě. Láska není pouze jednou z Jeho vlastností, ale samou jeho přirozeností.
Dnes je mnoho těch, jenž hovoří o lásce Boží a vůbec neznají Boha lásky. Na Boží lásku se obyčejně pohlíží jako na druh přívětivé slabosti, jakousi dobromyslnou shovívavost; je snížena na pouhý mdlý sentiment, modelovaný podle lidských emocí. Ovšem pravda je taková, že o tomto, stejně jako o všem ostatním, musí být naše smýšlení formováno a usměrňováno tím, co o tom zjevuje Písmo svaté. To, že je tomu naléhavě potřebí, je zřejmé nejen z nevědomosti, která tak všeobecně převládá, ale i z bídného duchovního stavu, který je nyní všude mezi vyznávajícími křesťany tak smutně evidentní. Jak málo skutečné lásky pro Pána Boha je! Jedním z hlavních důvodů toho je, že se naše srdce tak málo zaobývají Jeho předivnou láskou ke svému lidu. Čím lépe se obeznámíme s Jeho láskou – s jejím charakterem, plností, požehnaností – tím více bude naše srdce přitahováno v lásce k Němu. Čti více…
Perly z Šestidílky: Ezechiel 40
Největším pokladem, který stará Jednota bratrská zanechala našemu národu, je bezesporu její věrný a požehnaný překlad Písma svatého, Bible kralická. To vnímal i její poslední biskup, Jan Amos Komenský, který ve svém Kšaftu předložil Boží Slovo v rodném jazyce jako zvláštní dědictví: „Odkazuji tobě za dědictví Knihu Boží, Biblí svatou, kterouž synové moji z původních jazyků (kterýmiž je Bůh psáti byl poručil) do češtiny s pilností velikou (do patnácte let…
Čti více...Joseph Alleine: Znaky neobrácených
Co se týče spásy, dávají Pán Ježíš a Slovo Boží veliké výstrahy: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího“ (Jan 3:3). „Nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete“ (Lk. 13:3). Nehovoří o tom však jen obecně, ale též varují, že ne všichni, kteří se domnívají, že jsou pravými znovuzrozenými věřícími, jimi skutečně jsou. Kristus řekl, že Mu mnozí jednou řeknou: „Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve…
Čti více...Životní svědectví Richarda Bennetta
Ačkoliv v České republice nyní rezonuje především úmrtí Karla Gotta, Boží lid by měl pamatovat, že v očích Hospodinových není drahá smrt slavných osobností, jako je tomu u lidí tohoto světa, ale smrt svatých Jeho (Ž. 116:15). Z nebeského hlediska je tak mnohem zaznamenáníhodnější, že v těchto dnech, konkrétně 23. září, si Pán života i smrti odvolal do slávy svého vzácného služebníka a drahého bratra ve víře, Richarda Petera Bennetta….
Čti více...Mrtvá, ale aktivní
„Vím skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý.“ (Zj. 3:1) Máloco je pro dnešního člověka – křesťana i nekřesťana – méně atraktivního a méně relevantního, než mrtvá církev. O církev, která nežije, dnes nikdo nemá zájem. Lidé – a zejména mladí lidé – dnes již většinou nevydrží v mrtvé, chladné organizaci, která funguje jen ze setrvačnosti, kvůli tradici, protože byli celý život zvyklí tam chodit. A…
Čti více...Dlouhověké hříchy
V jednom z mála žalmů, které složil Mojžíš, je nám osvědčeno, že „všech dnů let našich [jest] let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let“ (Ž. 90:10). Naše smrtelné tělo déle nevydrží, nebo jen výjimečně – a i tak ne o moc. Zánik tělesné schránky však neznamená zánik všeho; na prvním místě jej přetrvá náš duch, který jde k Hospodinu svému Učiniteli, kterýž jej dal (Kaz. 12:7). Naše duchovní…
Čti více...Thomas Watson: Modlitby za věci časné a duchovní
I když bychom to třeba z názvu neřekli, Westminsterský kratší katechismus byl zcela zásadním dílem, které ovlivnilo celé generace protestantů, a to nejen z presbyterních kruhů, protože pro své potřeby si jej drobně adaptovali i mnozí jiní, včetně například baptistů. Naučit se všechny jeho otázky a odpovědi nazpaměť po dlouhou dobu patřilo ke standardům náboženského vzdělání. Od hlavy rodiny se očekávalo, že všechny jemu svěřené osoby – děti i případné…
Čti více...Boží Slovo – chléb z nebe
„I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť“ (Exodus 16:4). Manna, kterou Hospodin seslal Izraeli, aby ji živil na poušti, byla vskutku něčím zvláštním – byl to pokrm, jenž v celé historii okusily jen dvě nebo tři generace, v principu jen z jednoho národa, nepočítáme-li onen „přimíšený lid“, který s ním vyšel z Egypta. Všichni po nich o ní mohli jen slyšet nebo číst –…
Čti více...Benadad, bratr můj
„Přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj“ (1. Královská 20:32). Král Achab je smutným dokladem pravdivosti verše: „Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu“ (Iz. 26:10). I když mu Hospodin projevoval milost za milostí, nijak mu to neprospělo; jeho život nakonec…
Čti více...Děti v Egyptě
„Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte“ (Exodus 10:11). Líčení o vyjítí Izraele z Egypta patří mezi nejznámější biblické události, o kterých se lidé z křesťanských rodin naučí od nejútlejšího věku; aspoň stručně s nimi však bývají obeznámeni i nevěřící, byť je smutně berou jako nějakou pohádku a ne jako skutečnou historii, jíž také jsou. Deset ran egyptských je pojmem, a každý pravý Písmák by…
Čti více...
Přidej