Hudba a slova ve světle revoluce nevázanosti, část 2.
V předchozím článku jsme se zabývali úzkou souvislostí mezi nástupem rock & rollu v 50. a 60. letech s bezprecedentním rozvolněním mravů a pošlapáním sedmého přikázání ve stejné době, které jsme místo termínu užívaného ve světě („sexuální revoluce“) raději nazvali biblicky příhodnějším jménem „revoluce nevázanosti“. Onu úzkou návaznost uznávají dokonce i světští autoři. Jelikož Bible nás zcela jasně učí, že i to, co „pouze“ podporuje hřích, je samo o sobě hříšné, mělo by z toho pro křesťany zcela automaticky plynout, že nemohou v církvi adaptovat rockovou hudbu, která tak silně podpořila rozšíření smilstva. To přitom platí i o jejích ještě relativně mírných a melodických formách z počátků tohoto hudebního stylu. Moderní chvály, jak je hraje většina tzv. chválících skupin, jsou s nimi přitom zcela srovnatelné.
Proponentům chval tak racionálně zbývá jediná obhajoba, že všechna špína se tehdy koncentrovala do hříšných slov a není spojená s hudbou samotnou. Pokud k ní přidáme lepší slova z Bible, zlý vliv vymažeme. K tomu lze hned na úvod říci, že sekulární zdroje i hudebníci samotní přisuzovali daný efekt hudbě samotné, nikoliv slovům, takže už jen z toho si o relevanci daného argumentu můžeme udělat dobrou představu. Nicméně se jedná o testovatelnou hypotézu. Pokud revoluci nevázanosti spustila hříšná slova, stačí si projít slova nejznámějších a nejvlivnějších písní, zda jsou skutečně o tolik horší ve srovnání s těmi, které se ve světských písních nacházely dříve. Přičemž vzhledem k míře rozšíření hříchu v souvislosti s rock & rolllem by danou tezi mohlo obhájit jedině to, pokud se hříšná slova v něm vyskytovala jak v mimořádné kvalitě, tak kvantitě. Čti více…
Hudba a slova ve světle revoluce nevázanosti, část 1.
Pro obhajobu moderních chval, které hudebně vychází ze světských stylů, se často užívá tvrzení, že přeci záleží na slovech, nikoliv na hudbě. Kupříkladu Rick Warren, autor populární knihy Cílevědomá církev (The Purpose Driven Church) v říjnu 2003 na Superkonferenci pořádané na Liberty University prohlásil, že „není nic takového, jako křesťanská hudba, jen křesťanská slova.“ Přesvědčení, že „křesťanskost“ či „nekřesťanskost“ písní má co do činění pouze s texty a nikoliv s…
Čti více...Mistrova láska až do konce
„Ježíš (…) milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.“ (Jan 13:1). Láska pro moderní církev představuje její nejprominentnější téma, které v praxi vytlačuje mnoho jiných, zejména těch „negativních“, jako Boží hněv, peklo, potřeba svatosti, vystříhání se světskosti a podobně. Právě kvůli absenci těchto aspektů křesťanské víry se však vnímání lásky Boží stává povrchnější, dotýká se jen lidských emocí – na podobné úrovni jako třeba jímavý film…
Čti více...Sochory pravého přístupu k Božím věcem
„Uděláš k tomu sochory z dříví setim, a obložíš je zlatem“ (Exodus 25:13). Jelikož Boží Slovo vdechnul Duch Svatý, můžeme směle říci, že v něm máme dbát na všechno; o ničem nelze říci, že by bylo nedůležité. Pán Bůh v něm k nám lidem mluví, a máme tedy velmi pečlivě poslouchat. „Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel“ (Ž. 62:12). Tím spíše musíme dávat pozor, pokud Hospodin v Bibli mluví…
Čti více...Ivan Foster: Lidé, kteří svou víru jen hrají
Pán Ježíš své učedníky před pokrytectvím, tím kvasem farizejů a zákoníků, varoval vícekrát. Pouhá vnější zbožnost, předstíraná víra, které neodpovídá stav srdce, je jedním z nejhorších a nejobtížněji léčitelných projevů té všeobecné nákazy hříchem. I mravně pokleslý celník se zastaví a přijde se svou bídu ke Spasiteli spíše než farizej. Pokrytecká vnější nábožnost člověku brání, aby si svůj stav přiznal, dokonce víc než otevřený hřích – právě ona jej podporuje…
Čti více...Osobní zahrádka kazatele Chena
Když Hospodin Bůh stvořil člověka ve stavu svatosti a dokonalé blaženosti, postavil jej do zahrady; ani před pádem na zemi nebylo krásnějšího místa, kde mohl Adam dlít. A zahrady dodnes patří mezi nejlíbeznější prostory, kde může člověk spočinout; jen málokdo v nich nenachází žádné zalíbení. Ano, krásu lidé spatřují v různých věcech, pro nomáda může být v jistém smyslu zahradou i poušť se svojí syrovou, drsnou nádherou; pro Eskymáka zase…
Čti více...Kompromis zbožného Jozafata
Postupné procházení knih Královských představuje pro duchovního čtenáře vesměs smutné čtení, z větší části přehlídku hříchu a nevěry. V severoizraelském království nenacházíme ani jednoho skutečně dobrého krále, dokonce i horlivý Jéhu, jenž vyhladil bálovskou modloslužbu, se neodchýlil od hříchů Jeroboáma syna Nebatova, totiž ctění telat v Bethel a Dan, které v rozporu s druhým přikázáním měla znázorňovat Hospodina. V Judstvu byla situace o něco lepší, ale jen za některých králů,…
Čti více...C. H. Spurgeon: Jenom modlitební chvíle
Každý, kdo v dnešních evangelikálních církvích bere věci Boží aspoň trochu vážně, nemůže nevidět, jak nezbytně naše doba potřebuje rozvlažení od tváři Páně, totiž pravé probuzení shůry. Jakkoliv prospěch evangelia nezáleží na počtech, nepatrný zlomek vyznávajících věřících v naší společnosti zavdává důvod k nářku: „Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal, byli bychom jako Sodoma, byli bychom Gomoře podobni“ (Iz. 1:9) – a to ani neotevíráme otázku, kolik…
Čti více...Kanán Chamem zlořečený
„Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší. I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.“ (Genesis 9:24-25) Oddíl o zlořečení Kanána patří mezi obtížné části Písma, nad kterými si křesťané velmi lámou hlavu. Proč Noé nezlořečil Chamovi, když to právě on viděl otcovu hanbu, a místo jejího zakrytí „pověděl oběma bratřím svým vně?“ S touto otázkou u dané kapitoly zápasila nejspíše většina čtenářů…
Čti více...Příběh posmívaný a příběh směšný
Přes nespornou popularitu Vánoc, kdy si lidé aspoň nějakým způsobem připomínají narození Spasitele – jakkoliv s tím biblicky vzato období konce roku nesouvisí – tyto události v naší sekulární společnosti bere vážně málokdo. Většina známých koled navozuje spíše pocit pohádkovosti, než nejdůležitější události v dějinách lidstva (s výjimkou ukřižování a zmrtvýchvstání), čemuž ještě více napomáhá rouhavá česká tradice „Ježíška“. Jestli je však jeden aspekt událostí zrození Páně, kterému se bezvěrci…
Čti více...
Přidej