Mnohými způsoby potvrzené vzkříšení
Skutky apoštolské se už dle svého názvu ve svém líčení zaměřují hlavně na činy těch, které Pán Ježíš vybral pro prvotní rozšíření evangelia a Jeho církve po tehdejší římské říši. Nicméně na několika místech zaznamenává rovněž jejich promluvy, byť pravděpodobně jde jen o zestručněné shrnutí mnohem rozsáhlejších sdělení. Podle toho, co v této knize máme zaznamenané, jeden bod apoštolové vždy zvlášť zdůraznili a neopomíjeli, totiž Kristovo vzkříšení. Toho zejména totiž byli učiněni zvláštními svědky: ukřižování Kristovo vidělo mnoho lidí, ale po svém zmrtvýchvstání se Pán zjevil jen hrstce vybraných jedinců.
Apoštolský důraz na vzkříšení ukazuje, o jak důležitou věc se jedná. U Pavla dokonce čteme, že „nevstal-liť z mrtvých Kristus, marná jest víra vaše, ještě jste v svých hříších“ (1. Kor. 15:17). To platí, i když již na kříži Spasitel osvědčil, že „dokonáno jest“ (J. 19:30). Vzkříšení je obdobně důležité jako ukřižování. Na kříži Pán Ježíš naše spasení vydobyl, ale vzkříšení naši spásu zapečeťuje, protože nám potvrzuje, že Otec Jeho oběť přijal, neboť skutečně naplnil veškerou spravedlnost. Kdyby Mistr zůstal v hrobě, museli bychom dospět k závěru, že ve skutečnosti umíral kvůli své vlastní nepravosti a že Otec žádnou zástupnou oběť neakceptoval. Vlastně by ukazovalo, že Ježíš Nazaretský žádným zaslíbeným Mesiášem nebyl. A vedle toho nám Kristovo zmrtvýchvstání dává závdavek našeho vlastního; On byl prvotinou vzkříšení: „Ale vstalť z mrtvých Kristus, prvotiny těch, kteříž zesnuli“ (1. Kor. 15:20). „Ještě maličko, a svět mne více neuzří, ale vy uzříte mne; nebo já živ jsem, i vy živi budete“ (J. 14:19).
S ohledem na tyto duchovní pravdy evangelikálové vždy chápali, jak důležité je hájit zmrtvýchvstání coby historický fakt, skutečnou dějinnou událost – nikoliv pouze mýtus či metaforu toho, že „Kristus žije dál ve svém učení“. A je pravda, že ani současný evangelikalismus, přes všechnu jeho bídu a úpadek, od tohoto přesvědčení neustoupil, jakkoliv se noví evangelikálové nekonzistentně spojují v ekumeně s liberály, kteří v doslovné, historické vzkříšení nevěří (i když se to leckdy snaží vágními slovy zamazat). Čti více…
Perly Matthew Henryho: Deuteronomium 33
Boží Slovo dává mnohá zaslíbení těm, kteří nad ním pilně a důkladně rozjímají. Jedná se o křesťanovu duchovní povinnost i duchovní výsadu. „Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá, ale v zákoně Hospodinově [jest] líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí (Žalm 1:1-2). „Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování….
Čti více...Hlava v Adamovi, hlava v Kristu
Základní zvěstí evangelia Božího je historický fakt, že Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, veliký a milostivý Spasitel, přišel nás, bídné lidi, zachránit z našeho hříchu tím, že za nás žil spravedlivým životem, poté se za nás obětoval na kříži, prolévaje pro naše ospravedlnění svou krev, a nakonec naši spásu zapečetil svým slavným vzkříšením z mrtvých, po němž vstoupil zpět k Otci do slávy, kde vedle Něj sedí na trůnu a…
Čti více...Rodinná bohoslužba prakticky
Tam, kde v Evropě převládla reformace, přinesla spolu se světlem evangelia rozsáhlé změny v duchovním životě celé společnosti. Spasení skrze pouhou víru v Kristovo dokonané dílo vykoupení na kříži přineslo mnohé ovoce. Na praktické úrovni se změnil se přístup k bohoslužbě, důraz se přesunul na kázání Božího Slova, zavedl se i společný kongregační zpěv, zejména Žalmů. Dříve byl totiž zpěv záležitostí mnišských sborů, běžní lidé se do něj obvykle nezapojovali….
Čti více...Nepovolaným vstup zakázán
V dobách všeobecného či aspoň masivně rozšířeného úpadku církve a jejího odklonu od Božích pravd se těžko nachází oblast, která by zůstávala nezasažená a v níž by si denominace běžně držely aspoň základně biblický standard. A v jednom ohledu se těžko určuje, který konkrétní odklon přináší nejzávažnější následky, protože každé nahrazení Božích řádů těmi lidskými má své negativní důsledky. Jak jsme si však již dříve poukázali, z Bible můžeme vidět,…
Čti více...Bohoslužba v digitálním věku
21. století je nepochybně dobou digitální. Informační a komunikační technologie se sice postupně rozvíjejí už několik generací, za poslední dekádu či dvě se jejich rozvoj a společenský dopad značně zrychlil a umocnil. Již jsme si zvykli coby na naprosté samozřejmosti na výrobky, které by dvě generace zpátky nikdo nepoznal – nejtypičtěji na chytré telefony, které vlastní již přes 3/5 světové populace, na Západě přirozeně ještě více. Ačkoliv v duchovním smyslu…
Čti více...Perly Andrewa Bonara: Leviticus 13
Je smutnou skutečností, že i vyznávající křesťané, kteří se hlásí k evangelikalismu a deklarují svou víru v neomylnost plně vdechnutého Slova Božího, k některým jeho částem přistupují s určitým despektem. Málo je čtou a z určitých poznámek lze vysledovat, že je nevnímají jako příliš relevantní. Nesouvisí to samo o sobě s jejich obtížností, protože kupříkladu některé prorocké knihy či Zjevení Janovo nepochybně rovněž patří mezi složité pasáže, ale u nich…
Čti více...Ivan Foster: Biblická výchova a trestání dětí
Boží Slovo vyhlašuje běda na každým, kdo převrací Hospodinem dané standardy dobra a zla: „Běda těm, kteříž říkají zlému dobré, a dobrému zlé, kladouce tmu za světlo, a světlo za tmu, pokládajíce hořké za sladké, a sladké za hořké. Běda těm, kteříž jsou moudří sami u sebe, a vedlé zdání svého opatrní.“ (Iz 5:20-21). Ono běda se vztahuje zejména k Božímu aktivnímu soudu nad takovými, ale částečně vůči nim platí…
Čti více...Sobota pro člověka, část 2.
„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). Současná církev čtvrté přikázání odvrhla coby údajně nerelevantní, čistě židovské ceremoniální ustanovení. V rozporu s tím Spasitel samotný potvrdil, že jde o něco, co Pán Bůh učinil pro člověka jako takového a k jeho užitku. Cokoliv, co Hospodin připravil k našemu dobru, nemůžeme bezpečně ignorovat, jinak pohrdáme…
Čti více...Sobota pro člověka, část 1.
„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). I když moderní antinomianismus popírá závaznost Desatera pro křesťany coby standardu svatosti jako celek, jde-li se do detailu, v praxi nemůže odmítnout relevanci zákazu ateismu, modlářství, ani braní jména Božího nadarmo, tím méně kteréhokoliv z přikázání regulujících mezilidské vztahy, jako nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš a podobně. Své odmítání…
Čti více...
Přidej