Thomas Watson: První prosba v modlitbě Páně
Jednoho z nejznámějších puritánů Thomase Watsona (1620-1686) jsme si již představili v dřívějším článku o tom, jak se máme rozdílně modlit za věci časné a za věci duchovní. To onen starý kazatel rozebíral v knize o modlitbě Páně, která tvořila třetí část jeho triptychu, v němž vykládal Westminsterský kratší katechismus – vedle první části o doktríně a druhé části o Zákonu Božím a cestě spásy.
Už z onoho krátkého textu může každý duchovně smýšlející člověk snadno rozpoznat, jak náležitě vystihl povahu Watsonových spisů Charles Spurgeon, když o nich uvedl, že jde o „šťastné spojení zdravého učení, srdce zpytující zkušenosti a praktické moudrosti.“ Starý puritánský presbyterián se vskutku nesnažil jen naplnit mysle čtenářů novými poznatky, ale vést jejich srdce skrze vyučované pravdě k bližšímu vztahu s Hospodinem a většímu odrážení charakteru Kristova v osobních životech.
Dnes předložíme jeho výklad první prosby v modlitbě Páně, totiž „posvěť se jméno Tvé.“ Vedle základní definice uvádí, co vše takové posvěcování obnáší, v 16 samostatných bodech, o kterých stále musíme říci, že jsou vlastně jen značně základní – že jde totiž toliko krátké představení, o co jde, protože skutečně důkladné rozebrání každého z nich by bylo na samostatné dlouhé kázání. Kazatel Watson je uvádí pro čtenáře, aby nad každým sami důkladně rozjímali, a pouze se snaží jejich myšlenky nasměrovat. Z konkrétních bodů vidíme, že ve své podstatě jde o principiální vymezení, co zahrnuje svatost života.
Každý z níže uvedených bodů je při zpětném pohledu vlastně dost samozřejmý, ale při čtení Watsonova pojednání bychom měli vážně rozvažovat, na kolik z nich bychom přišli sami (nakonec, kdo chce, může si vyzkoušet předem, na kolik aspektů posvěcování jména Páně dokáže přijít sám, bez pomoci, než si vše přečte níže). Ukazuje nám to, jak jsme přes všechnu vzdělanost moderní doby vlastně omezení, obecně i duchovně – a to druhé o to víc.
Rovněž nám to připomíná, jak příhodně napsal Martyn Lloyd-Jones, že když se pomodlí tuto modlitbu, bere při tom útěchu z vědomí, že ta prosba zahrnuje všechno podstatné, i na co třeba zrovna zapomněl nebo nevnímal. A vskutku, kdyby Pán Bůh vyslýchal naše modlitby jen podle našeho tak nesmírně omezeného vnímání a porozumění, sotva bychom se kam ve svém duchovním životě dostali; ovšem, jak praví apoštol, On „mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji, než my prosíme aneb rozumíme“ (Ef. 3:20). Na druhou stranu to nemá být omluva pro to, abychom se modlili naprázdno a v líné zabedněnosti, která nijak neusiluje o rozšíření své mysle a stále větší vnímání všech aspektů a skutečné hloubky duchovních milostí, za které prosíme. I ve svých nejlepších modlitbách jsme velmi omezení, ale má to být pro nás břemenem a máme toužit se modlit lépe a s větším porozuměním toho, zač opravdu voláme.
K tomu účelu výklad Thomase Watsona slouží výborně, bez ohledu na to, na jaké úrovni se kdo nachází. Užitek a napomenutí z něj může načerpat i ten nejzkušenější křesťan. Tento muž ostatně při modlitbě i zemřel – a od někoho takového se o ní tedy máme vždycky co nového naučit. Čti více…
Přiložení srdce ke službám domu Božího
„I řekl ke mně Hospodin: Synu člověčí, přilož srdce své, a viz očima svýma, i ušima svýma slyš, cožkoli já mluvím tobě o všech ustanoveních domu Hospodinova, i o všech zákonech jeho. Přilož, pravím, srdce své k vcházení [do] domu, [i] ke všemu vycházení [z] svatyně,“ (Ezechiel 44:5). Poslední kapitoly knihy proroka Ezechiele s jeho popisem tzv. Ezechielova chrámu obecně komentátoři považují za jednu z nejobtížnějších částí Písma. Není pochyb,…
Čti více...J. C. Ryle: Obhajoba inspirace Písem
V předchozím článku jsme si představili důkazy, o kterých měl jeden z nejvýznamnějších kazatelů 19. století J. C. Ryle za to, že nejsilněji hovoří ve prospěch biblické doktríny o verbální inspiraci, tj. plném vdechnutí Písem od Ducha Svatého. Ty představil v první části svého traktátu o tomto tématu, kde se jím zaobíral z „pozitivního“ hlediska, tj. proč je ortodoxní doktrína o Bibli pravdivá. To je však jen jeden aspekt věci,…
Čti více...J. C. Ryle: Důkazy inspirace Písem
Apoštol Pavel nám v listu Efezským jasně říká, že proti ďáblovi nebudeme moci ostáti, pokud se každodenně neoblékneme v celé Boží odění, totiž v Boží zbroj křesťana. Nesmíme opomenout žádnou ochranu, kterou máme k dispozici – žádnou část výstroje. Jedinou úročnou zbraní pro nás představuje meč Ducha, totiž Boží Slovo; byť nemiňme, že i meč lze užít k obraně. Pokud tedy máme v našem duchovním boji obstát, bez Písma Svatého…
Čti více...Modlitby ve jménu Kristově
„A jestliže byste co prosili ve jménu mém, toť učiním, aby oslaven byl Otec v Synu. Budete-li zač prositi ve jménu mém, jáť učiním.“ (Jan 14:13-14). Boží Slovo je tak vzácné a dokonalé, že o velmi mnohých jeho částech můžeme říci, že jde o mimořádně slavný a veliký oddíl – myšleno ne jen v kontextu veškeré literatury, ale i přímo samotného Písma. Čistě statisticky (v normální knize) by zvláštních částí…
Čti více...Davidův vzor upřímnosti
Už jen z četnosti a nekompromisnosti slov, jimiž Bible odsuzuje pokrytectví, můžeme vidět, jak důležitá je před Hospodinem opačná ctnost, totiž upřímnost. Jelikož na ni dává Boží Slovo takový důraz, někteří z ní činí ultimátní trumf proti jakékoliv kritice adaptace světských vzorů do církve. Pánu Bohu přeci záleží hlavně na upřímnosti, a proto nemá význam, jestli ve sborech hrajeme při Jeho uctívání třeba rockovou hudbu. Tento protiargument má dvě slabiny,…
Čti více...Ivan Foster: Umírání sobě samému, světu a hříchu – zapomenutá praxe
Apoštol Pavel zdůrazňuje nezbytnost mrtvení svých přirozených hříšných sklonů velmi jasnými a důraznými slovy, jejichž váhu nelze nijak zamluvit nebo odvysvětlit: „Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete“ (Řím. 8:13). Podobných veršů bychom nalezli v epištolách i jinde mnoho. Jde o podstatnou součást zapírání sama sebe, ke kterému vyzývá sám Spasitel (Mt. 16:24). Je smutnou skutečností, jak málo na tyto výzvy v praxi…
Čti více...Mnohými způsoby potvrzené vzkříšení
Skutky apoštolské se už dle svého názvu ve svém líčení zaměřují hlavně na činy těch, které Pán Ježíš vybral pro prvotní rozšíření evangelia a Jeho církve po tehdejší římské říši. Nicméně na několika místech zaznamenává rovněž jejich promluvy, byť pravděpodobně jde jen o zestručněné shrnutí mnohem rozsáhlejších sdělení. Podle toho, co v této knize máme zaznamenané, jeden bod apoštolové vždy zvlášť zdůraznili a neopomíjeli, totiž Kristovo vzkříšení. Toho zejména totiž…
Čti více...Perly Matthew Henryho: Deuteronomium 33
Boží Slovo dává mnohá zaslíbení těm, kteří nad ním pilně a důkladně rozjímají. Jedná se o křesťanovu duchovní povinnost i duchovní výsadu. „Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici posměvačů nesedá, ale v zákoně Hospodinově [jest] líbost jeho, a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí (Žalm 1:1-2). „Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování….
Čti více...Hlava v Adamovi, hlava v Kristu
Základní zvěstí evangelia Božího je historický fakt, že Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, veliký a milostivý Spasitel, přišel nás, bídné lidi, zachránit z našeho hříchu tím, že za nás žil spravedlivým životem, poté se za nás obětoval na kříži, prolévaje pro naše ospravedlnění svou krev, a nakonec naši spásu zapečetil svým slavným vzkříšením z mrtvých, po němž vstoupil zpět k Otci do slávy, kde vedle Něj sedí na trůnu a…
Čti více...
Přidej