Hloubka Šalomounovy moudrosti
David byl mužem podle Božího srdce, přesto však nebyl – jako každý jiný z milosti ospravedlněný hříšník – ani zdaleka dokonalý. Jeho slabost vidíme mimo jiné ve výchově starších synů, z nichž většina dopadla špatně. Amnon, kterému otec nic neodepřel, těžce zhřešil proti své nevlastní sestře a byl ze msty zavražděn Absolonem, který se pak proti Davidovi otevřeně vzbouřil a usiloval mu o život. Adoniáš, kterého otec nikdy nezarmoutil, aby mu řekl: „Proč jsi to učinil?“ (1. Kr. 1:6) ve své pýše usiloval o královský trůn, i když bylo od Hospodina zjeveno, že má patřit Šalomounovi, a toto jeho usilování ho nakonec dovedlo ke zkáze.
David však jako vpravdě znovuzrozený muž své nedostatky vnímal, činil z nich pokání a jak mohl, snažil se je později napravit. To je zřejmé z toho, že když se jeho syn Šalomoun později rozpomínal na své mládí a výchovu, mohl osvědčit: „Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své, on vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš. Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých. Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě. Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost. Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš. Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě. Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého“ (Př. 4:3-10).
Šalomouna David vedl lépe, než své starší syny a více se mu snažil vštípit zbožnost. Proto i díky této otcovské péči, když jej Hospodin vyzval, ať si přeje cokoliv, dokázal si Šalomoun vybrat dobře. Žádal moudrost, a Pán Bůh vedle toho ještě rozmnožil i jeho bohatství a přidal dnů života, takže Davidova závěrečná slova došla svého naplnění. Výchova zbožného otce tak byla králi Šalomounovi velkým požehnáním; vskutku, lidé, kteří vyrostli v dobrých rodinách, často ani nemohou plně docenit, za kolik svých dobrých a požehnaných rozhodnutí vděčí tomu, co do nich při výchově otiskli rodiče, kteří měli pravou víru a cele kráčeli s Pánem. Čti více…
Oběť živá, svatá, Bohu libá
„Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou“ (Římanům 12:1) Celé Boží Slovo je nevyčerpatelnou studnicí Božího zjevení a moudrosti, ze které lze čerpat znovu a znovu, a jsme jím vždy očerstveni a vyučeni – samozřejmě za předpokladu, že v našem životě působí Duch Boží a že Písmům cele věříme a nepřevracíme je ke své vlastní záhubě. Proto…
Čti více...Perly Matthewa Henryho: Žalm 106,34-48
Mezi písněmi toho nejprominentnějšího zpěvníku Božího lidu, totiž biblické knihy Žalmů, nalezneme skladby nejrůznějšího zaměření – od oslav Hospodina coby mocného Stvořitele či milostivého Spasitele, přes Žalmy pokání a volání o Boží pomoc před nepřáteli, až k Žalmům vyučujícím Boží lid o různých duchovních záležitostech, včetně hříchu a svatosti. To mimochodem ukazuje, že mezi písněmi, které křesťané svému Pánu zpívají, nemusí být jen chvalozpěvy, jak tvrdívali různí lidé v různých…
Čti více...Jednota Božího rytířstva
V jednom z nejkratších Žalmů Písma čteme o blaženosti, které pro lid Boží přináší pravá jednota: „Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání [i] života až na věky“(Žalm 133). Prožívat takové obecenství plné jednomyslnosti a…
Čti více...Ctít syny nad Hospodina
„I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: (…) Víces ctil syny své nežli mne“ (1. Samuelova 2:27.29). Doba soudců byla v dějinách Izraele obdobím značně nestálým. Veliká vítězství střídaly hluboké pády. Soudci, které Hospodin povolával, byli velmi rozdílní, od velikých služebníků Božích, o nichž čteme jen málo negativního, jako třeba Otoniel, až po ty, jejichž život je v mnoha ohledech smutným čtením, jako třeba Samson….
Čti více...Jak o Kristu smýšlíš (What Think Ye of Christ)
O skladateli duchovních písní Johnu Newtonovi (1725-1807) něco slyšela většina křesťanů, jak byl původně otrokářem a námořníkem, ale z milosti Boží se obrátil a stal se kazatelem evangelia, jak si sám pro sebe připravil nápis na svůj náhrobek: „John Newton, kazatel, kdysi nevěrec a zhýralec, obchodník s otroky v Africe, byl přebohatou milostí našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista zachován, obnoven, omilostněn a povolán ke kázání té víry, kterou dlouho…
Čti více...Poznámka ke dnům Lotovým
Když Pán Ježíš Kristus varoval své učedníky a potažmo nás všechny ohledně nebezpečných časů, které nastanou před Jeho druhým příchodem, srovnal je se situací, jaká panovala v době Noé a Lota. „A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky. A též podobně,…
Čti více...Jan Karafiát: Mistr Jan Hus
S dalším, jíž více než šestisetletým výročím upálení mistra Jana Husa by si křesťané měli znovu připomenout toho velkého muže Božího, kterého si Hospodin mocně použil pro své svaté a podivuhodné záměry, když mu ve své svrchované milosti dal skrze působení Ducha Svatého převzal po Johnu Wycliffovi korouhev evangelia, aby ji vyzdvihl pro Jeho pravdu. Apoštol nás coby Boží lid vyzývá, abychom zpomínali na vůdce naše, kteříž nám mluvili Slovo…
Čti více...Tobiáš Štefek z Koloděj a Valentin Kochan z Prachové
Když Pán Ježíš Kristus, Beránek Boží z pokolení Judova, zlomil pátou pečeť té veliké knohy, viděl apoštol Jan viděl „pod oltářem duše zmordovaných pro slovo Boží a pro svědectví, kteréž vydávali“ (Zj. 6:9). Mezi nimi mohl spatřit nepochybně mnoho nám dobře známých osobností jako mistra Jana Husa, Williama Tyndalea, Hugh Latimera, Nicolase Ridley, Thomase Cranmera a dalších, jejichž jména jsou vyryta v historii zlatými písmeny. Vedle nich však stáli mnozí,…
Čti více...Sedm otázek proroka Amose
Období začátku druhé poloviny 19. století přineslo v Anglii velký zlom v oblasti lékařství, jak v chápání příčin vzniku nakažlivých nemocí, tak dalších epidemiologických zákonitostí. Už před několika desetiletími se do Londýna z Asie dostala cholera, která z něj poté na dlouhou dobu nikdy zcela nevymizela, ale propukala znovu a znovu v menších či větších epidemiích. Vzhledem k tomu, že tehdy obecně přijímaná teorie vzniku nemocí – miasma, tj. špatný…
Čti více...
Přidej