Hlas synů Izacharových

Ač v Písmu svatém nacházíme mnoho specifických Božích jmen, dvě z nich jsou zcela zásadní. Jedno je obecné označení Boha, Elohím, což je plurál od slova El, bůh, které lze užít rovněž pro jakékoliv pohanské božstvo. El pochází z kořene, který v sobě zahrnuje aspekt síly, proto jej Kraličtí často vystihovali spojením Bůh silný. Množné číslo ve jméně Elohím je buď plurál majesticus, nebo poukazuje na Boží Trojici. Druhé nejvýznačnější…

Pro obhajobu moderních chval, které hudebně vychází ze světských stylů, se často užívá tvrzení, že přeci záleží na slovech, nikoliv na hudbě. Kupříkladu Rick Warren, autor populární knihy Cílevědomá církev (The Purpose Driven Church) v říjnu 2003 na Superkonferenci pořádané na Liberty University prohlásil, že „není nic takového, jako křesťanská hudba, jen křesťanská slova.“ Přesvědčení, že „křesťanskost“ či „nekřesťanskost“ písní má co do činění pouze s texty a nikoliv s…

„Ježíš (…) milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.“ (Jan 13:1). Láska pro moderní církev představuje její nejprominentnější téma, které v praxi vytlačuje mnoho jiných, zejména těch „negativních“, jako Boží hněv, peklo, potřeba svatosti, vystříhání se světskosti a podobně. Právě kvůli absenci těchto aspektů křesťanské víry se však vnímání lásky Boží stává povrchnější, dotýká se jen lidských emocí – na podobné úrovni jako třeba jímavý film…

V jednom z nejkratších Žalmů Písma čteme o blaženosti, které pro lid Boží přináší pravá jednota: „Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání [i] života až na věky“(Žalm 133). Prožívat takové obecenství plné jednomyslnosti a…

V předchozím článku, který sloužil jako úvod k posouzení otázky pretribulačního vytržení, jsme se ve stručnosti zabývali zejména klíčovým východiskem dispenzacionalismu, totiž kladení striktní dělící čáry mezi starozákonním Izraelem a novozákonní církví. Teorie o vytržení církve před počátkem doby soužení z této dichotomie logicky vychází a dobře bez ní nefunguje. Jak jsme již uvedli, mylné učení o pretribulačním vytržení není samo o sobě nejpalčivějším problémem, kterému musí současná církev čelit,…

Jednou z oblastí biblických studií, která se v dnešní době těší mezi křesťany velké popularitě, jsou věci budoucí, studium proroctví a zejména knihy Zjevení. Tento trend není až tak nový, jak by se mohlo jevit, své počátky měl už poměrně hluboko v 19. století. V něčem je ale nakonec podobný i přístupu učedníků, kteří se sami Mistra ptali, kdy přijde zničení chrámu a jaká budou znamení druhého příchodu Páně a…

„Rozhněval se Eliáb velmi na Davida a řekl: Proč jsi sem přišel? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého“ (1. Samuelova 17:28). David, ač byl zbožný muž podle Božího srdce, se přesto musel ve svém životě vyrovnat s mnoha falešnými obviněními, počínaje těmi od lidí, kteří vůči němu ponoukali Saule (1. Sam. 24:9), přes služebníky krále Chanuna, syna Náhasova (2. Sam….

Otázka rozsahu lidské zkaženosti, která byla a je předmětem mnoha teologických sporů mezi kalvinisty a arminiány, se některým křesťanům může zdát poněkud akademická, odtržená od praktického křesťanského života. Hlavní je přeci vnímat, že jsme hříšníci a že potřebujeme vykoupení a odpuštění hříchů skrze spásné dílo Pána Ježíše na kříži. Spoléhá-li kdo ve své spáse plně na Krista, bude zachráněn, ať už zastával ten či onen názor. Doktrinální spory, jenž rozdělují…

„I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy“ (Lukáš 4:16). I vstal, aby četl. I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu, a zvěstovati léto Páně vzácné….

Když čteme v Božím Slovu o některých, jejichž stav je tak beznadějný, že jim nebude odpuštěno, že se za ně ani nemáme modlit či že pro ně nezůstává již oběti za hříchy, musíme se přirozeně třást: „Kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím“ (Mt. 12:32) „Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil“ (1. Jan 5:15). „Nebo jestliže…