Hlas synů Izacharových

„Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte“ (Exodus 10:11). Líčení o vyjítí Izraele z Egypta patří mezi nejznámější biblické události, o kterých se lidé z křesťanských rodin naučí od nejútlejšího věku; aspoň stručně s nimi však bývají obeznámeni i nevěřící, byť je smutně berou jako nějakou pohádku a ne jako skutečnou historii, jíž také jsou. Deset ran egyptských je pojmem, a každý pravý Písmák by…

Jedenáctá kapitola epištoly Židům nám předkládá jako vzácné příklady mnohé reky víry; na závěr tohoto oddílu nás ovšem apoštol vyzývá, abychom především hleděli „na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího“ (Žd. 12:2). Je to proto, že na rozdíl od Spasitele všichni ostatní byli hříšníci, kteří potřebovali odpuštění hříchů a spasení v Něm. A vskutku,…

V rámci blížícího se výročí počátku reformace jsme si připomněli dnes již nepopulární pravdu o tom, že reformátoři a po další tři staletí i jejich následovníci vnímali římskokatolickou církev jako nevěstku babylonskou, království Antikristovo, a že reformaci považovali za vyjítí z něj a osvobození se z pout ďábelské lži, vedoucí miliony do pekla. Zdůraznili jsme rovněž, že to nebyl pohled jen jednoho či dvou nejvýznamnějších představitelů reformace, ale naprosto všech, bez ohledu…

„Zatím shromáždil Amaziáš lid Judský, a ustanovil po domích otcovských čeledí jejich hejtmany a setníky, po všem Judstvu a pokolení Beniaminovu, a sečtl je od dvadcítiletých a výše, a našel jich třikrát sto tisíc vybraných mužů bojovných, kopidlníků a pavézníků. Najal také ze mzdy z Izraele sto tisíc mužů udatných ze sta hřiven stříbra. Muž pak Boží přišel k němu, řka: Ó králi, nechť netáhne s tebou vojsko Izraelské; nebo…

Je smutnou skutečností, že doby, kdy byl onen zásadní rozdíl mezi protestantstvím a římským katolicismem jasný všem vyznávajícím evangelikálním křesťanům, již pominuly. Ekumenické hnutí obrousilo mysle mnohých, takže již nedokážou prohlédnout pod vnější slupku a dobrat se jádra věci. „Všichni přeci věříme v Pána Ježíše.“ „Oni katolíci to říkají jinak, ale myslí to vlastně stejně.“ „I katolíci uznávají, že Bible je pravda, že musíme mít víru a že jsme spaseni…

Učení o oddělení od bludu, falešných učitelů a zkompromisovaných bratří není už dlouho v církvi populární (bylo-li kdy vůbec). Mnozí by dnes i popírali jeho pravdivost. Boží Slovo o oddělení však jasně hovoří: „A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami?…

Tento podzím tomu již bude šest let, co světlo světa spatřila Manhattanská deklarace. Jedná se o společné prohlášení jednotlivců z řad katolíků, pravoslavných a evangelikálů, které učinili na obranu lidského života, institutce manželství coby trvalého svazku (pouze) mezi mužem a ženou, a náboženské svobody, to vše coby základní kameny – nebo jedny ze základních kamenů – spravedlnosti a obecného dobra. V Deklaraci signatáři dále vyhlašují, že tyto hodnoty budou jednotně…

Posledních pět let života kazatele evangelia a vzácného služebníka Pána Ježíše Krista, Charlese Haddona Spurgeona, jej provázel nelehký zápas za pravdu Boží v tzv. Dowgrade Controversy (což bychom mohli přeložit jako ‘kontroverze úpadku’ nebo ‘kontroverze šikmé střechy’), v níž se postavil proti kompromisu, odklonu a apostázi zejména ve své vlastní baptistické denominaci, ale také v církvi v Anglii obecně. Když asi po půl roce shledal, že britská Baptistická jednota nehodlá…

„Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční.“ (2.Tim. 3:1)  Druhou epištolu Timoteovi psal svatý apoštol nejspíše nedlouho před svou mučednickou smrtí. Můžeme ji tedy vnímat jako jakousi závěť, poslední slova; při takových příležitostech si lidé dávají obzvláštní pozor, co říci, co sdělit, co odkázat druhým a nač jim poukázat. Pavel tedy svého syna u víře zvláštním způsobem napomíná a povzbuzuje, aby jej věrně následoval v jeho zápasu…

“Kteříž mne ctí, poctím, kteříž pak mnou pohrdají, v pohrdání přijdou.” (1. Sam. 2:30) Jména reformátorů jako Martin Luther nebo Jan Kalvín jsou všeobecně známá nejen mezi protestanty, ale i římskými katolíky a aspoň trochu vzdělanými nevěřícími. Tito muži se plně oddali Hospodinu a zápasili za jimi poznanou Boží pravdu – zejména o ospravedlnění pouhou vírou a spasení pouhou milostí – a to nehledě na cenu, kterou museli zaplatit a…