Hlas synů Izacharových

První vyčištění chrámu, při kterém Pán Ježíš hned na začátku své služby vyhnal z chrámového nádvoří penězoměnce a prodejce zvířat (viz 2. kapitola Jana), pro učedníky představovalo zvláštní zkušenost s Mistrem, díky které na Něj začali hledět jiným způsobem, než předtím. Máme za to, spolu s valnou většinou zbožných komentátorů, že Jan vskutku popisuje jinou událost, než synoptičtí evangelisté. Nakonec, Pán Ježíš varoval Židy o tom, co se s nimi…

O skladateli duchovních písní Johnu Newtonovi (1725-1807) něco slyšela většina křesťanů, jak byl původně otrokářem a námořníkem, ale z milosti Boží se obrátil a stal se kazatelem evangelia, jak si sám pro sebe připravil nápis na svůj náhrobek: „John Newton, kazatel, kdysi nevěrec a zhýralec, obchodník s otroky v Africe, byl přebohatou milostí našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista zachován, obnoven, omilostněn a povolán ke kázání té víry, kterou dlouho…

S ohledem na současnou situaci s šířením nemoci COVID-19 připomínáme starší článek, v této době velmi aktuální. ————————————————————————— Mnoho vzácných Žalmů, které po tisíciletí potěšovaly Boží lid, vzniklo v době velikých soužení žalmisty – obvykle Davida. V některých případech i nadpisy poukazují na konkrétní událost, při níž Žalm vznikl a na co se odkazuje. „Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým“ (Ž. 3:1). „Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův….

„Vím skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý.“ (Zj. 3:1) Máloco je pro dnešního člověka – křesťana i nekřesťana – méně atraktivního a méně relevantního, než mrtvá církev. O církev, která nežije, dnes nikdo nemá zájem. Lidé – a zejména mladí lidé – dnes již většinou nevydrží v mrtvé, chladné organizaci, která funguje jen ze setrvačnosti, kvůli tradici, protože byli celý život zvyklí tam chodit. A…

Píseň Ó, jak vzácné štěstí pro mne dozajista patří mezi známé křesťanské chvalozpěvy. A jak to s námi lidmi často bývá, co je dobře známé, zevšední, a píseň, jenž zevšední, ne vždy vnímáme, jak bychom měli. Ne vždy dostatečně rozjímáme nad jejím obsahem, ne vždy zpíváme tak srdečně a vděčně, jak bychom měli; ne vždy proto při zpěvu vnímáme, jak je vzácné mít Pána Ježíše za přítele, který je vždy…

Na podporu moderní „křesťanské“ hudby, která za poslední desetiletí zaplavila církve všech směrů a vyznání, která se tak intenzivně inspirovala světskými hudebními styly, popem, rockem i všemožnými jinými žánry, se používají různé argumenty, od odvolávání se na to, že spory o formy uctívání jsou vlastně jen otázka kultury nebo osobního vkusu, přes poukazování na údajné bubny v Žalmích (když se jimi ve skutečnosti míní spíše tamburíny, než moderní bubnové soupravy)…

Vztahem Božího lidu ke kultuře okolo něj a toho, nakolik může přejímat kulturu – totiž kulturu v užším pojetí, zejména hudbu – vytvořenou lidmi ze světa, jsme se zabývali již ve dvou článcích, které odpovídaly na rozšířený podpůrný argument pro toto přejímání, totiž že když se přebírá jenom kultura, tak to nevadí, protože kultura je v jádru neutrální. Jeden článek se tímto argumentem zabýval obecněji, druhý konkrétněji se zvláštním zaměřením…

Od pádu komunismu a otevření hranic, kdy se naše země plně otevřela všem západním vlivům, které do té doby přicházely jen omezeně, se „křesťanská“ rocková hudba v českých církvích nebývale rozšířila a mnohde takřka zabydlela. Na námitky, že se tím Boží lid proti slovům Písma přizpůsobuje světu, se odpovídalo, že se jedná toliko o držení krok s naší kulturou. Proměnám okolní kultury se přeci církev přizpůsobovala vždycky (např. dnes nenosíme…

Jedním z častých argumentů uváděných na podporu moderní křesťanské hudby, včetně „pokřesťanštěných“ verzích rocku, metalu, hip-hopu a podobných stylů, je, že to je jenom záležitost kulturní. Jsou zde nějaké základní principy, které se nemění, ale jejich kulturní „vnější obal“ se mění s místem a dobou; vždyť i v biblických dobách se lidé oblékali jinak, měli jinou hudbu, jiné zvyky a podobně. Na těchto věcech tedy nemáme bazírovat a můžeme v…

„Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční.“ (2.Tim. 3:1)  Druhou epištolu Timoteovi psal svatý apoštol nejspíše nedlouho před svou mučednickou smrtí. Můžeme ji tedy vnímat jako jakousi závěť, poslední slova; při takových příležitostech si lidé dávají obzvláštní pozor, co říci, co sdělit, co odkázat druhým a nač jim poukázat. Pavel tedy svého syna u víře zvláštním způsobem napomíná a povzbuzuje, aby jej věrně následoval v jeho zápasu…