Hlas synů Izacharových

Některé texty Slova Božího lze přirovnat k zakopaným pokladům nebo zasypaným studnám: nejprve se k nim musíme prokopat, abychom z nich vzali užitek. Při prvním čtení – a leckdy i mnohých dalších – nevíme, jak se v nich vyznat a co si myslet o některých zvláštních aspektech; tím spíše si budeme lámat hlavu, jaké si z toho vzít duchovní poučení. Za jednu z takových událostí můžeme směle označit líčení z…

„Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší. I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.“ (Genesis 9:24-25) Oddíl o zlořečení Kanána patří mezi obtížné části Písma, nad kterými si křesťané velmi lámou hlavu. Proč Noé nezlořečil Chamovi, když to právě on viděl otcovu hanbu, a místo jejího zakrytí „pověděl oběma bratřím svým vně?“ S touto otázkou u dané kapitoly zápasila nejspíše většina čtenářů…

„I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: (…) Víces ctil syny své nežli mne“ (1. Samuelova 2:27.29). Doba soudců byla v dějinách Izraele obdobím značně nestálým. Veliká vítězství střídaly hluboké pády. Soudci, které Hospodin povolával, byli velmi rozdílní, od velikých služebníků Božích, o nichž čteme jen málo negativního, jako třeba Otoniel, až po ty, jejichž život je v mnoha ohledech smutným čtením, jako třeba Samson….

Kdyby si lidé měli vybavit nějakou událost z britských dějin 60. let 17. století, patrně by jim přišel na mysl hlavně Velký požár Londýna roku 1666. To je událost velmi známá, nicméně v tomto desetiletí se stalo ještě něco významnějšího, s dlouhodobějším dopadem. V květnu roku 1662 parlament schválil tzv. Zákon o jednotnosti (Act of Uniformity), podle kterého všichni kazatelé anglikánské církve museli dodržovat předepsanou liturgickou formu bohoslužby a mít…

„Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte“ (Exodus 10:11). Líčení o vyjítí Izraele z Egypta patří mezi nejznámější biblické události, o kterých se lidé z křesťanských rodin naučí od nejútlejšího věku; aspoň stručně s nimi však bývají obeznámeni i nevěřící, byť je smutně berou jako nějakou pohádku a ne jako skutečnou historii, jíž také jsou. Deset ran egyptských je pojmem, a každý pravý Písmák by…

„Nevěrně činí Juda, a ohavnost se děje v Izraeli a v Jeruzalémě; nebo poškvrňuje Juda svatosti Hospodinovy, kterouž by milovati měl, pojímaje za manželku dceru boha jiného“ (Malachiáš 2:11). Těžko hledat nějaký sbor, který by nikdy nemusel řešit problém vztahů jeho mládežníků s nevěřícími – snad mimo těch malých, ve kterých se zrovna nenacházejí mladí lidé ve správném věku, nebo těch zcela odpadlých, které už v tom žádný problém nevidí….

„Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch. (…) Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova“ (Genesis 4:17.26). Čtvrtá kapitola Genesis nám zaznamenává počátek dvou linií, které se posléze vinuly a vinou po celé dějiny lidstva – jedné linie linie bezbožné a vzpurné a druhé zbožné…

Jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších evangelistů v anglosaských zemích i vůbec byl George Whitefield, který spolu s bratry Wesleyovými patří k zakladatelům metodistického hnutí. Byl to vskutku muž plný Ducha Božího, kterého si Pán mocně použil na své vinici. Přestože od jeho narození již uplynulo více než 300 let, stále má tento kazatel evangelia mnoho co říci dnešní církvi a církev Boží dodnes může sklízet plody jeho úsilí.

Nedávno jsme byli potěšeni a povzbuzeni návštěvou sedmi mladých sester ze Severního Irska, se kterými jsme z milosti Boží mohli prožít požehnaný a očerstvující týden. Sestry také vydávaly na bohoslužbách svědectví, jak uvěřily v Pána Ježíše Krista a jak jim bylo z milosti Boží dáno se obrátit. Všechny bez výjimky vyznávaly vděčnost Pánu Bohu, že jim bylo dáno vyrůstat v křesťanské rodině pod vlivem zbožných rodičů, kteří je vedli jako…