Hlas synů Izacharových

V předchozím článku zabývajícím se Českým ekumenickým překladem jsme se zabývali tím, jak se nevěrecká liberální teologie překladatelů promítla do jimi sepsaných úvodů k biblickým knihám. Skrze ně si ti muži slibovali, že pomohou čtenářům porozumět významu text Písma, ve skutečnosti však mnohé svedli na scestí a zaseli do jejich myslí mnohé pochyby, čímž jim nesmírně duchovně uškodili, ne-li rovnou přivedli ke ztroskotání ve víře. Na rozdíl od moderních falešně…

Apoštol Pavel musel podstatnou část své služby věnovat zápasu proti judaizujícím falešným učitelům, kteří se snažili převrátit čisté evangelium o milosti Boží učiněné skrze Krista, když vedle něj předkládali jako nezbytnosti dodržování židovských ceremonií. Ač jinak vystupoval vůči těm, kteříž pod zákonem jsou, jako by pod zákonem byl, aby ty, kteříž pod zákonem jsou, získal (1. Kor. 9:20), jiným, jenž chtěli vystavit svou vlastní spravedlnost na místo té Kristovy, v…

I když kniha Love Wins (Láska vítězí) Roba Bella, zakladatele amerického megasboru Mars Hill Bible Church v Michiganu, vyšla už téměř před 10 lety, v českých kruzích vzbudila pozornost až v poslední době, neboť u nás vyšla teprve nedávno, a to v překladu Alexandra Fleka – mimochodem překladatele Bible 21 a autora děsivé parafráze s názvem Parabible. Láska vítězí přirozeně vzbuzuje v evangelikálních kruzích nemalé kontroverze, neboť v ní autor…

Jak ví každý novinář i blogger, čtenost článku v mnohém závisí na správně zvoleném nadpisu. Musí být zajímavý, úderný, vyčnívající, a pokud možno má vystihovat obsah dalšího textu; pro některé to poslední ani není důležité, hlavně, že zaujme. Obsahuje-li v sobě nějakou inteligentní slovní hříčku či aluzi, tím lépe. Co si však vzít z názvu článku Pán Ježíš? Jistě, bude se nějakým způsobem týkat Krista, ale jakým? Vždyť přeci svatá…

Otázka rozsahu lidské zkaženosti, která byla a je předmětem mnoha teologických sporů mezi kalvinisty a arminiány, se některým křesťanům může zdát poněkud akademická, odtržená od praktického křesťanského života. Hlavní je přeci vnímat, že jsme hříšníci a že potřebujeme vykoupení a odpuštění hříchů skrze spásné dílo Pána Ježíše na kříži. Spoléhá-li kdo ve své spáse plně na Krista, bude zachráněn, ať už zastával ten či onen názor. Doktrinální spory, jenž rozdělují…

V jednom z nejkratších Žalmů Písma čteme o blaženosti, které pro lid Boží přináší pravá jednota: „Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání [i] života až na věky“(Žalm 133). Prožívat takové obecenství plné jednomyslnosti a…

Je smutné vidět tolik vyznávajících křesťanů, o kterých se zdá, že Boží hněv považují za něco, zač se musí omlouvat, nebo alespoň že si přejí, aby nic takového nebylo. Zatímco někteří by nešli tak daleko, aby otevřeně přiznali, že jej považují za vadu na Božím charakteru, přesto na něj ani zdaleka nenahlížejí s potěšením, neradi nad ním přemýšlí a zřídkakdy, slyší-li o něm zmínku, se v jejich srdci proti němu…

Jsou tři věci, které nám Písmo říká o přirozenosti Boží. Za prvé, „Bůh je duch“ (Jan 4:24). V řečtině není žádný neurčitý člen, a říci „Bůh je [nějaký] duch“ je nanejvýš problematické, neboť Jej to staví na stejnou úroveň s ostatními. Pán Bůh je “duch” v tom nejvyšším slova smyslu. Protože je „duch“, je nehmotný, nemaje viditelnou podstatu. Měl-li by Pán Bůh hmotné tělo, nebyl by všudypřítomný, byl by omezen…

Není pochyb, že v průběhu času se každý jazyk vyvíjí, resp. posouvá jiným směrem – chceme-li se vyhnout hodnocení, zda je daný posun jevem pozitivním či negativním. Do češtiny pronikají nová slova popisující nové skutečnosti, stará nepoužívaná slova z něj začínají vypadávat a v důsledku užívání moderních komunikačních prostředků, zejména textových zpráv a internetového chatování, si lidé zvykli vyjadřovat se jednoduššími, méně komplexními větnými stavbami. Proto se nelze divit, že…

V 19. století vznikla celá řada dnes již velmi rozšířených a „zavedených“ sekt, jako například adventisté, russelité (tzv. svědkové Jehovovi) nebo mormoni. Nicméně mezi vyznávajícími křesťany nebyl jejich vliv tak zásadní, neboť jejich hereze jim byly zřejmé. Mnohem ničivěji zapůsobil nástup racionalistického modernistického liberalismu, který usiloval ostranit z křesťanství jakékoliv nadpřirozené prvky a odmítal vše, co protiřečilo přirozenému lidskému rozumu, povýšenému nade všecky autority. Proto odmítal takřka všechny ortodoxní doktríny…