Hlas synů Izacharových

Již v minulosti jsme se zde na blogu zabývali některými problémy, které bují v charismatickém hnutí. Prokazatelně falešná proroctví, neřád, zmatek, bohoslužba založená na světské hudbě, rozličné nebiblické učení, sklon k bludnému evangeliu prosperity, ekumena s římskokatolickou církví – která sama v rámci své „katolické charismatické obnovy“ tento proud přejímá – o tom všem se již popsala kvanta stránek, někdy dokonce i zevnitř hnutí samotného, či z příbuzných letničních kruhů….

V předchozím článku jsme si předložili stručnou obhajobu kalvinismu, kterou sepsal baptistický kazatel Charles Spurgeon. Ten o doktrínách milosti ovšem psal a mluvil dost často, protože o jejich pravdách byl skutečně z celé duše přesvědčen. Kdybychom měli z jeho textů na dané téma předložit všechny, vydalo by to na vskutku mnoho článků. Jeden se však jako doplnění předchozího mimořádně hodí – totiž promluva na konferenci z roku 1861 (tedy roku,…

V evangelikálních sborech se asi jen málokdo nikdy nesetkal se jménem Knížete kazatelů Charlese Spurgeona. Zejména baptisté se na něj pochopitelně vždy rádi odkazovali, když pocházel z jejich řad. S ohledem na jeho popularitu je však zarážející, jak málo býval tento muž skutečně znám, minimálně v českých církvích. Nějaké anekdoty z jeho života a služby slyšeli mnozí, ale komplexní představu o tom, za čím přesně stál, měl málokdo. (V posledních…

Základní zvěstí evangelia Božího je historický fakt, že Pán Ježíš Kristus, Syn Boží, veliký a milostivý Spasitel, přišel nás, bídné lidi, zachránit z našeho hříchu tím, že za nás žil spravedlivým životem, poté se za nás obětoval na kříži, prolévaje pro naše ospravedlnění svou krev, a nakonec naši spásu zapečetil svým slavným vzkříšením z mrtvých, po němž vstoupil zpět k Otci do slávy, kde vedle Něj sedí na trůnu a…

V dobách všeobecného či aspoň masivně rozšířeného úpadku církve a jejího odklonu od Božích pravd se těžko nachází oblast, která by zůstávala nezasažená a v níž by si denominace běžně držely aspoň základně biblický standard. A v jednom ohledu se těžko určuje, který konkrétní odklon přináší nejzávažnější následky, protože každé nahrazení Božích řádů těmi lidskými má své negativní důsledky. Jak jsme si však již dříve poukázali, z Bible můžeme vidět,…

„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). Současná církev čtvrté přikázání odvrhla coby údajně nerelevantní, čistě židovské ceremoniální ustanovení. V rozporu s tím Spasitel samotný potvrdil, že jde o něco, co Pán Bůh učinil pro člověka jako takového a k jeho užitku. Cokoliv, co Hospodin připravil k našemu dobru, nemůžeme bezpečně ignorovat, jinak pohrdáme…

„I pravil jim: Sobota pro člověka učiněna jest, a ne člověk pro sobotu. Protož Syn člověka jest pánem také i soboty“ (Mk. 2:27-28). I když moderní antinomianismus popírá závaznost Desatera pro křesťany coby standardu svatosti jako celek, jde-li se do detailu, v praxi nemůže odmítnout relevanci zákazu ateismu, modlářství, ani braní jména Božího nadarmo, tím méně kteréhokoliv z přikázání regulujících mezilidské vztahy, jako nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš a podobně. Své odmítání…

Kniha Zjevení představuje bezpochyby jednu z nejobtížnějších částí Nového Zákona, a vedle jiných prorockých knih Starého Zákona také obecně celé Bible. Běžný čtenář se při jejím čtení jen u mála kapitol obejde bez pomoci komentářů; bez nich si většina věřících připadá zcela ztracená a nejspíš by neměla ponětí, co si o oněch zvláštních viděních myslet. (Nakolik jsou které komentáře správné, je samozřejmě další věc.) Jeden z mála úseků, kterému věřící…

Když někdo chce co nejlépe systematicky pochopit evangelium, totiž co pro nás Pán Ježíš Kristus učinil, z čeho, jak a k čemu nás vysvobodil, první knihou, ke které by se měl obrátit, by byla epištola Římanům, kde přesně takový logický, systematický výklad podává apoštol Pavel pod plnou inspirací Ducha Svatého. Její logika a systematičnost však neimplikuje, že se jedná o knihu jednoduchou, spíše naopak; ostatně se zabývá těmi nejvyššími tajemstvími…

Ač v Písmu svatém nacházíme mnoho specifických Božích jmen, dvě z nich jsou zcela zásadní. Jedno je obecné označení Boha, Elohím, což je plurál od slova El, bůh, které lze užít rovněž pro jakékoliv pohanské božstvo. El pochází z kořene, který v sobě zahrnuje aspekt síly, proto jej Kraličtí často vystihovali spojením Bůh silný. Množné číslo ve jméně Elohím je buď plurál majesticus, nebo poukazuje na Boží Trojici. Druhé nejvýznačnější…