Hlas synů Izacharových

Při teologických disputacích na kontroverzní témata se praví věřící musí vždy odvolávat na Bibli, jediný závazný a neomylný zdroj pravdy Boží, bez kterého jsme zcela v temnotě, neschopní se svou moudrostí dobrat správných duchovních závěrů. „Co praví Písmo?“ je velká otázka, kterou si mají všichni klást. Boží Slovo tedy slouží jako měřítko a soudce ve všech doktrinálních otázkách. To je jeho důležitá role; neměli bychom však zapomínat, že to není…

„I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy“ (Lukáš 4:16). I vstal, aby četl. I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu, a zvěstovati léto Páně vzácné….

Když čteme v Božím Slovu o některých, jejichž stav je tak beznadějný, že jim nebude odpuštěno, že se za ně ani nemáme modlit či že pro ně nezůstává již oběti za hříchy, musíme se přirozeně třást: „Kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím“ (Mt. 12:32) „Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil“ (1. Jan 5:15). „Nebo jestliže…

Charles Spurgeon v jednom kázání, které kázal už ve svých dvaadvaceti letech, podotkl, že bezbožný král Manases je jednou z nejpozoruhodnějších postav svaté historie, aspoň pokud jde o hříšníky, jenž došli milosti a spásy. Vedle apoštola Pavla – který se obrátil takřka v mžiku oka, když v jednom okamžiku myslel jen na hubení nenáviděných křesťanů, a v druhém ležel v prachu přemožen mocí Kristovou – a zločince na kříži patří…

V posledních letech se situace možná začíná měnit, ale dříve, ač byl britský baptistický kazatel Charles Spurgeon mezi českými křesťany – jenž jsou povětšinou arminiáni – oblíben, mnohým unikalo, že se přesvědčeně držel doktrín milosti, které hlásají, že celá spása od A po Z je dílo Boží, na kterém člověk ani nespolupracuje, natož aby jej v sobě vypůsobil autonomně svým vlastním rozhodnutím. Ve všech ohledech zkažené hříšníky, které Otec vyvolil,…

Kontroverzní otázka svrchovanosti Boží ve spáse člověka provází novozákonní církev jejími dějinami od jejího počátku. Už apoštol Pavel musel napomínat opovážlivce: „Ale ó člověče, kdo jsi ty, že [tak] odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnčíři: Pročs mne tak udělal? Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě?“ (Řím. 9:20-21). Ale spory svobodná vůle versus předurčení tím zdaleka nekončily. Jak…

Česká reformovaná dogmatika z 19. století – Když Lukáš v úvodu svého evangelia píše jakémusi Teofilovi, vysoce postavenému muži, křesťanu, uvádí, že jej sepsal proto, aby Teofil zvěděl jistotu těch věcí, jimž byl vyučován. V řeckém originále je zde užito slovo katecheo, ze kterého pochází i termín katechismus. Z příkladu Teofila vidíme, že vyučování obrácených ve věcech víry bylo v první církvi běžnou věcí. Když lidé uvěřili, církev dbala na…

Každý křesťan jistě dobře zná onu událost, kdy za Pánem Ježíšem přišel onen bohatý mládenec s otázkou, co má činiti, aby obdržel věčný život; o onom muži se píše ve všech synoptických evangeliích, a také se o něm vcelku pravidelně káže či v kázání aspoň zmiňuje jakožto o výstražném případu. Jak smutnou a tragickou událost nám zde Písmo popisuje! Člověk přichází ke Kristu s otázkou a odchází od Něj zarmoucen,…

Otázka vyvolení (předurčení, predestinace) věřících budí mezi kalvinisty a arminiány kontroverze již stovky let. Jediné, na čem se shodnou, je, že Pán Bůh skutečně vyvoluje. Veršů, které hovoří o tom, že Pán Bůh někoho vyvolil, nebo že jako křesťané patříme mezi vyvolené, je příliš mnoho, aby to kdokoliv rozumný mohl popírat. Strany sporu se nicméně nemohou shodnout na povaze tohoto vyvolení, zda je podmíněné či nepodmíněné, tedy jestli vyvolení záleží…

Když jsem byl ještě čerstvě spasený mladík, zdálo se, že hlavním cílem všech horlivých křesťanů – ať už kalvinistů či arminiánů – bylo posvěcení. Kázání, knihy a konference to zdůrazňovaly v duchu Římanům 12:1-2, kde apoštol úpěnlivě vyzývá věřící, aby vydávali těla svá v oběť živou a nepřipodobňovali se světu tomuto. Srdce byla konfrontována a pohnuta. Kristus měl být Pánem lidského života, a lidské JÁ se muselo odevzdat na oltář…