Hlas synů Izacharových

Každý právě znovuzrozený věřící musí aspoň do nějaké míry projevovat ducha učedníků, kteří prosili svého Mistra: „Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedlníky své“ (Lk. 11:1). Jistě je k tomu pohnul i právě viděný příklad Pána Ježíše – stalo se to, „když se na jednom místě modlil“, a mohli tedy vnímat, jaký propastný rozdíl byl mezi jejich slabými prosbami a Jeho dokonalým modlením. Ovšem ten, v komž…

V předchozím článku jsme si předložili stručnou obhajobu kalvinismu, kterou sepsal baptistický kazatel Charles Spurgeon. Ten o doktrínách milosti ovšem psal a mluvil dost často, protože o jejich pravdách byl skutečně z celé duše přesvědčen. Kdybychom měli z jeho textů na dané téma předložit všechny, vydalo by to na vskutku mnoho článků. Jeden se však jako doplnění předchozího mimořádně hodí – totiž promluva na konferenci z roku 1861 (tedy roku,…

V evangelikálních sborech se asi jen málokdo nikdy nesetkal se jménem Knížete kazatelů Charlese Spurgeona. Zejména baptisté se na něj pochopitelně vždy rádi odkazovali, když pocházel z jejich řad. S ohledem na jeho popularitu je však zarážející, jak málo býval tento muž skutečně znám, minimálně v českých církvích. Nějaké anekdoty z jeho života a služby slyšeli mnozí, ale komplexní představu o tom, za čím přesně stál, měl málokdo. (V posledních…

„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Málokdo v církvi by se asi odvážil otevřeně vystoupit proti tomu, že znovuzrození křesťané mají být svatí, posvěcení. Na teoretické, abstraktní úrovni nikdo tuto pravdu Písma nerozporuje. Jak k této veliké potřebě přistupují vyznávající věřící v praxi, je ovšem často zcela odlišný příběh. Svatost obecně uznávají všichni, ale konkrétní volání po specifických projevech svatosti už mnozí napadají coby zákonictví a svázané farizejství, jdoucí…

„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Biskup John Charles Ryle, ten „evagelikální šampion,“ jak jej nazval Charles Spurgeon, napsal mnoho esejí na rozličná témata křesťanské doktríny a života – biblické výklady i praktická pojednání a burcující výzvy. Některé jsou k dispozici v angličtině např. zde. Část z nich byla vydána v souborných knihách, jako třeba Horní místnost (The Upper Room) nebo Practical Religion (Praktická víra). Většina kapitol v…

„„Viděl-li by kdo bratra svého hřešícího hříchem ne k smrti, modliž se [za něj], a dá jemu [Bůh] život, [totiž] hřešícím ne k smrti. Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil. Každá nepravost jestiť hřích, ale jestiť hřích ne k smrti.“ ( 1. Janova 5:16-17) Jan předkládá na závěr svého prvního listu z inspirace Ducha Svatého nesmírně široké zaslíbení o vyslyšení našich proseb, když je činíme…

„Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.“ (Jakub 1:6) Pán Ježíš od těch, kteří k Němu přicházeli s prosbou za milost, očekával víru. Dobře to ilustruje líčení o dvou slepých, volajících o uzdravení: „A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův. A když všel do…

Nový Zákon nazývá Pána Ježíše na mnohých místech Beránkem – i když drtivou většinu takových zmínek nacházíme v Janových spisech a zejména ve Zjevení. To odkazovalo na rozličné starozákonní oběti, jako třeba pravidelnou ranní a večerní oběť zápalnou, a především na beránka velikonočního, jehož krev zachránila Izrael před rukou zhoubce, zabíjejícího prvorozené v Egyptě. To vše staří Židé znali odmala tak dobře, že když Jan Křtitel poukázal svým učedníkům na…

Pán Bůh dává ve svém Slově mnohá zaslíbení těm, kdo nad ním pečlivě rozjímají: „Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal [a] činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš“ (Joz. 1:8). „Blahoslavený ten muž, kterýž nechodí po radě bezbožných, a na cestě hříšníků nestojí, a na stolici…

Nějaké líčení zvláštních zkušeností víry anglického provozovatele křesťanských sirotčinců George Müllera (1805–1898) slyšela asi většina křesťanů. Příběhy o něm se u nás šířily již v době, kdy bylo zvykem překládat jména do češtiny, takže ve starší duchovní literatuře může člověk narazit ještě na „Jiřího Müllera“. Vskutku šlo o zvláštního muže víry, který svým životem podivuhodně prokázal Boží moc a zaopatřování. Stalo se například, že když se svými osiřelými svěřenci jedno…