Hlas synů Izacharových

V každém věku činí Pán Bůh veliké a podivuhodné skutky, které nemáme míjet. Bible sama nás vyzývá, abychom na ně pamatovali. „Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna“ (Ž. 77:12). Napomínal k tomu král David, když uložil zpěvákům ustavičně chválit Hospodina: „Rozpomínejte se na divné skutky jeho, kteréž činil, na zázraky jeho, i na soudy úst jeho“ (1. Par. 16:12). Máme si připomínat…

Jelikož v současné neveselé situaci se na vládu premiéra Petra Fialy valí, ať už zaslouženě či nikoliv, kritika ze všech stran týkající se zejména ekonomické a sociální situace, mohla poněkud zapadnout coby „bouře ve sklenici vody“ jedna kontroverze, která se přihodila na úvod tohoto školního roku. Jak už je tradicí, navštívil pan premiér nově nastupující prvňáčky, aby k nim promluvil a podaroval je. Jako dar si přitom zvolil jednu z…

Když se chceme dozvědět něco o tom, jak vypadal vnitřní duchovní život pravých věřících v minulosti dávnější než 3-4 generace, povětšinou jsme odkázáni na spisy kazatelů a teologů, protože málokdo jiný ze znovuzrozených měl dostatek vzdělání, prostředků, času a schopností, aby zaznamenal své zvažování nad věcmi Božími budoucím generacím. Spisy puritánů a jiných velkých mužů jsou jistě vzácným dědictvím církve, nicméně – přesto, že to podstatné všechny Boží děti sdílejí…

Jedním z typických rysů puritánských kazatelů a teologů je, že témata, kterými se zabývali, rozebrali vskutku do hloubky a řekli k nim vše, co jen mohli, aby je zcela vyčerpali a neochudili své publikum či čtenáře o důležité pravdy a aplikace. I jednotlivé verše nezřídka rozebrali tak důkladně, že to vydalo na celou knihu; například asi 120 stránková kniha Thomase Watsona A Divine Cordial (něco jako Nebeský lék) je výkladem…

O zpěvu lidu Božího a chválení Hospodina má toho Boží Slovo mnoho co říci, a to nejen v Žalmech. Přesto mnozí křesťané, a zejména mladí, k této významné části svatých služeb Páně přistupují bez jejich náležitého zvažování, s domněnkou, že jediným pravidlem křesťana v této oblasti je mít při chválení upřímné srdce – čímž se nemyslí nic víc než prostá subjektivní upřímnost. Ano, Písmo ukazuje, jak je upřímnost v oslavování…

Mistr Jan Hus, u nějž jsme si před několika lety připomínali významné výročí jeho upálení, je dost možná vůbec světově nejznámějším Čechem v historii. Je pravda, že některé jiné osoby byly ve své době (alespoň v západním světe či v Evropě) známější, než býval Hus, nicméně jejich známost nepřekonala propast staletí tak, jako známost Husova. Ano, Karel IV., Václav Havel, Tomáš Gariggue Masaryk i ten Jan Amos Komenský byli ve…

Před rokem jsme si představili plán čtení skotského kazatele minulosti Roberta Murrayho M‘Cheyna spolu s jeho vyučováním, jak nejlépe brát věčný užitek z pravidelného čtení Božího Slova. I když jen nemnozí kazatelé zpracovali pro svá stádečka zvláštní plány denního čtení Písma, k takovému čtení vyzývali všichni věrní služebníci Boží, protože se jedná o prostředek milosti – aspoň tedy, užívá-li se správně, ne jen formálně, ale ze srdce, s modlitbou a…

S dalším, jíž více než šestisetletým výročím upálení mistra Jana Husa by si křesťané měli znovu připomenout toho velkého muže Božího, kterého si Hospodin mocně použil pro své svaté a podivuhodné záměry, když mu ve své svrchované milosti dal skrze působení Ducha Svatého převzal po Johnu Wycliffovi korouhev evangelia, aby ji vyzdvihl pro Jeho pravdu. Apoštol nás coby Boží lid vyzývá, abychom zpomínali na vůdce naše, kteříž nám mluvili Slovo…

Tam, kde Hospodin působí, je rovněž velmi aktivní satan, který se snaží dílo Boží překazit, nebo aspoň zasít semena hříchu a nevěry, která by vyklíčila později. A když se mu nepodaří ani to, aspoň se ve své ďábelské zlosti snaží jim způsobit co nejvíc zla, jak čteme ve Zjevení: „A když uzřel drak, že jest svržen na zem, honil ženu tu, kteráž porodila toho pacholíka. (…) I rozhněval se drak…

Je smutné vidět tolik vyznávajících křesťanů, o kterých se zdá, že Boží hněv považují za něco, zač se musí omlouvat, nebo alespoň že si přejí, aby nic takového nebylo. Zatímco někteří by nešli tak daleko, aby otevřeně přiznali, že jej považují za vadu na Božím charakteru, přesto na něj ani zdaleka nenahlížejí s potěšením, neradi nad ním přemýšlí a zřídkakdy, slyší-li o něm zmínku, se v jejich srdci proti němu…