Hlas synů Izacharových

Boží Slovo nám o prvním izraelském králi Saulovi moc pozitivních věcí neříká. Snad jen to, že před povýšením na trůn projevil určitou pokoru, když k němu Samuel poprvé promluvil ohledně jeho zvolení („Zdaliž já nejsem syn Jemini, z nejmenšího pokolení Izraelského? Ano i čeled má jest nejchaternejší ze všech čeledí pokolení Beniaminova. Pročež jsi tedy ke mně mluvil taková slova?“ 1. Sam. 9:21), a dále to, že se aktivně postavil…

„Synáčkové, vystříhejte se modl. Amen.“ (1. Janova 5:21). Lidská společnost má od nepaměti ve zvyku zaznamenávat poslední slova významných osobností a přikládat jim zvláštní význam – aspoň těm, které dotyční pronesli na smrtelné posteli s vědomím svého odchodu na věčnost. Předpokládáme, že za takových okolností neřekne člověk nic prázdného, ale snad i projeví nějaký zvláštní vzhled do těch nejpodstatnějších věcí života. Jakkoliv se od nevěřících na něco takového nemůžeme vůbec…

„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Málokdo v církvi by se asi odvážil otevřeně vystoupit proti tomu, že znovuzrození křesťané mají být svatí, posvěcení. Na teoretické, abstraktní úrovni nikdo tuto pravdu Písma nerozporuje. Jak k této veliké potřebě přistupují vyznávající věřící v praxi, je ovšem často zcela odlišný příběh. Svatost obecně uznávají všichni, ale konkrétní volání po specifických projevech svatosti už mnozí napadají coby zákonictví a svázané farizejství, jdoucí…

„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Biskup John Charles Ryle, ten „evagelikální šampion,“ jak jej nazval Charles Spurgeon, napsal mnoho esejí na rozličná témata křesťanské doktríny a života – biblické výklady i praktická pojednání a burcující výzvy. Některé jsou k dispozici v angličtině např. zde. Část z nich byla vydána v souborných knihách, jako třeba Horní místnost (The Upper Room) nebo Practical Religion (Praktická víra). Většina kapitol v…

„Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.“ (Jakub 1:6) Pán Ježíš od těch, kteří k Němu přicházeli s prosbou za milost, očekával víru. Dobře to ilustruje líčení o dvou slepých, volajících o uzdravení: „A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův. A když všel do…

Pán Ježíš Kristus ve své výstraze ohledně posledních časů před Jeho druhým příchodem varoval své učedníky slovy: „Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den“ (Lk. 21:34). Z toho si obvykle bereme poučení, že se nemáme příliš soustředit na časné věci, ale naopak pilně vyhlížet návrat Spasitele a žít ve světle Jeho…

Jednoho z nejznámějších puritánů Thomase Watsona (1620-1686) jsme si již představili v dřívějším článku o tom, jak se máme rozdílně modlit za věci časné a za věci duchovní. To onen starý kazatel rozebíral v knize o modlitbě Páně, která tvořila třetí část jeho triptychu, v němž vykládal Westminsterský kratší katechismus – vedle první části o doktríně a druhé části o Zákonu Božím a cestě spásy. Už z onoho krátkého textu…

„I řekl ke mně Hospodin: Synu člověčí, přilož srdce své, a viz očima svýma, i ušima svýma slyš, cožkoli já mluvím tobě o všech ustanoveních domu Hospodinova, i o všech zákonech jeho. Přilož, pravím, srdce své k vcházení [do] domu, [i] ke všemu vycházení [z] svatyně,“ (Ezechiel 44:5). Poslední kapitoly knihy proroka Ezechiele s jeho popisem tzv. Ezechielova chrámu obecně komentátoři považují za jednu z nejobtížnějších částí Písma. Není pochyb,…

Už jen z četnosti a nekompromisnosti slov, jimiž Bible odsuzuje pokrytectví, můžeme vidět, jak důležitá je před Hospodinem opačná ctnost, totiž upřímnost. Jelikož na ni dává Boží Slovo takový důraz, někteří z ní činí ultimátní trumf proti jakékoliv kritice adaptace světských vzorů do církve. Pánu Bohu přeci záleží hlavně na upřímnosti, a proto nemá význam, jestli ve sborech hrajeme při Jeho uctívání třeba rockovou hudbu. Tento protiargument má dvě slabiny,…

Apoštol Pavel zdůrazňuje nezbytnost mrtvení svých přirozených hříšných sklonů velmi jasnými a důraznými slovy, jejichž váhu nelze nijak zamluvit nebo odvysvětlit: „Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete“ (Řím. 8:13). Podobných veršů bychom nalezli v epištolách i jinde mnoho. Jde o podstatnou součást zapírání sama sebe, ke kterému vyzývá sám Spasitel (Mt. 16:24). Je smutnou skutečností, jak málo na tyto výzvy v praxi…