„Bojuj ten dobrý boj víry.“ (1. Timoteovi 6:12)

Již po dvakráte jsme se zaobírali textem biskupa J. C. Rylea ohledně duchovního boje proti světu, tělu a ďáblu. V první části muž Boží rozebíral jeho obecnou důležitostí s ohledem na fakt, že vedení tohoto zápasu je pro znovuzrozené věřící absolutně nezbytné, a v druhé části tím konkrétním aspektem, že jde o boj víry. Na závěr nám již zbývá se ponořit do třetí části, týkající se toho, že jde o boj dobrý. Kazatel Ryle dává sedm hlavních důvodů, proč jej považovat za dobrý. Vše pak uzavírá zpytující výzvou, jednak pro ty, kdo onen boj nevedou, ale i pro ty, kdo se do něj pro svou živou víru aktivně zapojují.

Pro každého čtenáře bude užitečné se zamyslet, než se začte do důvodů předložených J. C. Rylem, jaké důvody by dal on sám, bez návodu druhých. Proč bychom my sami označili náš duchovní boj za dobrý? Kolik bodů bychom dokázali za sebe vymyslet? A přijdeme vůbec na nějaký, který se shoduje s některým z důvodů dobrého biskupa? (Při následném čtení nechť každý zvažuje, jestli by sám přišel zejména na jeho pátý bod.)

Když k sobě budeme upřímní, ve skutečnosti máme velmi silnou tendenci o křesťanském zápase nesmýšlet jako o dobrém. Ano, když v nás Duch Boží pracuje, budeme vnímat jeho nezbytnost a potřebu. Ale jinak jej pociťujeme spíše jako nepříjemnost, něco, čemu bychom se nejraději vyhnuli, kdybychom mohli – a leckdy se o to také aktivně snažíme. Vnímat svůj boj jako dobrý jinak než na čistě abstraktní úrovni je pro tělo krev podobně těžké, ne-li nemožné, jako radovat se ze zkoušek a utrpení (viz Jk. 1:2). To v nás může vypůsobit jen Duch Svatý. Kéž nám tedy poslední část naší statě pomůže aspoň o trochu více vnímat tento aspekt svých duchovních bojů, který tak často v praxi opomíjíme a zapomínáme naň.

Jste v dobrém boji?

III. Poslední věc, kterou musím říci, je tato: Pravé křesťanství je dobrý boj.

„Dobrý“ je zvláštní slovo, má-li se užít pro jakoukoli válku. Všechny světské války jsou více či méně zlé. Jistě, v mnoha případech jsou zcela nezbytné pro zajištění svobody národů a zabránění tomu, aby silní potlačovali slabé, ale přesto je válka obecně zlo.

Přináší strašlivé krveprolití a utrpení. Uvrhává na věčnost nesčetné množství lidí, kteří na to nejsou vůbec připraveni. Vyvolává v člověku to nejhorší. Způsobuje ohromné plýtvání a ničení majetku. Mírumilovné domovy plní truchlícími vdovami a sirotky. V jejím důsledku se šíří chudoba, zvyšují daně a národ všeobecně trpí. Narušuje veškerý společenský řád. Přerušuje práci evangelia a křesťanskou misii. Ve zkratce, válka je nesmírné a nevyčíslitelné zlo a každý modlící se člověk by měl dnem i nocí volat: „Dej nám v naší době mír.“ A přece existuje jeden boj, který je jednoznačně ‚dobrý‘, a jeden zápas, v němž není nic zlého. Tím bojem je boj křesťanský. Tím zápasem je zápas duše.

Z jakých důvodů je křesťanův boj „dobrým bojem“? V jakých ohledech je lepší než boje a války tohoto světa? Dovolte mi tuto otázku prozkoumat a po pořádku ji rozebrat. Neodvažuji se toto téma přeskočit a nechat bez povšimnutí. Nechci, aby někdo začal život křesťanského rytíře, aniž by si spočítal náklady. Nebudu před nikým tajit, že křesťanův boj, ač duchovní, je opravdový, skutečný, těžký. Vyžaduje odvahu, smělost a vytrvalost. Chci však, aby mí čtenáři věděli, že pokud se jen do toho boje pustí, čekají je hojná povzbuzení. Písmo nenazývá křesťanův boj „dobrým bojem“ bez svého důvodu a příčiny. Dovolte mi vysvětlit, co tím míním.

(a) Křesťanův boj je dobrý, protože je bojován pod vedením toho nejlepšího Vojevůdce. Vůdcem a velitelem všech věřících je náš Božský Spasitel, Pán Ježíš Kristus – Spasitel s dokonalou moudrostí, nekonečnou láskou a neomezenou mocí. Vůdce spasení našeho neomylně vede své rytíře k vítězství. Nikdy nečiní nic zbytečně, nikdy se nemýlí v úsudku, v ničem nechybuje. Stále upírá své oko na všechny své následovníky, od největších až po nejmenší. V Jeho armádě není zapomenut ani ten nejnižší z Jeho služebníků. Je v ní postaráno i o toho nejslabšího a nejchuravějšího; i ten je zachován ku spasení. Duše, které On vykoupil a spasil svou vlastní krví, jsou příliš drahocenné, aby byly ponechány napospas a odvrženy. To je bezpochyby velmi dobré!

(b) Boj křesťana je dobrý, protože je veden s tou nejlepší pomocí. Jakkoliv sláb je každý věřící sám v sobě, přebývá v něm Duch Svatý a jeho tělo je chrámem Ducha Svatého. Jsa vyvolen Bohem Otcem, obmyt krví Syna, a znovuzrozen a obnoven skrze Ducha, nevydává se do boje na své vlastní náklady a nikdy není sám. Bůh Duch Svatý jej denně vyučuje, vede, provází a řídí. Bůh Otec mu spomáhá svou všemohoucností. Bůh Syn za něj neustále oroduje, jako Mojžíš na hoře, zatímco on sám bojuje dole v údolí. Takový trojnásobní provázek se nikdy nepřetrhne. Jeho každodenní zaopatření nikdy neselhávají. Nikdy není zásobován nedostatečně. Vždy zajisté dostane svůj chléb a vodu. Ač se sám o sobě jeví slabý jako červ, v Pánu je silný, aby vítězil a jímal. To je bezpochyby velmi dobré!

(c) Křesťanův boj je dobrým bojem, protože je veden pod těmi nejlepšími zaslíbeními. Každému věřícímu patří nesmírně veliké a drahocenné sliby – všechny mu jsou „jest a amen“ v Kristu – a tato zaslíbení se zajisté naplní, protože je dal Ten, který nemůže klamat a k dodržení svého slova má dost moci i vůle. „Nebo hřích nebude panovati nad vámi.“ „Bůh pak pokoje potře satana pod nohy vaše brzo.“ „Ten, kterýž začal v vás dílo dobré, dokoná až do dne Ježíše Krista.“ „Když půjdeš přes vody, s tebou budu, pakli přes řeky, nepřikvačí tě.“ Mé ovce „nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.“ „Toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.“ „Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím.“ „Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí, ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem“ (Římanům 6:14; 16:20; Filipenským 1:6; Izaiáš 43:2; Jan 10:28; 6:37; Židům 13:5; Římanům 8:38-39). Taková slova mají cenu zlata. Kdo by nevěděl, že sliby o přicházející pomoci povzbudily obránce obléhaných měst jako Lucknow, a daly jim stát pevněji, než by odpovídalo jejich přirozené síle? Kdo nezná, že slib, že do večera přijde pomoc, se výrazně podílel na slavném vítězství u Waterloo? Přesto jsou všechny takové sliby ničím ve srovnání s oním přebohatým pokladem věřících, totiž věčnými zaslíbeními Božími. To je bezpochyby velmi dobré!

(d) Boj křesťana je dobrým bojem, protože je bojován s nejlepšími výsledky a důsledky. Bezpochyby jde o boj, v němž dochází k prudkým střetům, bolestným konfliktům, zraněním, zhmožděninám, bdění, půstům a únavě. Ale přesto v tom všem každý věřící bez výjimky „udatně vítězí, skrze toho, kterýž nás zamiloval.“ Žádní Kristovi rytíři nebudou ztraceni, pohřešováni nebo ponecháni mrtví na bojišti. Pro vojáky či důstojníky v Kristově armádě nebude nikdy třeba truchlit či ronit slzy. V onen poslední večer bude seznam vojáků přesně odpovídat tomu, jaký byl ráno. Anglické gardy vyrazily z Londýna do Krymské války jako velkolepé vojsko, ale mnoho z oněch statečných mužů položili v hrobech v cizině, a Londýn již nikdy nespatřili. Návrat vojska křesťanů do onoho „města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh“, bude úplně jiný. Nikdo nebude chybět. Slova našeho velikého Vůdce se potvrdí: „Z těch, kteréž jsi mi dal, neztratil jsem žádného“ (Jan 18:9). To je bezpochyby velmi dobré!

(e) Křesťanův boj je dobrý, protože prospívá duši bojujícího. Všechny ostatní boje mají špatný, degradující a demoralizující vliv. Probouzejí v lidské mysli to nejhorší. Zatvrzují svědomí a podkopávají základy pravé víry a mravnosti. Pouze křesťanský boj podporuje to nejlepší, co v člověku zůstává. Podněcuje pokoru a lásku, potlačuje sobectví a světskost, vede lidi upínat svou příchylnost k oněm svrchním věcem. Staří, nemocní a umírající nikdy nelitují, že bojovali Kristovy bitvy proti hříchu, světu a ďáblu. Litují pouze toho, že Kristu nezačali sloužit mnohem dříve. Zkušenost onoho významného Božího svatého, Philipa Henryho, není ojedinělá. Ve svých posledních dnech pravil své rodině: „Beru si vás všechny za svědky, že život strávený v Kristových službách je tím nejšťastnějším životem, jaký může člověk na zemi prožít.“ To je bezpochyby velmi dobré!

(f) Boj křesťanův je dobrý boj, protože prospívá světu. Všechny ostatní války mají ničivý, devastující a všeobecně škodlivý účinek. Když armáda pochoduje nějakou zemí, je to pro její obyvatele velikou pohromou. Kamkoli se vydá, přináší chudobu, zkázu a škody. Neodmyslitelně s sebou nese újmu lidem, statkům, citům i mravnosti. To, co přináší křesťanští rytíři, je však úplně jiné. Kdekoli žijí, jsou požehnáním. Zvyšují standardy náboženství i morálky. Konstantě brání šíření opilství, znesvěcování neděle, prostopášnosti a nepoctivosti. Musí si jich vážit i jejich nepřátelé. Na málokterém místě byste zjistili, že přítomnost kasáren a vojenských posádek prospívá okolí. Ale všude zjistíte, že přítomnost několika málo pravých křesťanů je požehnáním. To je bezpochyby velmi dobré!

(g) A nakonec, křesťanův boj je dobrý, protože je zakončen slavnou odměnou pro všechny, kdo v něm bojují. Kdo může říci, jakou jen odměnu dá Kristus všem svým věrným? Kdo může předvídat, jaké dobro připravil náš Božský Vůdce těm, kdo Jej vyznávají před lidmi? Vděčný stát může svým úspěšným vojákům udělit medaile, Viktoriiny kříže, penze, šlechtické tituly, vyznamenání a hodnosti. Ale nemůže jim udělit nic, co by vytrvalo a přetrvalo navždy, ani nic, co by si mohli vzít na věčnost. Z paláců jako Blenheim a Strathfield se lze těšit jenom po několik let. I ti nejstatečnější vojevůdci a vojáci musí jednoho dne předstoupit před krále strachů, totiž smrt. Ten, kdo bojuje pod Kristovým praporem proti hříchu, světu a ďáblu, se nachází v mnohem lepším postavení. Možná se mu za života dostane od lidí jen málo chvály a může se odebrat do hrobu jen s malou ctí, ale bude mít něco mnohem lepšího, neboť mnohem trvalejšího. Obdrží „neuvadlou korunu slávy.“ To je bezpochyby velmi dobré!

Čtenáři, složte si ve své mysli tu pravdu, že křesťanův boj je boj dobrý – opravdu dobrý, skutečně dobrý, rozhodně dobrý. Zatím vidíte jen z části – pouze ten boj, ale ne jeho konec; zříš tažení, ale ne odměnu; vidíš kříž, ale ne korunu. Pozorujete několik nízkých, zlomených, kajícných, modlících se lidí, kteří snášejí útrapy a jimiž opovrhuje svět; ale nevidíte nad nimi Boží ruku – Boží tvář, která na ně hledí se zalíbením – ani království slávy, jež je jim připraveno. To vše bude ještě odhaleno. Nesuďte nic podle zdání. Křesťanův boj má v sobě mnohem více dobrého, než vidíte navenek.

A nyní, čtenáři, mi dovolte celé téma uzavřít několika slovy praktické aplikace. Je nám určeno žít v době, kdy se zdá, že svět myslí jen na bitvy a boje. Železo proniká k duší více než jednoho národa a veselí mnoha krásných krajin odešlo. V takové době mohou kazatelé jistě oprávněně lid vyzývat, aby se rozpomenuli na boj duchovní. Poshovte mi, když nyní pravím pár slov o velkém boji duše na rozloučenou.

(1) Možná usilovně zápasíte o odměny tohoto světa. Možná se ze všech sil snažíte získat peníze, postavení, moc nebo rozkoše. Je-li to váš případ, čtenáři, dávejte si pozor. Rozséváte símě hořkého zklamání. Nebudete-li dbát na to, co činíte, vaše poslední věci skončí zármutkem.

Po cestě, kterou následujete, se vydaly tisíce lidí, kteří až příliš pozdě zjistili, že směřuje k bídě a věčné zkáze. Vynaložili všechno úsilí, aby získali bohatství, pocty, úřady či povýšení a otočili se zády k Hospodinu, ke Kristu, k nebi a věcem věčnosti. A jak skončili? Často, až příliš často, zjistili, že celý jejich život byl jedním velkým omylem. Na vlastní kůži zakusili pocity onoho umírajícího státníka, který ve svých posledních hodinách volal: „Bitva je vybojována, bitva je vybojována, ale vítězství není dosaženo.“

Čtenáři, pro své vlastní blaho si dnes uložte stát na straně Páně. Odvrhněte svou předchozí nedbalost a nevěru. Opusťte cesty, po nichž bezmyšlenkovitě a bez rozumu kráčí svět. Vezměte na sebe svůj kříž a staňte se dobrým Kristovým rytířem. Bojujte ten dobrý boj víry, abyste byli blahoslavení i bezpeční.

Zvažte, co často pro svobodu vykonají děti tohoto světa, které nevychází z žádných principů víry. Vzpomeňte si, jak Řekové, Římané, Švýcaři a Tyrolané ochotně raději ztratili vše, dokonce i život sám, než aby se podřídili cizí nadvládě. Nechť vás jejich příklad podnítí k napodobování. Jestliže lidé tolik učiní pro pomíjivou korunu, oč více byste měli vykonat pro korunu nepomíjející! Probuďte se a vnímejte, jaká bída je být otrokem. Povstaňte a bojujte za život, blahoslavenství a pravou svobodu.

Nebojte se začít a narukovat pod Kristovu korouhev. Velký Vůdce spasení vašeho neodmítá nikoho, kdo k Němu přichází. Jako David v jeskyni Adulam je připraven přijmout všechny, kdo k němu jdou, ať si připadají jakkoliv nehodní. Nikdo, kdo činí pokání a věří, není příliš špatný, aby byl zapsán do řad Kristovy armády. Všichni, kdo k Němu přichází ve víře, jsou přijati, oblečeni, vyzbrojeni, vycvičeni a nakonec vedeni k úplnému vítězství. Čtenáři, nebojte se začít právě dnes. Ještě je pro vás místo.

A pokud už jednou narukujete, nebojte se v boji pokračovat. Čím úplnější a upřímnější budete coby rytíři, tím víc shledáte, že vám boj přináší utěšení. Bezpochyby se často setkáte s potížemi, únavou a tvrdými zápasy, než svůj boj dokonáte. Ale nenechte se ničím z toho odradit. Ten, který stojí pro vás, je větší než všichni, kteří stojí proti vám. Před vámi jsou dvě možnosti: věčná svoboda nebo věčné zajetí. Vyberte si svobodu a bojujte až do konce.

(2) Možná, čtenáři, něco o křesťanově boji víte, nebo jste dokonce již osvědčenými a prověřenými rytíři. Je-li tomu tak, přijměte na rozloučenou radu a povzbuzení od svého spolubojovníka. Promluvím k sobě i k vám. Vzbuďme skrze připomínání svou upřímou mysl. Jsou věci, které si ani nemůžeme připomínat dostatečně.

Pamatujme, že chceme-li bojovat úspěšně, musíme na sebe vzít celé odění Boží a nikdy jej nesundat, dokud nezemřeme. Neobejdeme se bez jediné části zbroje. Pás pravdy, pancíř spravedlnosti, štít víry, meč Ducha, lebka naděje spasení – všechny jsou nezbytné. Bez kterékoli části zbroje se neobejdeme ani na den. Starý veterán v Kristově armádě, který zemřel před 200 lety, to dobře vystihl: „V nebi se zjevíme nikoli ve výzbroji, ale v rouchu slávy. Zde ovšem musíme nosit svou výzbroj dnem i nocí. Musíme v ní chodit, pracovat i spát, jinak nejsme pravými rytíři Kristovými.“ – William Gurnall v díle „Christian Armour“ [Křesťanova výzbroj].

Vzpomeňme na vážná slova starého rytíře, který vešel do věčného odpočinku před více než 1800 lety: „Žádný, kdož rytěřuje, neplete se v obecné živnosti, aby se svému hejtmanu líbil“ (2. Timoteovi. 2:4). Nikdy na ně nezapomeňme.

Pamatujme, že někteří se na chvíli jevili jako dobří vojáci a hlasitě mluvili o tom, co vše vykonají, a přesto se v čas boje ostudně obrátili zpět. Nikdy nezapomínejme na Baláma, Jidáše, Démase a Lotovu ženu. Ať už jsme jacíkoliv a jakkoli slabí, buďme ovšem vždy praví, upřímní a pravdiví.

Pamatujme, že oko našeho milujícího Spasitele na nás hledí ráno, v poledne i večer. Nikdy nedopustí, abychom byli pokoušeni nad naši možnost. Je čitedlen mdlob našich, protože sám zakusil pokušení. Zná, co jsou to boje a konflikty, protože i On byl napadán knížetem světa tohoto. Máme-li takového Velekněze, Pána Ježíše, Syna Božího, držme se pevně svého vyznání.

Pamatujme, že tisíce vojáků před námi prošly stejnou bitvou, jíž bojujeme i my, a vyšly z ní coby více než vítězové skrze Toho, kterýž je zamiloval. Zvítězili skrze krev Beránka; a tak můžeme zvítězit i my. Rámě Kristovo je dnes stejně silné jako tehdy, a Kristovo srdce miluje dnes stejně jako tehdy. Ten, který spasil mnohé zástupy před námi, je Tím, jenž se nikdy nemění. On je mocen dokonale spasiti všechny přicházející k Bohu skrze Něj. Odhoďme tedy pochybnosti a obavy. Následujme těch, kteří skrze víru a trpělivost dosáhli zaslíbení a čekají, až se k nim připojíme.

A nakonec si připomeňme, že čas je krátký a příchod Páně se blíží. Ještě několik bitev a již zazní poslední polnice; poté přijde Kníže pokoje, aby vládl na obnovené zemi. Ještě několik zápasů a střetů, a pak se již navždy rozloučíme s hříchem, zármutkem a smrtí. Bojujme tedy až do konce a nikdy se nevzdávejme. Takto praví Vůdce spasení našeho: „Kdož svítězí, obdržíť dědičně všecko, a buduť jemu Bohem, a on mi bude synem.“ (Zjevení 21:7).

Dovolte mi zakončit slovy Johna Bunyana z jedné z nejkrásnějších částí „Cesty poutníka“. Popisuje v ní konec jednoho ze svých nejvýbornějších a nejsvatějších poutníků: „Poté roznesla se zpráva, že i pan Pravdyhaj dostal rozkaz jako i ostatní a znamením, že je pravdivý, bylo roztříštěné kolo nad vrchovištěm (Kazatel 12:6). Když tomu srozuměl, vzkázal si pro přátele a pověděl jim: ‚Jdu do domu Otce svého, a ač jsem s mnohou obtíží přišel až sem, nelituji nijak těch nesnází, které mne potkaly až dosavad. Meč svůj dávám tomu, kdo následovati mne bude na mé pouti, svou pak odvahu a dovednost tomu, kdo dovede je získati. Známky a jizvy své vezmu s sebou na svědectví, že jsem bojoval boje Toho, který nyní bude mým Odměnitelem.‘ Když pak den přišel, kdy mu bylo odtud odejíti, mnozí doprovodili ho až na břeh řeky. Když vstoupil do ní, pravil: ‚Smrti, kde je osten tvůj?‘ A když vešel tam ještě hloub, dodal: ‚Hrobe, kde je vítězství tvé?‘ Tak dostal se na druhou stranu, a všecky trouby vítaly ho tam.“

Čtenáři, kéž jsou naše poslední věci takové!