Hlas synů Izacharových

Postupné odcházení zbožných mužů a žen z časnosti na věčnost, jakkoliv obecně nevyhnutelné, je pro pravý lid Boží vždy zármutkem, ale nejvíce tehdy, když je nenahrazují mladší, kteří by po vzoru Elizea vzali pláště již nepřítomných Eliášů a ve spoléhání se na Eliášova Boha šli dále kupředu v moci Ducha. Úbytek věrných těžce doléhal i na Davida, který pozoroval úpadek zbožnosti za vlády Saulovy. Kvůli němu o to usilovněji volal…

V předchozích článcích v sérii o Českém ekumenickém překladu jsme se mj. zabývali tím, jak se liberální nebo neoortodoxní smýšlení jeho překladatelů promítlo do jejich úvodů ke knihám a poznámkách pod čarou. Jakkoliv nebezpečí z nich plynoucí – zejména pro mladé křesťany – nelze ani v nejmenším podcenit, jak jsme již zdůrazňovali, přeci jen by se někdo mohl pokoušet obhajovat své užívání ČEP s tím, že si dává velký pozor,…

V předchozím článku zabývajícím se Českým ekumenickým překladem jsme se zabývali tím, jak se nevěrecká liberální teologie překladatelů promítla do jimi sepsaných úvodů k biblickým knihám. Skrze ně si ti muži slibovali, že pomohou čtenářům porozumět významu text Písma, ve skutečnosti však mnohé svedli na scestí a zaseli do jejich myslí mnohé pochyby, čímž jim nesmírně duchovně uškodili, ne-li rovnou přivedli ke ztroskotání ve víře. Na rozdíl od moderních falešně…

I když kniha Love Wins (Láska vítězí) Roba Bella, zakladatele amerického megasboru Mars Hill Bible Church v Michiganu, vyšla už téměř před 10 lety, v českých kruzích vzbudila pozornost až v poslední době, neboť u nás vyšla teprve nedávno, a to v překladu Alexandra Fleka – mimochodem překladatele Bible 21 a autora děsivé parafráze s názvem Parabible. Láska vítězí přirozeně vzbuzuje v evangelikálních kruzích nemalé kontroverze, neboť v ní autor…

Před nějakou dobou jsme si poukázali, jak problematické teologické pohledy na Písmo samotné i na jiné otázky víry měli překladatelé ekumenického překladu. Někdo by tento aspekt odsunul stranou jakou nepříliš podstatný, protože přeci všichni překladatelé se musí držet originálního textu, a proto tolik nezáleží, jak kdo z nich smýšlí, protože z podstaty věci musí být výsledek vždy hodně podobný, lišící se v nepodstatných detailech. Z části je to pravda, protože…

8. listopadu jsme si připomněli čtyřsetleté výročí od bitvy na Bílé Hoře. Nebyla to nejkrvavější bitva třicetileté války, a to ani na našem území, ale ovlivnila naše země jako málokterá jiná, jestli ne vůbec nejvíce. Znamenala porážku českého stavovského povstání a na dlouhou dobu definitivní podmanění našich zemí pod naprostou nadvládu římskokatolických Habsburků, kteří začali tvrdou rukou prosazovat svou falešnou víru – a měli s tím značný úspěch. Mnozí se…

Když Pán Ježíš Kristus varoval své učedníky a potažmo nás všechny ohledně nebezpečných časů, které nastanou před Jeho druhým příchodem, srovnal je se situací, jaká panovala v době Noé a Lota. „A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky. A též podobně,…

„Přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj“ (1. Královská 20:32). Král Achab je smutným dokladem pravdivosti verše: „Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu“ (Iz. 26:10). I když mu Hospodin projevoval milost za milostí, nijak mu to neprospělo; jeho život nakonec…

Když se prorok Eliáš zvláštním způsobem setkal na Orébě s Hospodinem, který k němu nepřišel ani ve větru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale v hlasu tichém a jemném, uložil mu jeho Bůh pomazat Hazaele za krále nad Syrií, Jéhu syna Namsi za krále nad Izraelem a Elizea syna Safatova za proroka místo sebe. To vše Eliáš zajistil, ať už osobně v případě Elizea, nebo zprostředkovaně skrze Elizea –…

Pán Ježíš jasně řekl, že nepřišel rušiti zákona aneb proroků, ale naplniti. Tím potvrdil jeho neměnnost a nepohnutelnost – vírou ostatně zákon nerušíme, ale tvrdíme, potvrzujeme (viz Řím. 3:31). V tomto kontextu také Spasitel potvrdil důležitost každého slovíčka, ba každého písmene v Božím vdechnutém Slově: „Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.“ A podobně jindy…