Hlas synů Izacharových

Když Pán Ježíš Kristus varoval své učedníky a potažmo nás všechny ohledně nebezpečných časů, které nastanou před Jeho druhým příchodem, srovnal je se situací, jaká panovala v době Noé a Lota. „A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka. Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémž Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky. A též podobně,…

„Přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj“ (1. Královská 20:32). Král Achab je smutným dokladem pravdivosti verše: „Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu“ (Iz. 26:10). I když mu Hospodin projevoval milost za milostí, nijak mu to neprospělo; jeho život nakonec…

Když se prorok Eliáš zvláštním způsobem setkal na Orébě s Hospodinem, který k němu nepřišel ani ve větru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale v hlasu tichém a jemném, uložil mu jeho Bůh pomazat Hazaele za krále nad Syrií, Jéhu syna Namsi za krále nad Izraelem a Elizea syna Safatova za proroka místo sebe. To vše Eliáš zajistil, ať už osobně v případě Elizea, nebo zprostředkovaně skrze Elizea –…

Pán Ježíš jasně řekl, že nepřišel rušiti zákona aneb proroků, ale naplniti. Tím potvrdil jeho neměnnost a nepohnutelnost – vírou ostatně zákon nerušíme, ale tvrdíme, potvrzujeme (viz Řím. 3:31). V tomto kontextu také Spasitel potvrdil důležitost každého slovíčka, ba každého písmene v Božím vdechnutém Slově: „Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.“ A podobně jindy…

Věštce Baláma Písmo a zejména Nový zákon předkládá coby velmi negativní příklad, ze kterého si mají všichni vzít veliké varování. Petr, Juda i Jan ve Zjevení jej podávají jako jakýsi typ falešného proroka, v jehož šlépějích kráčejí i jiní falešní proroci po něm, zejména ti, kteří vše činí pro mrzký zisk. A nelze se tomu divit; na Balámovi jen těžko nacházíme něco dobrého. Přes Boží prvotní zákaz se snažil dosáhnout…

Pod modlářstvím si většinou představujeme klanění se sochám. Taková představa, ač správná, je však příliš úzká. Modlářství je jakékoliv uctívání a sloužení jinému Bohu než Hospodinu, jakož i ctění a sloužení Hospodinu jiným způsobem, než On přikázal ve svém slově. To je ale vlastně rovněž sloužení jinému Bohu než Hospodinu, Bohu Bible – je to sloužení bohu našich představ, byť jej nazýváme stejně. Jedním z aspektů sloužení Pánu Bohu je…

Žijeme v době, kdy dochází k přenášení duchovních mezníků starodávních prakticky ve všech oblastech. I lidé, kteří se formálně hlásí k evangelikalismu, prosazují pozice, které evangelikální křesťané bez rozdílu denominace historicky měli za nepochybně nebiblické – ať už se to týká evoluce, sodomie, neomylnosti Písma ve všech oblastech a podobně. Jednou z nich je i otázka žen kazatelek. Proč se tak děje, je nasnadě – dotyční jednoduše podléhají tlaku světa…

Po rozdělení království kvůli Roboámově nemoudrosti obyvatelé jak Judy, tak severního Izraele sešli na scestí a nechali se svést k modlářství. Co se týče severoizraelských králů, o všech čteme, že setrvávali v hříších Jeroboáma, syna Nebatova, totiž v modlářství v rozporu s druhým přikázáním, kdy si Hospodina vyobrazili skrze býčky v Bethel a v Dan, kterým se klaněli. Achab nadto přidal modlářství v rozporu s prvním přikázáním, totiž ctění Bále….

I českými médii proběhla zpráva, že papež František v rozhovoru s italským novinářem Eugeniem Scalfarim řekl, že neexistuje peklo coby místo věčného utrpení, ale že nespasené duše jednoduše zmizí, přestanou existovat. Tento teologický názor se nazývá anihilacionismus, z lat. annihilo, redukovat na nic, zničit. Nejedná se ovšem o oficiální pozici římskokatolické církve, takže o to je výrok kontroverznější.

O sodomii napsal puritán Thomas Manton, že je to „hřích, který má v sobě dost nečistoty na to, aby poškvrnil i jazyk, jenž o něm mluví.“ Bezpochyby patří mezi hříchy, o nichž je mrzko i mluviti (Ef. 5:12). Jak jsme již zmínili dříve, její rozebírání nás nijak netěší a vskutku bychom o ní raději nemluvili. Stejně tak bychom nejraději ve svých argumentech neodkazovali na obdobné ohavnosti – například ty popsané…