Google

George Whitefield: Velká povinnost rodinné pobožnosti

Datum:28 února, 2014
Komentáře
Přidej

Jedním z nejznámějších a nejvýznamnějších evangelistů v anglosaských zemích i vůbec byl George Whitefield, který spolu s bratry Wesleyovými patří k zakladatelům metodistického hnutí. Byl to vskutku muž plný Ducha Božího, kterého si Pán mocně použil na své vinici. Přestože od jeho narození již uplynulo více než 300 let, stále má tento kazatel evangelia mnoho co říci dnešní církvi a církev Boží dodnes může sklízet plody jeho úsilí.

George Whitefield se narodil v Gloucestru jako nejmladší syn v chudé rodině, přesto se mu dostalo celkem obstojného vzdělání a nakonec jako fámulus studoval i na Oxfordu. Zde se v něm roznítilo náboženské zanícení; spřátelil se s bratry Wesleyovými a několika dalšími mladými muži, se kterými praktikoval striktní a organizovaný způsob života. Jistý čas tíhl k určitému asketicismu a jeho náboženství bylo spíše záležitostí skutků, které nemohly dát duši pravý pokoj. Nakonec však zejména skrze čtení Písma (a s určitou pomocí několika zkušených křesťanů i knih autorů jako Matthew Henry, Joseph Alleine nebo Henry Scougall) pochopil, že se musí znovuzrodit a spoléhat se ve víře jen na dílo Pána Ježíše Krista. Důraz na obrácení a znovuzrození skrze Ducha Svatého, které vede k celkové změně života, pak provázela celou jeho službu.

Mladý Whitefield se poté stal anglikánským kazatelem. Kázání potřeby nového narození a osobní víry v Kristovu smírčí oběť na kříži mnohé z duchovenstva (které jinak tolerovala všechno možné, od ariánství až po deismus) uráželo, a tak byl Whitefieldovi – považovanému za fanatika a entuziastu, což bylo v té době jedno z nejpotupnějších označení – do tří let omezen vstup na všechny kazatelny. Začal tedy kázat pod širým nebem, pro kterouž myšlenku posléze získal i Johna Wesleyho. Evangelium o Boží milosti v Kristu se tak rozeznělo celou krajinou (Whitefield měl ostatě zvučný a výrazný hlas).

Kázání se stalo Whitefieldovým zaměstnáním a nástrojem; odhaduje se, že za svůj život jich kázal asi 18.000. Kázal, kde jen to šlo, obcházel Anglii, Skotsko i Wales; dvakrát byl též v Irsku a v době, kdy byla s cestováním po moři pořád spojená veliká nebezpečí, přeplul Atlantik třináctkrát. Spolu se svým společníkem Jonathanem Edwardsem hráli zásadní roli při Prvním velkém probuzení v Americe – byť jistě jen jako nehodné nástroje Ducha Božího, který jediný může přinést skutečné probuzení. Jonathan Edwards, John Wesley a George Whitefield tak významnou měrou utvářeli duchovní klima v anglosaských zemích 18. století – Edwards v Americe, Wesley v Anglii, Whitefield na obou místech.

Charles Spurgeon o Whitefieldovi řekl: „Často, když čtu o Jeho životě, jsem si vědom zvláštního zanícení, když se k němu obrátím. On ŽIL. Jiní lidé se zdají být živí jen napůl, ale Whitefield by samý život, oheň a síla. Můj osobní vzor, mohu-li mít něco takového v patřičné podřízenosti mému Pánu, je George Whitefield. Ale jen velmi nedostatečnými kroky musím následovat jeho slavnou stopu.“

Zde budiž předloženo jedno z Whitefieldových velmi známých kázání, Velká povinnost rodinné pobožnosti (Great Duty of Family Religion). Nechť čtenář rozvažuje nad tím, jak tento veliký muž silně vnímal potřebu a nutnost toho, aby rodiče a hospodáři vyučovali ty, jež jsou svěřeni jejich péči – v té době tedy nejen děti, ale i čeledíny a děvečky – v Božích věcech a vedli je k upřímnému sloužení Hospodinu ve víře. Veliký evangelista v něm dokonce řekl: „Jak věřím, musíme provždy opustit naději, že bychom ve světě viděli vzkříšení prvotního ducha zbožnosti, dokud se nám nepoštěstí vidět probuzení prvotních rodinných pobožností a a osoby jednomyslně přijímající předsevzetí se starým dobrým Jozue, slovy našeho textu: ‚Jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu.’“

Vepišme si také v srdce, jak Boží muž smutně popisuje tehdejší stav, že takto jako dům Jozue slouží Pánu jen pramálo domácnosti. Ó, co by asi říkal dnes? Je tak nanejvýš vhodné a potřebné se začíst a důkladně rozvažovat o tomto kázání, a vkládáme si tato naučení v srdce, aby byly i v dnešních křesťanských rodinách obnoveny rozbořené rodinné oltáře, okolo kterých by se celá rodina, od nejmenších až po největší, shromažďovali k duchovnímu zpěvu, modlitbám, čtení Písma a vysvětlování Božích pravd. Kéž nám dá Hospodin sám ze své milosti vidět ono vzkříšení prvotního ducha zbožnosti skrze probuzení prvotních rodinných pobožností, to vše pro jméno našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Amen.

Velká povinnost rodinné pobožnosti (PDF, 123 kB)

Kázání v originále

Žádné komentáře Přidej

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: