Google

Jan Amos Komenský: O duchovním zpěvu

Datum:22 září, 2013
Komentáře
Přidej

I když historie české církve neoplývá takovým zástupem zbožných a Písma znalých mužů jako například historie církve anglické či skotské, přesto z Boží milosti máme některé vzácné reky víry, na jejichž zbožnost můžeme navazovat a z jejichž moudrosti a poznání Božích věcí můžeme čerpat. Jedním z nejvýznačnějších je vedle Mistra Jana Husa poslední biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský. Tohoto muže většina národa vnímá jako význačného pedagoga, což je jistě pravda, nicméně Komenský byl na prvním místě zbožným mužem, který miloval Pána Ježíše a Boží Slovo a napsal také mnoho duchovních spisů (ostatně ani jeho spisy pedagogické – jako například Informatorium školy mateřské – nejsou bohatého duchovního obsahu prosté).

Jedno z kratších Komenského děl je pojednání O duchovním zpěvu. Jedná se vlastně o úvod k novému upravenému – již exilovému – vydání bratrského kancionálu. Aby tamější český Boží lid ze zpěvníku vzal co největší duchovní užitek, sepsal Komenský tento úvod, ve kterém vypisuje, co je zpěv obecně a k čemu slouží, historii zpěvu v církvi Boží, sestavování nového vydání kancionálu a naposled, jakými principy se musí lid Boží řídit, aby jeho zpěv vždy přinášel Pánu Bohu řádnou a svatou chválu a přispíval ke spasitelnému vzdělání. Pro hloubku a důkladnost tohoto výkladu bývalo v pozdějších dobách pojednání vydáváno samostatně právě pod názvem O duchovním zpěvu, jakž jej také překládáme i my zde v PDF verzi ke čtení a stažení.

V protikladu k dnešní době, kdy lidem v církvi zpěv slouží k podporování těla a vyhovování lidským líbostem, kdy se v myslích rozbujel mystický nesmysl o tom, že skrze chválu vstupujeme do Boží přítomnosti (do Boží přítomnosti vstupujeme věrou skrze krev Kristovu a ne jinak), a kdy se v moderních písních nekonečně opakuje pár plochých frází o Boží lásce, Komenský zdůrazňuje, že vedle primárního cíle, což jest vzdávání Pánu Bohu náležité pocty v bázni Boží, slouží svaté zpěvy (tedy zcela odlišné od písní světských) církvi ke spasitelnému vzdělání v Božích věcech, z čehož vyplývá, že “církevní zpěvy mají býti čistým Božím slovem, mluveným ústy Božích proroků, nebo mají býti aspoň založeny na Božím slovu, z něho vzaty, jako jiné písně, složené od pobožných a osvícených učitelů.”

Ačkoliv zpěvem obveselujeme své duše, Komenský zdůrazňuje, že u svatých zpěvů “nesmí však tato veselost ducha vycházeti z vnějšího halekání anebo zvuků hudebních nástrojů, ale z rozvažování Božích skutků a pociťování sladkosti Jeho milosrdenství.” Napomíná také, že “svatý zpěv se má konati uctivě a vážně.” Vidíme tedy, že toto Komenského pojednání, třebas nepříliš rozsáhlé, je pro naši dobu nanejvýš aktuální a potřebné, abychom se navrátili k oslavování Pána Boha tak, jak je Jemu libé, a které skutečně přispívá k budování těla Kristova. Kéž si česká církev vezme spis O duchovním zpěvu za svůj a čte jej zejména ke svému vyučení, ale – jak je třeba – i ke svému napomenutí.

O duchovním zpěvu (PDF,151 kB)

Žádné komentáře Přidej

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.