„Nemožné jest jednou již osvíceným…“
Když čteme v Božím Slovu o některých, jejichž stav je tak beznadějný, že jim nebude odpuštěno, že se za ně ani nemáme modlit či že pro ně nezůstává již oběti za hříchy, musíme se přirozeně třást: „Kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím“ (Mt. 12:32) „Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil“ (1. Jan 5:15). „Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již oběti za hříchy, ale hrozné nějaké očekávání soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky“ (Žd. 10:26-27).
Zároveň, jelikož hovoří o těch, jenž nějakým způsobem patřili k vnější církvi, slouží tyto oddíly často jako domnělé důkazy pro arminiány, že i praví věřící mohou odpadnout a ztratit spásu. Jedním z nich jsou i verše z 6. kapitoly Židům, že „nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého, okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají“ (Žd. 6:4-6).
Na základě jejich nesprávného chápání mnozí upřímní křesťané, kteří upadli v nějaký hřích, zoufali nad ztrátou svého spasení a možností jej znovu nabýt. Na druhou stranu také probudily mnohé vlažné křesťany k činění pokání a hledání Hospodina, aby nedopadli tak jako ti, o kterých se zde píše. Pokud jde o výklad Božího Slova, z milosti Boží nechceme nikdy odbočit napravo ani nalevo, abychom skrze ně nezúžili cestu spásy těm, kdo chtějí přijít ke Kristu, ač třeba velmi padli, a kterým stále zní zaslíbení Spasitele „toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven,“ (Jan 6:37), ale zároveň je nechceme výkladem „zneutralizovat“ tak, aby pro křesťany v praktickém životě pozbyly významu jako irelevantní. Potřebujeme tedy pečlivého výkladu, abychom se dobrali toho, co chce apoštol přesně říci, abychom z toho poté vyvodili správnou aplikaci. Pro detailnější výklad doporučujeme komentář k listu Židům od A. W. Pinka. Čti více…
Problémy s ekumenickým překladem – řecký text
Pán Ježíš jasně řekl, že nepřišel rušiti zákona aneb proroků, ale naplniti. Tím potvrdil jeho neměnnost a nepohnutelnost – vírou ostatně zákon nerušíme, ale tvrdíme, potvrzujeme (viz Řím. 3:31). V tomto kontextu také Spasitel potvrdil důležitost každého slovíčka, ba každého písmene v Božím vdechnutém Slově: „Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.“ A podobně jindy…
Čti více...Anglické probuzení očima Učitele národů
S výjimkou Izraele, kterému svatý Hospodin svěřil neomylný Zákon Boží (Řím. 3:2), snad žádná jiná země duchovně neovlivnila zbytek světa více, než Anglie – ať už přímo nebo nepřímo skrze působení Ameriky, která ovšem stojí na těch samých anglosaských základech. S výjimkou evangelikálních lutheránů málokterý evangelikál, když zkoumá dějiny své denominace a svého duchovního proudu, se ve svém zkoumání nedostane do anglicky mluvících zemí. Presbyteriáni hledí zpět k Johnu Knoxovi…
Čti více...Nejnepravděpodobnější obrácení největšího z hříšníků
Charles Spurgeon v jednom kázání, které kázal už ve svých dvaadvaceti letech, podotkl, že bezbožný král Manases je jednou z nejpozoruhodnějších postav svaté historie, aspoň pokud jde o hříšníky, jenž došli milosti a spásy. Vedle apoštola Pavla – který se obrátil takřka v mžiku oka, když v jednom okamžiku myslel jen na hubení nenáviděných křesťanů, a v druhém ležel v prachu přemožen mocí Kristovou – a zločince na kříži patří…
Čti více...William Tyndale, zbrojíř armády reformace
Na otázku, který jednotlivec nejvíce ovlivnil angličtinu, by většina lidí odpověděla, že William Shakespeare. Odpověď to není vůbec špatná, protože Shakespeare byl vpravdě mistrem svého jazyka a počátky moderní angličtiny se skutečně kladou do jeho období. Slavný básník a dramatik má však v této věci zdatnou konkurenci v muži o několik generací starším – Williamu Tyndalovi (1494-1536). Co se týče rozsahem díla, Tyndale se s Shakespearem srovnávat nemůže, ale pokud…
Čti více...Kristus před očima vymalovaný a vysochaný
„…kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán…” (Galatským 3:1). Vzhledem k rozšířenému antiomianismu valná část moderního křesťanstva odmítá závaznost Desatera pro křesťany coby měřítka svatosti, podle kterého mají skrze Ducha ve víře směrovat svůj život, spoléhajíce se ve všem na Krista. (O tom, že poslušností Zákona si nelze vydobýt spásu ani zásluhy před Pánem Bohem, přitom nemůže být mezi znovuzrozenými křesťany sporu.) Když se však zaměříme na jednotlivá přikázání,…
Čti více...Nuž Bohu děkujme (Nun danket alle Gott)
Mnoho vzácných Žalmů, které po tisíciletí potěšovaly Boží lid, vzniklo v době velikých soužení žalmisty – obvykle Davida. V některých případech i nadpisy poukazují na konkrétní událost, při níž Žalm vznikl a na co se odkazuje. „Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým“ (Ž. 3:1). „Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova“ (Ž. 52:1-2)….
Čti více...Perly J. C. Rylea: Lukáš 13,18-21
Dnešní církev je velmi zaměřená na velké počty a rychlý úspěch. Duch doby, která se snaží všechno možné i nemožné udělat instantně, ovlivnil i křesťany. Když se začíná nějaké dílo služby, mnozí se snaží hned na začátku zajistit co největší počty příznivců a podporovatelů takřka bez ohledu na způsob. Typické je to pro různé paracírkevní organizace, které záměrně ve svém ekumenismu stojí jen na velmi obecných krédech, díky čemuž pod…
Čti více...Problémy s ekumenickým překladem – překladatelé
Věštce Baláma Písmo a zejména Nový zákon předkládá coby velmi negativní příklad, ze kterého si mají všichni vzít veliké varování. Petr, Juda i Jan ve Zjevení jej podávají jako jakýsi typ falešného proroka, v jehož šlépějích kráčejí i jiní falešní proroci po něm, zejména ti, kteří vše činí pro mrzký zisk. A nelze se tomu divit; na Balámovi jen těžko nacházíme něco dobrého. Přes Boží prvotní zákaz se snažil dosáhnout…
Čti více...Perly Matthewa Henryho: Genesis 17,7-14
Naše tělesná přirozenost je v jádru velmi pohodlná. Člověku je vlastní si věci jak jen může ulehčovat a vyhýbat se námaze, starostem a řešením, najde-li si jen způsob, jak se jimi nezatěžovat. Rádi pečujeme o tělo podle žádostí jeho – proto nás před tím Písmo tak varuje. V ničem více se tato tendence neprojevuje tak, jako u našich duchovních povinností. Na prvním místě se to týká povinnosti činit pokání a…
Čti více...
Přidej