Přesvědčení Nehemiášovo a Eliasibovo
Jedenáctá kapitola epištoly Židům nám předkládá jako vzácné příklady mnohé reky víry; na závěr tohoto oddílu nás ovšem apoštol vyzývá, abychom především hleděli „na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího“ (Žd. 12:2). Je to proto, že na rozdíl od Spasitele všichni ostatní byli hříšníci, kteří potřebovali odpuštění hříchů a spasení v Něm. A vskutku, i u mnohých nejlepších mužů Božích čteme o jejich nevěře a neposlušnosti – otec věřících a přítel Boží Abraham lživě vydával Sáru za svou pouhou sestru, nebo si na její radu vzal Agar a zplodil s ní Izmaele, místo co by čekal na narození dítěte zaslíbení; Mojžíš, nejtišší ze všech lidí, neposvětil Hospodina u vod sváru, kde Izraelité „k hořkosti přivedli ducha jeho“ (Žalm 106:33); i David, muž podle Božího srdce, zhřešil s Betsabé. Vskutku, jak to potvrzuje pravdu slov Písma, že „všickniť zajisté zhřešili, a nemají slávy Boží!“ (Řím. 3:23)
O některých vzácných postavách Bible však přeci jen nemáme zaznamenáno nějaké jejich selhání – výrazné místo mezi nimi zaujímá patriarcha Jozef nebo Daniel, muž velmi milý. To neznamená, že byli bez hříchu, ale zkrátka o něm nečteme (Jozefovo vyprávění snů nepovažujeme za projev pýchy, nanejvýš jakési bezelstné naivity). Jedním z mužů, o kterém toto rovněž platí, ale který nám většinou v tomto kontextu nepřichází na mysl, je Nehemiáš. Královskému číšníku šlo vždy na prvním místě o věci Boží a tomu podřizoval všechno – jak píše R. A. Torrey, „byl ochoten obětovat bohatství, pohodlí, bezpečí i život sám, mohl-li by jen být nástrojem obnovy zpuštění Izraele.“
Ve svém přesvědčení byl zcela nepohnutelný, a všechny úklady Tobiáše, Sanbalata a Noadie prorokyně, kterými se jej snažili svést ke kompromisu a hříchu, přišly vniveč. Podobně rázně se Nehemiáš vypořádával s hřešícím lidem, ať už s těmi, kteří utlačovali prostý lid, s těmi, co se snažili provozovat obchod v sobotu, nebo s těmi, kteří se smísili s pohany. Oprávněně se tak mohl modlit: „Budiž pamětliv na mne, Bože můj, pro to, a nevyhlazuj dobrodiní mých, kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho“ (Neh. 13:14). Čti více…
Štítky:Aktuality , Ekumena , Fundamentalismus , Oddělení , Současná církev
Perly Matthewa Henryho: Ezechiel 1,26-28
Oblast proroctví je v posledních desetiletích – a můžeme říci již snad století či století a půl – mezi mnohými evangelikály, zejména v dispenzacionálních kruzích, velmi populární. Lidé studují výklady Zjevení i jiných prorockých knih s pomocí výkladových knih či názorných diagramů a snaží se přijít na to, v jakém pořadí se budou dít jaké události, a co rozumět pod jednotlivými prorockými obrazy – například na co poukazují 4 jezdci,…
Čti více...Lesk a bída reformy Jéhu
Když se prorok Eliáš zvláštním způsobem setkal na Orébě s Hospodinem, který k němu nepřišel ani ve větru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale v hlasu tichém a jemném, uložil mu jeho Bůh pomazat Hazaele za krále nad Syrií, Jéhu syna Namsi za krále nad Izraelem a Elizea syna Safatova za proroka místo sebe. To vše Eliáš zajistil, ať už osobně v případě Elizea, nebo zprostředkovaně skrze Elizea –…
Čti více...„Nemožné jest jednou již osvíceným…“
Když čteme v Božím Slovu o některých, jejichž stav je tak beznadějný, že jim nebude odpuštěno, že se za ně ani nemáme modlit či že pro ně nezůstává již oběti za hříchy, musíme se přirozeně třást: „Kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím“ (Mt. 12:32) „Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil“ (1. Jan 5:15). „Nebo jestliže…
Čti více...Problémy s ekumenickým překladem – řecký text
Pán Ježíš jasně řekl, že nepřišel rušiti zákona aneb proroků, ale naplniti. Tím potvrdil jeho neměnnost a nepohnutelnost – vírou ostatně zákon nerušíme, ale tvrdíme, potvrzujeme (viz Řím. 3:31). V tomto kontextu také Spasitel potvrdil důležitost každého slovíčka, ba každého písmene v Božím vdechnutém Slově: „Amen zajisté pravím vám: Dokudž nepomine nebe i země, jediná literka aneb jeden puňktík nepomine z zákona, až se všecky věci stanou.“ A podobně jindy…
Čti více...Anglické probuzení očima Učitele národů
S výjimkou Izraele, kterému svatý Hospodin svěřil neomylný Zákon Boží (Řím. 3:2), snad žádná jiná země duchovně neovlivnila zbytek světa více, než Anglie – ať už přímo nebo nepřímo skrze působení Ameriky, která ovšem stojí na těch samých anglosaských základech. S výjimkou evangelikálních lutheránů málokterý evangelikál, když zkoumá dějiny své denominace a svého duchovního proudu, se ve svém zkoumání nedostane do anglicky mluvících zemí. Presbyteriáni hledí zpět k Johnu Knoxovi…
Čti více...Nejnepravděpodobnější obrácení největšího z hříšníků
Charles Spurgeon v jednom kázání, které kázal už ve svých dvaadvaceti letech, podotkl, že bezbožný král Manases je jednou z nejpozoruhodnějších postav svaté historie, aspoň pokud jde o hříšníky, jenž došli milosti a spásy. Vedle apoštola Pavla – který se obrátil takřka v mžiku oka, když v jednom okamžiku myslel jen na hubení nenáviděných křesťanů, a v druhém ležel v prachu přemožen mocí Kristovou – a zločince na kříži patří…
Čti více...William Tyndale, zbrojíř armády reformace
Na otázku, který jednotlivec nejvíce ovlivnil angličtinu, by většina lidí odpověděla, že William Shakespeare. Odpověď to není vůbec špatná, protože Shakespeare byl vpravdě mistrem svého jazyka a počátky moderní angličtiny se skutečně kladou do jeho období. Slavný básník a dramatik má však v této věci zdatnou konkurenci v muži o několik generací starším – Williamu Tyndalovi (1494-1536). Co se týče rozsahem díla, Tyndale se s Shakespearem srovnávat nemůže, ale pokud…
Čti více...Kristus před očima vymalovaný a vysochaný
„…kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán…” (Galatským 3:1). Vzhledem k rozšířenému antiomianismu valná část moderního křesťanstva odmítá závaznost Desatera pro křesťany coby měřítka svatosti, podle kterého mají skrze Ducha ve víře směrovat svůj život, spoléhajíce se ve všem na Krista. (O tom, že poslušností Zákona si nelze vydobýt spásu ani zásluhy před Pánem Bohem, přitom nemůže být mezi znovuzrozenými křesťany sporu.) Když se však zaměříme na jednotlivá přikázání,…
Čti více...Nuž Bohu děkujme (Nun danket alle Gott)
Mnoho vzácných Žalmů, které po tisíciletí potěšovaly Boží lid, vzniklo v době velikých soužení žalmisty – obvykle Davida. V některých případech i nadpisy poukazují na konkrétní událost, při níž Žalm vznikl a na co se odkazuje. „Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým“ (Ž. 3:1). „Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův. Když přišel Doeg Idumejský, a zvěstoval Saulovi, a pověděl mu, že David všel do domu Achimelechova“ (Ž. 52:1-2)….
Čti více...
Přidej