Hlas synů Izacharových

Snad každá kniha v Písmu obsahuje některé části, které jsou „nesnadné k vyrozumění“ (2. Pt. 3:16); na tom není nic překvapivého s ohledem na to, že Bible se zaobírá věcmi Božími, pro naši tělesnou přirozenost zcela nepostihnutelnými. „Ale tělesný člověk nechápá těch věcí, kteréž jsou Ducha Božího; nebo jsou jemu bláznovství, aniž [jich] může poznati, proto že ony duchovně mají rozsuzovány býti“ (1. Kor. 2:14). Některé věci jsou hrubým pokrmem,…

„Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, proto že viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského“ (Židům 11:23). Na událost, kdy Jochebed připravila pro svého novorozeného syna ošatku ze sítí a vložila do Nilu, kde jej našla faraonova dcera, se přirozeně díváme především z pohledu Mojžíše a jeho matky. Jaká zkouška víry pro ní musela být, skrývat miminko přede všemi, a pak jej poslat…

„Nevěrně činí Juda, a ohavnost se děje v Izraeli a v Jeruzalémě; nebo poškvrňuje Juda svatosti Hospodinovy, kterouž by milovati měl, pojímaje za manželku dceru boha jiného“ (Malachiáš 2:11). Těžko hledat nějaký sbor, který by nikdy nemusel řešit problém vztahů jeho mládežníků s nevěřícími – snad mimo těch malých, ve kterých se zrovna nenacházejí mladí lidé ve správném věku, nebo těch zcela odpadlých, které už v tom žádný problém nevidí….

Kdybychom mohli naživo porovnat typické shromáždění církve před dejme tomu 150 lety s tím dnešním, ani tomu nejnevnímavějšímu člověku by nemohly uniknout zcela zásadní rozdíly. Musela by nás především zarazit odlišnost celkové atmosféry setkání. Dalo by se to vystihnout slovy „vážnost oproti uvolněnosti,“ „svatost proti světskosti,“ ale v neposlední řadě rovněž „důraz na rozum versus důraz na city.“ Slova apoštola o „rozumné službě své“ (Řím. 12:2) bral Boží lid minulosti…

Erasmus Rotterdamský byl zvláštní postavou historie reformace. I když ho v žádném případě nemůžeme nazvat reformátorem, přesto v jistém smyslu stál rozkročen mezi Římem a nově vzniklým protestantským hnutím. To neznamená, že by jej podporoval – byť v něčem k němu choval sympatie, neboť měl své výhrady i vůči papežství. Luther s ním však přesto vedl ostré polemiky, napsal proti němu i knihu O nesvobodné vůli a měl pro něj…

„Vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich“ (Deuteronomium 29:5). Tato slova říkal Mojžíš již na samotném konci své služby, těsně předtím, než Izrael pod vedením Jozue přešel Jordán a začal dobývat Kanán. Čtyřicetileté putování pouští bylo téměř u konce. Stará generace, která pro nevěru nevešla do země zaslíbené, již vymřela. Izrael nyní tábořil na východní straně Jordánu…

Jozue, když na něj po Mojžíšově smrti plně dolehla odpovědnost za dovedení Božího lidu do Kanánu a dobytí jej, dostal od Hospodina příkaz, který jej měl provázet celým životem: „Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých, ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí, abys ostříhal [a] činil všecko podlé toho, což psáno jest v něm; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých, a tehdáž opatrný budeš“ (Joz. 1:8). Ve…

V celém západním světě již dlouho vidíme stejný trend, který se liší jen v míře, v jaké postupuje dopředu a kam již dosáhl – a to postupné vyprazdňování lavic ve sborech. Žijeme v době, kdy lidé jako ve dnech Lotových jedí, pijí, kupují, prodávají, štěpují a stavějí, jak předpověděl Pán Ježíš, ale na věci věčnosti pro ty všechny věci ani nevzdechnou. Jelikož ve vzkříšení z mrtvých, i spravedlivých i nespravedlivých,…

Jedenáctá kapitola epištoly Židům nám předkládá jako vzácné příklady mnohé reky víry; na závěr tohoto oddílu nás ovšem apoštol vyzývá, abychom především hleděli „na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího“ (Žd. 12:2). Je to proto, že na rozdíl od Spasitele všichni ostatní byli hříšníci, kteří potřebovali odpuštění hříchů a spasení v Něm. A vskutku,…