Věčné milosrdenství na poušti časnosti
„Kterýž vedl lid svůj přes poušť, nebo jest věčné milosrdenství jeho.“ (Žalm 136:16)
Mezi křesťanskými mládežníky jsou už po mnohá léta poměrně populární chvály založené na opakování, kdy předzpěvák zazpívá verš písně či její část a ostatní mu odpoví buď v refrénu, nebo i těmi samými slovy. Zejména na velkých konferencích s kapelami využívajícími profesionální ozvučení dokážou takové písně mladé posluchače přivést do varu, takže při „chválení“ ztrácí zábrany. Tyto moderní písně tak ani v nejmenším nepodporují ctění Hospodina, o kterém hovoří Písmo: „Naplněni buďte Duchem, mluvíce sobě vespolek v žalmích, a v chvalách, a v písničkách duchovních, zpívajíce a plésajíce v srdcích svých Pánu“ (Ef. 5:18-19). Ovocem Ducha je přitom přesný opak – středmost, střízlivost, sebeovládání. Zpívat máme s radostí a plesáním, ale to neznamená s křepčením a dováděním. Křesťanova radost je duchovní a plesání především vnitřní, srdečné.
Na obhajobu takových opakovacích písní by však mnozí poukázali na Žalm 136, kde se v každém verši vyskytuje stejný refrén „nebo jest věčné milosrdenství jeho“ a u kterého je možné, že právě tímto refrénem sbor odpovídal předzpěvákovi. Pokud má taková praxe biblický základ, v čem je problém? Čti více…
Samuelův vzor služby církvi
„I soudil Samuel Izraele po všecky dny života svého. A chodě každého roku, obcházel Bethel a Galgala i Masfa, a soudil Izraele na všech těch místech.“ (1. Samuelova 7:15-16) Proroka Samuele nám Duch Svatý v Písmu představuje jako výjimečného, věrného služebníka Božího, se kterým byl Hospodin a nedopustil padnouti žádnému slovu jeho na zem (1. Sam. 3:19). Jeho věrnost ve službě osvědčil dokonce i onen zpronevěřilý lid, který si vzpurně…
Čti více...Nízký pohled na hřích, kořen bludů
Otázka rozsahu lidské zkaženosti, která byla a je předmětem mnoha teologických sporů mezi kalvinisty a arminiány, se některým křesťanům může zdát poněkud akademická, odtržená od praktického křesťanského života. Hlavní je přeci vnímat, že jsme hříšníci a že potřebujeme vykoupení a odpuštění hříchů skrze spásné dílo Pána Ježíše na kříži. Spoléhá-li kdo ve své spáse plně na Krista, bude zachráněn, ať už zastával ten či onen názor. Doktrinální spory, jenž rozdělují…
Čti více...Doba temna ve světle Písma
8. listopadu jsme si připomněli čtyřsetleté výročí od bitvy na Bílé Hoře. Nebyla to nejkrvavější bitva třicetileté války, a to ani na našem území, ale ovlivnila naše země jako málokterá jiná, jestli ne vůbec nejvíce. Znamenala porážku českého stavovského povstání a na dlouhou dobu definitivní podmanění našich zemí pod naprostou nadvládu římskokatolických Habsburků, kteří začali tvrdou rukou prosazovat svou falešnou víru – a měli s tím značný úspěch. Mnozí se…
Čti více...J. C. Ryle: Nefalšování Slova
Postoj Božího lidu k Písmu svatému, ke knize Boží, má zásadní důležitost pro život a zdraví církve Kristovy. Hospodin zaslíbil, že patří na ty, kdož jsou chudí a zkroušeného ducha, a třesou se před Jeho Slovem, a že se ukáže k jejich potěšení (Iz. 66:2.5). Bez toho, aby se k nám Pán Bůh každodenně milostivě skláněl, nebudeme moci obstát – a nebudeme-li brát vážně to, co nám On sám v…
Čti více...Hloubka Šalomounovy moudrosti
David byl mužem podle Božího srdce, přesto však nebyl – jako každý jiný z milosti ospravedlněný hříšník – ani zdaleka dokonalý. Jeho slabost vidíme mimo jiné ve výchově starších synů, z nichž většina dopadla špatně. Amnon, kterému otec nic neodepřel, těžce zhřešil proti své nevlastní sestře a byl ze msty zavražděn Absolonem, který se pak proti Davidovi otevřeně vzbouřil a usiloval mu o život. Adoniáš, kterého otec nikdy nezarmoutil, aby…
Čti více...Oběť živá, svatá, Bohu libá
„Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou“ (Římanům 12:1) Celé Boží Slovo je nevyčerpatelnou studnicí Božího zjevení a moudrosti, ze které lze čerpat znovu a znovu, a jsme jím vždy očerstveni a vyučeni – samozřejmě za předpokladu, že v našem životě působí Duch Boží a že Písmům cele věříme a nepřevracíme je ke své vlastní záhubě. Proto…
Čti více...Perly Matthewa Henryho: Žalm 106,34-48
Mezi písněmi toho nejprominentnějšího zpěvníku Božího lidu, totiž biblické knihy Žalmů, nalezneme skladby nejrůznějšího zaměření – od oslav Hospodina coby mocného Stvořitele či milostivého Spasitele, přes Žalmy pokání a volání o Boží pomoc před nepřáteli, až k Žalmům vyučujícím Boží lid o různých duchovních záležitostech, včetně hříchu a svatosti. To mimochodem ukazuje, že mezi písněmi, které křesťané svému Pánu zpívají, nemusí být jen chvalozpěvy, jak tvrdívali různí lidé v různých…
Čti více...Jednota Božího rytířstva
V jednom z nejkratších Žalmů Písma čteme o blaženosti, které pro lid Boží přináší pravá jednota: „Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání [i] života až na věky“(Žalm 133). Prožívat takové obecenství plné jednomyslnosti a…
Čti více...Ctít syny nad Hospodina
„I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: (…) Víces ctil syny své nežli mne“ (1. Samuelova 2:27.29). Doba soudců byla v dějinách Izraele obdobím značně nestálým. Veliká vítězství střídaly hluboké pády. Soudci, které Hospodin povolával, byli velmi rozdílní, od velikých služebníků Božích, o nichž čteme jen málo negativního, jako třeba Otoniel, až po ty, jejichž život je v mnoha ohledech smutným čtením, jako třeba Samson….
Čti více...
Přidej