Thomas Watson: Modlitby za věci časné a duchovní
I když bychom to třeba z názvu neřekli, Westminsterský kratší katechismus byl zcela zásadním dílem, které ovlivnilo celé generace protestantů, a to nejen z presbyterních kruhů, protože pro své potřeby si jej drobně adaptovali i mnozí jiní, včetně například baptistů. Naučit se všechny jeho otázky a odpovědi nazpaměť po dlouhou dobu patřilo ke standardům náboženského vzdělání. Od hlavy rodiny se očekávalo, že všechny jemu svěřené osoby – děti i případné služebnictvo – budou zkoušet ze znalosti a porozumění tomuto katechismu, a v případě potřeby dovysvětlí některé nejasnosti. Aby se jim v tom dostalo další pomoci, mnozí významní kazatelé zpracovali svůj detailnější výklad tohoto katechismu. Klasickým dílem byla práce puritána Thomase Vincenta, doporučovaná mnohými nejvýznamnějšími puritány vůbec, v čele s Johnem Owenem, Josephem Carylem nebo Thomasem Mantonem.
Svůj výklad předložil lidu Božímu i vzácný Boží služebník Thomas Watson (1620-1686). Ten byl už jako mladý student na Cambridgi pilným písmákem, a po jejím absolvováním se stal kazatelem v Londýně ve sboru St Stephen Walbrook, kde působil 16 let a získal si oprávněně pověst učeného a horlivého pastýře, který se věrně stará o prospěch jemu svěřeného stádce. Pro jejich duchovní zbudování také sepsal mnoho spisů, které Charles Spurgeon charakterizoval jako „šťastné spojení zdravého učení, srdce zpytující zkušenosti a praktické moudrosti.“ Proto se obecně považuje za jednoho z nejpřístupnějších puritánských autorů, a pro seznámení se s puritány se často doporučuje začít právě s jeho knihami.
Ačkoliv v době anglické občanské války zůstával Watson loajální k Stuartovcům, jeho věrnost primárně patřila jeho Pánu a Slovu Božímu. Brzy poté, co Karel II. v tzv. období restaurace opět nastoupil v roce 1660 na trůn, jeho nový parlament připravil tzv. Zákon o jednotné bohoslužbě (Act of Uniformity, 1662), který v anglikánské církvi zavedl povinné užívání liturgie. To zbožní puritáni, včetně Thomase Watsona, bez ohledu na jejich dřívější politické inklinace, nemohli tolerovat. Ti, co se nepodřídili, byli zbaveni svých pastýřských funkcí, čemuž se říká Velké vypuzení (Great Ejection). Po svém vypuzení náš dobrý puritánský kazatel zůstal ve službách Božích a věnoval se kázání, jak jen mohl, aspoň soukromě, dokud jej nezradilo zdraví. Zemřel náhle, když se modlil – a nemiňme, že muž, který se ve svém životě tak ponořil do modlitby, že i smrt sama jej zastihla uprostřed ní, nás toho má o modlitbě mnoho co naučit. Čti více…
Boží Slovo – chléb z nebe
„I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť“ (Exodus 16:4). Manna, kterou Hospodin seslal Izraeli, aby ji živil na poušti, byla vskutku něčím zvláštním – byl to pokrm, jenž v celé historii okusily jen dvě nebo tři generace, v principu jen z jednoho národa, nepočítáme-li onen „přimíšený lid“, který s ním vyšel z Egypta. Všichni po nich o ní mohli jen slyšet nebo číst –…
Čti více...Benadad, bratr můj
„Přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj“ (1. Královská 20:32). Král Achab je smutným dokladem pravdivosti verše: „Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu“ (Iz. 26:10). I když mu Hospodin projevoval milost za milostí, nijak mu to neprospělo; jeho život nakonec…
Čti více...Děti v Egyptě
„Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte“ (Exodus 10:11). Líčení o vyjítí Izraele z Egypta patří mezi nejznámější biblické události, o kterých se lidé z křesťanských rodin naučí od nejútlejšího věku; aspoň stručně s nimi však bývají obeznámeni i nevěřící, byť je smutně berou jako nějakou pohádku a ne jako skutečnou historii, jíž také jsou. Deset ran egyptských je pojmem, a každý pravý Písmák by…
Čti více...Alfred Edersheim: Soudce Gedeon
Pán Ježíš před svým lidem nijak neskrýval charakter cesty do nebeského království; je „úzká cesta, kteráž vede k životu“ (Mat. 7:14). To na prvním místě hovoří o tom, že život křesťana je životem sebezapření. Jak komentuje Matthew Henry, „našemu já se musí odpírat, tělo držet zkrátka, mrtvit zkaženosti, které nám jsou jako pravé oko a ruka, denním pokušením se musí vzdorovat, musí se činit povinnosti, které jdou proti našim sklonům….
Čti více...Václav Budovec z Budova
Když čteme v Písmu nebo v historii o Božích mučednících, kteří podstoupili kvůli svému svědectví pro Pána hrozné utrpení a i smrt, často nás v mysli jímá úzkost nad tím, co tito muži i ženy museli vytrpět. Věznění a stětí Jana Křtitele, kamenování apoštola Pavla, ukřižování Petra hlavou dolů, upálení myriád dalších, včetně našeho Mistra Jana Husa, do toho všeho se moderní člověk jen těžko dovede opravdově vžít. Je sice…
Čti více...Westminsterský katechismus kratší
Není pochyb, že v průběhu času se každý jazyk vyvíjí, resp. posouvá jiným směrem – chceme-li se vyhnout hodnocení, zda je daný posun jevem pozitivním či negativním. Do češtiny pronikají nová slova popisující nové skutečnosti, stará nepoužívaná slova z něj začínají vypadávat a v důsledku užívání moderních komunikačních prostředků, zejména textových zpráv a internetového chatování, si lidé zvykli vyjadřovat se jednoduššími, méně komplexními větnými stavbami. Proto se nelze divit, že…
Čti více...Neo-ortodoxie, ne-ortodoxie
V 19. století vznikla celá řada dnes již velmi rozšířených a „zavedených“ sekt, jako například adventisté, russelité (tzv. svědkové Jehovovi) nebo mormoni. Nicméně mezi vyznávajícími křesťany nebyl jejich vliv tak zásadní, neboť jejich hereze jim byly zřejmé. Mnohem ničivěji zapůsobil nástup racionalistického modernistického liberalismu, který usiloval ostranit z křesťanství jakékoliv nadpřirozené prvky a odmítal vše, co protiřečilo přirozenému lidskému rozumu, povýšenému nade všecky autority. Proto odmítal takřka všechny ortodoxní doktríny…
Čti více...E. S. Williams: Fenomén nového kalvinismu
Obrození světského křesťanství Nový kalvinismus je hnutí, které zaplavuje sbory v USA i ve Spojeném království, jakož i dalších zemích po celém světě. Bylo popisováno jako obrození reformovaného učení Jana Kalvína a takových významných osobností jako Jonathan Edwards. Bylo nazváno „rostoucí perspektivou v rámci konzervativního evangelikalismu, která přijímá principy kalvinismu 16. století, zatímco se také snaží být relevantní v dnešním světě“. [1] Jelikož je vedeno v evangelikálním světě dobře známými…
Čti více...Štítky:Charismatismus , Nový evangelikalismus , Současná církev
Oklamáni koněm
„Oklamavatelný jest kůň k spomožení, aniž ve množství síly své vytrhuje“ (Žalm 33:17). V celé historii vojenství – až do doby relativně nedávné – hrálo jednu z nejvýznamnějších rolí jezdectvo, aspoň v kulturách, které koně znaly a měly. Jízda častokrát bitvy vysloveně rozhodovala, a to jak ve starověku, středověku i novověku. Mongolové, kteří jako snad jediní v historii vytvořili čistě jezdeckou armádu, dokonce ovládli více než pětinu zemského povrchu a…
Čti více...
Přidej