Bohoslužba s vážností a uctivostí, část 1.
“Protož království přijímajíce nepohnutelné, mějmež milost, skrze kteroužto služme libě Bohu, s vážností a uctivostí. Neboť Bůh náš jest oheň spalující“ (Žd. 12:28-29)
Již v minulosti jsme vícekrát poukázali na skutečnost, že kdybychom se mohli vrátit v čase a navštívit náhodné typické bohoslužby pravých evangelikálních věřících minulosti, a zároveň nevěděli, kam přesně jsme vešli, mohli bychom mít snadno problém rozpoznat, k jakému proudu se daní věřící hlásí, zda k metodistům, baptistům, presbyteriánům apod. Pokud by se kázání nezaměřovalo na nějaké specifické distinktivy (např. otázkou křtu či církevního zřízení), bohoslužby by si byly u všech velmi podobné. Přístup ke ctění Hospodina se příliš nelišil.
Je pravda, že to samé lze vlastně říci i o moderní novoevangelikální bohoslužbě s jejími chválícími skupinkami či proslovy z pódia – leckdy z nich samých těžko poznat, kam se dané společenství řadí. Čeho by si ovšem ihned všiml i ten nejignorantnější člověk, by byl rozdíl mezi bohoslužbou moderní a historickou. Typický moderní baptista ve svém přístupu k uctívání Pána má k historickému baptistovi mnohem dál, než měl např. historický presbyterián, a totéž platí o všech ostatních proudech.
Základní rozdíl mezi moderní a historickou bohoslužbou je ve vážnosti a uctivosti k Pánu Bohu. V kontextu bohoslužeb je „moderní“ v podstatě synonymní s „ležérní,“, „uvolněný“. Jakkoliv by se mnozí dnes domnívali opak, rozdíl nespočívá v důvěrnosti vůči Pánu, ta pravým věřícím minulosti obecně nechyběla – kdo pochybuje, ať si přečte např. deník Sarah Savage, o níž jsme psali v předchozím článku, zda neměla hluboký osobní vztah s Pánem. Pravá biblická důvěrnost se s bázní, ponížeností a uctivostí nijak nevylučuje. Čti více…
Rozjímání Sarah Savage o smrti
Když se chceme dozvědět něco o tom, jak vypadal vnitřní duchovní život pravých věřících v minulosti dávnější než 3-4 generace, povětšinou jsme odkázáni na spisy kazatelů a teologů, protože málokdo jiný ze znovuzrozených měl dostatek vzdělání, prostředků, času a schopností, aby zaznamenal své zvažování nad věcmi Božími budoucím generacím. Spisy puritánů a jiných velkých mužů jsou jistě vzácným dědictvím církve, nicméně – přesto, že to podstatné všechny Boží děti sdílejí…
Čti více...Duchovní boj ve světle pozemského válčení, část 2.
V předchozím článku jsme se zabývali některými duchovními poučeními, které si můžeme pro náš duchovní boj vzít v pozemského válčení, k němuž ostatně Boží Slovo střet s mocnostmi temnosti přirovnává, nejvýrazněji v oddíle o duchovní zbroji. Téma jsme však ani zdaleka nevyčerpali, a proto se k němu vracíme ještě z jiného, často opomíjeného úhlu pohledu. Oblast válčení můžeme posuzovat i prizmatem toho, co správný voják nejvíce potřebuje, bez čeho se…
Čti více...Duchovní boj ve světle pozemského válčení, část 1.
Boží Slovo křesťany učí, že jsou v duchovním boji, který povedou až do konce života. Zároveň zdůrazňuje, že jej nemají vést tělesnými prostředky, protože nebojují proti tělu a krvi, ale proti knížatstvu, proti mocnostem, proti pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko (Ef. 6:12), to jest proti ďáblu a andělům jeho, a dále proti tělu a světu, totiž proti své hříšné přirozenosti a proti onomu principu vzpoury, který působí…
Čti více...Jednota Božího rytířstva
V jednom z nejkratších Žalmů Písma čteme o blaženosti, které pro lid Boží přináší pravá jednota: „Aj, jak dobré a jak utěšené, když bratří v jednomyslnosti přebývají! Jako mast výborná na hlavě, sstupující na bradu, bradu Aronovu, tekoucí až i na podolek roucha jeho. A jako rosa Hermon, kteráž sstupuje na hory Sionské. Nebo tu udílí Hospodin požehnání [i] života až na věky“(Žalm 133). Prožívat takové obecenství plné jednomyslnosti a…
Čti více...Promarněná příležitost v zahradě Getsemane
Spása člověka nezáleží na lidských skutcích. Proto tomu z povahy věci nemohlo být jinak, než že Pán Ježíš Kristus, který ji coby vtělený Boží Syn vykonal a dokonal, tak učinil sám, bez lidské asistence. „Když tedy viděl, že není žádného muže, až se užasl, že není žádného prostředníka. A protož vysvobození Jemu způsobilo rámě jeho, a spravedlnost Jeho sama Jej zpodepřela“ (Iz. 59:16). Proto Písmo prorokovalo o Jeho ovcích, které…
Čti více...Ivan Foster: Jak bychom měli mluvit o Spasiteli
Nejvyšším cílem apoštola Pavla – který mají sdílet všichni praví křesťané – bylo spět k čím dál většímu poznání Pána Ježíše Krista, svého Boha a Spasitele, které bude završeno ve slávě, kde Jej uvidíme tváří v tvář. K tomu vyvíjel své největší úsilí. „Ale to, což mi bylo ziskem, položil jsem sobě pro Krista za škodu. Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše Pána svého,…
Čti více...Několik poznámek k válce na Ukrajině
Kazatel a skladatel duchovních písní John Newton, autor známé písně Amazing Grace (Tvá vzácná milost) jednou řekl, že čte noviny, aby viděl, jak Pán Bůh řídí svět. Boží cesty nás nekonečně převyšují, jak ukazuje například kniha Job, a proto mnohému řízení našeho světa Boží Prozřetelnosti nerozumíme, proč Pán činí a dopouští to či ono. Že nemůžeme cesty Hospodinovy postihnout, leda z nesmírně malé částečky, by nás však nemělo vést k…
Čti více...Perly Arthura Pinka: Jan 6,42-47
Při teologických disputacích na kontroverzní témata se praví věřící musí vždy odvolávat na Bibli, jediný závazný a neomylný zdroj pravdy Boží, bez kterého jsme zcela v temnotě, neschopní se svou moudrostí dobrat správných duchovních závěrů. „Co praví Písmo?“ je velká otázka, kterou si mají všichni klást. Boží Slovo tedy slouží jako měřítko a soudce ve všech doktrinálních otázkách. To je jeho důležitá role; neměli bychom však zapomínat, že to není…
Čti více...Muž, jenž se modlil ve spánku
“A když procítil Šalomoun, a aj, byl sen.” (1. Královská 3:15) Pán Bůh nás skrze své Slovo napomíná, abychom se neustále modlili. Modlitba je zbraní, štítem i samotným dýcháním dítěte Božího. Každý křesťan, je-li sám se sebou upřímný, jistě vyzná, že se nemodlí, jak by měl a že mnohdy v situacích, které by k tomu měly přímo vybízet, na pozvednutí hlasu k trůnu milosti ani nevzdechl. Kdybychom měli zkoumat, kdy…
Čti více...
Přidej