J. C. Ryle: Jak se modlit
Každý právě znovuzrozený věřící musí aspoň do nějaké míry projevovat ducha učedníků, kteří prosili svého Mistra: „Pane, nauč nás modliti se, jako i Jan učil učedlníky své“ (Lk. 11:1). Jistě je k tomu pohnul i právě viděný příklad Pána Ježíše – stalo se to, „když se na jednom místě modlil“, a mohli tedy vnímat, jaký propastný rozdíl byl mezi jejich slabými prosbami a Jeho dokonalým modlením. Ovšem ten, v komž pracuje Duch Boží, bude vnímat svou slabost v modlitbě i bez toho, aby přímo osobně viděl modlitbu Spasitele. To, co nám o pravé modlitbě zjevuje Písmo svaté, bohatě stačí, aby měkké srdce vedlo k vnímání, jak v ní potřebuje růst.
Vyučení se v lepším modlení potřebujeme nejen proto, že přirozeně jsme v této duchovní povinnosti tak slabí a neschopní, ale i proto, že ničemu se ďábel nesnaží zabránit více, než abychom vzývali Hospodina ve jménu Kristově. Když se modlí ten nejslabší křesťan, vítězí, a když se nemodlí ten nejvýznačnější svatý, prohrává. K sotva čemu tedy Boží Slovo vyzývá, napomíná a povzbuzuje více, než k usilovnému a vytrvalému modlení.
Důležitost volání k Pánu pode toho vždy vnímali i všichni zbožní kazatelé minulosti, a kladli ji všem velmi na srdce. Z textů na toto téma máme na výběr nepřeberné množství. Nikdy však nesáhneme vedle, když se obrátíme k evangelikálnímu anglikánskému biskupovi Johnu Charlesi Ryleovi. Ten o modlitbě napsal a kázal velmi mnoho; jeden traktát na toto téma je však velmi známý. Jmenuje se „Modlíš se? (Otázka pro všechny)“. V něm se zabývá důvody, proč se na tuto otázku ptá, a vysvětluje tímto způsobem důležitost modlitby. V druhé části vše aplikuje a hovoří k srdci těch, co se nemodlí, i těch, co by se rádi modlili, ale neví jak, a nakonec i k těm, kdo se modlí. I ti potřebují být k modlitbě dále vedeni a více v ní povzbuzeni a vyučeni. Čti více…
C. H. Spurgeon: Vyvrácení nesprávných představ o skutečném kalvinismu
V předchozím článku jsme si předložili stručnou obhajobu kalvinismu, kterou sepsal baptistický kazatel Charles Spurgeon. Ten o doktrínách milosti ovšem psal a mluvil dost často, protože o jejich pravdách byl skutečně z celé duše přesvědčen. Kdybychom měli z jeho textů na dané téma předložit všechny, vydalo by to na vskutku mnoho článků. Jeden se však jako doplnění předchozího mimořádně hodí – totiž promluva na konferenci z roku 1861 (tedy roku,…
Čti více...C. H. Spurgeon: Obhajoba kalvinismu
V evangelikálních sborech se asi jen málokdo nikdy nesetkal se jménem Knížete kazatelů Charlese Spurgeona. Zejména baptisté se na něj pochopitelně vždy rádi odkazovali, když pocházel z jejich řad. S ohledem na jeho popularitu je však zarážející, jak málo býval tento muž skutečně znám, minimálně v českých církvích. Nějaké anekdoty z jeho života a služby slyšeli mnozí, ale komplexní představu o tom, za čím přesně stál, měl málokdo. (V posledních…
Čti více...Saulova netrpělivost
Boží Slovo nám o prvním izraelském králi Saulovi moc pozitivních věcí neříká. Snad jen to, že před povýšením na trůn projevil určitou pokoru, když k němu Samuel poprvé promluvil ohledně jeho zvolení („Zdaliž já nejsem syn Jemini, z nejmenšího pokolení Izraelského? Ano i čeled má jest nejchaternejší ze všech čeledí pokolení Beniaminova. Pročež jsi tedy ke mně mluvil taková slova?“ 1. Sam. 9:21), a dále to, že se aktivně postavil…
Čti více...Obrázky z duchovního dědictví Anglie
Žádnému národu v celé historii neudělil Hospodin takovou přízeň a výsady, jako národu židovskému, se kterým vstoupil v smlouvu, jimž byl „svěřen Zákon Boží“ (Řím. 3:1), a jak praví apoštol, „jejichž jest přijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i zákona dání, i služba, i zaslíbení, jejichž jsou otcové, a ti, z nichž [jest] Kristus podlé těla, kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky“ (Řím. 9:4-5). Tak slavné věci…
Čti více...Poslední varování starého apoštola
„Synáčkové, vystříhejte se modl. Amen.“ (1. Janova 5:21). Lidská společnost má od nepaměti ve zvyku zaznamenávat poslední slova významných osobností a přikládat jim zvláštní význam – aspoň těm, které dotyční pronesli na smrtelné posteli s vědomím svého odchodu na věčnost. Předpokládáme, že za takových okolností neřekne člověk nic prázdného, ale snad i projeví nějaký zvláštní vzhled do těch nejpodstatnějších věcí života. Jakkoliv se od nevěřících na něco takového nemůžeme vůbec…
Čti více...J. C. Ryle: Svatost, část 3.
„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Již podvakrát jsme se zaměřili na vzácné a vážné pojednání starého biskupa Johna Charlese Rylea ohledně svatosti. Nejprve jsme podle jeho slov zvažovali na její vymezení a v druhé části důvody její důležitosti. U těch, v kom Duch Boží pracuje, již ty předchozí řádky musely vzbudit vážné přemýšlení a vést je k pečlivému sebezkoumání. Nicméně jako každý jiný dobrý kazatel i biskup…
Čti více...J. C. Ryle: Svatost, část 2.
„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Málokdo v církvi by se asi odvážil otevřeně vystoupit proti tomu, že znovuzrození křesťané mají být svatí, posvěcení. Na teoretické, abstraktní úrovni nikdo tuto pravdu Písma nerozporuje. Jak k této veliké potřebě přistupují vyznávající věřící v praxi, je ovšem často zcela odlišný příběh. Svatost obecně uznávají všichni, ale konkrétní volání po specifických projevech svatosti už mnozí napadají coby zákonictví a svázané farizejství, jdoucí…
Čti více...J. C. Ryle: Svatost, část 1.
„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Biskup John Charles Ryle, ten „evagelikální šampion,“ jak jej nazval Charles Spurgeon, napsal mnoho esejí na rozličná témata křesťanské doktríny a života – biblické výklady i praktická pojednání a burcující výzvy. Některé jsou k dispozici v angličtině např. zde. Část z nich byla vydána v souborných knihách, jako třeba Horní místnost (The Upper Room) nebo Practical Religion (Praktická víra). Většina kapitol v…
Čti více...Písně církve ve světle písní Božích, část 2.
V předchozím článku jsme začali komentovat jedno akademické pojednání, které se zabývá srovnáním klasických duchovních písní minulosti a moderních chval. Daný text byl napsán ve vcelku neutrálním duchu: výrazně neprosazoval ani jedno z nich, pouze oprávněně konstatoval, že jde v jádru o dva odlišné přístupy ke skládání, a nikoliv produkt nějakého průběžného na sebe navazujícího vývoje. Tuto skutečnost doložil i seznam 11 bodů porovnání, které rozbíral na jakési přednášce David…
Čti více...
Přidej