Poslední varování starého apoštola
„Synáčkové, vystříhejte se modl. Amen.“ (1. Janova 5:21).
Lidská společnost má od nepaměti ve zvyku zaznamenávat poslední slova významných osobností a přikládat jim zvláštní význam – aspoň těm, které dotyční pronesli na smrtelné posteli s vědomím svého odchodu na věčnost. Předpokládáme, že za takových okolností neřekne člověk nic prázdného, ale snad i projeví nějaký zvláštní vzhled do těch nejpodstatnějších věcí života.
Jakkoliv se od nevěřících na něco takového nemůžeme vůbec spoléhat – či naopak spíše můžeme přímo očekávat, že jejich poslední slova budou stejně prázdná jako jakékoliv jejich bezbožné řeči předtím – u Božích svatých mužů a žen dávat pozor na poslední slova smysl má. Tím spíše to platí pro poslední slova inspirovaných pisatelů Bible. Timoteus si musel zvláště cenit 2. listu apoštola Pavla, který starý Boží muž psal s vědomím, že brzy vejde do slávy.
Podobně významné jsou dopisy a kniha Zjevení od apoštola Jana, které napsal pravděpodobně, když již přesáhl devadesátku. A i když 1. list Janův zřejmě nepředstavuje úplně poslední Janův spis, bezpochyby spadá do závěrečné etapy jeho života. Zatímco druhé dva dopisy adresoval konkrétním lidem, první epištola byla obecná, adresovaná celé církvi – a proto jeho poslední slova v ní mají zvláštní váhu. Na její závěrečný verš se tedy zaměříme.
Naše studium vychází ze slova na biblické hodině, které měl na začátku července tohoto roku ve sboru Metropolitan Tabernacle – tedy tam, kde před 150 lety kázal Charles Spurgeon – bratr kazatel Ibrahim Ag Mohamed, bývalý asistent pastora dr. Petera Masterse (od roku 2023 pastor Ibrahim vede sbor Uxbridge Road Tabernacle v západním Londýně). Tento Boží muž pochází z kmene Tuaregů, z Mali, a původně byl muslim, dokonce velmi horlivý, až tak, že aktivně ničil všechny Bible, na které narazil. Když však uvěřil v Krista jeho bratranec, Ibrahima Ag Mohameda zasáhlo, jak se jeho příbuzný změnil. Začal tedy číst Nový Zákon a na základě toho se obrátil. Zajímavostí je, že jeho manželka pochází z polské části Českého Těšína. Slovo kazatele Ibrahima podle našeho verše je dostupné zde.
J. C. Ryle: Svatost, část 3.
„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Již podvakrát jsme se zaměřili na vzácné a vážné pojednání starého biskupa Johna Charlese Rylea ohledně svatosti. Nejprve jsme podle jeho slov zvažovali na její vymezení a v druhé části důvody její důležitosti. U těch, v kom Duch Boží pracuje, již ty předchozí řádky musely vzbudit vážné přemýšlení a vést je k pečlivému sebezkoumání. Nicméně jako každý jiný dobrý kazatel i biskup…
Čti více...J. C. Ryle: Svatost, část 2.
„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Málokdo v církvi by se asi odvážil otevřeně vystoupit proti tomu, že znovuzrození křesťané mají být svatí, posvěcení. Na teoretické, abstraktní úrovni nikdo tuto pravdu Písma nerozporuje. Jak k této veliké potřebě přistupují vyznávající věřící v praxi, je ovšem často zcela odlišný příběh. Svatost obecně uznávají všichni, ale konkrétní volání po specifických projevech svatosti už mnozí napadají coby zákonictví a svázané farizejství, jdoucí…
Čti více...J. C. Ryle: Svatost, část 1.
„Svatost, bez níž žádný neuzří Pána.“ (Židům 12:14) Biskup John Charles Ryle, ten „evagelikální šampion,“ jak jej nazval Charles Spurgeon, napsal mnoho esejí na rozličná témata křesťanské doktríny a života – biblické výklady i praktická pojednání a burcující výzvy. Některé jsou k dispozici v angličtině např. zde. Část z nich byla vydána v souborných knihách, jako třeba Horní místnost (The Upper Room) nebo Practical Religion (Praktická víra). Většina kapitol v…
Čti více...Písně církve ve světle písní Božích, část 2.
V předchozím článku jsme začali komentovat jedno akademické pojednání, které se zabývá srovnáním klasických duchovních písní minulosti a moderních chval. Daný text byl napsán ve vcelku neutrálním duchu: výrazně neprosazoval ani jedno z nich, pouze oprávněně konstatoval, že jde v jádru o dva odlišné přístupy ke skládání, a nikoliv produkt nějakého průběžného na sebe navazujícího vývoje. Tuto skutečnost doložil i seznam 11 bodů porovnání, které rozbíral na jakési přednášce David…
Čti více...Písně církve ve světle písní Božích, část 1.
Evangelium, ta dobrá zpráva o vykoupení z bídy hříchu, předkládá před spasený lid Boží také řadu duchovních povinností. Nekonečná milost Boží v nás má produkovat také určité ovoce: „Evangelium, kteréž jest přišlo k vám, jako i na všecken svět, a ovoce nese“ (Kol. 1:5-6). „Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou“ (Řím. 12:1). „Zjevilať se zajisté ta…
Čti více...Robert Candlish: Modlitby za hřešícího bratra
„„Viděl-li by kdo bratra svého hřešícího hříchem ne k smrti, modliž se [za něj], a dá jemu [Bůh] život, [totiž] hřešícím ne k smrti. Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil. Každá nepravost jestiť hřích, ale jestiť hřích ne k smrti.“ ( 1. Janova 5:16-17) Jan předkládá na závěr svého prvního listu z inspirace Ducha Svatého nesmírně široké zaslíbení o vyslyšení našich proseb, když je činíme…
Čti více...Thomas Manton: Modlitby ve víře
„Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá.“ (Jakub 1:6) Pán Ježíš od těch, kteří k Němu přicházeli s prosbou za milost, očekával víru. Dobře to ilustruje líčení o dvou slepých, volajících o uzdravení: „A když šel odtud Ježíš, šli za ním dva slepí, volajíce a řkouce: Smiluj se nad námi, Synu Davidův. A když všel do…
Čti více...Nebeská přísloví pozemského krále
Hodnotu některých částí Bible uznávají i mnozí nevěřící. I když z Knihy knih nechtějí přijmout vše, ochotně připouští, že řídit se tou či onou částí by bylo užitečné pro všechny. Poměrně často to lze slyšet o Desateru, u nějž mnozí buď vůbec zapomínají na první čtyři přikázání týkající se vztahu k Pánu Bohu, nebo jej z něj vydělují, jako pro ně nerelevantní část. Jiní hovoří s úctou o Kázání na…
Čti více...Perly Matthewa Henryho: Exodus 12:1-20
Nový Zákon nazývá Pána Ježíše na mnohých místech Beránkem – i když drtivou většinu takových zmínek nacházíme v Janových spisech a zejména ve Zjevení. To odkazovalo na rozličné starozákonní oběti, jako třeba pravidelnou ranní a večerní oběť zápalnou, a především na beránka velikonočního, jehož krev zachránila Izrael před rukou zhoubce, zabíjejícího prvorozené v Egyptě. To vše staří Židé znali odmala tak dobře, že když Jan Křtitel poukázal svým učedníkům na…
Čti více...
Přidej