George Müller: Životní výzva z Kazatele
Nějaké líčení zvláštních zkušeností víry anglického provozovatele křesťanských sirotčinců George Müllera (1805–1898) slyšela asi většina křesťanů. Příběhy o něm se u nás šířily již v době, kdy bylo zvykem překládat jména do češtiny, takže ve starší duchovní literatuře může člověk narazit ještě na „Jiřího Müllera“. Vskutku šlo o zvláštního muže víry, který svým životem podivuhodně prokázal Boží moc a zaopatřování. Stalo se například, že když se svými osiřelými svěřenci jedno ráno usedal ke snídani, neměli nic na stole. Přesto však v modlitbě poděkovali Pánu Bohu za Jeho péči, načež náhle přišel jeden pekař, který tu noc nemohl spát, a Pán vedl jeho myšlenky, že musí napéci právě pro Müllerův sirotčinec. A poté ten muž neměl stále pokoj, dokud nedospěl k tomu, že jim dodá housky ještě několik dalších dnů nebo snad i týdnů. Podobných zkušeností měl přitom tento Boží muž spousty.
George Müller ovšem svým životem neprokázal toliko podivuhodné Boží zaopatřování, ale též moc Jeho milosti, zcela měnící život. Nepocházel totiž z žádného výrazného duchovního pozadí, naopak, v mládí šlo o velkého ničemu. Již jako náctiletý propadl hazardu, pil, lhal a kradl. Když mu ve čtrnácti zemřela matka, právě se v tu době věnoval kartám. Jeden čas jej dokonce zavřeli do vězení. Bibli neznal, do kostela chodil výjimečně. Ale Pán Bůh se nad ním smiloval; když mu bylo okolo 20 let, skrze misijní práci Moravských bratří – tj. pobělohorské, post-zinzendorfovské Jednoty bratrské – uslyšel evangelium a obrátil se. Poté se na Univerzitě Martina Luthera v Halle začal připravovat na duchovní službu.
Do Anglie přišel v roce 1829, kde nejprve sloužil ke spáse Židům. Stal se kazatelem ve sboru Ebenezer Chapel v Teignmouthu, která byla napojena na Plymouthské bratry (u nás Křesťanské sbory – neplést s charismatickým Křesťanským společenstvím) – když však v roce 1848 došlo k rozdělení, byl součástí skupiny zvané Otevření bratři (Open Brethren). Müller nesdílel dispenzační učení Johna Nelsona Darbyho, ani nauku o pretribulačním vytržení. V roce 1936 se přestěhoval do Bristolu, kde působil v podstatě celý život – s tím, že v roce 1875 se vydal na mnohaletou misijní cestu po Evropě, Austrálii, Americe a Asii. Do slávy si jej Pán vzal ve vysokém věku 93 let.
I když jeho práci se sirotky a víru, kterou při ní prokázal, všichni křesťané velmi obdivují, málokdo si uvědomuje, jak silně jeho příklad odsuzuje současnou církev. Jednou z výrazných motivací, proč se sirotčincem vůbec začal – vedle touhy pomoci a duchovně vést nešťastné děti, samozřejmě – bylo rozbít výmluvy mnohých křesťanů, které jej velmi provokovaly. Šlo o všelijaké vytáčky, že nemohou pro Pána činit to či ono, zejména chodit na všechna shromáždění a modlitební chvíle, protože se musí starat o svoje časné záležitosti a zaopatřovat svoje rodiny. Müller věděl, že kdyby jen ti lidé skutečně věřili Pánu, tak by jim On vše vynahradil a zaopatřil by je – a proto začal pečovat o sirotky, aby jim to dokázal. Povinnosti, které na sebe takto nabral, pro něj nikdy nepředstavovaly překážku ku hledání Hospodina a Božích věcí na prvním místě. Čti více…
Nebeský postoj k soudům Božím
V jedné z proseb modlitby Páně, onoho velikého vzoru veškerého duchovního prošení, voláme za to, aby se děla vůle Boží „jak v nebi, tak i na zemi.“ Znamená to, že v nebesích se vůle Boží činí dokonale, bez odkladů, aniž by se pomíjelo nebo překroutilo cokoliv, co Hospodin po andělech chce; vše z dokonalých motivů, v dokonale vroucí lásce, bez sebemenšího poskvrnění byť i tou nejmenší hříšnou myšlenkou. Ano, takové…
Čti více...Alkohol, agapé a apologie abstinence, část 2.
V předchozím článku jsme se zabývali některými důvody, proč abstinence od alkoholu představuje pro křesťany nejmoudřejší a nejláskyplnější postoj, který vůči němu mohou zaujmout, a to bez ohledu na to, že striktně vzato Bible jeho mírné užívání nezakazuje. Konkrétními verši, které o užívání vína hovoří, jsme se příliš nezabývali, protože ty byly napsány v určitém společenském kontextu, a naším záměrem bylo předložit na prvním místě ty důvody, které nevyžadují žádné…
Čti více...Alkohol, agapé a apologie abstinence, část 1.
Pán Ježíš Kristus ve své výstraze ohledně posledních časů před Jeho druhým příchodem varoval své učedníky slovy: „Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den“ (Lk. 21:34). Z toho si obvykle bereme poučení, že se nemáme příliš soustředit na časné věci, ale naopak pilně vyhlížet návrat Spasitele a žít ve světle Jeho…
Čti více...Ivan Foster: Postoje až příliš běžné v časech duchovního úpadku
Když David těžce padl s Betsabé, duchovně mu posloužil prorok Nátan, který jej ve stavu těžké duchovní dřímoty napomenul skrze příběh o bohatém muži, který okradl chudáka o jeho jedinou drahou ovečku, a následně králi jasně řekl: Ty jsi ten muž! Davida to zasáhlo, činil pokání a i když poté musel nést ještě velké následky svého hříchu, ve své duši se opět cele přimkl k Hospodinu. Jelikož mu tvrdá prorokova…
Čti více...Bláznovství dobrého krále
„Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteříž jsou k němu srdce upřímého. Bláznivě jsi učinil v té věci, protož od toho času budou proti tobě války.“ (2. Paralipomenon 16:9). Po rozdělení davidovského království na Judstvo a Severní Izrael nevládl nad deseti severními kmeny ani jeden skutečně dobrý král, protože všichni následovali hříchů Jeroboáma syna Nebatova, který v rozporu s druhým přikázáním ustanovil falešnou bohoslužbu…
Čti více...Thomas Watson: První prosba v modlitbě Páně
Jednoho z nejznámějších puritánů Thomase Watsona (1620-1686) jsme si již představili v dřívějším článku o tom, jak se máme rozdílně modlit za věci časné a za věci duchovní. To onen starý kazatel rozebíral v knize o modlitbě Páně, která tvořila třetí část jeho triptychu, v němž vykládal Westminsterský kratší katechismus – vedle první části o doktríně a druhé části o Zákonu Božím a cestě spásy. Už z onoho krátkého textu…
Čti více...Přiložení srdce ke službám domu Božího
„I řekl ke mně Hospodin: Synu člověčí, přilož srdce své, a viz očima svýma, i ušima svýma slyš, cožkoli já mluvím tobě o všech ustanoveních domu Hospodinova, i o všech zákonech jeho. Přilož, pravím, srdce své k vcházení [do] domu, [i] ke všemu vycházení [z] svatyně,“ (Ezechiel 44:5). Poslední kapitoly knihy proroka Ezechiele s jeho popisem tzv. Ezechielova chrámu obecně komentátoři považují za jednu z nejobtížnějších částí Písma. Není pochyb,…
Čti více...J. C. Ryle: Obhajoba inspirace Písem
V předchozím článku jsme si představili důkazy, o kterých měl jeden z nejvýznamnějších kazatelů 19. století J. C. Ryle za to, že nejsilněji hovoří ve prospěch biblické doktríny o verbální inspiraci, tj. plném vdechnutí Písem od Ducha Svatého. Ty představil v první části svého traktátu o tomto tématu, kde se jím zaobíral z „pozitivního“ hlediska, tj. proč je ortodoxní doktrína o Bibli pravdivá. To je však jen jeden aspekt věci,…
Čti více...J. C. Ryle: Důkazy inspirace Písem
Apoštol Pavel nám v listu Efezským jasně říká, že proti ďáblovi nebudeme moci ostáti, pokud se každodenně neoblékneme v celé Boží odění, totiž v Boží zbroj křesťana. Nesmíme opomenout žádnou ochranu, kterou máme k dispozici – žádnou část výstroje. Jedinou úročnou zbraní pro nás představuje meč Ducha, totiž Boží Slovo; byť nemiňme, že i meč lze užít k obraně. Pokud tedy máme v našem duchovním boji obstát, bez Písma Svatého…
Čti více...
Přidej