Google

Alkohol, agapé a apologie abstinence, část 2.

Datum:27 ledna, 2025
Komentáře
Přidej

V předchozím článku jsme se zabývali některými důvody, proč abstinence od alkoholu představuje pro křesťany nejmoudřejší a nejláskyplnější postoj, který vůči němu mohou zaujmout, a to bez ohledu na to, že striktně vzato Bible jeho mírné užívání nezakazuje. Konkrétními verši, které o užívání vína hovoří, jsme se příliš nezabývali, protože ty byly napsány v určitém společenském kontextu, a naším záměrem bylo předložit na prvním místě ty důvody, které nevyžadují žádné zvláštní znalosti ani detailní studium historie a kultury starověkých Židů a které může pro sebe zvážit i ten nejprostší věřící.

Poukázali jsme na současný společenský stav a problém, který zejména naše česká společnost s pitím má. A na obecné úrovni jsme podotkli, že Židé v biblických dobách sotva propadali alkoholu v takové míře jako dnešní Češi. Konkrétní argumenty jsme k tomu ještě neuvedli, protože to už vyžaduje zkoumání dalších zdrojů, které nemusí mít všichni k dispozici. Na tento aspekt se zaměříme detailněji nyní.

Víno ve starém Izraeli

V naší době lze upadnout od osidel alkoholismu mnohem snadněji než v Palestině před dvěma tisíci lety, protože alkoholu se objektivně vyrábí mnohem více a podstatně silnějšího. Klasickým kvašením lze vyrobit nápoj s obsahem ethanolu do 16 %, a to jen u některých speciálně vyšlechtěných kvasinek, jinak spíše 13-14 %. Dalším kvašením se již netvoří silnější nápoj, ale dojde k přeměně na ocet. Před vynálezem destilace, která začala šířit až asi tisíc let po Kristu, byla výroba i jen trochu tvrdšího alkoholu náročná a drahá. Pro větší obsah ethanolu se musí nápoj nechat kvasit déle, a čím delší výroba, tím dražší nápoj; to ostatně platí dodnes, nejdražší nápoje jsou různé mnohaleté pálenky.

S ohledem na to je dost zjevné, že víno v tehdejších dobách obsahovalo v průměru o dost méně ethanolu, než moderní nápoje. Dr. Peter Masters, nynější kazatel Spurgeonova sboru Metropolitan Tabernacle ve své knize Měli by křesťané pít? (Should Christians Drink?) uvádí, že jednak zdaleka ne všechno konzumované víno vůbec prošlo procesem fermentace, a i u toho, které ano, se míra pohybovala od 2 % do 6 %, přičemž čímž silnějšího vína bylo méně než toho slabšího.

Nadto je dost pravděpodobné, že zkvašené víno starověcí Židé nadto ještě ředili. Bezpečně je to doloženo u starých Řeků a Římanů, kteří dokonce považovali ty, kdo by jej neředili, za barbary. V Homérově Odysseji se dokonce uvádí poměr až 20:1. Ředění se bralo za tak samozřejmé, že u neředěného nápoje se to zvlášť uvádělo. Můžeme se rozumně domnívat, že Židé byli všeobecně silnější pijáci než pohané? Jistě, vyvolený národ měl mnoho chyb a často následoval skutky okolních národů, ale když činili hůře než ony, tak to Bible obvykle výslovně uvádí; ovšem ve vztahu k pití alkoholu takové výtky o horším činění chybí.

Absolutní důkazy ohledně praxe ředění vína v Izraeli ve Starém Zákoně nemáme, ale nějaké významné indikátory nacházíme. Jednak v dobách římského impéria se již výzvy k ředění v rabínských spisech objevují. Mišna mluví o tom, že se měly ředit poháry vína předepsané pro velikonoční hod beránka. Kazatel Masters poukazuje na Píseň písní 5:1, kde čteme, že choť pije „víno své a mléko své“, což anglická KJV překládá jako „víno své s mlékem svým“. To může hovořit o míchání vína s mlékem, na což může poukazovat také Izaiáš 55:1, který vyzývá k nakoupení „vína a mléka.“ O nějakém míchání vína hovoří i kniha Přísloví: „Moudrost vystavěla dům svůj, vytesavši sloupů svých sedm. Zbila dobytek svůj, smísila víno své, stůl také svůj připravila“ (Př. 9:1-2). Mohlo by sice jít o smíšení s nějakými bylinami, ale pro takové víno má hebrejština zvláštní výraz, který zde nenacházíme.

Pokud jde o Nový Zákon, kniha Zjevení výslovně hovoří o víně coby symbolu hněvu: „I tenť bude píti víno hněvu Božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho“ (Zj. 14:10), přičemž v originál zde vyjadřuje víno nesmíšené nebo nezředěné. Duchovně to ukazuje, že Pán Bůh vylije svůj hněv plně, bez jakéhokoliv zmírnění skrze milosrdenství či soucit. V naší době, kdy víno prakticky nikdo neředí, by s takovou symbolikou sotva kdo přišel, což nám naznačuje, že když Pán užil tento obraz v 1. století, dobře věděl, že mu budou tehdejší lidé dobře rozumět – z čehož plyne, že tehdy ředění vína nejspíše brali jako něco běžného.

Jestliže tedy staří Židé měli většinou k dispozici nanejvýš slabě alkoholická vína, a jestli si je nadto ještě ředili, jak je dost pravděpodobné, znamená to, že pili nápoje možná tak na úrovni našeho nealkoholického piva – které obsahuje do 0,5% ethanolu – nebo dokonce ještě slabší. Víno tak běžně sloužilo ne jako prostředek opojení, ale spíše jako určitá dezinfekce vody. Účel a běžné požívání alkoholu v naší době se od situace ve starém Izraeli značně liší, a nezávadnost vody zajišťujeme jinými způsoby, takževerše z Bible, které se zdají pití alkoholu aprobovat, musíme na naši situaci vztahovat v každém případě velmi opatrně.

Svatba v Káni Galilejské

Nadto tehdejší ekonomika a zemědělství nedokázaly vyprodukovat tolik vína, aby dokázala „zásobit“ takové množství alkoholiků, jak dokáže naše doba. To ukazuje i první zázrak Pána Ježíše, proměnění vody ve víno poté, co původní zásoba došla. Tehdejší židovské svatby trvaly týden i déle, a běžně se jich účastnily i stovky lidí. Sotva lze předpokládat, že by si ženich či správce svatby tak špatně spočítali potřebné množství vína; přesto jim došlo dost brzy. Nadto nečteme o žádných pokusech víno dokoupit odjinud. Z toho dr. Masters rozumně vyvozuje, že minimálně na vesnicích jednoduše nebylo dost vína, aby to stačilo i jen pro běžné svatby. I v tomto se tehdejší kontext od našeho značně liší.

Pokud jde o to, jaké víno Kristus tehdy zázračně vyprodukoval, nemáme dost informací, abychom mohli činit dogmatické závěry. Víme jen, že bylo lepší než to původní. To nutně neznamenalo silnější; ostatně například Plinius, Plútarchos nebo Horatius popisují jako nejlepší víno to, které bylo innocentis, nevinné či neškodné, někdy dokonce výslovně bez alkoholu.

(Nezapomeňme, že tehdejší postupy kvašení ještě nebyly tak vyspělé, aby dokázaly vždy replikovat výstupy ve stejné kvalitě. Např. i ve středověku se jednotlivé várky piva stejných sládků mohly výrazně lišit, i když sládek ze svého pohledu postupoval stejně. Z toho pohledu může mít svou logiku, že za nejkvalitnější se měl nápoj bez kvašení, u kterého mohlo být nejsnazší dosáhnout aspoň trochu standardizované kvality.)

Proměnil Pán Ježíš vodu ve víno s alkoholem nebo bez? S jistotou nevíme, ale jak píše komentátor Albert Barnes: „Nikdo by neměl uvádět tento příklad na podporu pití vína, není-li schopen prokázat, že víno proměněné v Káni Galilejské se ničím nelišilo od vína, které chce pít on sám.“ A nadto je pravděpodobné, jak uvádí dr. Masters, že na oné minimálně týdenní svatbě mohlo být až 400 lidí, takže z proměněného množství nebylo tak snadné se opít v každém případě.

Výstražné dávné zákazy

Přesto, že riziko alkoholismu za výše popsaných socioekonomických podmínek bylo o dost nižší, Boží Slovo o víně dává velmi silná varování: „Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí? Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené [víno]. Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje. Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne. Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci, a budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky. [Díš]: Zbili mne, [a] nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to“ (Př. 23:29-35). „Víno [činí] posměvače, a nápoj opojný nepokojného; pročež každý, kdož se kochá v něm, nebývá moudrý“ (Př. 20:1).

O tomto tématu měli co říci rovněž proroci: „Běda těm, kteříž ráno vstávajíce, chodí po opilství, a trvají při tom do večera, až je víno [i] rozpaluje. (…) Běda těm, kteříž jsou silní ku pití vína, a muži udatní k smíšení nápoje opojného“ (Iz. 5:11.22). Tyto verše nám při prvním přečtení dávají veliký smysl, protože si je instinktivně spojíme s důsledky pití současného tvrdého alkoholu. Ale ten pisatelé Bible neznali, psali to o relativně slabém vínu své doby. Tím více na ně tedy musíme dbát dnes.

Víno měli vysloveně zakázáno kněží sloužící ve stánku úmluvy, resp. později v chrámě: „Mluvil také Hospodin Aronovi, řka: Vína a nápoje opojného nebudeš píti,ty ani synové tvoji s tebou, kdyžkoli budete míti vcházeti do stánku úmluvy, abyste nezemřeli, (ustanovení věčné [to] bude po rodech vašich); také abyste rozeznati mohli mezi svatým a neposvěceným, a mezi čistým a nečistým; též abyste učili syny Izraelské všechněm ustanovením, kteráž mluvil Hospodin k nim skrze Mojžíše“ (Lev. 10:8-11).

Silně restriktivní postoj k vínu měli podle Bible zaujmout i králové: „Ne králům, ó Lemueli, ne králům náleží píti víno, a ne pánům žádost nápoje opojného, aby pije, nezapomněl na ustanovení, a nezměnil pře všech lidí ssoužených“ (Př. 31:4-5). „Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství“ (Kaz. 10:17).

U proroků formální zákaz pití vína nenacházíme, ale šlo o věc, pro kterou nad falešnými vidoucími Pán vyhlašoval své běda: „Ale i ti od vína bloudí, a od opojného nápoje se potácejí. Kníže i prorok bloudí, [přeplňujíce se] nápojem opojným, pohlceni jsou od vína, potácejí se od nápoje opojného, bloudí u vidění, chybují v soudu“ (Iz. 28:7). „Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvě, [říká]: Budu tobě prorokovati o víně aneb o nápoji opojujícím, takový bývá prorokem lidu tohoto“ (Micheáš 2:11).

Abstinence patřila k jednomu ze dvou hlavních znaků Nazarejských, kteří sloužili Izraeli jako příklad zvláštního vydání se Hospodinu. Ti se nadto měli vystříhat jakéhokoliv plodu vinné révy, i nezkvašeného, protože Pán Bůh u svých svatých chce, aby se varovali „všeliké zlé tvárnosti“ (1. Tes. 5:22), tj. všeho, co by byť jen vypadalo jako zlé.

Někdo by namítl, že tyto věci se týkají specificky starozákonní dispenzace, v novozákonní církvi již nemáme kněží ani Nazarajské, natožpak krále. A vskutku je pravda, že ve svém nejstriktnějším smyslu nás dnes již nezavazují. Nicméně stále se jedná o Slovo Boží, „užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž [náleží] k spravedlnosti“ (2. Tim. 3:16). Pán Bůh chce, abychom nad těmito příklady rozjímali a zvažovali, proč je ustanovil, a co si z nich máme vzít. Ostatně, apoštol Petr nás učí, že jsme „rod vyvolený, královské kněžstvo“ (1. Pt. 2:9), a Jan píše, že Pán Ježíš Kristus učinil „nás krále a kněží Bohu a Otci svému, jemuž [buď] sláva a moc na věky věků“ (Zj. 1:6). V Novém Zákoně pak chybí přímý ekvivalent Nazarejských, protože každý věřící má být zvláštně a cele vydán Hospodinu (viz Řím. 12:1-2).

Ve starozákonní době se měli kněží a králové přísně vystříhat intoxikace nikoliv z ceremoniálních, ale praktických důvodů, totiž aby si ani na chvilku nezastřeli svůj rozum a nepřipravili se o své sebeovládání – ale rovněž aby dávali příklad všemu lidu. A opravdu je pro novozákonní věřící, duchovní královské kněžstvo, přijatelné, aby měli nižší standardy svatosti než věřící v dobách před plným vylitím Ducha Svatého?

Verše pozitivní a negativní

V Bibli lze nalézt verše, které hovoří o víně na první pohled docela pozitivně, i ty silně negativní. Jak poukazuje dr. Masters, je zajímavé, že jak se Písmo blíží ke svému závěru, přibývají zmínky s nepříznivými konotacemi. Zejména v knize Zjevení – o kterou s ohledem na blížící se příchod Pána jeví dnešní křesťané značný zájem – slouží coby symbol zla a hříchu. (To je jedna z aplikací poslední knihy Nového Zákona, kterou si žel málokdo bere k srdci.) Možná, že tím Duch Boží již tehdy naznačoval, že se bude charakter a nebezpečnost alkoholu časem zhoršovat, aby si jej křesťané postupem času více a více ošklivili.

Víno symbolizuje duchovní smilství, kterým napájí lidstvo duchovní Babylon: „A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, to město veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy“ (Zj. 14:8). „I přišel jeden z sedmi andělů, kteříž měli sedm koflíků, a mluvil se mnou, řka ke mně: Poď, ukážiť odsouzení nevěstky veliké, kteráž sedí na vodách mnohých, s kterouž smilnili králové země, a zpili se vínem smilství jejího obyvatelé země“ (Zj. 17:1-2). „Potom pak viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího moc velikou, a země osvícena byla od slávy jeho. I zkřikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli“ (18:1-3). Příhodnost, s jakou víno coby nápoj slouží pro vyjádření hříchu, bychom měli zaznamenat.

Na podporu mírného užívání alkoholu se asi nejčastěji cituje Žalm 104, kde se zdá víno vylíčeno v kladném světle: „Dáváš, aby rostla tráva dobytku, a bylina ku potřebě člověku, abys tak vyvodil chléb z země, a víno, jenž obveseluje srdce člověka“ (v. 14-15a). Jelikož se zde víno zmiňuje v kontextu růstu ze země, dr. Masters uvádí, že to hovoří o radosti, kterou měli lidé při sklizni, která je zajistila na zimu, viz také Žalm 4:7 – „I způsobíš radost v srdci mém větší, než oni mívají, když obilé a víno jejich se obrodí.“ Ale i kdybychom to chápali ve smyslu rozveselení coby účinek alkoholu, jak poukazuje komentátor Albert Barnes, žalmista toto uvádí prostě jako pouhý fakt, a nijak nekomentuje, jestli pití alkoholického vína je či není vhodné a bezpečné.

V knize Přísloví, která se jinak staví proti alkoholu povšechně dost silně, přesto nacházíme toto doporučení: „Dejte nápoj opojný hynoucímu, a víno těm, kteříž jsou truchlivého ducha, ať se napije, a zapomene na chudobu svou, a na trápení své nezpomíná více“ (v. 31:6-7). Mělo by nás to trochu zarazit, protože doporučovat pití lidem v depresi se jeví jako recept na těžký alkoholismus. Nejlepší vysvětlení představuje to, že truchlivého ducha je třeba vykládat v kontextu předtím zmíněného hynutí, a že jde tedy o poukázání, že víno je vhodnější dávat nikoliv králům (viz předchozí verše), ale užít jej coby paliativní prostředek těm, kdo v bolestech umírají, nebo je čeká např. poprava. Tak i Kristu nabízeli ke zmírnění bolesti vinný ocet.

Takové užití vína je obecně značně omezené; je to podobné, jako když v nedávné době lékaři užívali pro tišení bolesti pacientů heroin nebo morfium, což v tomto kontextu nebylo samo o sobě hříšné, ale nic z toho nešlo vyvodit ohledně (ne)přijatelnosti jejich ostatního užívání. Tento oddíl nás učí, že máme mít soucit s trpícími a i se v rámci nejlepšího medicínského poznání své doby snažit tišit bolest umírajících – což třeba taková matka Tereza nechtěla podle některých svědectví příliš činit, a preferovala jejich utrpení „pro slávu Boží“ – ale nutně z toho neplyne, že jsme vázáni k užití stejných prostředků, jaké užívali ve starém Izraeli.

Timoteův případ kdysi a dnes

V návaznosti na tento aspekt pití vína se nelze nedotknout toho, že Pavel dal Timoteovi osobní doporučení, aby nepil již více vody, ale skrovně užíval vína „pro svůj žaludek a časté nemoci své“ (1. Tim. 5:23). I z toho mnozí dovozují, že mohou mírně pít alkohol, když to doporučoval dokonce sám veliký apoštol pohanů. A vskutku, tam, kde by šlo o užívání ze zdravotních důvodů, to citovaný verš skutečně ospravedlňuje. I Svobodná presbyterní církev, která od svých členů vyžaduje přijetí závazku abstinence, udává medicínské užití jako povolenou výjimku.

Nicméně i to bychom si měli uvést do kontextu. Jednak nám verš ukazuje, že Timoteus předtím patřil mezi abstinenty; škoda, že tuto zjevnou skutečnost mnozí ignorují a ani by je nenapadlo si jej v tomto vzít za příklad, i když je samotné žádné žaludeční nemoci netrápí. Významné je to i s ohledem na to, že Timoteus byl Pavlovým duchovním synem, jehož příkladem se povšechně řídil: „Ale ty jsi došel [tj. důkladně poznal] mého učení, způsobu života mého, úmyslu, víry, snášenlivosti, lásky, trpělivosti“ (2. Tim. 3:10). Mladý efezský kazatel se tak nejspíše i v tomto původně řídil příkladem svého velikého vzoru, než od něj dostal nové instrukce. Jestli nám nestačí příklad Timoteův, Pavlův by měl určitě.

A za druhé bychom měli zvážit, k čemu verš vyzývá ve svém jádru – ne ani tak k pití vína, jako k rozumnému pečování o své zdraví v zájmu efektivní služby Pánu. Pro Timotea k tomu víno v jeho době, s jeho omezenými prostředky, mohlo posloužit. Je možné, že jeho problémy s žaludkem způsobovala závadná voda a že víno mělo sloužit k její výše zmíněné dezinfekci. On nic lepšího neměl. Dnes se však již k tomuto účelu alkohol neužívá. V současnosti jej sice lze najít např. v některých léčivých kapkách nebo sirupech, aby déle vydržely – a v takových případech není důvod se jim programově vyhýbat, ostatně z toho malého množství žádná intoxikace ani podpora alkoholismu u jiných nehrozí – ale jinak máme povšechně k dispozici mnoho jiných a lepších léčivých prostředků. Zvlášť gastroenterologové, jejichž služby by Timoteus využíval, kdyby žil dnes, svým pacientům již alkohol nepředepisují. Náš verš tedy pití v naší době nepodporuje ani zdaleka tak, jak by se na první přečtení zdálo.

Někdo by z toho dovodil, že to však ospravedlňuje zdravotní preventivní pití, protože podle různých studií sklenička vína denně zdraví prospívá. V posledních letech však vychází najevo, že to neplatí, viz např. zde. Dřívější výsledky patrně zkreslilo mj. to, že do srovnávané skupiny abstinentů výzkumníci zařadili jakékoliv nepijící, včetně těch, co přestali z důvodu dřívějšího alkoholismu. A i člověk, co nestudoval medicínu, intuitivně tuší, že když někdo těžce pil 20 let a pak přestal, bude na tom se zdravím pořád hůř, než člověk, který pil skutečně jen to deci vína denně. Ani ze srovnání evropských konzumentů třeba s muslimskými zeměmi, kde by teoreticky neměli pít vůbec, toho nelze tolik vyvodit, jednak proto, že se tam onen zákaz často nedodržuje, a jednak proto, že zdravotní stav jejich obyvatel negativně ovlivňují jiné faktory, vedle obecně nižší životní úrovně např. také značně rozšířený diabetes.

Proto i naše vláda konstatuje ve zprávě citované v předchozím článku, že „riziko negativních důsledků znamená jakákoliv dávka alkoholu a žádnou dávku alkoholu tedy nelze doporučit jako prospěšnou či považovat za bezpečnou.“ Vskutku se tak nemusíme bát, že bychom si dnes, s naší úrovní medicíny a hygienických standardů, abstinencí nějak uškodili.

Závěr

Tím, že si sami zvolíme zdržet se pití alkoholu, nevynášíme žádné soudy nad pitím slabého a ředěného vína před dvěma tisíci lety v Izraeli. I když neměnné biblické principy se na nás vztahují stejně, nežijeme ve stejném kontextu a ty biblické principy nás mohou vést, abychom s ohledem na odlišné okolnosti zaujali jiné, silnější stanovisko. Příklad otroctví jsme již zmínili.

Lze poukázat i na jinou podobnou situaci z nedávnější doby. Ještě před 100 lety nebyly dobře známy dopady kouření na lidské zdraví. V 19. století se lékaři dokonce domnívali, že může mít léčivé účinky a proto jej někdy i přímo doporučovali. Proto tehdy kouřili i někteří kazatelé; mezi známé případy patří Charles Spurgeon s jeho doutníky, které nepovažoval za zlé samy o sobě. I oni v té době mohli teoreticky správně argumentovat, že striktně vzato Bible kouření nezakazuje, a když se dokážou vyhnout závislosti, pak se mu nemusí vyhýbat. O zmiňovaném Spurgeonovi existují svědectví, že bez doutníků vydržet dokázal.

Ať už tehdejší praxi budeme hodnotit jakkoliv, pravděpodobně se drtivá většina lidí v církvi shodne na tom, že bychom ji neměli následovat. Minimálně v českém kontextu kouření v církvi nepředstavuje – nakolik je nám známo – rozšířený problém. Jeho kategorické odmítání představuje jednu z velmi mála věcí, v níž současná církev činí lépe, než bylo praxí v minulosti. Bylo by od ní moudré, kdyby zaujala podobné stanovisko ve vztahu k alkoholu. Koneckonců, abstinenční hnutí má v dějinách křesťanství hlubší historické kořeny než odmítání cigaret, a máme tedy na co navazovat.

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *