Pán Ježíš Kristus ve své výstraze ohledně posledních časů před Jeho druhým příchodem varoval své učedníky slovy: „Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život, a v náhle přikvačil by vás ten den“ (Lk. 21:34). Z toho si obvykle bereme poučení, že se nemáme příliš soustředit na časné věci, ale naopak pilně vyhlížet návrat Spasitele a žít ve světle Jeho druhého příchodu. Jistě nejde o špatnou aplikaci, ba naopak, toto chtěl Pán zdůraznit primárně.
Neměli bychom u toho však minout, před čím konkrétně Mistr varoval, totiž také před opilstvím, a dále, komu toto varování určil, totiž apoštolům. Jistě, tato slova nemířila pouze na Dvanáct nebo snad jen na služebníky Boží v užším slova smyslu, totiž na kazatele; vztahují se na každého jednotlivého věřícího v každé době. Přesto však byla prvně řečena právě apoštolům. Asi bychom řekli, že Petr, Jakub, Jan a i všichni ostatní takové varování sotva potřebovali – dovedl by si je někdo představit opilé? Ani o Jidášovi se nejspíš nedá říci, že by se kdy opravdu opil. Jestli někdy nějaké varování někomu bylo nošením dříví do lesa, pak výstraha těmto mužům před opilstvím, nebo ne?
Pán Ježíš však nečiní nic marně. Pokud On ve své dokonalé Božské moudrosti měl za to, že učedníci potřebují slyšet slova proti opilství, tak je opravdu slyšet potřebovali. Ukazuje nám to, jak je alkohol nebezpečný a nelze ho podceňovat, ani mezi křesťany. Smutně to dokládá i historie. Jestli někdy nějakou zemi šlo nazývat křesťanskou, pak Anglii začátku 18. století. Již o 150 let dříve tam reformace pevně zakořenila, a v druhé polovině 17. století ji silně ovlivnilo puritánské hnutí. Do církve patřil prakticky každý, chodit v neděli do kostela bylo samozřejmostí. A jaká jiná země než křesťanská by se měla uchránit od přemíry alkoholu?
Přesto však i zde, když se na začátku 18. století uvolnily zákony a pro pálení tvrdého alkoholu odpadla většina překážek, se zejména ve velkých městech, na prvním místě v Londýně, extrémně rozšířil alkoholismus, a to do takové míry, že silně pily i mnohé děti – nejen náctileté. Toto období, kterému se začalo říkat gin craze (ginové šílenství), trvalo několik desítek let a stálo mnoho úsilí, aby se míra pití – a ostatní s ní spojené společenské problémy, jako zločinnost, vysoká úmrtnost apod. – redukovala na aspoň trochu snesitelnou úroveň. Je pravda, že něco takového by se nemohlo stát, kdyby v té době už pravá zbožnost v národě značně nepovadla, ale stále se nelze vyhnout závěru, že jestliže alkohol způsobil toto vše v zemi tak mocně ovlivněné evangeliem, tak se před ním musí mít na pozoru všichni.
Teoreticky existuje více možností, jak se uchránit před opilostí, kterou nám Kristus tak silně zapovídá („pilně se pak varujte…“), ale jenom jedna je skutečně stoprocentně bezpečná – naprostá abstinence. Proti tomu by někdo snad namítl, že ta není nutná, protože v Bible čteme, že i věřící lidé pili víno. Abstinenci tedy Boží Slovo nepřikazuje, takže mírnému pití se vyhýbat nemusíme. Není cílem tohoto článku rozebírat, zda je vypití skleničky piva po obědě striktně vzato hříchem. Nicméně Svobodná presbyterní církve stojí za tím, že abstinence je podle Bible velmi zjevně nejmoudřejším, nejláskyplnějším a ve všech ohledech nejprospěšnějším postojem, který vůči alkoholu můžeme zaujmout – a v naší době ještě mnohem více než kdykoliv předtím. Proto se taky každý člen naší církve dobrovolně pití alkoholu zříká (viz naše publikace Odděleni pro evangelium, str. 29-30). Na téma pití vína v Bibli se zaměříme v navazujícím článku, nyní rozebereme, jaké dobré důvody máme pro to, zcela se alkoholu zříci.
Současný kontext
Než se zaměříme na jakékoliv další biblické verše zabývající se přímo či nepřímo alkoholem, připomeňme si oficiální statistiky v naší zemi ohledně jeho konzumace. V oficiální Zprávě o alkoholu v České republice 2023, která byla zveřejněna 29. 2. 2024, se uvádí mj. následující údaje:
-
Míra užívání alkoholu v dospělé populaci ČR je vysoká. Alkohol pije denně nebo téměř denně 7-10 % dospělých osob. Pití nadměrných dávek alkoholu při jedné příležitosti s frekvencí alespoň jednou týdně nebo častěji uvádí 12-13 % dospělých.
-
Do kategorie rizikové konzumace alkoholu v ČR spadá 7-9 % populace, dalších 8-10 % spadá do kategorie škodlivé konzumace alkoholu (tj. 15-19 % dospělých osob v ČR spadá do kategorie rizika). Extrapolací na dospělou populaci starší 15 let dosahují odhady rizikové a škodlivé konzumace alkoholu podle NAUTA 2022 přibližně 1,3 mil. osob (1,1-1,6 mil.), z nichž 730 tis. (610-840 tis.) vykazuje znaky škodlivého pití alkoholu.
-
Z průzkumu mezi lékaři vyplývá, že problém s konzumací alkoholu má odhadem 175-230 tis. osob. Až 60 % žen v ČR konzumuje alkohol během těhotenství, v tom téměř 19 % těhotných konzumuje alkohol pravidelně nebo rizikově.
-
Jedním z vysvětlení vysoké míry konzumace alkoholu v ČR jsou tolerantní postoje české společnosti – pravidelnou konzumaci alkoholu hodnotí aktuálně jako přijatelnou 31 % lidí. Rovněž k reklamě na alkohol jsou Češi poměrně tolerantní – reklamu na destiláty by zakázalo 25 %, na víno 13 % a na pivo 12 % populace.
-
Počet úmrtí přiřaditelných alkoholu ročně dosahuje 6-7 tis. ročně, což představuje 6 % celkové úmrtnosti v ČR (10 % u mužů a 2 % u žen). Největší podíl celkového počtu alkoholových úmrtí je patrný ve starších věkových skupinách, nejvyšší relativní zátěž alkoholem je ve věkové skupině 35-44 let (26 % celkové úmrtnosti u mužů a 17 % u žen).
-
V ČR je ročně hlášeno 13-14 tis. hospitalizací na nemoci zcela přiřaditelné alkoholu, z toho kolem 8 tis. případů pro závislost na alkoholu (cca 60 %), 4 tis. pro alkoholické onemocnění jater (30 %) a 1 tis. pro alkoholickou pankreatitidu (8 %). V r. 2022 bylo hlášeno 15 510 případů hospitalizací pro úraz pod vlivem alkoholu (1 % všech hospitalizací).
-
Poslední ekonomické odhady celkových společenských nákladů spojených s konzumací alkoholu dosáhly 50-57 mld. Kč, tedy 0,7-1,2 % HDP.
-
Alkohol je spojen s domácím násilím. Odhaduje se, že až 2/3 všech případů domácího násilí v ČR souvisí s alkoholem. Oběťmi jsou zejména ženy. Riziko agresivního chování zvyšuje nárazové pití. Vedle fyzického násilí zvyšuje alkohol pravděpodobnost sexuálního násilí a také intenzivního psychického násilí.
-
V r. 2022 bylo evidováno 8 290 trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky a opilství, z nich 5 833 souviselo s alkoholem (70 %). Sekundární alkoholová kriminalita zahrnuje trestnou činnost spáchanou pod vlivem alkoholu. V r. 2022 bylo pod vlivem alkoholu hlášeno 10 699 trestných činů, tj. 13 % všech objasněných trestných činů. Počet trestných činů pod vlivem alkoholu i jejich podíl na celkové trestné činnosti dlouhodobě klesá
Pokud jde o užívání alkoholu mezi dětmi a mládeží, dočítáme se následující:
-
Míra užívání alkoholu i rizikového užívání mezi dětmi a dospívajícími dlouhodobě klesá, zkušenosti mládeže s alkoholem i míra rizikového užívání však zůstávají na vysoké úrovni. Zkušenost s konzumací alkoholu má celkem 24 % 11letých, 44 % 13letých a 73 % 15letých, přibližně polovina z nich uvedla pití alkoholu v posledních 30 dnech. Opakovanou zkušenost s opilostí (tj. alespoň 2krát v životě) mělo necelé 1 % 11letých, 5 % 13letých a téměř 23 % 15letých (studie HBSC 2022).
-
Ve skupině 15-19letých pilo v posledních 12 měsících alkohol 83-87 % studentů, v posledním měsíci 62-66 %. Pití nadměrných dávek alkoholu při jedné příležitosti (tj. 5 a více sklenic) v posledních 30 dnech uvedlo 39-47 % studentů, jednou týdně a častěji konzumovalo nadměrné dávky alkoholu 12 až 20 % dospívajících (ESPAD 2019, UPOL 2021).
To jsou zatím nejaktuálnější údaje. A to například v jen o trochu starší zprávě za rok 2021 nacházíme čísla ještě o něco horší. A ano, zpráva sice zmiňuje pokles pití u mladé generace, ale pouze relativně, v absolutních číslech je stále hrozivé.
Chce-li se kdo odvolávat na to, že v Bibli přeci i věřící lidé pili víno, měl by si odpovědět rovněž na otázku, jestli v tehdejší židovské společnosti měli podobné alkoholové statistiky. Samozřejmě, detailní údaje nemůžeme mít k dispozici, a jejich povšechnou zbožnost a mravnost si nemůžeme idealizovat, ale opravdu mezi nimi měl problém s pitím každý pátý až šestý člověk? Zakusil mezi nimi každý čtvrtý patnáctiletý opakovaně opilost? Šlo u nich alkoholu přičíst úmrtí každého desátého muže? To považujeme mírně řečeno za značně nepravděpodobné.
Má pro nás dnes tedy vůbec význam operovat s tím, jestli bylo Pánem Bohem dovolené pití vína pro starověké Židy, když v tomto ohledu žili ve zcela jiné realitě než my? Nebylo by to podobné, jako debatovat v 1. polovině 19. století o tom, že Bible striktně vzato nezakazuje otroctví, a zcela ignorovat, že v biblických dobách neexistovalo – nebo prakticky neexistovalo – nic jako bavlníkové plantáže, kde někteří krutí pánové své černé otroky dokázali vysloveně udřít k smrti?
Alkohol obětovaný modlám
Na oddíl z 1. Korintským o mase obětovaném modlám se mnozí s oblibou odkazují, protože mají za to, že ospravedlňuje jejich rozličné činění. Domnívají se, že jako hlavní aplikace z něj plyne, že když jsou silní ve víře, tak mohou činit cokoliv, co si pod to podřadí – aniž by leckdy dobře rozuměli, co v tomto kontextu znamená „být silný ve víře“, totiž ne mít silnou víru, ale dobře znát obsah víry, tzn. biblické učení, kterému věříme. Že ve valné většině dnešní věřící neaplikují tyto kapitoly v upřímnosti, ale pouze coby záminku pro vyhovování tělu, dokládá skutečnost, že je ani nenapadne se zamyslet, jestli by z nich neměli náhodou něco vyvodit ve vztahu k pití alkoholu – což je dnes patrně nejrelevantnější oblast, na níž lze Pavlovy instrukce vztáhnout (čímž přirozeně netvrdíme, že neexistují žádné další).
Tématem masa obětovaného modlám jsme se zabývali v samostatném článku, takže si jen shrňme to nejzákladnější. Apoštolovi zde nešlo vůbec o to, vysvětlit Korintským, že „když jste silní ve víře, tak klidně můžete“, jak oddíl mnozí dnes chápou. Hlavní princip, který předkládal, byl ohled na druhé, abychom je byť nechtěně nesváděli k něčemu, co by jim přineslo duchovní újmu. V případě masa obětovaného modlám újmu způsobovala účast na modlářských ritech, při nichž se obětované maso také konzumovalo. Tato účast byla hříšná sama o sobě, a na svědomí slabých bratří, kteří k ní přistupovali, jako by pohanští bohové byli skuteční, měla o to víc devastující účinek. Proto se měli všichni vystříhat k tomu, aby bez ohledu na své vnitřní přesvědčení nepovzbudili kohokoliv svým příkladem, se takových obřadů účastnit nebo podpořit takové jedení – což mělo význam zejména proto, že okolní pohanskou společnost na tuto účast vyvíjela značný společenský tlak.
Apoštol Pavel to však musel vysvětlit obšírněji a opatrně, aby nezavedl někoho k domněnce, že obětované maso má nějakou škodlivou magickou moc samo v sobě, což nemá. V jiných kontextech než při pohanských rituálech jeho konzumace duchovně neškodila. Obětované maso následně často prodávalo na tržišti, ale korintští křesťané se nemuseli trápit, zda si náhodou nekoupí právě takový kus, a klidně si odtud mohli domů maso přinést. Jedině když na původ masa někdo přímo poukázal, měli se kvůli němu jedení zdržet. Úplně nejstručněji by se tedy apoštolovo učení dalo shrnout ve smyslu – nemusíte aktivně pátrat, zda vámi konzumované maso náhodou předtím neobětovali modlám, ale pokud to náhodou víte bezpečně, tak s ohledem na druhé ho raději nejezte, a určitě ne v rámci pohanských rituálů.
To je dobrý přístup i ve vztahu k alkoholu. Nemusíme být tak svázaní, abychom se báli náhodou sníst i rumovou pralinku. Nicméně, jak jsme si poukázali výše, nežijeme ve vzduchoprázdnu; naše společnost má s alkoholem závažný problém. I světští odborníci se shodují, že naše „pivní kultura“ a široká tolerance k alkoholu problém zhoršují; nakonec to v jádru konstatuje i vládní zpráva. My sami víme o alkoholicích, které dostalo do jejich bídy – nebo jejich problém prohloubilo – právě okolí, které trvalo na různých přípitcích. Ti, kteří vysloveně potřebují přestat, to mají v naší zemi o to těžší, že abstinence se nenosí a když někdo nepije, působí na ostatní divně. To musí řešit i světští pracovníci odborných poraden, viz např. tento rozhovor.
Opravdu naše současná situace nevolá Boží lid k zaujetí stanoviska? Nevyzývá nás samotná láska, ta kristovská láska agapé vůči všem bližním, ať už bratřím či nevěřícím, abychom jim v jejich boji aspoň trochu pomohli – právě tím, že vzdáním se alkoholu abstinenci aspoň trochu normalizujeme? Ano, vyznávajících křesťanů je u nás málo, a sami situaci nezmění. To Pán Bůh ví. Nicméně to nás nezbavuje odpovědnosti učinit aspoň to maličko, co můžeme. Možná, že neovlivníme celospolečenskou situaci, ale můžeme tím aspoň trochu napomoci těm, co bojují se svou závislostí v našem okolí. Někdy žel i křesťané dokážou být velmi necitelní a svým – jakkoliv umírněným – pitím dělat „chutě“ alkoholikům ve svém bezprostředním okolí (i takové případy jsme na vlastní oči zaznamenali). A i když třeba zatím nikoho takového neznáme, Pán jej k nám může kdykoliv přivést, a je lépe být na takovou příležitost předem připraven. Pak bude taková pomoc a podpora o to přirozenější a účinnější, než když bychom přestali až následně, a jen „ad hoc“ v jeho přítomnosti.
Apoštol Pavel vnímal nebezpečí hříchu skrze maso obětované modlám tak silně, že kvůli němu by raději žádné maso vůbec nejedl (1. Kor. 8:13). Můžeme v tomto kontextu zvážit, kolik lidí v celé historii přivedlo – nebo utvrdilo na cestě – do pekla maso. Nulové to číslo jistě není, s ohledem na jeho jedení při zmíněných pohanských obětinách. Ale zničilo maso víc lidí, než jich zničil alkohol? Nezapomeňme, že v naší době, kdy alkohol přivádí do věčného trápení o hodně více lidí než maso, žije mnohonásobně více obyvatel než za Pavla. A člověk nepotřebuje patřit mezi onen zlomek rizikových pijáků, aby ho alkohol stáhl do pekla. „Nemylte se, ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani měkcí, ani samcoložníci, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči dědictví království Božího nedůjdou“ (1. Kor. 6:9-10). Člověk nemusí smilnit denně, aby nevešel do království nebeského, a stejně tak k tomu postačí jen občasná opilost.
Ano, tento trend mezi nevěřícími nemůžeme zastavit. Ale nemusíme celý rozsáhlý byznys s alkoholem, který ničí miliony, podporovat svými penězi. A každý by měl sám pro sebe důkladně zvážit, zda by v předchozí větě místo „nemusíme“ nemělo raději být „nemáme.“
Aspekt slávy Boží
V kontextu našeho tématu nelze nezmínit jeden z nejznámějších veršů v Bibli, aspoň mezi těmi, které se dotýkají našeho časného života: „Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte“ (1. Kor. 10:31). Když jej citujeme a aplikujeme, obvykle se soustředíme na tu třetí část, totiž „aneb cožkoli činíte“, což samo o sobě není špatně, ale na jedení a pití bychom neměli zcela zapomínat.
Což také znamená, že nechce-li se kdo z věřících uchýlit k plné abstinenci, musí být schopen pravdivě říci: Piji alkohol ke slávě Boží. Ať si každý zváží, jak to zní a jestli se pod to dokáže s upřímným srdcem a před tváří Boží podepsat. My máme za to, že je mnohem snazší a přirozenější osvědčit, že ke slávě Boží alkohol nepijeme. A nadto – která z oněch dvou možností bude lepším svědectvím před nevěřícími? Ano, neznovuzrození z podstaty věci nemohou chápat, co znamená žít ke slávě Boží, ale nějakou představu – jakkoliv zkreslenou a nepřesnou – nejspíše mají. Co s ní lépe ladí? A co jim lépe vysvětlíme a čím jim více nastavíme zrcadlo ke zvažování jejich vlastního života?
Nezapomeňme rovněž na kontext, v němž Pavel píše o činění všeho ke slávě Boží. Jde o již zmíněné kapitoly o mase obětovaném modlám, kde byli věřící v Korintu varováni, aby svým jedením nekladli překážky jiným a ani nepřímo je nepodpořili v něčem, co by uškodilo jejich duši. Koneckonců, ihned následující 32. verš praví: „Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží.“ Jedině takové činění, které nikomu neklade do cesty kámen urážky, může sloužit ke slávě našeho Boha. Nestačí tedy chovat v srdci osobní přesvědčení, že naše mírné pití oslavuje Pána např. pro naši vděčnost za všechny Jeho dary, ale musí zde být i onen objektivní aspekt neškození druhým (resp. nepodporování jich v jakémkoliv hříšném pití), jakkoliv třeba bez zlého úmyslu. Ať každý pro sebe vážně zváží, zda může ohledně alkoholu v naší době tento objektivní aspekt naplnit – když už by tedy z nějakého důvodu měl za to, že dokáže naplnit ten subjektivní.
Analogický příklad ke zvážení
Nejtypičtější argumentace na obhajobu střídmého užívání alkoholu bývá něco ve smyslu, že Bible samozřejmě zakazuje opilství a křesťan se musí vystříhat jakékoliv závislosti, ale když se při pití vyvaruje intoxikace, ztráty sebekontroly a s ní spojených excesů a když se alkoholem nenechá jakkoliv svázat, aby nedokázal kdykoliv přestat, pak to podle Písma nelze nijak odsoudit.
Případnost takové linie obhajoby můžeme posoudit na příkladě: Představme si nějakého vyznávajícího křesťana, který žije v zemi, kde již legalizovali užívání marihuany. Tento – zcela hypotetický – křesťan si jednou za měsíc nebo i méně často sedne doma do křesla a pro relaxaci vykouří malý joint, nadto schválně z konopí s nízkým obsahem THC. Co bychom si o tom mysleli?
Ten člověk nijak neporušuje zákony své země. Zcela zjevně nepropadl žádné závislosti, když tak činí s touto nízkou frekvencí. Schválně užívá tu nejmírnější formu, aby to s účinky nechtěně nepřehnal. Doma ve svém křesle ani se v oné „náladě“ neoddává žádným dalším excesům. Velmi pravděpodobně si výrazně nezvyšuje riziko rakoviny. Podle standardů předložených v příkladu s alkoholem tomu nelze obdobně nic vyhnout. Odvážil by se však někdo z církve toto obhajovat? Tvrdil by někdo, že takový člověk na tom stále může být z duchovního hlediska dobře a že není potřeba, aby se svou praxí přestal? Ať to každý důkladně zváží.
Ano, tento příklad je zcela vymyšlený. Není nám známo, že by se v církvi něco takového ve větším rozsahu praktikovalo či obhajovalo, jakkoliv to v dnešní době nelze vyloučit. Ovšem pokud bychom nemohli biblicky ospravedlnit toto, pak zvažme Kristova slova, abychom spravedlivý soud soudili (Jan 7:24). Alkohol se na rozdíl od marihuany řadí mezi tvrdé drogy. Zastánci legalizace marihuany v naší zemi používají jako jeden z argumentů, že nedává logický smysl, aby naše společnost zakazovala její užívání, když užívání mnohem nebezpečnějšího alkoholu široce toleruje, na což se popravdě těžko odpovídá – snad jen tak, že správně by se nemělo moc netolerovat ani jedno.
Z čehož mimo jiné plyne, že v podstatě jakékoliv hájení byť mírného užívání alkoholu minimálně z dlouhodobého hlediska nepřímo přispívá k tomu, aby se u nás v budoucnu legalizovaly aspoň některé zatím ilegální měkčí drogy. Jakkoliv je jejich legalizace za současného duchovního klimatu žel nejspíše jen otázka času, křesťané mají zodpovědnost před svým Pánem, aby k tomu přinejmenším osobně nepřispívali, když už to nebudou moci zvrátit. A jejich vztah k alkoholu se toho dotýká, i když bychom ignorovali jiné výše naznačené souvislosti dle našeho příkladu s hypotetickým občasným „věřícím“ kuřákem marihuany.
Závěr
Je pravda, že apoštol Pavel praví, že „království zajisté Boží není pokrm a nápoj, ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém“ (Řím. 14:17). To však činí v kontextu ceremonií (v. 14), a zdůrazňuje i v tomto kontextu ohled na druhé: „Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé lásky. Nepřivozujž k zahynutí pokrmem svým toho, za kteréhož Kristus umřel. Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše“ (v. 15-16).
Ano, abstinence samotná nás Pánu Bohu nedoporučí, nedává nám před Ním žádné zásluhy. Abstinenti nebo ne, ospravedlněni jsme vždy pouhou vírou skrze oběť Pána Ježíše Krista. Přesto, když tak činíme kvůli Němu a z výše uvedených dobrých principiálních důvodů, můžeme si být z Bible bezpečně jisti, že v tom má Hospodin zalíbení a takový postoj přijímá. On pochválil nepijící Rechabitské, kteří tak činili z „pouhé“ poslušnosti vůči příkazům dávného předka Jonadaba:
„Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Jdi a rci mužům Judským a obyvatelům Jeruzalémským: Což nepřijmete naučení, abyste poslouchali slov mých? dí Hospodin. K vykonání přichází všeliké slovo Jonadaba syna Rechabova, kterýž přikázal synům svým, aby nepili vína. Nepili zajisté až do tohoto dne, nebo poslouchají přikázaní otce svého. Já pak mluvím k vám, ráno přivstávaje, a to ustavičně, a však neposloucháte mne. (…) Rodině pak Rechabitských řekl Jeremiáš: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Protože posloucháte přikázaní Jonadaba otce vašeho, a ostříháte všech přikázaní jeho, anobrž děláte všecko, jakž přikázal vám, protož takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Nebudeť vypléněn muž z rodu Jonadabova syna Rechabova, ješto by nestál před oblíčejem mým po všecky dny“ (Jer. 35:13-14.18-19).
Tím spíše se můžeme spolehnout, že se Pánu Bohu bude líbit, když nebudeme pít víno s ohledem na své bližní, z nichž jich dnes kvůli němu tolik dochází hrozné duchovní a potencionálně věčné újmy.
Přidej