Když někdo chce co nejlépe systematicky pochopit evangelium, totiž co pro nás Pán Ježíš Kristus učinil, z čeho, jak a k čemu nás vysvobodil, první knihou, ke které by se měl obrátit, by byla epištola Římanům, kde přesně takový logický, systematický výklad podává apoštol Pavel pod plnou inspirací Ducha Svatého. Její logika a systematičnost však neimplikuje, že se jedná o knihu jednoduchou, spíše naopak; ostatně se zabývá těmi nejvyššími tajemstvími Božího plánu s člověkem, které nás nekonečně převyšují. Proto nemůžeme čekat, že v ní všechno pochopíme snadno na první přečtení, jakkoliv je evangelium ve svém jádru prosté natolik, aby mu mohlo spásně uvěřit i dítě.
K mylnému chápání některých částí této velmi teologické knihy přispívá i to, když k ní lidé přistupují s mylným předporozuměním a místo výkladu (exegeze) do textu vkládají své domněnky (eisegeze). Je to nebezpečí pro každého, a nevyhnuli se mu vždy ani dobří muži, včetně těch z reformovaného pozadí – nechceme zde tedy jen poukazovat, „podívejte se, s jakými mylnými výklady přicházejí ti, s nimiž nesouhlasíme“. Nejdůležitější je zkoumat Pavlova slova v jeho vlastním kontextu, protože jednotlivé verše nestojí samy o sobě, ale velmi často navazují na to, co apoštol napsal předtím, někdy třeba o kapitolu nebo dvě dříve. Své myšlenky totiž rozvádí velmi provázaným způsobem, nikoliv nahodile a chaoticky.
Jednou z často špatně vykládaných a aplikovaných kapitol je šestá, která se zaobírá otázkou, co z toho velikého ospravedlnění skrze pouhou víru, které Pavel popsal v kapitolách 3 až 5, plyne pro naše posvěcení. Vzácný výklad těchto biblických pravd – a ostatně celé epištoly – představuje série výkladových kázání ke knize Římanům od jednoho z nejvýznamnějších kazatelů naší domovské Svobodné presbyterní církve v Severní Americe, dr. Alana Cairnse (1940-2020). Ten v kázání na 6. a 7. verš poukazuje na rozšířené, ale mylné chápání pojmů ukřižování starého člověka a umrtvení těla hřícha, přičemž vysvětluje, co jimi Pavel skutečně míní a co to znamená pro křesťanovo posvěcení. Kázání je velmi mocné, požehnané a hodné vší pozornosti každého pravého věřícího.
O kazateli
Dr. Alan Cairns se narodil v Belfastu v Severním Irsku. Vyrůstal ve zbožné rodině, kde jej odmala učili evangeliu. Jeho otec měl původně vazby na Plymouthské bratří – u nás Křesťanské sbory – ale protože jeho děti milovaly hudbu, poslal je do Armády spásy, kde měli významnou hudební kapelu. V té době byla Armáda spásy stále ještě organizací, která dávala hlavní důraz na evangelizaci. Dr. Cairns šel jako malé dítě se svými staršími bratry, aby v ní hrál na nějaký hudební nástroj, ale ukázalo se, že na rozdíl od nich neměl žádný hudební talent. Setkal se tam však s párem amerických misionářů, kteří se zaměřovali na práci s dětmi, a ti jej coby osmiletého vedli k volání na jméno Páně pro svou spásu.
Pán tuto prosbu vyslyšel, i když mladý Alan následně v průběhu let studií až do 18 let zápasil s ujištěním o své spáse. To už přitom několik let seděl po kazatelnou dr. Paisleyho, zakladatele Svobodné presbyterní církve v Ulsteru. Verš, kterým byl ujištěn, se nacházel v Janově evangeliu 6. kapitole: „Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven“ (Jan 6:37).
Dr. Cairns si v tu chvíli nebyl jist, zda potřebuje ve svém vztahu s Pánem „jen“ obnovit, nebo zda nikdy nebyl opravdově spasen, ale dobře věděl, že Spasitel nikdy nelže, a proto za Ním podle toho slova jednoduše šel s tím, aby mu dal to, co potřebuje, ať už obnovení či znovuzrození, a spolehl se, že Kristus tak učiní – což se také stalo. Od té doby jím již pochyby o spáse dále nezmítaly.
Brzy na to si jej Pán povolal do služby, když promluvil k jeho srdci na jedné modlitební chvíli. Dr. Cairns přitom kazatelem sám vůbec být nechtěl; možná si uměl představit sebe sama coby evangelistu, ale ne coby pastora. Jestli měl nějaké osobní ambice, pak stát se právníkem, což Pán neučinil. Ale mnohem později k tomu ve svém svědectví kazatel Cairns citoval Charlese Spurgeona, podle kterého,“když někoho Hospodin povolal za kazatele, neměl by se snižovat k tomu, aby se stal králem.“
Coby mladý muž se tedy Alan Cairns nějakou modlil modlil za Boží vůli, co z něj chce Pán mít, a Hospodin odpověděl. Na začátku oné klíčové modlitební chvíle mu z ničeho nic při zpěvu úvodní písně Pán silně položil na srdce myšlenku, že když kazatel Bert Cook něco řekne ohledně potřeby dalších kazatelů pro – tehdy v podstatě stále ještě začínající – práci Svobodné presbyterní církve v Ulsteru, pak si to musí vzít pro sebe. Kázání bylo z 90. Žalmu a nic v něm o potřebě kazatelů nezaznělo. Rev. Cook předložil výklad textu a zavřel Bibli, což u něj prakticky vždy znamenalo, že skončil a už nic dál neřekne – ale ne ten večer. Velmi výjimečně ještě dodal výzvu k prosbám za nové kazatele, protože potřeba byla veliká a Svobodná presbyterní církev v té době neměla ještě žádné mladé muže, kteří by studovali v semináři a připravovali se na službu. Mladého muže v lavici takové zvláštní Boží vedení na jednu stranu nadchlo, ale na druhou stranu vyděsilo, protože měl za to, že nikdy nedokáže kázat. Přesto však šel za kazatelem Cookem a vše mu vylíčil. Ten mu odvětil, že Pán mu zjevně ukázal svou vůli, a tedy mu nezbývá, než jít a poslechnout.
Dr. Cairnse však začaly opět trápit pochyby, co když si to jen vymyslel, co když se stal obětí nějakého vlastního nápadu spojeného s náhodou. A další dva týdny mu nebe bylo jako z bronzu, sotva se mohl modlit a číst si z Bible. Svěřil se s tím však jednomu ze starších sboru, který navštěvoval, a pak jej slyšel, jak o tom onen starší mluví s kazatelem Cookem, totiž že mladý Alan čeká, až k němu Pán ohledně toho promluví znovu – na což pastor odvětil, že to bude čekat věčně. Pán svou vůli zjevil a očekává její poslechnutí. To dr. Cairnsem otřáslo, ale již věděl, co má dělat. Šel před presbyterii, vydal své svědectví a začal se připravovat na službu.
Po dokončení studií působil nějakou dobu coby asistent dr. Paisleyho. Poté působil ve vesničkách Dunmurry, Cabra a poté v měste Ballymoney. V roce 1973 začal službu křesťanského rádiového vysílání Let the Bible Speak (Nechme mluvit Bibli). V roce 1980 přijal povolání do služby ve Spojených státech, ve městě Greenville v Jižní Karolíně. Tam pokračoval ve službě vysílání rádia a založil také náš seminář Geneva Reformed Seminary, kde studoval také náš pastor Rev. Miloš Šolc III. Napsal také řadu knih, mezi nimi oceňovaný Slovník teologických pojmů (Dictionary of Theological Terms). Na důchod se pak vrátil do Ballymoney, kde si před povoláním do Ameriky původně myslel, že zůstane napořád.
Vzdor původním obavám, že nedokáže kázat, tohoto muže Pán zvláštně obdaroval a zmocnil, jak v pravidelné každotýdenní službě svému sboru, tak ve službě slovem psaným i mluveným v rádiu. Jednalo se vskutku o mimořádného služebníka Božího 2. poloviny 20. století, jakkoliv méně známého. Ostatně, i takový Arthur Pink, který je dnes v evangelikálních kruzích poměrně dost populární, byl za svého života opomíjený, poněkud zapadlý kazatel.
Výjimečnost obdarování Dr. Cairnse podtrhuje skutečnost, kde sloužil. V českých zemích město Greenville nikomu nic neřekne, ale v zásadových, fundamentálních evangelikálních kruzích v Americe je dost významné, protože v ní sídlí známá Univerzita Boba Jonese, v jednom ohledu středisko amerického fundamentalismu (ostatně z ní vyšel i Billy Graham, než se vydal na cestu kompromisu). V Greenville se tedy koncentrovalo hodně zásadových učenců Písma, kteří zde vyučovali – a mnozí navštěvovali právě sbor Svobodné presbyterní církve, kde kázal tento dobrý muž. Jižní Karolína přitom leží v oblasti, které se říká Bible Belt (Biblický pás), v níž se historicky vyskytovalo i na americké poměry mimořádné množství věřících. V Greenville je tedy nějaký sbor na každém rohu. Že si jich tolik zvolilo sedět pod kazatelnou tohoto severoirského teologa, o něčem vypovídá. Kéž je jeho výklad veršů z Římanům 6:6-7 požehnáním i pro české čtenáře.
Starý člověk ukřižován a tělo hřícha umrtveno (PDF, 176 kB)
Přidej