Každý křesťan zná smutné líčení o bohatém mládenci, který měl na nějaké úrovni touhu získat spásu, ale když mu Pán Ježíš poukázal na náklady, které měl před svým vykročením sečíst, zarazil se a odešel smuten zpět. Nebyl připraven se pro Spasitele všeho vzdát, když měl mnoho statku. V tom kontextu náš Mistr poukázal, jak nesnadně bohatý vejde do království nebeského (Mt. 19:23). Většina movitých lidí reaguje na vážnou výzvu evangelia k zapření sama sebe a následování Krista jako onen mladý muž; ten představoval zcela typický příklad.

Výjimek z tohoto silného trendu mnoho nenalezneme, ale když už ano, bývají působivé. Kdo se vzdá pro Pána Ježíše velikého bohatství, obdrží veliké duchovní požehnání a Pán se v jeho životě mocně prokáže. Mojžíš „byv již dorostlý, odepřel slouti synem dcery Faraonovy, vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím, nežli časné a hříšné pohodlí míti, větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo; nebo prohlédal k odplatě“ (Žd. 11:24-26) – a patří k největším Božím mužům všech dob. Hrabětě Zinzendorfa, který na svém panství ochraňoval bratry z obnovené Jednoty, někdo nazval „bohatým mládencem, který řekl ANO“, a jeho jméno a svědectví známe dodnes.

Jedním z takových výjimečných mužů, který z Boží milosti zapřel sám sebe a vzdal se mnohého majetku pro Pána, byl kazatel a misionář Charles Thomas Studd (1860-1931), jehož Trojjediný Bůh poté učinil mimořádným služebníkem na své vinici a zahanbujícím příkladem víry a odevzdanosti pro všechny. Jak o něm napsal v životopise Norman P. Grupp, jeho zeť a rovněž kazatel evangelia, život C. T. Studda je věčným napomenutím a pokáráním bezstarostného, ležérního křesťanství, neboť prokázal, co to znamená následovat Krista bez ohlížení se zpět.

Spása v rodině

Charles Studd se narodil do rodiny bohatého plantážníka Edwarda Studda, coby třetí syn z jeho druhého manželství; celkem měl deset sourozenců. Otec prožil první větší část života v Indii, kde se zabýval produkcí barviva indiga, ale posléze se vrátil do Anglie, aby si zde svého bohatství s celou rodinou užil. V té době ještě nebyl spasen, pouze jako většina Angličanů té doby formálně přináležel k anglikánské církvi a chodil pravidelně do shromáždění, ale tím veškeré jeho náboženství končilo. Jeho život se točil okolo světských záležitostí a zábav, zejména záliby v lovu, koních a dostizích.

Coby zámožný muž si mohl pan Studd dovolit svým dětem poskytnout to nejlepší vzdělání. Své syny poslal na Eton, jednu z nejelitnějších internátních předuniverzitních škol v Anglii. Založili ji už v 15. století a za dobu své existence jí prošlo nejen na 20 britských premiérů, ale také třeba princové William a Harry ze současné královské rodiny. Synové Edwarda Studda tedy z lidského hlediska nemohli dostat lepší základ do budoucího života. Posléze studovali na Cambridge. Vedle studijního talentu dostali do vínku i sportovní nadání – hráli výborně kriket, a to tak, že za tři roky se postupně prostřídali coby kapitáni kriketového mužstva na své univerzitní koleji. Charles dokonce v roce 1882 reprezentoval Anglii v první prestižní sérii utkání s Austrálií, kterému se od té doby říká The Ashes. Z časného hlediska měli k úspěšnému životu nakročeno skvěle, jak otec také chtěl. Ale Pán Bůh směřoval život rodiny jinak, než si pan Studd původně maloval, ale mnohem lépe, protože ke své slávě a jejich věčnému prospěchu.

Tatínek ke spásnému poznání Pána Ježíše Krista došel pouhé dva roky před svou smrtí, a to na základě evangelizace Dwighta Moodyho. Pan Studd o něm již dříve četl mnoho kritických článků v novinách a říkal si, že by si ho někdy rád poslechl, protože když na něj tak útočí, asi na něm musí být něco dobrého. Ale jednalo se jen o vágní přání, nevynaložil sám žádné úsilí, aby přišel na jeho evangelizační setkání.

K tomu jej dovedl jeden starý přítel z Indie, jistý pan Vincent, který sám uvěřil na základě Moodyho kázání, na nějž se dostal, po lidsku vzato, naprostou náhodou – i když u Hospodina samozřejmě žádné náhody nejsou. Panu Vincentovi jednou těsně ujela loď, takže musel zůstat přes noc v Dublinu. Toulal se městem, nevěda, co s večerem, a uviděl na jednom divadle jména “D. L. Moody a Ira D. Sankey“. Říkal si, co to je asi za představení, a vešel dovnitř. Ta noc mu změnila život, protože se poprvé setkal s pravým evangeliem.

Když osobně poznal Pána Ježíše pro svou spásu, chtěl pan Vincent posloužit k víře i svému starému příteli. Jednou, když jej pan Studd pozval k sobě, řekl mu coby hostu, že večer půjdou kamkoliv bude chtít – a nedávno znovuzrozený muž chtěl jít na kázání Moodyho, který zrovna sloužil v Londýně. Přesto, že otec Studd dříve vyjádřil určitý zájem si kazatele poslechnout, nyní se mu moc nechtělo, neboť nebyla neděle, kterou jedinou si spojoval s věcmi víry. Raději by večer strávil svými zábavami, ale jednou dal slovo, a tak se podvolil. A Duch Boží si to velmi použil, skrze kázání jej obvinil – pan Studd dokonce vyjádřil, že Moody z kazatelny říkal všechno, co kdy učinil – a v krátké době se také obrátil.

Se spásou otce přišla do celé rodiny Studdových veliká změna. Tatínek zanechal dostihů, neodmyslitelně spojených se sázením, a věci Boží se dostaly na první místo. Mladý Charlie z toho moc nadšený nebyl, ale nemohl popřít, že se s tatínkem stalo něco zvláštního. Poprvé v životě viděl někoho, kdo žije vírou celý týden a kdo se těší ze shromáždění a kázání. Pro něj samotného představovala víra jen nedělní záležitost, něco, co se odloží spolu s nedělním oblečením, a Boží den samotný považoval za nudný a ubíjející. Proto se také z otcovy změny nijak neradoval, neboť mu byl neustálým svědomím. Z upřímné péče o synovo věčné blaho se jej pan Studd často večer před spaním ptával, jestli se obrátil. Proto mladý Charlie častokrát předstíral, že již spí, aby se zpytujícím otázkám vyhnul.

Pán se však nad ním a dvěma z jeho bratrů, ke kterým měl nejblíž, Kynastonem a Georgem, přesto podivuhodně smiloval. Jednoho v rodinném sídle hostili jednoho kazatele. Když se onen Boží muž mladíka zeptal, zda je křesťanem, odpověděl mu upřímně, že není tím, co by on nazval křesťanem, pravým Kristovcem. Věděl, že nemá to, co obdržel tatínek, znovuzrozené srdce, jakkoliv pravdivost doktrín Bible intelektuálně přijímal. Nepochyboval, že Pán Bůh je a že poslal svého Syna, aby umíral na kříži a vstal z mrtvých; ale víru měl mrtvou, bez skutků, bez nového života z Ducha Svatého.

Když se ho tedy kazatel zeptal, zda věří v to, co říká Jan 3:16, že Pán Ježíš zemřel, a že zemřel za jeho hříchy, mohl v jednom smyslu odpovědět „ano“, ale na dotaz, zda věří i v druhou polovinu verše o tom, že kdo věří, bude mít život věčný, odvětil, že vlastně nikoliv. Jeho host mu poukázal, jak je nekonzistentní věřit jen polovině verše, což C. T. musel uznat. Když se jej tedy starý muž zeptal, zda chce být konzistentní a přijmout Boží dar spásy, mladík se zamyslel. Uvědomil si, že když mu na jeho nekonzistenci bylo takto přímo poukázáno, nemohl by si sám sebe vážit, kdyby s tím něco neudělal. Pán se jej tímto dotknul, a proto odvětil, že ano. Klekl si na kolena, v modlitbě poděkoval Otci za milost projevenou v Jeho Synu a v duši mu pro nové narození zavládl pokoj a mír. A poté se nadto dozvěděl, že ve stejný den uvěřili v Pána Ježíše coby svého Spasitele i oba bratři, s nimiž hrával kriket! Pán Bůh na rodinu Studdových vskutku podivuhodně vylil svou milost.

Oddání se ke službě

I když došel spásy, nějakou dobu Charlie dál příliš duchovně nepokročil. Stále se s bratry intenzivně věnoval kriketu, i v době, kdy nastoupil na Cambridge. To by samo o sobě nebylo hříšné – ostatně sám i později vnímal, že jej sport naučil píli, sebezapření a vytrvalosti – ale jednalo se o problém, když jeho láska ke Spasiteli postupně vychladla a do srdce se vkradlo milování světa; C. T. ani druhým nesloužil ke spáse. Ve smutném stavu sklouznutí a chladnosti setrvával 6 let.

K probuzení mladému muži posloužilo, když jeho bratr George vážně ochořel a zdálo se, že se z nemoci nedostane. Když seděl u jeho postele, přemýšlel ve světle toho všeho, k čemu mu bude veškerá pozemská sláva, až se jednou bude nacházet ve stejné pozici. Ostatně i na George vyhlídka blízkého odchodu na věčnost zapůsobila, Boží věci se mu staly vším. Charlie pod jeho vlivem šel opět po delší době na kázání dr. Moodyho, kde se jej Pán dotknul a duchovně probral. Začal sloužit ke spáse ostatním, a když přivedl k Mistru svou první duši, nechtěl už pro tu radost činit nic jiného. Kriket v porovnání s tím pozbyl svého dřívějšího kouzla.

C. T. Studd si však nebyl jist, v jaké službě přesně si jej chce Pán použít. Nějakou dobu se modlil a hledal Boží vůli skrze čtení Slova Božího. Věděl jen, že se nemůže jen tak věnovat civilnímu zaměstnání, když tolik lidí ve světě hyne. Velmi silně ho v té době zasáhl traktát od jednoho ateisty, kde psal, že kdyby věřil v Pána Boha, pak by věnoval Božím věcem a záležitostem věčnosti celý svůj život a veškerou energii, protože by to byla jediná logická věc. (Patrně to uváděl v kontextu, že to většina – podle jména – křesťanů nečiní, tak jak tedy může Bůh existovat.) Charles si uvědomil svou dřívější nekonzistentnost a uložil si činit vůli Boží za každou cenu.

Při zkoumání Bible mu Duch Boží na prvním místě poukázal na jeho potřebu zmocnění Jím samotným. Mladý muž si uvědomil, že samotné zapálení a horlivost nepostačí: „Ale přijmete moc Ducha svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědkové“ (Sk. 1:8). Bez moci shůry tělo a krev nic nevypůsobí. Spolehl se na to dětskou tedy vírou, spojenou se sebevydáním se Jemu, a Pán jej podle svého slibu naplnil a vystrojil k dílu služby. První bylo věřit Hospodinu a vše ostatní vyplynulo z toho, od Něj samotného.

Pán jej brzy poté začal volat do misie v Číně. Na jednom setkání, kde do země Středu vysílali jiného misionáře, tento silně kladl důraz na potřebu dalších pracovníků na této vinici. C. T. tím byl zasažen, ale nechtěl, aby to vypadalo, že se rozhodl impulzivně, a tak setrvával v modlitbách, aby jej Hospodin vedl svým Slovem. A On tak činil. Když přemýšlel nad tím, že od cesty jej odrazuje snad jedině láska k matce, kterou nechtěl opustit, ihned mu Duch Boží připomněl verš: „Kdo miluje otce neb matku více nežli mne, neníť mne hoden“ (Mt. 10:37). Tím se mladík ve svém povolání utvrdil, bez ohledu na opozici v rodině – ne všichni totiž byli znovuzrozeni. Už otcovo obrácení pro ně představovalo šok, a tím spíše rozhodnutí mladého Charlieho odcestovat do cizí země, aby hlásal evangelium – podle mínění mnohých, aby se tam „zahrabal“. Lidé mu poukazovali, jaké příležitosti má coby slavný kriketista v Anglii, kde má otevřeny dveře do nejlepších kruhů, kde může vykonat mnoho dobrého. Pán mu však zvláštním způsobem položil na srdce dva verše, pro které se C. T. nedal pohnout ani slzami milované maminky: „Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé“ (Ž. 2:8) a „nepřátelé člověka domácí jeho“ (Mt. 10:36).

První kroky v misijní práci

C. T. Studd se poté spojil s Hudsonem Taylorem, který měl čínskou misi na starosti, a brzy se k němu přidalo dalších šest mladých mužů, kterým se začalo říkat „Cambridská sedmička“. Než vyrazili, zúčastnili se série setkání, kde vydávali svá svědectví a mluvili o svém poslání, což si Pán použil k probuzení mnohých, studentů i učitelů. V jednom smyslu tak Hospodin odpověděl na námitku Charlieho rodiny, že doma v Anglii má tolik příležitostí – tou největší bylo nakonec právě to, že se rozhodl odjet do Číny.

Ani samotná cesta nezůstala bez duchovní sklizně. Skrze službu Cambridgské sedmičky tam uvěřilo sedm jiných mužů, včetně kapitána, hrubého a tvrdého muže, na jehož obrácení by si nikdo nevsadil. Po přistání se sedm druhů rozloučilo, a vydali se každý jinam; C. T. do oblasti Pingyang. Po vzoru Hudsona Taylora se ve svém oblečení přizpůsobili místnímu obyvatelstvu. V těžké osamocené službě se z něj stal pravým mužem Slova a ničeho jiného, Eliášem, který se naučil kráčet s Pánem o samotě, bez vnějších podpor velkých konferencí a podobných věcí. Ale radost Hospodinova přitom byla jeho silou, takže litoval promarněných let, které věnoval kriketu a jiným časným věcem.

Mladý Charles se vzdal pro Pána Ježíše všeho, ale brzy se pro Něj měl vzdát ještě více. Podle poslední vůle svého otce měl v den svých pětadvacátých narozenin zdědit velkou sumu peněz. Už před svých odchodem o tom hovořil s Hudsonem Taylorem, že ty peníze dá všechny na práci Boží, protože silně vnímal slova Spasitele bohatému mládenci: „Chceš-li dokonalým býti, jdiž a prodej statek svůj, a rozdej chudým, a budeš míti poklad v nebi, a poď, následuj mne“ (Mt. 19:21).

Když nastal čas, nacházel se v Číně, ale Božím řízením na místě blízko britského konzulátu, kde mohl učinit potřebná právní jednání. Když se konzul dozvěděl, co hodlá C. T. učinit, odmítl podepsat dané dokumenty, protože si myslel, že se zbláznil. Prosil ho, ať si nechá dva týdny na rozmyšlenou. Mladý muž mu vyhověl, ale řekl mu, že to na věci nic nezmění, protože nikdo mu na ty peníze nedá lepší úrok, než Pán Bůh sám, který slíbil rozmnožit vše, co Mu odevzdáme, stokrát, tedy úrokem 10 000 %. C. T. Studd chtěl dokázat i prakticky, že tomu skutečně věří.

Ze svého jmění něco pod 30 tisíc tehdejších britských liber (což je ekvivalent dnešních asi 120 milionů Kč) jich dal 5.000 Moodyho biblickému institutu, 5.000 na službu známého provozovatele sirotčinců George Müllera, 5.000 Armádě spásy a zbytek na jiné misijní práce. Zejména podpora Armádě spásy přišla v Pánem připravený čas, protože těsně předtím, než peníze dorazily, se v ní intenzivně modlili za finanční podporu, kterou zrovna velmi potřebovali.

Závěr

Protože při rozeslání peněz Charles rozsah svého zděděného majetku jen odhadoval – něco se muselo teprve zpeněžit – tak rozdal raději o něco menší částku, aby měl jistotu, že se nezaváže k něčemu, co nemůže splnit. Na konci mu tak zbylo asi 3400 liber. Protože se měl brzy ženit, s misionářkou Priscillou Stewartovou, zamýšlel si zbytek ponechat, aby mohl zaopatřit svou novou rodinu. Když o tom s ní však hovořil, snoubenka mu odvětila: „Charlie, co řekl Pán Ježíš tomu bohatému mládenci? Aby prodal všechno. Až se vezmeme, začneme s Pánem od začátku.“ Proto Charlie poslal zbytek opět generálu Boothovi z Armády spásy, s tím, že nyní jde o peníze jeho nastávající ženy, které peníze nabídl.

Tím způsobem C. T. Studd investoval do Boží banky vše, co měl, s očekáváním zhodnocení, které ve světě člověku nenabídne ani ten nejlepší investiční fond. V dalším pokračování uvidíme, jaký životní úrok mu to vyneslo.