Google

Duchovní výklad Písně písní

Datum:Duben 20, 2013
Komentáře
Přidej

Píseň Šalamounova je jedna z biblických knih, se kterými si většina věřících neví příliš rady. Moc se z ní nekáže, moc se nevykládá, moc se jí křesťané nezabývají. Dostanou-li k ní v rámci četby Písma na pokračování, nezbývá jim, než číst a nechápat. Je nicméně zajímavé, že mnozí by zároveň odmítali duchovní výklad této knihy, který naši předci ve víře považovali za samozřejmý. V knize viděli obraz lásky Pána Ježíše Krista vůči své Církvi a Církve vůči svému Pánu. To by dnes mnozí zavrhli jako nemístné “zduchovňování”, jako vkládání výkladu do textu či jako výraz zapšklého asketicismu.

Tělesný výklad oproti tomu hraje prim. Kniha má být podle dnešních křesťanů oslavou tělesné lásky mezi mužem a ženou. Zajímalo by mě ovšem, kolik manželských párů si dnes spolu čte Píseň písní a něco z toho čerpá pro svůj manželský život. V takovém pojetí může kniha sloužit snad jen proto, abychom si na základě těch pár veršíků, které pochopíme, pohladili srdéčko a naladili se na romantickou notu. To mi připadá jako dost chudý užitek z inspirované knihy Písma. Tento tělesný výklad dnes tolik kvete proto, že v církvi je dnes tolik tělesných lidí.

Duchovní výklad je naopak typický pro naše předky ve víře. Spurgeon tuto knihu nazýval “svatyní svatých” a psal, že její hudba náleží k vyššímu duchovnímu životu a nemá žádný půvab pro neduchovní uši. Matthew Henry tuto knihu vystihuje jako algeorii, jejíž litera zabíjí ty, kteří v ní spočinou a nehledí dále, ale jejíž duch dává život. Také vyzýval křesťany, abychom při čtení nejen s Mojžíšem a Jozuem szuli obuv svou s noh svých; nebo místo, na kterémž stojíme, země svatá jest (Ex. 3:5), ale i zapomenuli, že vůbec máme těla. Tak vysoce smýšlel o této knize – a do jakých hloubek díky tomu dokázal tento vykladač Písma dohlédnout!

Považme na chvíli krátký komentář k 11. verši 3. kapitoly. “Vyjděte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.” Jeho krátký odstaveček je třeba nejspíše přečíst několikrát a důkladně nad ním přemýšlet. Matthew Henry píše: ‘Vztaženo na Krista, hovoří to (2.) o potupě vložené na něj jeho pronásledovateli. Někteří to aplikují na korunu z trní, jíž ho jeho matka, židovská církev, korunovala ve dni Jeho smrti, který byl dnem jeho zásnub s Jeho církví, kterou miloval, a vydal sebe samého za ni (Ef. 5:25); a je pozoruhodné, že když byl předveden, nesouc korunu z trní, Pilát řekl, a řekl to dcerám Sionským: Aj, člověk.’ Jaká hloubka v tak krátkém odstavečku!

Dříve křesťané verše z Písně písní používali, aplikovali, modlili se je a kázali na ně. V mnoha starých duchovních písních najdeme odkazy na Píseň. To dnes již křesťané absolutně nedovedou. Často jsme ve sboru zpívali: “Nezvadne však růže, růže Sáronská, nezklame můj Ježíš, nikdy mne nezanechá.” Neměl jsem však vůbec tušení, proč zpíváme to o té růži, z čeho to pochází a co to znamená. Podobně již dnes nikdo neví, co je lilium při dolinách, natož, aby to nějak aplikoval; nikdo již nepoužije ve vztahu ke Kristu krásný výrok: “Já jsem milého mého, a milý můj jest můj,” nikdo neřekne ve svých modlitbách, že Pán Ježíš je “znamenitější nežli deset tisíců jiných.” Tohle všechno bylo našimi předky ve víře dobře známé a často používané. My již nic takového neznáme, neumíme používat a ani tomu nerozumíme; přesto jsme však přesvědčeni, že jejich výklad Písně je principiálně chybný a až my jsme kápli na to, jak k ní máme správně přistupovat. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle je skutečně padlé na hlavu.

Veškeré Písmo je užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti, aby byl dokonalý člověk Boží, ke všelikému skutku dobrému hotový. (2. Tim. 3:16-17) Píseň písní není výjimkou. Jak mnoho nás to učí o vztahu Pána Ježíše a církve! Uznávám, že tato kniha není na výklad jednoduchá – většina křesťanů tedy bude potřebovat někoho, kdo by je v tom instruoval. Zkušenější a sečtělejší muži než jsem já se shodli, že ke komentáři Johna Gilla k Písni Šalomounově již není třeba téměř ničeho dodat (v angličtině je na internetu snadno k sehnání). Křesťané, čtěme tedy Píseň, rozumějme jí a čerpejme z její převeliké hloubky!

2 komentáře Přidej

  1. David says:

    Ano výklad MH je neskutečně hluboký. Důležitý článek! Hezky a vtipně napsaný…

  2. zdenek says:

    AMEN. Zdenek

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: