Google

John Flavel: Tajemství prozřetelnosti

Datum:Únor 19, 2018
Komentáře
Přidej

Ač Charles Spurgeon neměl žádné formální teologické vzdělání, nikdo rozumný a s ním seznámený jej nemůže obvinit z ignorace ohledně Božích věcí a doktrín Písma. Bylo to zejména proto, že byl pilným čtenářem za prvé Bible, a za druhé hutné duchovní literatury. Jeho zvykem bylo přečíst až 6 knížek za týden. Už jeho dědeček, rovněž známý kazatel, byl bohatě zásoben výtečnými knihami, které si Spurgeon oblíbil už od mládí. Nejprominentnější místo mezi neinspirovanými díly měly dozajista jeho milovaní puritáni. Později svým studentům řekl: „Rozhodně čtěte puritány, stojí za víc než všechny moderní věci dohromady.“

Díla puritánů jsou bezesporu velmi rozmanitá, a ať už bychom sáhli po jakékoliv jejich knize z jakékoliv oblasti, jistě bychom byli velmi obohaceni hutným vyučováním ve věcech Božích, jakému dnes (a nejen dnes) není rovno. Pokud bychom však měli vybrat jednu oblast, v níž puritánské biblické učení obzvláště vyniká nad moderními autory – jakkoliv by to bylo těžké, protože vynikají ve všem – patrně bychom zvolili oblast Boží Prozřetelnosti, kterou zejména arminiánské 20. století velmi upozadilo, takže dnešní křesťané o ní mají slabé, ba, nijaké povědomí.

Puritánských spisů o Boží Prozřetelnosti bychom nalezli mnoho, mezi ty velmi známé se však řadí Tajemství Prozřetelnosti (The Mystery of Providence) od Johna Flavela, který se ostatně řadil mezi pozdější puritány, takže měl sám na co navazovat a z čeho čerpat od svých předchůdců. Možná i proto toto dílo získalo větší proslulost než jiné.

Vycizelovaná puritánská terminologie

Přísloví 27:17 praví, že „železo železem se ostří; tak muž zostřuje tvář přítele svého.“ To hovoří o pozitivním vlivu, který na sebe zbožní lidé mají, když se společně zabývají Božími věcmi a vzájemně se tříbí. Tak se navzájem tříbili i puritáni (třebas i nadálku skrze své spisy), a proto si postupem času vytvořili ustálenou duchovní terminologii, která neobeznámenému čtenáři může připadat zvláštní nebo nejasná, případně mu může hlubší význam zcela uniknout.

Na prvním místě zmiňme rozlišování Prozřetelnosti s velkým P a prozřetelností (množné číslo) s malým p. To první hovoří obecně o Božím svrchovaném a dokonale moudrém a svatém zachovávání a vedení všeho stvoření a všech událostí, nebo chceme-li, Jeho řízení celého světa a dějin do nejmenších podrobností, až tak, že bez Otce nespadne na zem ani jeden vrabec. Prozřetelnosti s malým p jsou pak konkrétní skutky Boží Prozřetelnosti vůči nám.

Některé prozřetelnosti jsou opravdu mimořádné, jako například, když král Asverus nemohl spát, nechal si číst z kroniky, a zrovna mu předčítali o tom, jak mu Mardocheus zachránil život. To vše se přitom dělo zrovna v ten čas, kdy za králem přicházel Aman s žádostí o potvrzení rozsudku smrti nad Mardocheem. Touto mimořádnou prozřetelností s malým p byl Mardocheus nejen zachován při životě, ale ještě velice zvýšen. Ale i ty ostatní věci, které se nám dějí a připadají nám běžné, jsou milostivými prozřetelnostmi s malým p – když z Boží milosti máme dnes na stole chléb, když se můžeme probudit do nového rána nebo když bezpečně dojedeme autem na místo určení. To samé ovšem platí i o těch po lidsku řečeno negativních případech, když onemocníme, ztratíme práci apod. I to jsou jednotlivé prozřetelnosti, které spravuje Boží Prozřetelnost.

Dále puritáni podle Písma rozlišovali působení Boží vůči všem lidem obecně a vůči Jeho vyvolenému lidu. To první vystihovali pojmem obecná milost, milost společná všem, ve smyslu toho, že Otec „slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé, a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé“ (Mt. 5:45). Z obecné milosti ještě nevyplývá, že by její příjemci měli obecenství s Hospodinem a patřili Jemu, jen dokládá převelikou Boží dobrotu vůči svému stvoření, jakkoliv nehodnému. Pak je zde ovšem ještě zvláštní milost, udílená Božímu lidu, podle dobře libé a svrchované vůle Jeho, ve které v Kristu vyvolil zvláštní lid, za který se Spasitel obětoval, aby je vykoupil a učinil králi a kněžími Pánu Bohu jejich (Zj. 5:9-10). O ní hovoří list Římanům: „Milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, [totiž] těm, kteříž podle uložení [jeho] povoláni jsou“ (Řím. 8:28). Z té zvláštní milosti již vyplývá, že její příjemci jsou Hospodinovi a že budou spaseni, ne pro svou vlastní hodnost, ale pro zásluhy Kristovy, který je vykoupil. V ní je pak zahrnuto vše, i zemské zaopatření. Dodejme ještě, že pro nás lidi není vždy jednoduché rozlišit, zda ta či ona milost je obecná nebo zvláštní. Samozřejmě, u nevěřících, kteří vzdorují Pánu Bohu, to víme dobře, ale u navenek vyznávajících křesťanů, kteří však nenesou viditelné ovoce Ducha, je to otázka. I když však my někdy nevíme, Pán zná ty, kdo jsou Jeho, a ví, komu udílí milost obecnou a komu zvláštní, a to stačí.

Se zvláštní milostí souvisí i poslední teologický pojem, totiž smlouva milosti. Ta je opakem smlouvy skutků, kterou Pán Bůh učinil s Adamem v ráji před pádem. Na základě smlouvy skutků si Adam teoreticky mohl vysloužit věčný život svými skutky, kdyby zůstal poslušen přikázání Božího. Nicméně zhřešil, padl, a nyní již na základě smlouvy skutků, na základě své poslušnosti, nemůže být spasen žádný potomek Adamův, ani jeden. Proto Pán Bůh ustavil jinou smlouvu, smlouvu milosti, jejímž Prostředníkem je Kristus. Na smlouvě milosti mohou mít lidé podíl jen v Něm, coby Jeho údy, spojení s Ním Duchem Svatým, a jejich skutky k ní nic nemohou přidat. Její platnost a účinnost záleží jen na tom, co učinil Pán Ježíš. Jsme tedy spaseni ne skrze smlouvu skutků, ale smlouvu milosti. „Milostí spaseni jste skrze víru, a to ne sami z sebe: darť jest to Boží, ne z skutků, aby se někdo nechlubil“ (Ef. 2:8-9).

Prozřetelnost z kristocentrického pohledu

Biblické puritánské učení o smlouvě milosti je ryze kristocentrické, v jejím středu neleží člověk s jeho snahami a jeho rozhodnutím, ale Pán Ježíš sám se svým svatým dílem vykoupení, v němž za nás naplnil veškerou spravedlnost požadovanou Zákonem a zároveň zaplatil cenu za jeho porušení. Spasitel středem všeho, to je vyznání všeho pravého lidu Božího. Tento pohled má být pak tak či onak přítomný ve všem, v každém aspektu učení. A puritáni na to dobře pamatovali; i John Flavel to neopomněl ve svém pojednání o Prozřetelnosti zdůraznit.

V části zabývající se užitky rozjímání nad působením Boží Prozřetelnosti a jednotlivými prozřetelnostmi, které činí, mimo jiné poukazuje, jak takové zvažování a připomínání nutně vede k tomu, že Kristus je křesťanům dražší a vzácnější. Skrze něj si totiž více uvědomíme, kolik toho našemu Pánu dlužíme. Všechny milosti udělené Jeho ovečkám jsou zvláštními milostmi, a všechny tedy plynou skrze Něj a jsou udíleny pro Jeho zásluhy. Každý nový den, každé jídlo, veškerá Boží ochrana, každé povzbuzení ve víře, každé požehnání, které Boží Prozřetelnost udílí, udílí pro zásluhy a prostřednictví Pána Ježíše. Čím více je tedy vnímáme, tím více musíme být Jemu vděčni a mít Jej za svůj největší poklad, protože Dárce je důležitější než dary.

Takové připomenutí je dnes obzvláště důležité, protože vnímání důležitosti oběti Pána Ježíše pro vše, co nám Pán dává, se v dnešní církvi vytrácí. O Boží lásce se mluví v tak vágních termínech a člověk se dává do středu všeho natolik, že naprostá nezbytnost prostřednictví Kristova je v myslích dnešních zejména mladých křesťanů smutně často odsunuta stranou. Mají za to (ať už by si to přiznali nahlas či nikoliv), že jejich modlitby, chvály a služba na Božím díle jsou v Jeho očích hodnotné samy pro sebe, a zapomínají, že Otec je přijme jen v Kristu a jen pro Jeho oběť. Myslí si, že stačí být subjektivně upřímný, a ignorují varovaný příklad Židů, kteří se snažili Hospodinu sloužit s největší horlivostí a nepochybně i subjektivně upřímně, ale přesto jim to bylo k ničemu, protože tak nečinili skrze Krista (viz Řím. 10:1-3).

Proto bude pro nás všechny velmi užitečné se poučit vzácnými duchovními výklady zbožného Johna Flavela, který nejen vysvětluje dnes již pozapomenuté doktríny o Boží Prozřetelnosti, ale i v tomto kontextu neopomíná zdůrazňovat Pána Ježíše coby středobod všeho, coby Toho, kterýž jest přede vším a všecko Jím stojí. Kéž to sám Hospodin bohatě požehná ke slávě svého jména a k našemu dobrému. (Předmětný úryvek v originále zde.)

Zvažování Prozřetelnosti ve světle Kristovy oběti

Náležité zaznamenávání Prozřetelnosti bude činit Pána Ježíše Krista vašim duším vzácnějším a vzácnějším. Skrze Krista proudí milost a milosrdenství. Skrze Něho plynou proudy milosrdenství, jenž prýští od Pána Boha k nám, a skrze Něho se navracejí naše chvály k Pánu Bohu (1. Korintským 3:21-22). Všechno je naše toliko proto, že my jsme Jeho.

Nuže, v Prozřetelnosti je toho mnoho, co činí Pána Ježíše Krista svému lidu nadmíru vzácným, a je to to nejsladší a nejkrásnější na všech našich radostech.

Všechna ta milosrdenství, které nám Prozřetelnost dává, jsou získána Jeho vlastní krví; nejen duchovní a věčná, ale i všechna naše časná milosrdenství vydobyla Jeho krev. Když jsme pro hřích ztratili vše, Kristus nám všechna ta milosrdenství znovu navrátil skrze svou smrt. Hřích natolik zavřel lůno milosrdenství, že kdyby Kristus neučinil smíření svou smrtí, nikdy by nám nemohlo přinést jediné milosrdenství na celou věčnost. S Ním nám Pán Bůh však nezaslouženě dává vše (Římanům 8:32): nebe samo, a vše potřebné, aby nás do něho přivádělo, mezi což patří především opatrování a pomoc Boží Prozřetelnosti. Proto, ať už z ruky Prozřetelnosti obdržíme jakékoliv dobro, musíme to přičíst Kristově krvi; a když jej přijmeme, můžeme říci, že má cenu krve; je to milosrdenství plynoucí ze smrti Krista; Jeho to stálo draho, ačkoli mě přišlo zdarma; je sladké, ale draze nabyté.

Nuže, takové zvažování nanejvýš uchvacuje srdce. Umřel Kristus, aby tato milosrdenství mohla žít? Zaplatil svou neocenitelnou krví, aby získal ta utěšení, jímž se těším? O, jaká vše převyšující a nezměrná byla láska Kristova! Znáte rodiče, kteří si uložili všechny své peníze ke koupi pozemků pro své děti; ale slyšeli jste někdy o někom, kdo vynaložil celý poklad své krve, aby jim něco získal? Kdyby pro Krista nebyl Jeho život tak bolestný a smutný, ten náš by nebyl pro nás tak sladký a utěšený. Zbohatli jsme Jeho chudobou (2 Korintským 8:9). Ta sladká milosrdenství, která se každodenně rodí z Prozřetelnosti, jsou plody „práce duše Jeho“ (Izaiáš 53:11).

Všechna ta milosrdenství, která nám Prozřetelnost poskytuje, jsou posvěcena našim spojením s Kristem. Je to pro naše sjednocení s Jeho osobou, proč můžeme užívat posvěcených darů a požehnání Prozřetelnosti. Všechna ta milosrdenství jsou nám přidána nad to veliké milosrdenství, totiž Krista samého (Matouš 6:33). Jsou nám dány spolu s Ním (Římanům 8:32). To je to právo, na základě kterého je držíme (1 Korintským 3:21-23). Co jsme ztratili v Adamovi, je opět navráceno s tím, že nad to máme Krista. Bezprostředně po pádu se toto prokletí (Genesis 2:17) zmocnilo všeho nešťastného Adamova potomstva a všech jejich útěch, vnějších i vnitřních, a dosud na niž těžce leží. Vše, co Prozřetelnost dělá pro ty, jenž jsou bez Krista, je to, že živí tolik nešťastných odsouzených bídníků, dokud na nich nebude vykonán jejich rozsudek. Vůči mnohým z nich je vskutku bohatá a štědrá, naplňujíc je zemským utěšením; ale mezi jejich radostmi se nenajde ani jedna, která by byla posvěcena zvláštní milostí. Tyto dary Prozřetelnosti je jen oklamávají, poškozují a hubí pro jejich zkaženost a chybějící sjednocení s Kristem. „Štěstí bláznů zahubí je“ (Přísloví 1:32). Ale když je člověk jednou v Kristu, pak jsou všechny prozřetelnosti posvěcené a sladké. „Všecko zajisté čisté jest čistým“ (Titus 1:15). „Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých“ (Žalm 37:16). Nyní se Kristus stává hlavou nejen co se týče panování, ale i působení; a ve všem dbá na dobro svých údů (Efezským 1:22).

Veškerá naše utěšení a milosrdenství jsou nám udílena pod Jeho vedením a určením. Je pravda, že i andělé v království Prozřetelnosti mají své úkoly. Pohybují koly, to znamená, že jsou nástroji ve všech jejich otáčkách v tomto nižším světě; ale pořád dostávají své pokyny a příkazy od Krista, jak lze vidět v tom obdivuhodném plánu Prozřetelnosti (Ezechiel 1:25-26). Ó, jak tato meditace uchvacuje srdce! Jakkoliv je nám které stvoření užitečné, je to váš Pán Ježíš Kristus, který těm tvorům udílí rozkazy a příkazy, aby to učinili; a bez toho by pro vás nemohli učinit nic. Je to vaše Hlava v nebesích, která dbá na váš pokoj a utěšení na zemi; to vše je ovoce Jeho péče o vás. Tak je tomu i co se týče předcházení a omezování zlého; On je Ten, který drží na uzdě hněv ďáblů a lidí; On drží otěže ve svých rukou (Zjevení 2:10). Byla to péče Krista o jeho nuzné ovečky v Damašku, která zastavila toho zuřivého protivníka, jenž byl na cestě se záměrem je zahubit (Skutky 9).

Trvání všech vašich milosrdenství a utěšení, jak vnějších, tak vnitřních, je ovocem Jeho orodování v nebi za vás. Jako obětování Božího Beránka coby oběť za hřích nejprve otevřelo dveře milosrdenství, tak to, že coby zabitý Beránek všel před Pána Boha, stále udržuje dveře milosrdenství otevřené (Zjevení 5:6, Židům 9:24). Jeho orodováním se náš pokoj a utěšení prodlužují (Zachariáš 1:12-13). Každý hřích, který spácháme, by milosrdenstvím, která jsme obdrželi, učinil konec, nebylo-li by toho orodování, které On za nás takto předkládá. „Pakliť by kdo zhřešil, Přímluvci máme u Otce, Ježíše Krista spravedlivého. A Onť jest oběť slitování za hříchy naše“ (1 Jan 2:1-2). Toto činí konec všem obviněním a získává nová odpuštění nových hříchů; „protož i dokonale spasiti může“ (Židům 7:25), až do úplného konce. Nové hříchy neruší naše dřívější odpuštění ani nás nezbavují našich výsad, daných nám v Kristu.

Odpovědi na všechny vaše modlitby a volání k nebesům pro odejmutí vašeho trápení nebo zabezpečení vašich potřeb jsou vám všechny zaopatřeny a získány Pánem Ježíšem Kristem. On je Pánem vašich žádostí; a kdyby nebylo toho zřetele, který vůči Němu Pán Bůh má, nikdy by nehleděl na vaše nářky, ani by na ně neodpověděl dáním pokoje, jakkoli veliké by vaše soužení bylo (Zjevení 8:3-4). Je to Jeho jméno, pro které jsou naše modlitby vyslyšeny (Jan 15:16); neboť Otec Mu nemůže nic odepřít, a proto neodepře ani vaše modlitby. Ráčí vás Pán Bůh slyšet v den soužení? Přesvědčuje vás vaší vlastní zkušeností, že vaše modlitby u Něj mají moc a přináší vítězství? Tak vizte, jak mnoho dlužíte za tyto vysoké a slavné výsady svému drahému Pánu Ježíši Kristu!

Smlouva milosti, která zahrnuje všechny vaše utěšené radosti a kterou jsou tyto zajištěny, posvěceny a požehnány, je učiněna v Kristu, a v Něm je i utvrzena mezi Pánem Bohem a vámi. Všechna vaše milosrdenství jsou zahrnuta v této smlouvě, i chléb váš vezdejší (Žalm 111:5), stejně jako vaše ospravedlnění a jiná duchovní milosrdenství. Je to váš podíl na smlouvě milosti, co vám zajišťuje vše, co obsahuje; proto jsou nazývána „milosrdenství Davidova přepevná“ (Izaiáš 55:3).

Ba, to je to, co je posvěcuje a dává jim povahu zvláštních a mimořádných milosrdenství. Jedno takové milosrdenství stojí za tisíc obecných milostí. A jsouce posvěcenými a zvláštními milosrdenstvími, nutně musí být nesmírně sladká nad všechna ostatní milosrdenství. Proto se David tak radoval ze svého podílu na smlouvě milosti, ačkoli byl obtěžkán mnoha souženími (2 Samuelova 23:5). Ale teď to všechno stojí na Kristu. Ta nová smlouva je v Jeho krvi (1 Korintským 11:25), a ať už z této smlouvy žnete jakákoliv milosrdenství, musíte za něho děkovat Pánu Ježíši Kristu. Dejte to vše dohromady a pak suďte, jak taková zvažování učiní Pána Ježíše Krista vašim duším vzácnějším a vzácnějším!

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: