Google

Perly Matthewa Henryho: Genesis 36

Datum:29 března, 2014
Komentáře
Přidej

V prvním článku ze série Perly Matthewa Henryho, kterým byl představen obsáhlý a požehnaný komentář tohoto Božího muže, byl citován kazatel evangelia Charles Spurgeon, který o něm napsal, že Matthew Henry „…najde užitečné věci v každém oddíle, ze všech vyvozuje nanejvýš praktické a uvážlivé lekce.“ Pro ilustraci jsem se tedy rozhodl zde předložit jeho komentář ke 36. kapitole Genesis, která obsahuje rodokmen Ezaua, ze kterého vzešli Idumejší.

Rodokmeny patří obvykle mezi části Písma, které se přeskakují, nebo – narazí-li na ně křesťané v rámci čtení Bible třeba podle nějakých ročních plánů – se jen tak rychle přeletí očima. Vyvozovat z rodokmenů duchovní aplikace by dnes napadlo asi jen málokoho. Boží muži a písmáci minulosti však brali vážně, že „Všeliké [tzn. veškeré] Písmo od Boha [jest] vdechnuté, a užitečné k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž [náleží] k spravedlnosti“ (2. Tim 3:16), tedy i rodokmeny, a podle toho k nim přistupovali. I Matthew Henry se snažil z rodokmenů předkládat Božímu lidu praktické lekce. Je pravda, že komentář k rodokmenu nemůže být tak hutný a obsáhlý jako třeba komentář ke Kázání na hoře, ale nějakou aplikaci lze vyvodit i z něj. Čtěme tedy s užitkem tyto řádky a vnímejme, jak hlubokým porozuměním všeho Písma se Boží muži minulosti vyznačovali. Kéž nám Pán dá takové muže i dnes!

Úvod

V této kapitole máme výčet potomků Ezauových, kteří byli po něm nazváni Idumějští; toho Ezaua, který prodal prvorozenství a ztratil jeho požehnání a který nebyl Pánem Bohem milován tak jako Jákob. Je zde stručný záznam o jeho rodině po několik generací. 1. Protože byl syn Izákův, kvůli němuž je mu prokázána tato pocta. 2. Protože Idumejští byli sousedy Izraele a jejich rodokmeny slouží k tomu, aby osvětlily budoucí události, které se mezi nimi staly. 3. Má ukázat naplnění zaslíbení daného Abrahamovi, že bude „otcem mnohých národů„, a oné odpovědi, kterou dostala Rebeka, když se dotazovala Hospodina, „dva národové jsou v životě tvém,“ i požehnání Izákova, že „v tučnostech země bude bydlení” jeho. Máme zde, I. Ezauovy ženy, verše 1-5. II. Jeho odebrání se na horu Seir, verše 6-8. III. Jména jeho synů, verše 9-14. IV. Knížata, která z jeho synů vzešla, verše 15-19. V. Knížata Horejská, verše 20-30. VI. Krále a knížata Edomu, verše 31-43. Je zaznamenáno jen o málo více než jejich jména, neboť historie těch, kteří byli mimo církev (ač by třeba mohla být prospěšná v politických vědách) by byla v bohosloví jen k pramalému užitku. Je to církev, kde jsou k nalezení pamětihodné ukázky zvláštní milosti a zvláštní prozřetelnosti; tam je plot a ohrada, vše ostatní je obecné. Tato kapitola je zkrácena v 1. Par. 1:35 a dále.

Verše 1 až 8

Pozorujme zde, (1.) co se týče Ezaua samotného, verš 1, je nazván Edom (a znovu, verš 8), tím jménem, které je věčnou připomínkou pošetilého obchodu, který učinil, když prodal své prvorozenství za to červené, tu červenou krmi. Samotná zmínka o tomto jménu stačí k vyjádření důvodu, proč je jeho rodina odbyta tak krátkým záznamem. Povšimněme si – učiní-li kdo něco špatného, musí děkovat sám sobě, je-li mu to dlouho poté připomínáno ku hanbě. (2.) Pokud jde o jeho ženy a děti, které mu porodily v zemi Kanánské: měl tři manželky, ale ze všech neměl než pět synů; mnozí mají více jen z jedné ženy. Pán Bůh ve své prozřetelnosti často maří plány těch, kteří se se snaží zbudovat rodinu křivými způsoby; zde však přesto slib převážil a Ezauova rodina vzdělána byla. (3.) Co se týče jeho odebrání se na horu, jež byla zemí, kterou mu Pán Bůh dal za dědictví, když vyhradil Kanán pro sémě Jákobovo: Pán Bůh se k tomu dlouho poté přiznává; dal jsem Ezau horu Seir (Dt. 2:5, Joz. 24:4) a z toho důvodu nesmí být Idumejští ve svém vlastnictví rušeni. Ti, kteří nemají skrze slib právo ku Kanánu jako měl Jákob, mohou mít velmi dobrý nárok ku svým statkům skrze Prozřetelnost, jako jej měl Ezau k hoře Seir. Ezau se začal usazovat v Seir mezi příbuznými svých manželek předtím, než přišel Jákob z Pádan Syrské, kapitola 32:3. Je pravděpodobné, že jej tam poslal Izák (jako Abraham za svého života poslal syny svých ženin od Izáka k východu do země východní, kapitola 25:6), aby mohl mít Jákob připravenou jasnější cestu k vlastnictví země zaslíbené. Během Izákova života měl Ezau v Kanánu nejspíše ještě jistý zbývající vliv, ale po jeho smrti se zcela stáhl na horu Seir, vzal s sebou svůj podíl, který mu náležel z pozůstalosti svého otce a přenechal Kanán Jákobovi, a to nejen proto, že měl zaslíbení, ale i proto, že Ezau vnímal, že mají-li nadále prospívat, brzy by se oběma začalo nedostávat prostoru. Tak bydlil Ezau na hoře Seir, verš 8. Povšimněme si – přes všechen možný odpor se Boží Slovo naplní, a dokonce i ti, kteří se mu protivili, to dříve či později sami uzří, v nutnosti mu ustoupit a podvolit se mu. Ezau usiloval o Kánán, ale nyní krotce ustupuje na horu Seir; neboť, co se týče předem uložených časů a hranic našeho přebývání, Boží rady jistě obstojí.

Verše 9 až 19

Pozorujme zde, (1.) že jsou zaznamenány pouze jména Ezauových synů a vnuků Ezau, a jen jejich jména, nikoli jejich dějiny; neboť je to církev, o které Mojžíš dochovává záznamy, ne skutky těch, kteří jsou vně. Dobrého svědectví došli ti předkové, kteří žili pouhou vírou. Je to Sion, který plodí proslulé muže proslulosti, ne Seir, Ž. 87:5. Aniž jde jejich rodokmen dál než do třetího a čtvrtého pokolení; už jen samotné jména těch, kteří přišli potom, jsou pohřbena v zapomnění. Je to jen rodokmen Izraelitských, kteří měli být dědici Kanánu a z nichž mělo přijít zaslíbené sémě, rodkomen svatého semene, jenž měl být vypsán obšírněji, nakolik pro to byl důvod, a to všech pokolení, dokud jim nebyl rozdělen Kanán, a královské linie, dokud nepřišel Kristus. (2.) Že tito synové a vnuci Ezau jsou nazváni knížaty, verše 15-19. Pravděpodobně to byli vojenští velitelé, knížata nebo kapitáni, kteří pod sebou měli vojáky; neboť Ezau a jeho rodina byli živi v meči, kapitola 27:40. Povšimněme si – čestné tituly se dříve objevily mimo církev než v ní. Synové Ezauovi byli knížaty, když byli synové Jákobovi stále obyčejnými pastýři, kapitola 47:3. To není důvod, proč by takové tituly neměly být mezi křesťany používány, ale je to důvod, aby kvůli nim lidé sebe nebo jiné nepřeceňovali. Je zde pocta, která pochází od Pána Boha, a jméno v Jeho domě, který je nekonečně cennější. Idumejští mohou být knížata mezi lidmi, ale praví Izraelitští jsou učiněni našemu Bohu králi a kněžími. (3.) Můžeme předpokládat, že tato knížata měla četné čeledi dětí služebníků, které byly jejich knížatstvími. Bůh zaslíbil, že rozmnoží a zbohatí Jákoba; Ezau se nicméně rozplodil a zbohatl jako první. Povšimněme si – pro lidi toho světa to není nic nového, mít plno dětí a mít svá břicha naplněna skrytými poklady, Ž. 17:14. Boží zaslíbení daná Jákobovi začala působit později, ale jejich účinek byl trvalejší a svého plného naplnění došel v duchovním Izraeli.

Verše 20 až 30

Doprostřed tohoto rodokmenu Idumejských je zde vložen rodokmen Horejských, těch Kananejských – nebo Hetejských (srovnej s kapitolou 26:34.) – kteří byli na hoře Seir domorodci. Je o nich učiněna zmínka v kapitole 14:6, a o jejich podílu na hoře Seir před tím, než se ji zmocnili Idumejští, v Dt 2:12 a 22. To sem vstupuje, nejen aby to osvětlilo onu historii, ale aby bylo stálým mementem vůči Idumejským, že se s nimi navzájem ženili a vdávaly, skrze což se nejspíše naučili jejich cestám a zkazili se. Ezau že prodal své prvorozenství, ztratil jeho požehnání a vstoupil do spolku s Hetejskými; jeho potomstvo a synové Seir jsou zde tedy počteni dohromady. Povšimněme si – ti, kteří zrádně opouštějí církev Boží, jsou právem počteni s těmi, kteří v ní nikdy nebyli; odpadlí Idumejští stojí na stejném místě s proklatými Horejskými. Zvláštní pozornost je věnována nějakému Anovi, který pásl osly Sebeona otce svého (verš 24), a přesto je nazýván kníže Ana, verš 29. Povšimněme si – ti, kteří doufají ve zvýšení, by měli začínat nízko. Čestný původ by neměl lidi zdržovat od poctivé práce, aniž by měla podřadná práce bránit u kohokoliv ve zvýšení. Tento Ana byl ve svém podnikání nejen pilný, ale také důmyslný a úspěšný, neboť nalezl mezky, nebo (jak někteří čtou hebrejský text) vody, horké prameny na poušti. Ti, kteří jsou ve svém podnikání přičinliví, dojdou někdy většího zisku, než předpokládali.

Verše 31 až 43

Postupně, zdá se, Idumejští Horejské vystrnadili, získali plné držení země a ustanovili vlastní vládu. (1.) Vládli jim králové, kteří řídí celou zemi, a zdá se, že trůnu docházeli skrze zvolení a ne dědičným následnictvím, jak si všímá biskup Patrick. [Rev. Simon Patrick (1626-1707) byl anglikánský biskup v Chichesteru a Ely, teolog a významný komentátor – pozn. překl.] Tito králové vládli Idumejským dříve, než vládl jakýkoli král nad syny Izraelskými, to jest před Mojžíšem, který byl králem v Ješurunovi, Deut. 33:5. Pán Bůh v nedávné době Jákobovi zaslíbil, že i králové z beder jeho vyjdou (kapitola 35:11), leč Ezauova krev stala královskou dávno předtím než ta Jákobova. Vizme – co se týče týče vnějšího blahobytu a poct jsou děti smlouvy často zanechány pozadu, a ti, kteří jsou mimo smlouvu, je předstíhají. Plésání bezbožných může být rychlé, ale je krátké, brzy zraje a brzy hnije; ale plody zalíbení, byť se zpozdí, jsou jisté a trvalé, a směle mluviti budou až do konce a nesklamajíť. Můžeme předpokládat, že to byla pro Boží Izrael velká zkouška víry, když se dozvěděl o okázalosti a moci králů Idumejských, zatímco on otročil v Egyptě; ti však, kteří vyhlížejí velikých věcí od Hospodina, musí být ochotni na ně čekat. Boží čas je ten nejlepší čas. (2.) Později jim vládla knížata, opět zde jmenovaná, která, domnívám se, všechna vládla současně na různých místech země. Buď si tuto formu vlády zřídili v přizpůsobení se Horejským, kteří ji užívali (verš 29), nebo je k tomu Boží prozřetelnost snížila, jak se někteří domýšlejí, aby je káznila pro jejich bezcitnost vůči Izraeli, když jim odmítli povolit průchod jejich zemí, Num. 20:18. Povšimněme si – je-li moc zneužita, je u Pána Boha spravedlivé, aby ji oslabil skrze odchýlení do rozličných koryt. Pro přestoupení země mnoho knížat jejích. Hřích přivedl Idumejské od králů ke knížatům, od korun ke korunkám. Čteme o knížatech Idumejských (Ex. 15:15), i když – dlouho poté – opět o jejich králích. (3.) Hora Seir se nazývá zemí jejich dědictví, verš 43. Zatímco Izraelitští bydlili v domě otroctví a Kanán byl jen zemí zaslíbení, Idumejští bydlili ve svých příbytcích a Seir byl v jejich vlastnictví. Povšimněme si – děti tohoto světa mají své všechno ve svých rukou a nic v naději (Lk. 16:25), zatímco děti Boží mají své vše v naději a téměř nic v rukou. Povážíme-li však všechny věci, je lépe mít přislíbený Kanán, než v držení horu Seir.

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: