Google

Perly J. C. Rylea: Matouš 1,1-17

Datum:Prosinec 15, 2014
Komentáře
Přidej

I když je veškeré Písmo, jelikož pochází od stejného Ducha – ve všech svých částech stejně inspirované a neomylné, a užitečné k učení, k trestání, k napravování a správě, neznamená to nicméně, že by všechny části byly stejně význačné a zásobovaly duši nebeskou mannou ve stejném měřítku. Z úvodních kapitol 1. Paralipomenon jistě nenačerpáme tolik jako třeba z listu Efezským. Žádná část Bible není zbytečná, ale některé jsou přeci jen aspoň v jistém smyslu bohatší nebo výjimečnější než jiné. Evangelia, která nám předkládají osobu, dílo a učení našeho Spasitele jistě patří v Písmu k tomu nejznamenitějšímu. Na to pamatoval i Boží muž John Charles Ryle, když sepisoval svůj komentář k nim, Expository Thoughts on the Gospels (což znamená něco jako vysvětlující nebo výkladové myšlenky k evangeliím).

J. C. Ryle (1816-1900) byl kazatelem – posledních 20 let života biskupem – v anglikánské církvi. Byl to zbožný muž pevného evangelického přesvědčení, který celý život usiloval o službu svému Pánu ve zvěstování tajemství evangelia. Byl pevně oddán Bibli jako vdechnutému, neomylného Božímu Slovu a biblickým doktrínám reformace. Zápasil proto za Boží pravdu a stavěl se proti všemu uchýlení se, ať už ze strany liberalismu nebo hnutí „High Church“, které usilovalo v jeho církvi o obnovení a rozšíření ve své podstatě římskokatolických doktrín a praxe, proti čemuž se zbožný biskup otevřeně stavěl. Charles Spurgeon ho nazval evangelikálním šampionem a jedním z nejstatečnějších a nejlepších mužů (nejen) v anglikánské církvi.

Ač byl J. C. Ryle plodným autorem duchovních spisů, série Expository Thoughts on the Gospels patří mezi jeho nejznámější knihy. Tento komentář, psaný původně pro obyčejné věřící v jeho farnosti, se vyznačuje oddaností pravdě Bible, praktickou moudrostí, prostými, ale přesto hlubokými myšlenkami a jednoduchým, čtivým stylem. V této době, kdy si svět připomíná narození Pána Ježíše, tak předkládáme komentář J. C. Rylea ze samotného úvodu Matoušova evangelia na oddíl zaobírající se rodokmenem Mesiáše, tedy pasáž, na kterou se lidé obecně málo zaměřují. Čtěme tedy a čerpejme z duchovních myšlenek tohoto Božího muže.

Úvod Nového zákona

Těmito verši začíná Nový zákon. Čtěme je vždy s jim vážnými a velebnými pocity. Kniha před námi neobsahuje slovo lidské, ale Boží. Každý verš v ní byl napsán skrze vdechnutí, inspiraci Ducha Svatého.

Denně Pánu Bohu děkujme, že nám dal Písma. Nejchudší Angličan, který rozumí své Bibli, ví o náboženství víc, než nejmoudřejší filozofové Řecka a Říma.

Pamatujme na svou hlubokou zodpovědnost. V poslední den budeme všichni souzeni podle světla, které nám bylo dáno. Komu bylo mnoho dáno, mnoho od něj bude žádáno.

Čtěme své Bible uctivě a pilně, s upřímným odhodláním věřit a činit vše, co v nich nalezneme. Není lehkovážnou věcí, jak budeme používat tuto knihu. Na duchu, v kterém se užívá, závisí věčný život nebo věčná smrt.

Především všichni pokorně prosme, aby nás učil Duch Svatý. Jen On sám může aplikovat pravdu v našich srdcích a způsobit, že budeme brát užitek z toho, co čteme.

Nový zákon začíná životem, smrtí a vzkříšením našeho Pána Ježíše Krista. Žádná část Bible není tak důležitá, jako tato, a žádná část není tak plná. Čtyři různá evangelia nám vypráví příběh Kristových skutků a umírání. Čtyřikrát pročítáme drahocenný záznam jeho činů a slov. Jak vděčni bychom za to měli být! Znát Krista je život věčný. Věřit v Krista je mít pokoj s Pánem Bohem. Následovat Krista je být opravdovým křesťanem. Být s Kristem bude samo nebe. Nikdy nemůžeme o Pánu Ježíši Kristu slyšet příliš mnoho.

Matoušovo evangelium začíná dlouhým seznamem jmen. Šestnáct veršů se zaobírá sledováním rodokmenu od Abrahama až po Davida, a od Davida po rodinu, v níž se Pán Ježíš narodil. Ať si nikdo nemyslí, že jsou tyto verše k ničemu. Ve stvoření není nic zbytečné. I nejmenší mech a nejmenší hmyz slouží k nějakému dobrému účelu. Ani v Bibli není nic zbytečné.. Každé slovo je inspirované, vdechnuté. I kapitoly a verše, které se na první pohled zdají neužitečné, jsou dány k nějakému dobrému účelu. Podívejte se opět na těchto šestnáct veršů a uvidíte v nich užitečné a poučné lekce.

Z tohoto seznamu jmen se poučme, že Pán Bůh vždy drží své slovo. Zaslíbil, že v Abrahamově semeni měly být požehnány všechny národy země. Zaslíbil, že vzbudí Spasitele z rodu Davidova (Gn. 12:3, Iz. 11:1). Těchto šestnáct veršů dokazuje, že Pán Ježíš byl synem Davidovým a synem Abrahamovým, a že se tedy Boží zaslíbení vyplnilo. Nemyslící a bezbožní lidé na tuto lekci měli pamatovat, a bát se. Ať už mohou myslet cokoliv, Pán Bůh své slovo naplní. Nebudou-li činit pokání, jistě zahynou. I praví křesťané by měli na tuto lekci pamatovat, a vzít si z ní útěchu. Jejich Otec v nebesích dostojí všem svým závazkům. On řekl, že bude ostříhat všechny, kteří věří v Krista. Řekl-li to, zajisté to učiní. “[On] není člověk, aby klamal.” “Onť zůstává věrný; zapříti sám sebe nemůže.” (Nu. 23:19, 2 Tim. 2:13)

Dále se z tohoto seznamu jmen učme o hříšnosti a zkaženosti lidské přirozenosti. Vizme, kolik jen zbožných rodičů v tomto seznamu mělo zlé a bezbožné syny. Jména Roboáma a Jorama, Amona a Jekoniáše by nás měla učit pokořující lekci. Všichni měli zbožné otce, ale všichni byli bezbožníci. Milost se v rodinách nedědí. Je potřebí něčeho více než jen dobrých příkladů a rad, abychom se stali dětmi Božími. Ti, kteří se znovuzrodili, nejsou zplozeni z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha, (Jan 1:13). Modlící se rodiče by měli prosit ve dne v noci, aby jejich děti mohly být zrozeny z Ducha.

Nakonec se z tohoto seznamu jmen učme, jak velká je milost a soucit našeho Pána Ježíše Krista. Přemýšlejme, jak poškvrněná a nečistá naše přirozenost je; a následně rozjímejme, jaké milosrdenství bylo v Něm, když se narodil z ženy a “byl podobný lidem učiněn.” Některá jména, která v tomto seznamu čteme, nám připomínají ostudné a smutné události. Některá jména patří lidem, kteří nejsou nikde jinde v Bibli zmíněni. Ale na konci všeho je jméno Pána Ježíše Krista. I když je věčným Bohem, ponížil se, aby se stal člověkem, s cílem zajistit hříšníkům spásu. “Jsa bohatý, pro nás učiněn jest chudý.”

Tento seznam bychom vždy měli číst s vděčností v srdci. Vidíme v něm, že žádný účastník lidské přirozenosti nemůže být mimo dosah Kristova soucitu a slitování. Naše hříchy mohou být stejně černé a veliké jako u těch, které Matouš jmenuje. Ale nemohou nám uzavřít vstup do nebe, budeme-li činit pokání a věřit evangeliu. Pokud se Pán Ježíš nestyděl narodil se z ženy, jejíž rodokmen obsahoval taková jména jako ta, které jsme nyní četli, nemáme se domnívat, že se bude stydět nazývat nás bratřími a dát nám věčný život.

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: