Google

C. H. Spurgeon: Papežství, duchovní temnota

Datum:Únor 24, 2017
Komentáře
Přidej

Pán Ježíš prohlásil běda nad farizeji, kteří vzdělávali, budovali hroby prorokům a ozdobovali hroby spravedlivých coby vyjádření jejich úcty a vážnosti vůči těm velikým mužům Božím, protože svým postojem vůči Němu dokazovali, že ve skutečnosti byli stejní jako ti, kteří ty proroky minulosti pronásledovali a odporovali jim. Farizeové nevěděli, za čím jim obdivovaní proroci skutečně stáli a co hlásali. Prorokovali o přicházejícím Mesiáši, kázali proti hříchu Izraele a volali ku pokání. To jejich posluchači neslyšeli rádi, protože je to odhalovalo – člověk žijící v hříchu nechce slyšet pravdu. A farizeové na tom byli přes svou úctu vůči prorokům stejní jako ti, jenž je odmítali, neboť když přišel Kristus, kterého prorokovali, a kázal v úplně stejném duchu o jejich hříchu a nezbytnosti pokání, nenáviděli Jej.

Jedním z důvodů, proč Duch Svatý nechal evangelisty Spasitelovy běda pro vzdělávání hrobů prorokům, je, že to nebyl jen problém farizejů 1. století. Prázdná úcta vůči kazatelům minulosti kvetla v každé době, dnešek nevyjímaje. Mnoho lidí se odkazuje na významné postavy v historii církve, aniž by si byli vědomi, za čím vlastně stáli, a co hlásali – a kdyby žili v jejich době, měli by s nimi veliký problém. To lze snadno potvrdit tím, že mají problém se svými současníky, kteří hlásají to samé, co významní kazatelé minulosti.

Dobrým příkladem je i Kníže kazatelů Charles Spurgeon. Toho dnes většina evangelikálů uznává, a nezřídka i cituje některé jeho výroky – což není nic překvapivého, neboť to byl vskutku muž dobrý, plný Ducha Svatého a víry. Mnoho by však bylo překvapeno, kdyby zjistilo, jak silné postoje zastával ohledně neomylnosti Písma, oddělení nebo římského katolicismu. A jelikož jsou podle mnohých silné antikatolické postoje (namířené primárně proti systému, nikoliv proti ubohým duším, které jsou v něm zotročeny) extrémní, je zjevné, že kdyby žili v době Spurgeona, měli by vůči němu velké výhrady, protože on vskutku stál proti papeženectví coby proti církvi Antikristově.

Dokladem toho je mimo jiné i jeho pojednání s názvem Papežství, duchovní temnota, o tom, jak římská církev vždy činila vše proto, aby své lidi odrazovala od čtení Bible, protože Bible stojí pro ní a jejím bludům. Je zajímavé, že tento text Spurgeon napsal již jako patnáctiletý mládenec. To, že již v té době věděl dost na to, aby prohlédl papeženství a uvedl mnoho faktů o jejím odepírání Božího Slova laikům, lze přičíst nejspíše dobrému vlivu jeho dědečka Jamese A. Spurgeona, zbožného baptistického kazatele, na kterého jeho vnuk vždy vzpomínal s láskou a vážností. Dědeček Spurgeon rovněž vlastnil rozsáhlou knihovnu plnou vzácných duchovních děl, zejména od puritánů, které si mladý Charles, jen co se naučil číst, zamiloval. Vidíme, jak dobré je vést děti odmala k Božím věcem, jak přikazuje Písmo – Charles Spurgeon byl díky tomu odmala ochráněn před svody a nenechal se obelstít jako mnozí jiní. I to byla Boží milost v jeho životě.

Je nutno předestřít, že Spurgeonův postoj vůči římskému katolicismu se ani později nezměnil, stále stál zásadově proti němu coby antikristovskému systému, a nepovažoval to za malou věc. Váží-li si kdo tohoto Božího muže, ale zároveň by se ovšem snažil papežství nějak hájit a vadí mu jeho radikální odmítání ze strany protestantů, měl by tyto své postoje důkladně zvážit, neboť je nelze konzistentně zastávat obojí, ne, nechce-li upadnout do stejné

A argumentoval-li by kdo, že od dob knížete kazatelů se římskokatolická církev změnila, pak vězme, že je to naděje mylná. Druhý Vatikánský koncil nezměnil žádnou zásadní doktrínu papeženství. Naopak, co se týče oficiálních dogmat, dnešní Řím je na tom ještě hůř než v době, kdy patnáctiletý Spurgeon psal svůj text, tedy okolo roku 1850. Až v roce 1870 byla oficiálně vyhlášena papežská neomylnost a v roce 1950 učení o nanebevzetí panny Marie. Jistě, římská církev tyto smyšlenky zastávala i dávno předtím, ale do té doby nebyly oficálními dogmaty. Ovšem pořád to ukazuje, že co se týče doktríny, nelze říci, že by se papeženství posouvalo blíže k pravdě. Nemiňme rovněž, že na námitku, že se papeženství již změnilo, ve svém pojednání ostatně odpovídá i Spurgeon sám. Jak napsal jiný významný Boží muž 19. století, J. C. Ryle: „A nezapomeňte, že Řím se nikdy nemění. Chlubí se a pyšní tím, že je neomylný a vždy stejný.“ Pamatujme na to při čtení Spurgeonovy statě.

Papežství, duchovní temnota (PDF, 101 kB)

Text v originále (PDF, 101 kB)

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.