Google

Joseph Alleine: Znaky neobrácených

Datum:Říjen 20, 2019
Komentáře
Přidej

Co se týče spásy, dávají Pán Ježíš a Slovo Boží veliké výstrahy: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůž viděti království Božího“ (Jan 3:3). „Nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete“ (Lk. 13:3). Nehovoří o tom však jen obecně, ale též varují, že ne všichni, kteří se domnívají, že jsou pravými znovuzrozenými věřícími, jimi skutečně jsou. Kristus řekl, že Mu mnozí jednou řeknou: „Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu [zdaliž] jsme divů mnohých nečinili?“ (Mt. 7:22) Uslyší však, že je Spasitel nikdy neznal.

Příklady falešného pokání máme v Písmu samotném. Achab se na slovo Eliášovo pokořil: “I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce” (1. Kr. 21:27). Přesto poté prokázal, jak na tom ve skutečnosti duchovně byl, když před dobrým králem Jozafatem prohlásil o Božím proroku Micheáši synu Jemlovu, že jej nnávidí, proto že mu dobrého neprorokuje, než zlé. I v první církvi byl (a to na vyznání víry!) pokřtěn Šimon černokněžník a až později se ukázalo, že je stále v žluči hořkosti a v svazku nepravosti, tedy v neznovuzrozeném stavu. Příkladů a potvrzení, že existují i falešná, nepravá obrácení, a že ne všichni, kteří učinili nějaké vyznání víry v Krista budou spaseni, máme tedy více než dost.

Pán Ježíš sám důrazně varoval ve svém podobenství, že na příchod ženicha se připravovalo 10 panen; všechny si myslely, že jsou spasené, ale vešla jich jen polovina. Není nám zde předkládán rozdíl mezi  aktivními a matrikovými křesťany. Všechny panny byly ochotny ženicha trpělivě očekávat pozdě do noci,  Všechny si připravily nádoby i olej. Všechny trávily čekání ve společném okruhu, můžeme říci, uvnitř církve. A i pět pošetilých prohlašovalo ženicha svým Pánem: “Pane, pane, otevři nám” (Mt. 25:11 – povšimněme si podobnosti s Mt. 7:22). Charles Spurgeon k tomu řekl, že doufá, že tím snad Pán nechtěl doslova říci, že polovina vyznávajících, aktivních, podle vnějšího pohledu znovuzrozených křesťanů, není ve skutečnosti spasená, ale že se bojí, že to nebude daleko pravdy.

Musíme se smutkem konstatovat, že důrazy dnešních kazatelů vskutku nejsou jako důrazy našeho Pastýře a Jeho věrných služebbníků milosti. Více než o obrácení, znovuzrození a pokání lze slyšet o ‘rozhodnutí pro Krista’. Upozornění o možnosti falešného obrácení je ještě méně, a pokud se objeví, bývají velmi obecné. Kazatelů, kteří by před tímto věrně Boží lid varovali a zároveň předkládali jasné a konkrétní rozlišovací znaky vskutku znovuzrozených věřících a oklamaných pokrytců, je jako onoho příslovečného šafránu. Jak jsme již uvedli, nebylo tomu tak však vždy; Boží muži minulosti si tohoto nebezpečí byli velmi vědomi a usilovali, aby pokud možno nebyl nikdo, aniž by mu tyto výstrahy předložili ku vystřízlivění a pokání.

Takovým mužem byl i puritán Joseph Alleine (1633 – 1668), který o pravém obrácení napsal celou knihu, nazvanou An Alarm to the Unconverted (Poplach neobráceným). Zde předkládáme jednu z jejích kapitol, The Marks of the Unconverted (Znaky neobrácených). Čtěme tedy se sebezkoumáním tyto dnes ojedinělé řádky. Kéž sám Duch Svatý pracuje v srdcích každého čtenáře, aby mohl dojít pravého ujištění, pravé jistoty a pokoje v Kristu, založené na pevných základech a ne na pouhých lidských předpokladech, což bylo také největším přáním zbožného Josepha Alleineho.

 

Vážné varování

Budeme-li hovořit jen velmi obecně, lze očekávat jen malé ovoce; je to boj tělo na tělo, co má účinek. David nebyl probuzen tím, když se prorok vznášel ve vzdálených náznacích. Nátan byl nucen se s ním srazit a jasně mu říci: “Ty jsi ten muž!” (2 Sam. 12:7) Málokdo by slovy popíral nutnost znovuzrození, ale mnozí mají sebeklamnou jistotu, že toto dílo není třeba udělat teď. A jelikož o sobě vědí, že jsou oproštěni od toho hrubého pokrytectví, které na sebe náboženství bere pouze jako zástěrku, kterou by oklamali ostatní a zaryli bezbožné záměry, jsou si jisti svou upřímnosti a nemají podezření na ono skrytější pokrytectví, ve kterém spočívá největší nebezpečí a kterým člověk klame svou vlastní duši. Ale lstivé srdce lidské je tak nedostižně šálivé – a sebeklam je tak panující a tak zhoubnou nemocí – že nevím, co je větší, zda obtížnost nebo nezbytnost onoho úkolu otevření očí, ke kterému se nyní chystám. Běda neobráceným; musí být vyvedeni z omylu, nebo je s nimi konec! Ale jak se toho má dosáhnout?

“Pomoz, ó, Ty vše prohlédající Světlo; nechť Tvé rozsuzující oko odkryje zkažený základ toho, jenž klame sám sebe. Veď mě, ó, Panovníku Hospodine, jakož jsi vedl proroka do pokojíků malovaných, abych kopal medle tu stěnu srdcí hříšníků a odhalil skryté ohavnosti, které číhají v temnotě mimo dohled. Ó, pošli svého anděla přede mnou, aby otevřel rozličná nádvoří jejich srdcí, jakož jsi učinil před Petrem a způsobil jsi, že dokonce i brány železné se mu hned samy otevíraly. A jako se Jonatovi, hned jakž okusil maličko medu, osvítily oči jeho, tak dej, ó Pane, aby – když oči ubohých, oklamaných duší, s kterými budu mít co do činění, spočinou na těchto řádcích – mohla být jejich mysl osvětlena a jejich svědomí usvědčeno a probuzeno, aby očima mohli vidět a ušima slyšet a být obráceni, abys je mohl uzdravit.”

Před tím, než pokročíme, musí být předesláno, že je nanejvýš jisté, že lidé mohou být pevně přesvědčeni, že jejich srdce a stav jsou v pořádku, i když jsou stále ve své zkaženosti. Slyšte Pravdu samotnou, která na případě Laodicejských ukazuje, že lidé mohou být bídní, mizerní, chudí, slepí i nazí, ale přesto o tom nevědět. Ano, mohou být jisti, že jsou bohatí a že zbohatli milostí (Zj. 3:17). “Jest pokolení čisté samo u sebe, ačkoli od nečistot svých není obmyto” (Přísloví 30:12). Byl-li kdo více přesvědčen o svém dobrém stavu než Pavel, když byl ještě neobrácený? (Řím. 7:9) Stejně tak jsou bídně oklamáni všichni, kteří berou silné přesvědčení jako postačující důkaz. Ti, kteří nemají lepšího důkazu, než stěží silného přesvědčení, že jsou obrácení, ti jsou ještě obrácení vzdálení a cizí.

Ale abychom přišli blíže: jako bylo řečeno o stoupencích Antikristových, tak i zde někteří z neobrácených nosí svá znamení otevřeněji na čele a jiní skrytěji na svých rukou. Apoštol vypočítává některé, nad kterými vypisuje trest smrti, v těchto hrozných soupisech, o kterých vás naléhavě prosím, abyste jim věnovali pozornost se vší péčí: “Víte zajisté o tom, že žádný smilník aneb nečistý, ani lakomec, (jenž jest modloslužebník,) nemá dědictví v království Kristově a Božím. Žádný vás nesvoď marnými řečmi; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané.” (Ef. 5:5-6). “Strašlivým [tzn. zbabělým] pak, a nevěrným, a ohyzdným, a vražedlníkům, a smilníkům, a čarodějníkům, a modlářům, i všechněm lhářům, připraven jest díl jejich v jezeře, kteréž hoří ohněm a sirou, jenž jest smrt druhá.” (Zj. 21:8) “Zdali nevíte, že nespravedliví dědictví království Božího nedosáhnou? Nemylte se, ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zženštilí, ani samcoložníci, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani zlolejci, ani dráči dědictví království Božího nedůjdou.” (1 Kor 6:9-10). Běda těm, kteří mají svá jména zapsána v těchto soupisech. Ti mohou vědět s takovou jistotou, že jsou neposvěceni a že je pro ně nemožné být v tomto stavu spasen, jakoby jim to Pán Bůh přímo řekl z nebe.

I. Otevření hříšníci.

Pak je zde těchto několik tříd těch, kteří jsou bez námitek neznovuzrození; nesou svá znamení na svém čele.

[1] Nemravní. Ti jsou navždy počteni mezi kozly, a ať už je vynechán kdokoliv jiný, tito mají svá jména ve všech výše zmíněných výčtech.

[2] Lakomci. Ti jsou vždy označeni za modláře a dveře království jsou jim zavřeny už podle jména.

[3] Opilci. Nejen ti, kteří si pitím zatmívají rozum, ale i ti, ano, především ti, kteří jsou příliš silní pro silné pití. Pán proti těm naplňuje ústa bědami a vyhlašuje jim, že nemají dědictví v království Božím! (Iz. 5:11-12:22, Gal. 5:21)

[4] Lháři. Bůh, který nemůže lhát, jim řekl, že pro ně není místa v Jeho království, žádný vstup na svatou horu Jeho; jejich podíl je s otcem lži, jehož děti jsou v jezeře, kteréž hoří ohněm! (Zj. 21:8.27, Jan 8:44, Př. 6:17)

[5] Ti, kdo klejí. Konec těchto, nebudou-li činiti hluboké a urychlené pokání, je náhlá zkáza a nejjistější a nevyhnutelné odsouzení (Jk. 5:12; Zach 5:1-3).

[6] Posměvači a nactiutrhači, kteří si libují v uvádění potupy na své bližní a vrhají jim do tváře všechnu nečistotu, kterou jen mohou, nebo je obviňují tajně za jejich zády (Žalm 15:1-3; 1. Kor. 5:11 ).

[7] Zloději, vyděrači, utiskovatelé, kteří utlačují chudé nebo šidí své bratry, když mají příležitost. Nechť takoví zví, že mstitel jest Pán Bůh všeho toho (1. Tes. 4:6). Slyšte, ó vy falešní, zlodějští a marnotratní služebníci, slyšte, ó nepoctiví obchodníci, slyšte vaše odsouzení! Pán Bůh před vámi jistě zavřel své dveře, obrátil vaše poklady nepravosti v poklady hněvu a učinil vám vaše zle získané stříbro a zlato trápením, jako hořícím kovem ve vašem těle! (Jk. 5:2-3).

[8] Všichni, kteří běžně žijí ve světském zanedbávání Boží bohoslužby, kteří nenaslouchají Jeho Slovu, kteří nevzývají Jeho jméno, kteří před Pánem Bohem zadržují svou modlitbu, kteří se nestarají o duše své ani své rodiny – ale žijí bez Boha na světě! (Jan 8:47, Job 15:4, Žalm 14:4, Žalm 79:6, Ef. 2:12 a 4:18)

[9] Ti, kteří milují a často se pohybují v marné společnosti. Pán Bůh prohlásil, že bude Ničitelem všech takových a že nikdy vstoupí na horu Jeho odpočinutí! (Př. 9:6 a 13:20)

[10] Posměvači vůči náboženství, kteří pohrdají svatým životem, vysmívají se poslům a přičinlivým služebníkům Páně i jejich svatému povolání a radují se ze slabostí a poklesků vyznávajících křesťanů. “Vizte, potupníci,” vizte vaši děsivou záhubu! (Př. 19:29, 2. Par. 36:16).

Hříšníci, pečlivě zvažujte, zda-li se nenacházíte v jedné z těchto řad, protože je-li to váš případ, jste v žluči hořkosti a svazku nepravosti, neboť všichni tito si nesou svá znamení na čele a nepochybně jsou syny smrti. A je-li tomu tak, Pán se slituj nad našimi ubohými sbory. Ó, jak málo zůstane, bude-li vynecháno těchto deset tříd!

Ó, pánové, jak velkou snahu vynakládáte, udržet si svou důvěru ve váš dobrý stav, když Pán Bůh z nebe proti vám vyhlašuje a prohlašuje o vás, že jste ve stavu zatracení! Domlouval bych vám jako Pán Bůh oněm: “Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila.” (Jer. 2:23). Člověče, není si tvé svědomí vědomo tvých klamných úskoků, tvých tajných hříchů, tvé cesty lživé? Ano, nejsou vaši přátelé, vaše rodina a vaši sousedé svědky vašeho světského zanedbávání Božího bohoslužby, vašich chamtivých praktik, vašeho závistivého a zlovolného jednání? Nemohou na vás, když jdete okolo, poukázat: “Zde jde marnotratný hráč, zde jde opilý Nábal, společník zlostníků; zde jde zlolejce, nebo posměvač, nebo ten, který žije nevázaným životem!” Milovaní, Pán Bůh napsal jako slunečním paprskem v Knize, skrze kterou musíte být souzeni, že toto nejsou známky Jeho dětí a že nikdo takový, nebude-li obnoven proměňující milostí, nemůže uniknout zatracení pekla.

Ó, kéž byste se jen nyní dali přesvědčit ku činění pokání a odvrácení se od všech vašich přestoupení, jinak vám budou nepravosti k úrazu a zkáze (Ez. 18:30). Běda ubohým, zatvrzelým hříšníkům. Musím vás nakonec opustit, kde jste? Musím odejít od pijana v jeho nálevně? Musím nechat zlovolného stále v jeho jedu? Nicméně vězte, že jste byli varováni a že já jsem čist od krve vaší; ať již lidé budou slyšet nebo zda nechají, nechám s nimi tato Písma, která se jim prokážou být buďto jako blýskání, aby se probudili, nebo jako cejchovací železo, aby je zatvrdilo. “Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých, a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých.” “Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.” “Poněvadž jsem volala, a odpírali jste; vztahovala jsem ruku svou, a nebyl, kdo by pozoroval, i já posmívati se budu, když přijde to, čehož se bojíte,a bída vaše jako bouře nastane, když přijde na vás trápení a ssoužení” (Žalm 68:22; Př 29:1; Př. 1:24-27).

II. Skrytí hříšníci.

Nyní se domnívám, že si mnozí počnou dobrořečit a myslet si, že je všechno v pořádku, neboť jim taková ohavná zla nelze vytknout. Musím vám ovšem říci, že je i jiný druh neposvěcených lidí, kteří svou známku nenosí na čelech – ale tajněji a skrytěji. Takoví často klamou sebe i druhé a platí za dobré křesťany, zatímco jsou v srdci stále zkažení. Mnozí přechází neobjeveni, až smrt a soud vynesou vše na světlo. Tito, kteří klamou sami sebe, se zdají přicházet k nebeské bráně s důvěrou, že budou vpuštěni, a přesto jsou nakonec odmítnuti (Matt 7:22). Hluboce vás prosím, vložte si v srdce a pevně si v něm uschovejte tuto probouzející pravdu, že zástupy hynou pro různé tajné hříchy, které jsou skryté nejen jiným, ale pro nedostatek zkoumání vlastních srdcí i jim samotným. Člověk může být prost zjevných znečištění a přesto nakonec být zabit nějakou nepozorovanou nepravostí; a zde je dvanáct skrytých hříchů, pro které jdou zástupy duší do skrýší věčné smrti.

Po těchto musíte pečlivě pátrat a považovat je, kdekoliv budou nalezeny, za černá znamení, odhalující neznovuzrozený stav, který postrádá působení milosti, a jak jen milujete své životy, čtěte pozorně se svatou bdělostí vůči sobě samým, zdali nejste osobami, kterých se to dotýká.

[1] Hrubá úmyslná nevědomost. (Oz. 4,6) Ó, kolik jen ubohých duší tento hřích zabíjí v temnotě, zatímco si myslí, že mají vskutku dobrá srdce a že směřují k nebesům. Je to vrah, který odpravuje tisíce tichým způsobem, když nic netuší a když ruku, která je hubí, nevidí. Zjistíte, že ať už se na svou nevědomost vymlouváte jakkoli, je to duši hubící zlo (Iz. 7:11, 2. Tes. 1:8, 2. Kor 4:3). Ach, což by to nezarmoutilo lidské srdce, vidělo-li by takovou hroznou podívanou, když by byli ubozí křesťané zavřeni ve stodole, přišel by řezník s rukama zahřátýma lidskou krvi a vedl je jednoho po druhém se zavázanýma očima ke špalku, kde by je jednoho po druhém chladnokrevně po desítkách zabíjel? Ale oč víc by měla vaše srdce krvácet při pomyšlení na ty stovky duší, které hubí v skrytosti nevědomost a vede je zaslepené ke špalku! Varujte se, aby to nebyl váš případ. Nevymlouvejte se na nevědomost; ušetříte-li tohoto hříchu, vězte, že on neušetří vás! Choval by si člověk ve svém lůně vraha?

[2] Tajné rezervy v přimknutí se ke Kristu. Opustit vše pro Krista, nenávidět otce i mateře, ano, i duše své pro Něj, “tvrdáť jest toto řeč” (Lk. 14:26). Někteří udělají mnoho, ale nebudou mít náboženství, které je spasí. Nebudou nikdy plně oddaní Kristu ani plně Jemu podrobení. Musí mít svůj sladký hřích, nechtějí si sami učinit žádnou škodu, mají tajné výhrady aby si zachovali život, svobodu nebo statky. Mnozí se tak chápou Krista, ale nikdy nezváží jeho podmínky sebezapření ani nespočtou náklady – a tato zásadní chyba zničí všechno a zahubí je navěky (Lukáš 14:28-33).

[3] Formálnost v náboženství. Mnozí spočívají ve vnějších věcech náboženství a ve vnějším konání svatých povinností. A toto klame lidi velmi často nanejvýš účinně a zcela jistě je to ničí víc než otevřená světskost – stejně, jako tomu bylo v případě farizejů. Slyší, postí se, modlí se, dávají almužny a proto neuvěří, že je to s nimi špatné. Vzhledem k tomu, že spočívají ve vykonaných skutcích a že jim schází dílo srdce a vnitřní síla a živost náboženství, nakonec se ocitají ve výhni pro pochlebnou naději a sebevědomé přesvědčení, že se plně vydali na cestu do nebe. Ó, jak hrozný případ, když člověku náboženství poslouží jen k tomu, aby jej zatvrdilo, účinně oklamalo a podvedlo jeho vlastní duši!

[4] Převaha špatných motivů ve svatých povinnostech. To byla zhouba farizeů. Ach, kolikerá jen ubohá duše je tímto zničena a klesne do pekla dřív, než rozpozná svou chybu! Vykonává své “dobré povinnosti” a tak si myslí, že je vše v pořádku – ale nevidí, že byla po celou dobu poháněna tělesnými motivy. Je sice pravda, že se tělesné cíle někdy vplíží i do srdcí vskutku posvěcených, ale u nich jsou předmětem nenávisti a důvodem pokoření a nikdy se u nich nezahnízdí, aby převládaly a opanovaly je. Je-li však tím hlavním, co obvykle přiměje člověka k náboženských povinnostem, nějaký tělesný cíl, uspokojit své svědomí, získat pověst nábožného člověka, být viděn lidmi, ukázat své dary a hřivny, zabránit výtkám, že je světským a bezbožným člověkem a podobně – to odhaluje zkažené srdce. Ó křesťane, máš-li se vyhnout k sebeklamu, hleď, aby ti šlo nejen o tvé činy, ale i motivy.

[5] Důvěra ve vlastní spravedlnost. To je duši ničící zlo. Když lidé spoléhají na svou vlastní spravedlnost, věru odmítají tu Kristovu. Milovaní, musíte si vskutku dávat pozor na všechno, neboť vás mohou zničit nejen vaše hříchy, ale i povinnosti. Možná vás to nikdy nenapadlo, ale je to tak; člověk může zahynout pro zdánlivou spravedlnost a domnělou milost stejně jistě jako pro ohavné hříchy, a to tehdy, když jim důvěřuje jako své spravedlnosti před Bohem, aby uspokojily Jeho spravedlnost, utišily Jeho hněv, zajistily Jeho přízeň a získaly Jeho odpuštění. To je však odstranit Krista z Jeho úřadu a učinit Spasitelem naše vlastní povinnosti a projevy působení milosti. Varujte se toho, ó vyznávající křesťané – tato jedna mucha zesmradí celou mast. Když jste učinili maximum a to nejlepší, co jste mohli, ujistěte se, že jste se odvrátili od sebe ke Kristu; počítejte svou vlastní spravedlnost za jako roucha ohyzdná (Fil. 3:9; Iz. 64:6).

[6] Skryté nepřátelství vůči striktnosti pravého náboženství. Mnoho mravných lidí, puntičkářských ve své vnější pobožnosti, chová přesto hořké nepřátelství vůči striktnost a horlivosti a nenávidí život a sílu pravého náboženství. Nelíbí se jim tato smělost, ani to, že by to kdo měl v náboženství tak přehánět. Odsuzují striktnost náboženství jako výstřednost, nerozvážnost, a přehnanou horlivost, a horlivý kazatel nebo vroucí křesťan je pro ně jen divoký fanatik. Tito lidé nemilují svatost jako takovou (neboť pak by milovali vrchol svatosti) a jsou tedy bezpochyby v srdci zkažení, ať už si o sobě myslí cokoliv dobrého.

[7] Spočívání v určitém stupni náboženství. Když už dosáhli toho, o čem předpokládají, že stačí na jejich spásu, již nehledí dál a tak sami na sobě prokazují, že jim ještě schází ona pravá milost, která vždy člověka vede k usilování o dokonalost (Fil. 3:13; Př. 4,18).

[8] Převládající láska ke světu. To je jistý důkaz neposvěcenosti srdce. “Miluje-liť kdo svět, není lásky Otcovy v něm.” (1. Jan 2:15). Jak často se však tento hřích skrývá pod krásným závojem nábožného vyznání. Ano, taková je v tomto hříchu moc klamu, že častokrát, i když u někoho jeho světskost a žádostivost vidí všichni ostatní, on sám ji vidět nemůže – pro svou chtivost po světě a jeho věcech má tolik výmluv a záminek, že oslepuje své oči a hyne ve svém sebeklamu! Kolik je jen vyznávajících křesťanů, jejichž srdce a záliby patří více světu než Kristu, “kteříž o zemské věci stojí,” a tak zjeveně následují těla a nejspíše skončí v zahynutí (Řím. 8:5; Fil. 3:19). Zeptejte se nicméně těchto lidí a s jistotou vám řeknou, že si Krista cení nade vše, neboť nevidí své zemské smýšlení, a to pro nedostatek důkladného pozorování díla svých srdcí. Kdyby jen pozorně zkoumali, ihned by uzřeli, že jejich největší uspokojení spočívá ve na světě a že jejich největší péči a hlavní snahou je získat a udržet si věci tohoto světa – což jsou jisté znaky neobráceného hříšníka. Nechť si vyznávající část světa dává velký pozor, leč zahyne skrze tento nepozorovaný hřích. Lidé mohou být a často také jsou drženi od Krista skrze nadměrnou lásku k uspokojení stejně účinně jako skrze ten nejbezbožnější život.

[9] Vládnoucí nevraživost a závist vůči těm, kteří si jich neváží a škodí jim. Ach, kolik jen těch, kteří se zdají být nábožní, si pamatuje bezpráví a nese si zášť, odplácí zlým za zlé, miluje pomstu a žádá zlého těm, kteří jim učinili příkoří. To je přímo proti příkazu evangelia, vzoru Krista a přirozenosti Boží. Kde toto zlo stále vře v srdci a není nenáviděno, neodporuje se mu a není umrtvováno, ale obvykle převažuje, tam je takový bezpochyby ve žluči hořkosti a ve stavu smrti (Mt. 18:32-35, 1. Jan 3:14-15).

[10] Neumrtvená pýcha. Když lidé milují slávu lidskou více než slávu Boží a upínají svá srdce na lidskou úctu, potlesk a uznání, je nanejvýš jisté, že jsou ještě ve svých hříších a obrácení je jim cizí (Jan 12:43; Gal. 1:10). Když lidé nevidí, aniž si naříkají a sténají nad pýchou svých srdcí, je to znak, že jsou zcela mrtví v hříchu! Ach, jak tajně tato pýcha žije a vládne v mnoha srdcích, aniž by o tom tito věděli, avšak jsou sami sobě naprostými cizinci (Jan 9:40).

[11] Převládající láska k požitkům. To je vskutku černá skvrna. Když lidé dávají tělu volnost, po které touží, hýčkají si ho a vyhovují mu, a neodpírají mu a nekrotí jej, když jejich velkým potěšením spočívá v ukojení svých břich a uspokojení svých smyslů, ať už se mohou v náboženství zdát jacíkoli – vše je zkažené. Tělu líbivý život se nemůže líbit Pánu Bohu. “Kteříž jsou Kristovi, tiť jsou tělo své ukřižovali” a dávají si pozor, aby jej udrželi pod kontrolou jako svého nepřítele (Gal. 5:24, 1. Kor. 9:25-27).

[12] Tělesná jistota, nebo také příliš sebevědomé přesvědčení, že jejich postavení je již dobré. Mnozí volají “pokoj a bezpečnost”, když na ně přichází náhlé zkažení. Toto drželo bláznivé panny ve spánku, když měly pracovat, na jejich postelích, když měly být na tržišti. Nevšimly si, že jim chybí olej, dokud nepřišel ženich, a zatímco odešly nakupovat, dveře se zavřely! Ach, kéž by tyto bláznivé panny neměly následovníků! Kde je místa, ba, je vůbec jaké domácnosti, kde nebydlí nikdo takový? Lidé jsou více než připraveni si dávat naději, ať už stojí na jakkoli chatrných základech, že jejich stav je dobrý – a skrze to zahynou ve svých hříších. Máte pokoj? Ukažte mi základy, na kterých je váš pokoj udržován. Je to pokoj Písem? Můžete ukázat rozlišovací znaky pravých věřících? Můžete prokázat, že máte něco víc, než co kdy měl kterýkoliv pokrytec ve světě? Nemůžete-li, obávejte se svého pokoje více než jakéhokoliv neklidu a vězte, že tělesný pokoj se obyčejně prokazuje být nejsmrtelnějším nepřítelem duše, a když se usmívá, líbá a krásně mluví, tu smrtelně udeří, jakoby pod páté žebro.

Výzva ku svědomí

Touto dobou již myslím slyším mé čtenáře volat s učedníky: “I kdož tedy může spasen býti?” (Mat. 19:25, Mk. 10:26, Lk 18:26) Odeberte z našich sborů všech těch deset tříd světských lidí na jedné straně a poté vyveďte těchto dvanáct tříd pokrytců, kteří klamou sami sebe, na straně druhé a řekněte mi, zda-li je to jen ostatek, který bude spasen. Jak málo bude ovcí, které budou zanechány, když tito všichni musí počteni mezi kozly. Co se mě týče, nedávám si žádnou naději, že v nebi uvidím kohokoliv z mých mnoha posluchačů, kdo je k nalezení v některé z těchto zde uvedených dvaadvaceti tříd, nebudou-li přivedeni skrze pravé obrácení do nového a lepšího stavu.

A nyní, svědomí, učiň své dílo! Mluv otevřeně a promluv do srdce toho, kdo slyší nebo čte tyto řádky. Shledáš-li na něm kteroukoliv z těchto známek, musíš ho prohlásit za naprosto nečistého. Neber si v ústa lež. Nemluv pokoj tomu, komu Pán Bůh žádný pokoj nemluví. Nedovol, aby tě oslepila nebo uplatila sebeláska či tělesná zaujatost. Předvolávám tě ze soudní síně nebeské, abys přišlo a vypovídalo. Jelikož odpovídáš na vlastní nebezpečí, podej věrnou zprávu o stavu a případu toho, jenž čte tuto knihu. Svědomí, budeš-li v tento čas zcela zticha? Zapřísahám skrze Boha živého, abys řeklo pravdu. Je tento člověk obrácený, nebo není? Povoluje sám sobě nějakou cestu bezbožnosti nebo ne? Miluje skutečně a cení si nejvíc Pána Boha, těší se a raduje se v Něm nade vše – nebo ne? Přijď a dej jednoznačnou odpověď.

Jak dlouho bude žít tato duše v nejistotě? Ó svědomí, vynes svůj verdikt. Je tento člověk novým stvořením nebo ne? Jak to zjistit? Prodělal naprostou a mocnou změnu nebo ne? Kdy byl ten čas, kde bylo to místo nebo jaké byly prostředky, skrze které byla tato naprostá změna nového narození v jeho duši učiněna? Mluv, svědomí; a nebo nemůžeš-li sdělit čas a místo, můžeš předložit důkaz podle Písem, že v ní bylo toto dílo učiněno? Byl ten člověk kdy odveden od svého falešného základu, od klamných nadějí a lichého pokoje, na nějž druhdy spoléhal? Byl již hluboce usvědčen z hříchu, že je naprosto ztracený a bez naděje, a byl vyveden sám od sebe a ze svého hříchu, aby se plně vydal Pánu Ježíši Kristu? Nenalézáš jej až do tohoto dne v moci nevědomosti nebo v bahně světskosti? Nenacházíš na něm svazky nepravostí? Neshledáváš, že je mu modlitba cizí, že zanedbává Slova, že miluje přítomný svět? Nepřistihneš jej někdy při lži? Neshledáváš, že je jeho srdce zkvašené zlovolností, že hoří žádostí nebo že se vydává za svou chtivostí? Promluv jasně ohledně všech výše zmíněných jednotlivostí. Můžeš tohoto muže či ženu zprostit obvinění, že patří do nějaké z oněch dvaadvaceti zde popsaných tříd? Nalezlo-li jsi jej v kterékoli z nich, vyřaď jej, jeho díl není se svatými. Musí se obrátit a být učiněn novým stvořením, jinak nemůže vstoupit do království Božího.

Milovaní, nebuďte svými vlastními zrádci. Neklamte svá vlastní srdce ani se nestavte sami proti sobě ke své zkáze skrze úmyslné zaslepení sebe samých. Zřiďte si ve své hrudi soudní stolici. Spojte dohromady Slovo a svědomí. “K zákonu a svědectví.” (Iz. 8:20) Slyšte, jaký závěr o vašem stavu Slovo učiní. Ach, věnujte se zkoumání, dokud nezjistíte, jak si na tom stojíte. Chybíte-li zde, zahynete! A taková je proradnost srdce, lstivost povahy a zrádnost hříchu, které se spolčují, aby lichotili a klamali ubohé duše, a tak časté a snadné je se zmýlit, že to je tisíc k jedné, že budete oklamáni, nebudete-li ve zkoumání svého duchovního stavu velmi opatrní, důkladní a nestranní.

Buďte tedy ve svém úsilí pilní, jděte až ke dnu, až k jádru, hledejte se svíčkami, važte sami sebe na vahách, přijďte k míře svatyně (neboli k Božímu standardu, viz např. Lv. 27:25), doneste svou minci ke kameni prubířskému. Satan je mistr klamu, může lákat k tomu, co se zdá dávat život, je výborný ve svém řemesle; není nic, co by nedokázal napodobit. Nemůžete žádat jakéhokoliv projevu působení Boží milosti v srdci, aniž by vám k němu nepřipravil nějakou napodobeninu. Buďte podezřívaví; nedůvěřujte ani vlastnímu srdci. Přijďte k Pánu Bohu, aby vás prohledal a zkusil, prověřil a přezkoušel vaše myšlení. Pokud k tomu, abyste záležitost řádně rozsoudili, nepomůže nic jiného a jste stále na rozpacích, poraďte se s nějakým zbožným a věrným kazatelem nebo křesťanským přítelem. Nedopřejte si odpočinku, dokud se v záležitosti vaší věčnosti nezbavíte všech pochybností.

“Ó, Ty, jenž zkoumáš srdce, zburcuj tuto duši ke zkoumání a pomoz jí v tom.” Amen i amen.

Text Josepha Alleineho v originále (PDF, 114 kB)

1 komentář Přidej

  1. David Kohout says:

    Ano, tato slova znějí až do morku kostí všech, kdo svým nemravným a zpuchřelým životem rebelují vůči Božím řádům a vzpouzejí se Jeho Svrchovanému kralování. Kéž náš Všemohoucí Bůh ´rozváže svazky nepravosti´ a ´zavlaží pouště vyprahlé´.

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: