Google

Joseph Alleine – Krátký monolog pro neznovuzrozeného hříšnika

Datum:5 října, 2014
Komentáře
Přidej

Evangelium je zvěstí o Boží milosti nám učiněné v Pánu Ježíši Kristu, který sám sebe jednou provždy obětoval v dokonalé oběti za naše hříchy a stal se Božím vyvoleným moudrostí od Boha, a spravedlností, a posvěcením, a vykoupením (1. Kor. 1:30). Přináší s sebou mnohá převzácná privilegia, jako třeba přijetí za syny Boží, ale předkládá před člověka také povinnosti. Ne, že by tyto povinnosti dokázal člověk, ve své padlé přirozenosti mrtvý ve vinách a hříších, naplnit autonomně, sám ze sebe – bez působení Božího Ducha v srdci k toho nebude ani schopen, ani k tomu ochoten – ale jako morální činitel má před Hospodinem zodpovědnost vůči těmto evangelijním povinnostem zaujmout stanovisko.

Jednou ze základních povinností, které před lidi evangelium klade, je činit pokání. To byla zvěst Pána Ježíše Krista: “Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské.” (Mt. 3:2) “Nepřišel jsem volati spravedlivých, ale hříšných ku pokání.” (Mt. 9:13) Náš Spasitel to nepředkládal jako něco dobrovolného nebo ne zcela nezbytného: „Nebudete-li pokání činiti, všickni též zahynete.“ (Lk. 13:3) A tato slova adresoval ne bezbožným pohanům, ale Židům, kteří od mala věřili v pravého Boha, Boha Bible. I oni však potřebovali činit pokání.

Pokání v životě člověka tak má tu největší důležitost. To správně z Písma vnímal i Boží služebník Joseph Alleine (1634-1688), který svůj život kazatele evangelia strávil v důsledném následování svého Mistra, když podobně jako On věrně volal neznovuzrozené k obrácení a složení jejich hříchů i života pod křížem. Jeho neznámější dílo, An Alarm to the Unconverted (Poplach neznovuzrozeným), někdy vydávané pod titulem A Sure Guide to Heaven (Jistý průvodce do nebe), působí na čtenáře v tomto duchu ještě dnes, staletí po Alleineho smrti. Jako Ábel tak tento puritán “umřev, ještě mluví.” (Žd. 11:4)

Pravé a falešné obrácení

Bible nám však zjevuje, že ne vše, co se navenek jeví jako pokání, je vždy pravým pokáním. Saul po dvakráte vyjadřoval lítost nad tím, že nespravedlivě pronásledoval Davida, ale v srdci se nezměnil; zůstal stále stejným Saulem, a jeho život skončil tragicky, když se těsně před smrtí dobrovolně vydal moci Satanově, vyhledávajíce rady věšteckého ducha. Achab se na základě slova Eliášova ponížil, roztrhl své roucho, vzal si na sebe žíněné roucho, postil se a chodil krotce (1. Kr. 21:29). Nicméně ze starého nepřátelství vůči Pánu Bohu vyléčen nebyl, neboť stále dokázal nenávidět věrné proroky Boží, hlásající mu slovo Páně: “Ještěť [jest] muž jeden, skrze něhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem, ale já ho nenávidím, proto že mi dobrého neprorokuje, než zlé, Micheáš syn Jemlův.” (1. Kr. 22:8) Jaký to zřetelný znak neznovuzrozeného člověka!

O pravém pokání toho v Božím Slově lze nalézt dost a dost. Například prorok Ezechiel jej popisuje takto: “I budou se rozpomínati na mne, kteříž z vás zachováni budou mezi národy, mezi něž budou zajati, že jsem kormoucen byl srdcem jejich smilným, kteréž odstoupilo ode mne, a očima jejich, kteréž smilníce, chodily za ukydanými bohy svými, a tak sami se býti hodné ošklivosti seznají pro nešlechetnosti, kteréž páchali ve všech ohavnostech svých.” (Ez. 6:9) Řecké slovo pro pokání označuje doslova změnu smýšlení. Tak ten, kdo činí pravé pokání, začíná pod vlivem Božího Slova a Ducha Svatého nahlížet zcela jinak na svůj dosavadní život a na hřích – ale i na Pána Ježíše, Božího Syna a Spasitele.

O tom, co ho dříve vůbec netrápilo, pochopí – nebo začne postupně chápat, neboť nám lidem někdy dlouho trvá, než plně pochopíme stav věcí, a to dokonce i pod milostivým vedením Ducha – že bylo velikým zlem a hříchem proti Hospodinu. Pozná (a bude postupně víc a víc poznávat), že ač si o sobě dříve myslel, že nebyl zas tak špatným člověkem, ve skutečnosti bylo jeho srdce v přirozeném stavu vždy nanejvýš prohnilé a zkažené – nebo, slovy Jeremiáše proroka, nejlstivější nade všecko a nejpřevrácenější – podobně jako Izraelci měli poznat, že nejen jejich skutky, ale i samo smilné srdce kormoutilo Hospodina. Uvidí hřích takový, jak na něj nahlíží Pán Bůh, a tak se mu zoškliví, že jej zavrhne a uzná, že je vskutku hoden ošklivosti, hoden odsouzení v pekle. A když pochopí bídu, hrůzu a beznaděj svého přirozeného stavu a uzří dokonalost lásky a milosti Boží v Pánu Ježíši, bude volat k Hospodinu o milost, pohlížejíce ve víře ke kříži, kde byl Kristus vyvýšen podobně jako had na poušti, a tak bude podle zaslíbení evangelia ospravedlněn a jeho hříchem poškvrněná duše bude uzdravena.

K tomu chtěl své čtenáře vést i Joseph Alleine, a proto do své knihy vepsal Krátký monolog pro neznovuzrozeného hříšníka, ve kterém chtěl poukázat, jak by měl člověk činící pokání vnímat sám sebe a svůj hřích, a co by s ním měl činit, jak by se měl upnout k milosti Boží v Pánu Ježíši Kristu a jak by se měl všemocné Trojici plně vydat. Velmi sugestivně tak popisuje stav duše, ve které bylo Duchem Svatým probuzené svědomí tím, čemu puritáni často říkali “hrůzy zákona” (the terrors of the law). Člověk si tak uvědomí plnou váhu Zákona – a tedy i plnou váhu jeho přestoupení – a pochopí, že je spravedlivě postaven pod Boží hněv.

Absence i užitek hrůz zákona

Nelze říci, že každý křesťan musí prožít při svém obrácení naprosto přesně a ve stejné míře to, co zde Joseph Alleine tak barvitě popisuje. Charles Spurgeon v jednom kázání řekl: “Pokání je nenávist vůči hříchu a opuštění jej. Člověk se může obrátit i bez velikých projevů hrůz zákona; může činit pokání, aniž by slyšel zvuk trouby ze Sinaje, aniž by slyšel víc než jen vzdálené hřímání jejího hromu. Může činit pokání zcela skrze moc hlasu milosti. Některá srdce otevírá Pán Bůh víře jako v případě Lydie; jiná přepadává perlíkem přicházejícího hněvu. Některá otevírá paklíčem milosti a jiná páčidlem zákona. Mohou být rozdílné cesty, jak k pokání lidé došli, ale otázka je, zdali se k němu dostali.”

To, že někdo při svém obrácení pociťoval takové hrůzy zákona jen málo nebo skoro vůbec, tedy zdaleka nutně neznamená, že se neobrátil. Přesto by si církev měla klást otázku, zdali k něčemu takovému v jejich řadách dochází aspoň někdy. Známý puritán William Guthrie, ač ve své knize Křesťanův veliký zájem (The Christian’s Great Interest) popisuje různé způsoby, kterými je člověk přitažen ke Kristu, předkládá přivedení skrze hrůzy zákona a probuzené obtížené svědomí, nemohoucí najít pokoje jinde než ve smíření skrze krev Beránka, jako běžný nebo standardní způsob. Zákon měl být pěstounem ke Kristu, šlehajícím nás důtkami odsouzení, aby v nás vyhnal samospravedlnost a učil nás tak hledat spravedlnosti jiné, větší, dokonalé, spravedlnosti Boží v Jeho Synu. Není-li tak tento běžný způsob není v církvi téměř k nalezení, je na místě se ptát, zda-li se z kazatelen káže to, co má, zda-li se vskutku volá k pokání z mrtvých skutků, zda-li se skutečně káže o hříchu, aby z něj byli hříšníci vysvobozeni moci Boží a našli pravý, nikoli falešný či jen domnělý pokoj s Pánem.

Ano, jak bylo uvedeno výše, podle absence či přítomnosti velikých hrůz zákona působících ve svědomí určitě nelze kategoricky soudit obrácení jednotlivců. Obecněji však je nad čím se zamýšlet, to jest, nad převládajícími trendy. Káže se dnes tak, aby si lidé skutečně uvědomovali svou převelikou potřebu Pána Ježíše Krista a smíření v Jeho krvi? Je lidem skutečně zjevována velikost, svatost a dokonalost Spasitele, kteréžto jsou patrné o to víc, oč víc se zjevuje velikost a ohavnost hříchu a zkaženost lidského srdce v přirozeném stavu? Je takto zjevován onen nepochopitelný div lásky a milosti Boží, že přesto, jací jsme my lidé naprosto ohavní a převrácení hříšníci, se rozhodl nás spasit, a to skrze smrt svého jednorozeného Syna? Pokud se z kazatelen v moci Ducha Svatého skutečně káže to, co má, jistě se pod nimi budou vyskytovat tací, kteří budou aspoň do určité míry prožívat to, co ve svém Monologu popisuje Joseph Alleine, třebas to jistě nebudou všichni obrátivší se. Je tak vskutku pro každého křesťana dnes na místě číst, ptát se a zkoumat. Prožívají to dnes pod kazatelnami aspoň někteří lidé či nikoliv?

Z toho textu mohou však čerpat veliký duchovní užitek i v pravdě obrácení, třebas i dlouholetí křesťané, aby si i díky němu více uvědomili ohavnost hříchu, původní zkaženost jejich srdce a celkovou bídu a beznaděj, ze kterých byli pouhou milostí vykoupeni, a o to více si vážili a milovali Pána Ježíše Krista a pokoje, který jim byl v Něm darován.

Krátký monolog pro neznovuzrozeného hříšníka

Ach, bídný já člověk! Do jakého stavu jsem se to přivedl skrze svůj hřích! Ó, vidím, že mne mé srdce celou tu dobu klamalo a pochlebovalo mi, že můj stav byl dobrý. Vidím, vidím, že nejsem než zbloudilý a ztracený člověk, navždy bez naděje, leč by mi Pán z tohoto stavu vypomohl. Mé hříchy! Mé hříchy! Pane, jaký to jsem nečistý a poškvrněný bídník, Tobě ohavnější a odpornější než mě kdy může být i ten nejhroznější jed nebo ta nejodpudivější mršina! Ach, jaké peklo hříchu je v tomto mém srdci, o kterém jsem si lichotil, že je dobré! Pane, jak všeobecně jsem zkažený, ve všech svých částech, schopnostech i činech! Všeliké myšlení srdce mého srdce není než zlé po všecken čas. Jsem neschopen a pln odporu a nepřátelství vůči všemu, co je dobré, a jsem náchylný ke všemu, co je zlé. Mé srdce je přímo stokou hříchu; a, ach, jak nesčetné množství a roje hříšných myšlenek, slov a činů z něj prýští! Ach, jaké břemeno viny leží na mé duši! Má hlava je plná, mé srdce je plné, má mysl i mé údy jsou plné hříchu. Ach, mé hříchy! Jak na mě hledí! Běda mi! Moji věřitelé již na mě dotírají; každé přikázání Desatera se mě chopí, a to pro více než deset tisíc hřiven, ba, desettisíckrát deset tisíc. Jak nekonečný je úhrn všech mých dluhů! Byl-li by celý tento svět naplněn od země až k nebi s papírem, a ten papír by celý a z obou stran popsali matematikové – pořád by se to, až by všechno bylo sečteno, zdaleka nevyrovnalo tomu, co dlužím tomu nejmenšímu z Božích přikázání. Běda mně, neboť mé dluhy jsou nekonečné, a mé hříchy se rozmnožily. Jsou špatnostmi vůči nekonečnému Majestátu, a je-li ten, kdo se dopustí zrady vůči zemským králům, hoden být mučen, natahován a čtvrcen, co si pak zasloužím já, který tak často pozdvihoval svých rukou proti nebi a útočil vůči koruně a důstojnosti Všemohoucího?

Ach, mé hříchy, mé hříchy! Aj, houf přichází! Zástupy, zástupy, až tak dosahují počty jejich vojsk. Zlé věci jsou mne obklíčily, jimž počtu není, dostihly a obklíčily mne mé nepravosti, postavily se proti mně. Ó, lépe mít proti sobě celé pluky pekla, než aby na mne dopadly všechny mé hříchy k záhubě mé duše! Pane, jak jsem obklíčen! Jak mnozí povstávají proti mně! Z zadu i z předu obkličily mne, rojí se ve mně i okolo mě, opanovaly všechnu mou sílu a opevnily mou bídnou duši jako pevnost, kterou toto plemeno pekelné obsadilo a udržuje proti Pánu Bohu, který mě učinil.

A tyto jsou stejně tak mohutné, jako je jich mnoho. Písku je mnoho, ale není veliký; hory jsou veliké, ale není jich mnoho. Ale běda mi, neb mých hříchů je tolik jako písku, a jsou tak mohutné, jako hory! Jejich váha převyšuje jejich počet. Lépe, aby na mne padly skály a hory, než ono drtivé a nesnesitelné břemeno mých vlastních hříchů. Pane, jsem převelice obtížen, nechť pomůže tvá milosti, sic je se mnou konec. Slož ze mně tuto přetěžkou vinu, toto břímě, které mě stahuje dolů, nebo budu beznadějně rozdrcen a budu muset být stlačen až do pekla. Byl-li by můj žal důkladně zvážen a všechny mé hříchy patřičně vyváženy, byly by těžší než všecken písek v moři, a proto jsou má slova pohlcena: stáhly by dolů všechny skály a hory a převážily by všechny ostrovy na zemi. Ó Pane, Ty víš o mnohých nešlechetnostech mých a mých ohromných hříších.

Ach, duše má! Běda, má slávo! Jak jsi snížena! Kdysi koruna stvoření a Boží obraz: nyní hromada nečistoty, rakev hniloby, naplněná zápachem a odporností. Ach, jaké dílo v tobě hřích vykonal! Měla bys být označena jako „Opuštěná“ a všechny tvé schopnosti „Pusté“, a jméno, kterým by tě měli nazývat je „Ichabod” neboli „Kde jest sláva?“ Jak jsi převelice klesla! Moje krása se obrátila ve znetvoření a má sláva v hanbu. Pane, jak odpudivý malomocný jsem! Vředovitá těla Joba či Lazara neurážela oči a nozdry lidí víc, než musím já nejsvatějšího Pána Boha, jehož oči nemohou hleděti na nepravosti.

A jakou bídu na mě mé hříchy přivedly! Pane, v jakém stavu jen jsem! Zaprodán hříchu, vyhnán z Boží přízně, zlořečen Pánem, proklet ve svém těle, proklet ve své duši, proklet ve svém jménu, v svém majetku, ve svých vztazích, a ve všem, co mám. Moje hříchy nejsou odpuštěny a má duše je jen krůček od smrti. Běda! Co mám dělat? Kam mám jít? Kterým směrem hledět? Boží hněv je nade mnou, peklo na mě zezdola otvírá ústa, svědomí mne ubíjí uvnitř, pokušení a nebezpečí mne obklopuje vně. Ach, kam se uchýlím? Kde se mohu uschovat před vševědoucností? Jaká síla mě může uchránit před všemohoucností?

Jak si to představuješ, ó má duše, takto pokračovat? Jsi ve svazku s peklem? Učinila jsi smlouvu se smrtí? Miluješ svou bídu? Je to zde pro tebe dobré? Běda, co mám dělat? Mám pokračovat ve svých hříšných cestách? Nuže tedy, mým koncem bude jistá záhuba; a mám být tak otupělý a šílený, abych šel a zaprodal svou duši ohni pro trochu alkoholu nebo trochu pohodlí, pro trochu potěšení nebo zisku nebo osvěžení mého těla? Mám dále přetrvávat v tomto bídném stavu? Ne: budu-li zde meškat, zemřu tu. Což pak, není žádné pomoci? Žádné naděje? Žádné, leda bych se obrátil. Nuže, ale je nějakého léku na takovou strastiplnou bídu? Nějaká milost po tak provokujících nešlechetnostech? Ano: jak jistě, jako je Boží přísaha pravdivá, tak obdržím odpuštění a milosrdenství, avšak jedině, obrátím-li se bezodkladně, upřímně a bez výhrad v Kristu k Němu.

Nuže tedy, děkuji Ti na kolenou své duše, ó slitovný Hospodine, že Tvá trpělivost na mne dosud čekala, protože kdybys mne v tomto stavu odstranil, byl bych navěky zahynul. A nyní vyvyšuji Tvou milost a nabídku této Tvé milosti, zříkám se všech svých hříchů a jsem rozhodnut se ze Tvé milosti proti nim postavit, abych Tě následoval ve svatosti a spravedlnosti po všechny dny života mého.

Kdo jsem já, Hospodine, abych vůči Tobě mohl vnášet jakýkoli nárok nebo mít v Tobě nějaký podíl či los, já, jenž nejsem ani hoden se sklonit u podnože Tvých nohou? Leč jelikož natahuješ svou zlatou berlu, směle přistupuji a dotýkám se jí. Zoufat by bylo znevažovat Tvé milosrdenství, a stát opodál, když vybízíš, abych přišel, by znamenalo na sebe okamžitě přivést záhubu a bouřit se proti Tobě pod záminkou pokory. Proto před Tebou skláním svou duši a s tou největší vděčností, které jsem schopen, Tě přijímám za svého, a vydávám se Ti jako Tvůj. Buď nade mnou svrchovaným Pánem, můj Králi a můj Bože. Ty musíš být na trůnu a všechny mé síly se k Tobě musí sklánět, musí přijít a poklonit se u Tvých nohou. Ty sám buď částkou dílu mého, ó Hospodine, a v Tobě budu spočívat.

Vyžaduješ mé srdce. Ó, kéž by bylo nějak způsobilé pro Tvé přijetí! Jsem nehoden, Pane, věčně nehoden být Tvůj. Ale jelikož Ty sám to tak chceš, dobrovolně Ti své srdce dávám. Vezmi jej, je Tvé. Ó, kéž by jen bylo lepší! Ale Pane, dal jsem jej do Tvých rukou, do rukou Toho, který jediný jej může napravit. Utvoř jej podle svého vlastního srdce, učiň jej takové, jaké jej chceš mít, svaté, pokorné, nebeské, tiché, /citlivé,/ poddajné – a vepiš v něj svůj Zákon.

Přijď, Pane Ježíši, přijď rychle. Triumfálně vejdi. Vezmi si mne navždy pro sebe. Dávám se Ti, jdu k Tobě jako k jediné Cestě k Otci, jako k jedinému Prostředníku, prostředku ustanoveném k tomu, aby mě přivedl k Pánu Bohu. Jsem jsem se zničil, ale v Tobě je má pomoc. Spas, Pane, leč zahynu. Přicházím k Tobě s provazem okolo krku. Jsem hoden zemřít a být zatracen. Nikdy nebylo žádnému dělníku zaplaceno spravedlivěji, než jsem si já jako mzdu za své hříchy zasloužil smrt a peklo. Ale utíkám se ke Tvým zásluhám, věřím jen ceně a moci Tvé oběti a tomu, že Tvé orodování převáží a zvítězí. Poddávám se Tvému učení, vyvoluji si Tvou vládu. Buďte otevřené, ó, věčné dveře, aby mohl vejít Král slávy.

Ó, Ty Duchu Nejvyššího, Utěšiteli a Posvětiteli svých zvolených, vejdi se vším svým slavným průvodem, vším svým vytříbeným doprovodem – svým ovocem a projevy působení Tvé milosti. Nechť jsem tvým příbytkem. Nemohu Ti dát nic než to, co už je Tvé, ale přeci zde dávám s vdovou své dva šarty, mou duši a mé tělo, do Tvé pokladnice, plně je Tobě oddávajíc, aby Tebou byly posvěceny, aby byly Tvými služebníky. Musí být Tvými pacienty – uzdrav jejich nemoci. Musí být Tvými nástroji – vládni sám jejich činnostem. Příliš dlouho jsem sloužil světu, příliš dlouho jsem poslouchal satana, ale nyní se jich všech zříkám, a chci být ovládán Tvými příkazy a pokyny, a řídit se Tvými radami.

Ó, požehnaná Trojice, ó, slavná Jednoto, vydávám se Ti. Přijmi mě: napiš Své jméno, ó Pane, na mě a na vše, co mám, jako na své právem vlastněné zboží. Vyznač na mě své znamení, na každý úd mého těla a na všechny schopnosti mé duše. Vybral jsem si Tvá ustanovení. Předkládám před sebe Tvůj zákon; to bude mým výpisem, jenž budu mít neustále před očima a budu usilovat se jím řídit. Podle tohoto pravidla jsem si nyní předsevzal skrze Tvou milost chodit: tímto zákonem bude spravována celá má osoba. A ač nemohu dokonale naplnit jediné z Tvých přikázání – nestrpím sobě porušit ani jedno. Vím, že se mé tělo bude vzpouzet, ale předsevzal jsem si, abych se v moci Tvé milosti upnul k Tobě a ke Tvým svatým cestám, ať už mě to bude stát cokoli. Jsem si jist, že na tom nemohu tratit, a proto se zde na zemi spokojím s potupením, obtížemi i těžkostmi, a budu sám sebe zapírat, vezmu na se svůj kříž a budu Tě následovat. Pane Ježíši, Tvé jho je lehké; Tvůj kříž je vítaný, neboť je cestou k Tobě. Odkládám stranou veškeré naděje na světské štěstí. Budu zde spokojeně setrvávat, dokud nepřijdu k Tobě. Nechť zde jsem chudý a nízký, maličký a pohrdaný, abych poté mohl být připuštěn žít a kralovat s Tebou. Pane, k této smlouvě vydávám tělo i duši. Nechť je jako zákon Médských a Perských, který nikdy nemůže být zrušen. Na tom budu stát: v tomto odhodlání budu z Tvé milosti žít a v něm i zemřu. Přísahal jsem a splním to, že budu konat Tvé spravedlivé soudy. Dal jsem svůj svobodný souhlas, učinil jsem věčnou volbu. Pane Ježíši, potvrď tuto smlouvu. Amen.

Text Josepha Alleineho v originále (PDF, 75 kB)

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: