Je pravda, že mnozí lidé mezi katolicismem a protestantismem již nedokážou rozlišit, což je však vina protestantů, kteří v ekumeně opustili své kořeny a již proti papeženectví nevystupují. Pak mohou lidé snadno dospět k názoru, že rozdíly nejsou vlastně nijak zásadní a že oba směry jsou v zásadě stejné či velmi podobné. Taková vyjádření, ve kterých protestanté hledají spolupráci s antikristem, problém jen prohlubují. Anderson dokonce řekl, že je – evangelikály – může vést papež zpět k biblické péči o chudé.Papež je však antikrist a jako takový nikoho nemůže přivést zpět k pravým biblickým zásadám o nic více než třeba dalajlama, a to z jednoduchého důvodu, že není pravým křesťanem a nestojí na pravdě Písma (kdyby stál, nebyl by v katolické církvi a už vůbec by ji nemohl vést). Jediné, k čemu může papež někoho dovést, je nebiblické sociální evangelium, které z sociální péče dělá cíl sám o sobě a ne prostředek ke zvěstování Krista ukřižovaného, jeho krvavé smírčí oběti a slavného zmrtvýchvstání.

Účel nesvětí prostředky. Je správné stát proti potratové politice a proti legitimizaci a legalizaci soužití osob stejného pohlaví, ale nelze se pro to spojit jakýmkoliv způsobem s antikristem. Noví evangelikálové se takto znovu odhalují.