Hlas synů Izacharových

O sodomii napsal puritán Thomas Manton, že je to „hřích, který má v sobě dost nečistoty na to, aby poškvrnil i jazyk, jenž o něm mluví.“ Bezpochyby patří mezi hříchy, o nichž je mrzko i mluviti (Ef. 5:12). Jak jsme již zmínili dříve, její rozebírání nás nijak netěší a vskutku bychom o ní raději nemluvili. Stejně tak bychom nejraději ve svých argumentech neodkazovali na obdobné ohavnosti – například ty popsané…

Není žádnou radostí psát o tématu sodomie. Protože se jedná o velikou ohavnost před Hospodinem, rádi bychom se jejímu rozebírání vyhnuli. Žijeme však v době takového odpadnutí a rozšíření nepravosti, že o ní hovořit nezbývá, chceme-li zůstávat věrní Pánu a stát za Jeho pravdou, za vším čistým, svatým a Jemu libým, neboť pravda Písma je z této strany pod zvláštním útokem knížete mocného v povětří a jeho služebníků. Martin Luther…

Co se týče světa, tzv. LGBT hnutí, které si klade za cíl prosazovat zájmy sodomitů, již prakticky zvítězilo. Tu a tam ještě někteří vyjádří nelibost nad nejpokleslejšími způsoby, jakým se homosexuálové prezentují na svých „pochodech hrdosti“ nebo znepokojení nad důsledky snah, aby se jim umožnila adopce, na děti, které by neměly vyrůstat v normální rodině, ale je jich čím dál méně, a i to se týká spíše zemí bývalého východního…

Poznámky k otevřenému dopisu matky dvou sodomitských synů, adresovaného Jimu Wellsovi. Písmo svaté obsahuje tolik varování proti falešným prorokům a tak jasná proroctví o odpadnutí, které má přijít, že křesťané žádné doby nemohli a nemohou mít výmluvu, že o tomto nebezpečí nevěděli. Už Timoteus měl vědět, že „přijde čas, že zdravého učení [lidé] nebudou trpěti, ale majíce svrablavé uši, podlé svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele“ (2. Tim….

Boží lid by měl být rozvažujícím lidem. Jejich znakem je, že v zákoně Hospodinově přemýšlí dnem i nocí. Každého bdění nočního přemýšlí o svém Bohu. Rozpomínají se na dny předešlé, a rozvažují všecky skutky Hospodinovy, a rozjímají nad dílem rukou Jeho. Toto rozjímání by se mělo vztahovat i na jejich dobu, kde se nyní nachází církev i svět, jak se sem dostali a kam budou zřejmě směřovat dále. Pán Bůh…

Je smutnou skutečností, že doby, kdy byl onen zásadní rozdíl mezi protestantstvím a římským katolicismem jasný všem vyznávajícím evangelikálním křesťanům, již pominuly. Ekumenické hnutí obrousilo mysle mnohých, takže již nedokážou prohlédnout pod vnější slupku a dobrat se jádra věci. „Všichni přeci věříme v Pána Ježíše.“ „Oni katolíci to říkají jinak, ale myslí to vlastně stejně.“ „I katolíci uznávají, že Bible je pravda, že musíme mít víru a že jsme spaseni…

Česká reformovaná dogmatika z 19. století – Když Lukáš v úvodu svého evangelia píše jakémusi Teofilovi, vysoce postavenému muži, křesťanu, uvádí, že jej sepsal proto, aby Teofil zvěděl jistotu těch věcí, jimž byl vyučován. V řeckém originále je zde užito slovo katecheo, ze kterého pochází i termín katechismus. Z příkladu Teofila vidíme, že vyučování obrácených ve věcech víry bylo v první církvi běžnou věcí. Když lidé uvěřili, církev dbala na…

Kázání evangelia je jedním z velkých úkolů církve, vyplývajícím z Velkého poslání našeho Spasitele, které nám uložil před svým nanebevzetím, a které trvá, dokud On nepřijde ve slávě podruhé, aby soudil svět a odměnil své věrné. Evangelizovat tedy není pro církev možnost, ale povinnost. To nicméně neznamená, že určité formy kázání evangelia s sebou nenesou rizika a úskalí. Tím nyní nemyslíme rizika spojená s pronásledováním, ale nebezpečí, která májí potenciál…

„Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém.“ (Leviticus 19:17) Apoštol Pavel varoval Timotea, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. V historii církve již nastaly velmi zlé časy takřka všeobecného úpadku, kdy ustydla láska mnohých a kdy vztahy mezi křesťany ani zdaleka nereflektovaly tu lásku, podle které – jak řekl Spasitel – svět pozná Jeho pravé učedníky. V málokterých dobách se ovšem mezi vyznávajícími evangelikálními křesťany, kteří by se hlásili…

Jelikož do Evropy ze Středního východu stále proudí veliký počet islámských migrantů, mezi lidmi na Západě panuje znepokojení. Nicméně i přes toto udivující pozadí papež František nadále podporuje islám. Místo varování lidí před nebezpečím, se kterým musí při náporu migrujících muslimů z celého světa počítat, František se vůbec nevyjádřil k islámskému pronásledování křesťanů z Blízkého východu a Afriky, a ba, i Evropy. Ve skutečnosti je Františkova vstřícnost vůči islámu jednoduše…