Hlas synů Izacharových

„Nevěrně činí Juda, a ohavnost se děje v Izraeli a v Jeruzalémě; nebo poškvrňuje Juda svatosti Hospodinovy, kterouž by milovati měl, pojímaje za manželku dceru boha jiného“ (Malachiáš 2:11). Těžko hledat nějaký sbor, který by nikdy nemusel řešit problém vztahů jeho mládežníků s nevěřícími – snad mimo těch malých, ve kterých se zrovna nenacházejí mladí lidé ve správném věku, nebo těch zcela odpadlých, které už v tom žádný problém nevidí….

Jedenáctá kapitola epištoly Židům nám předkládá jako vzácné příklady mnohé reky víry; na závěr tohoto oddílu nás ovšem apoštol vyzývá, abychom především hleděli „na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího“ (Žd. 12:2). Je to proto, že na rozdíl od Spasitele všichni ostatní byli hříšníci, kteří potřebovali odpuštění hříchů a spasení v Něm. A vskutku,…

Když se prorok Eliáš zvláštním způsobem setkal na Orébě s Hospodinem, který k němu nepřišel ani ve větru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale v hlasu tichém a jemném, uložil mu jeho Bůh pomazat Hazaele za krále nad Syrií, Jéhu syna Namsi za krále nad Izraelem a Elizea syna Safatova za proroka místo sebe. To vše Eliáš zajistil, ať už osobně v případě Elizea, nebo zprostředkovaně skrze Elizea –…

„…kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán…“ (Galatským 3:1). Vzhledem k rozšířenému antiomianismu valná část moderního křesťanstva odmítá závaznost Desatera pro křesťany coby měřítka svatosti, podle kterého mají skrze Ducha ve víře směrovat svůj život, spoléhajíce se ve všem na Krista. (O tom, že poslušností Zákona si nelze vydobýt spásu ani zásluhy před Pánem Bohem, přitom nemůže být mezi znovuzrozenými křesťany sporu.) Když se však zaměříme na jednotlivá přikázání,…

I když to tak protestanté často nevnímají, reformaci lze považovat za jedno z nejvýznamnějších, ne-li vůbec nejvýznamnější probuzení v dějinách církve. O probuzení spíše uvažujeme v poněkud modernějších kontextech, počínaje od Prvního velkého probuzení v Americe přes Druhé velké probuzení v 19. století až po různá menší či větší probuzení ve 20. století (přičemž musíme podotknout, že některá tak zvaná probuzení smutně nebyla pravými probuzeními z Ducha Svatého, ale něco…

O sodomii napsal puritán Thomas Manton, že je to „hřích, který má v sobě dost nečistoty na to, aby poškvrnil i jazyk, jenž o něm mluví.“ Bezpochyby patří mezi hříchy, o nichž je mrzko i mluviti (Ef. 5:12). Jak jsme již zmínili dříve, její rozebírání nás nijak netěší a vskutku bychom o ní raději nemluvili. Stejně tak bychom nejraději ve svých argumentech neodkazovali na obdobné ohavnosti – například ty popsané…

Není žádnou radostí psát o tématu sodomie. Protože se jedná o velikou ohavnost před Hospodinem, rádi bychom se jejímu rozebírání vyhnuli. Žijeme však v době takového odpadnutí a rozšíření nepravosti, že o ní hovořit nezbývá, chceme-li zůstávat věrní Pánu a stát za Jeho pravdou, za vším čistým, svatým a Jemu libým, neboť pravda Písma je z této strany pod zvláštním útokem knížete mocného v povětří a jeho služebníků. Martin Luther…

Co se týče světa, tzv. LGBT hnutí, které si klade za cíl prosazovat zájmy sodomitů, již prakticky zvítězilo. Tu a tam ještě někteří vyjádří nelibost nad nejpokleslejšími způsoby, jakým se homosexuálové prezentují na svých „pochodech hrdosti“ nebo znepokojení nad důsledky snah, aby se jim umožnila adopce, na děti, které by neměly vyrůstat v normální rodině, ale je jich čím dál méně, a i to se týká spíše zemí bývalého východního…

Poznámky k otevřenému dopisu matky dvou sodomitských synů, adresovaného Jimu Wellsovi. Písmo svaté obsahuje tolik varování proti falešným prorokům a tak jasná proroctví o odpadnutí, které má přijít, že křesťané žádné doby nemohli a nemohou mít výmluvu, že o tomto nebezpečí nevěděli. Už Timoteus měl vědět, že „přijde čas, že zdravého učení [lidé] nebudou trpěti, ale majíce svrablavé uši, podlé svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele“ (2. Tim….

Boží lid by měl být rozvažujícím lidem. Jejich znakem je, že v zákoně Hospodinově přemýšlí dnem i nocí. Každého bdění nočního přemýšlí o svém Bohu. Rozpomínají se na dny předešlé, a rozvažují všecky skutky Hospodinovy, a rozjímají nad dílem rukou Jeho. Toto rozjímání by se mělo vztahovat i na jejich dobu, kde se nyní nachází církev i svět, jak se sem dostali a kam budou zřejmě směřovat dále. Pán Bůh…