Hlas synů Izacharových

„…kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán…“ (Galatským 3:1). Vzhledem k rozšířenému antiomianismu valná část moderního křesťanstva odmítá závaznost Desatera pro křesťany coby měřítka svatosti, podle kterého mají skrze Ducha ve víře směrovat svůj život, spoléhajíce se ve všem na Krista. (O tom, že poslušností Zákona si nelze vydobýt spásu ani zásluhy před Pánem Bohem, přitom nemůže být mezi znovuzrozenými křesťany sporu.) Když se však zaměříme na jednotlivá přikázání,…

Dnešní církev je velmi zaměřená na velké počty a rychlý úspěch. Duch doby, která se snaží všechno možné i nemožné udělat instantně, ovlivnil i křesťany. Když se začíná nějaké dílo služby, mnozí se snaží hned na začátku zajistit co největší počty příznivců a podporovatelů takřka bez ohledu na způsob. Typické je to pro různé paracírkevní organizace, které záměrně ve svém ekumenismu stojí jen na velmi obecných krédech, díky čemuž pod…

Věštce Baláma Písmo a zejména Nový zákon předkládá coby velmi negativní příklad, ze kterého si mají všichni vzít veliké varování. Petr, Juda i Jan ve Zjevení jej podávají jako jakýsi typ falešného proroka, v jehož šlépějích kráčejí i jiní falešní proroci po něm, zejména ti, kteří vše činí pro mrzký zisk. A nelze se tomu divit; na Balámovi jen těžko nacházíme něco dobrého. Přes Boží prvotní zákaz se snažil dosáhnout…

Naše tělesná přirozenost je v jádru velmi pohodlná. Člověku je vlastní si věci jak jen může ulehčovat a vyhýbat se námaze, starostem a řešením, najde-li si jen způsob, jak se jimi nezatěžovat. Rádi pečujeme o tělo podle žádostí jeho – proto nás před tím Písmo tak varuje. V ničem více se tato tendence neprojevuje tak, jako u našich duchovních povinností. Na prvním místě se to týká povinnosti činit pokání a…

Pod modlářstvím si většinou představujeme klanění se sochám. Taková představa, ač správná, je však příliš úzká. Modlářství je jakékoliv uctívání a sloužení jinému Bohu než Hospodinu, jakož i ctění a sloužení Hospodinu jiným způsobem, než On přikázal ve svém slově. To je ale vlastně rovněž sloužení jinému Bohu než Hospodinu, Bohu Bible – je to sloužení bohu našich představ, byť jej nazýváme stejně. Jedním z aspektů sloužení Pánu Bohu je…

Žijeme v době, kdy dochází k přenášení duchovních mezníků starodávních prakticky ve všech oblastech. I lidé, kteří se formálně hlásí k evangelikalismu, prosazují pozice, které evangelikální křesťané bez rozdílu denominace historicky měli za nepochybně nebiblické – ať už se to týká evoluce, sodomie, neomylnosti Písma ve všech oblastech a podobně. Jednou z nich je i otázka žen kazatelek. Proč se tak děje, je nasnadě – dotyční jednoduše podléhají tlaku světa…

Po rozdělení království kvůli Roboámově nemoudrosti obyvatelé jak Judy, tak severního Izraele sešli na scestí a nechali se svést k modlářství. Co se týče severoizraelských králů, o všech čteme, že setrvávali v hříších Jeroboáma, syna Nebatova, totiž v modlářství v rozporu s druhým přikázáním, kdy si Hospodina vyobrazili skrze býčky v Bethel a v Dan, kterým se klaněli. Achab nadto přidal modlářství v rozporu s prvním přikázáním, totiž ctění Bále….

Když studujeme, jakým způsobem přistupovali Boží muži v Novém zákoně k výkladu a aplikaci Starého zákona, můžeme vypozorovat různé formy. Někdy se zabývali velmi detailním rozborem jednoho verše – například apoštol Pavel zakládá svůj argument ve 3. kapitole Galatským na tom, že je v Gen. 12:3 a 22:18 užito slovo v jednotném a nikoliv množném čísle. Ale někdy se dívali na události Písma z velkého nadhledu, pozorujíce vývoj Božího království…

I českými médii proběhla zpráva, že papež František v rozhovoru s italským novinářem Eugeniem Scalfarim řekl, že neexistuje peklo coby místo věčného utrpení, ale že nespasené duše jednoduše zmizí, přestanou existovat. Tento teologický názor se nazývá anihilacionismus, z lat. annihilo, redukovat na nic, zničit. Nejedná se ovšem o oficiální pozici římskokatolické církve, takže o to je výrok kontroverznější.

„Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch. (…) Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova“ (Genesis 4:17.26). Čtvrtá kapitola Genesis nám zaznamenává počátek dvou linií, které se posléze vinuly a vinou po celé dějiny lidstva – jedné linie linie bezbožné a vzpurné a druhé zbožné…