Hlas synů Izacharových

Jsou tři věci, které nám Písmo říká o přirozenosti Boží. Za prvé, „Bůh je duch“ (Jan 4:24). V řečtině není žádný neurčitý člen, a říci „Bůh je [nějaký] duch“ je nanejvýš problematické, neboť Jej to staví na stejnou úroveň s ostatními. Pán Bůh je „duch“ v tom nejvyšším slova smyslu. Protože je „duch“, je nehmotný, nemaje viditelnou podstatu. Měl-li by Pán Bůh hmotné tělo, nebyl by všudypřítomný, byl by omezen…

Není pochyb, že v průběhu času se každý jazyk vyvíjí, resp. posouvá jiným směrem – chceme-li se vyhnout hodnocení, zda je daný posun jevem pozitivním či negativním. Do češtiny pronikají nová slova popisující nové skutečnosti, stará nepoužívaná slova z něj začínají vypadávat a v důsledku užívání moderních komunikačních prostředků, zejména textových zpráv a internetového chatování, si lidé zvykli vyjadřovat se jednoduššími, méně komplexními větnými stavbami. Proto se nelze divit, že…

V 19. století vznikla celá řada dnes již velmi rozšířených a „zavedených“ sekt, jako například adventisté, russelité (tzv. svědkové Jehovovi) nebo mormoni. Nicméně mezi vyznávajícími křesťany nebyl jejich vliv tak zásadní, neboť jejich hereze jim byly zřejmé. Mnohem ničivěji zapůsobil nástup racionalistického modernistického liberalismu, který usiloval ostranit z křesťanství jakékoliv nadpřirozené prvky a odmítal vše, co protiřečilo přirozenému lidskému rozumu, povýšenému nade všecky autority. Proto odmítal takřka všechny ortodoxní doktríny…

Když čteme v Božím Slovu o některých, jejichž stav je tak beznadějný, že jim nebude odpuštěno, že se za ně ani nemáme modlit či že pro ně nezůstává již oběti za hříchy, musíme se přirozeně třást: „Kdož by mluvil proti Duchu svatému, nebude jemu odpuštěno, ani v tomto věku, ani v budoucím“ (Mt. 12:32) „Jestiť hřích k smrti; ne za ten, pravím, aby se modlil“ (1. Jan 5:15). „Nebo jestliže…

„…kterýmž před očima Ježíš Kristus prvé byl vypsán…“ (Galatským 3:1). Vzhledem k rozšířenému antiomianismu valná část moderního křesťanstva odmítá závaznost Desatera pro křesťany coby měřítka svatosti, podle kterého mají skrze Ducha ve víře směrovat svůj život, spoléhajíce se ve všem na Krista. (O tom, že poslušností Zákona si nelze vydobýt spásu ani zásluhy před Pánem Bohem, přitom nemůže být mezi znovuzrozenými křesťany sporu.) Když se však zaměříme na jednotlivá přikázání,…

„Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje“ (Efezským 4:3). Nelze popřít, že téma jednoty mezi křesťany v posledním století v církvích a sborech velmi rezonuje. Slova z velekněžské modlitby Pána Ježíše „aby všickni jedno byli“ patří v kontextu ekumenických snah k nejcitovanějším. Úsilí dnešních křesťanů po jednotě má však mnohé nedostatky, ať už máme na mysli jednotu sborovou, denominační nebo mezidenominační. Jelikož však v jejich myslích má jednota přednost před…

O sodomii napsal puritán Thomas Manton, že je to „hřích, který má v sobě dost nečistoty na to, aby poškvrnil i jazyk, jenž o něm mluví.“ Bezpochyby patří mezi hříchy, o nichž je mrzko i mluviti (Ef. 5:12). Jak jsme již zmínili dříve, její rozebírání nás nijak netěší a vskutku bychom o ní raději nemluvili. Stejně tak bychom nejraději ve svých argumentech neodkazovali na obdobné ohavnosti – například ty popsané…

Není žádnou radostí psát o tématu sodomie. Protože se jedná o velikou ohavnost před Hospodinem, rádi bychom se jejímu rozebírání vyhnuli. Žijeme však v době takového odpadnutí a rozšíření nepravosti, že o ní hovořit nezbývá, chceme-li zůstávat věrní Pánu a stát za Jeho pravdou, za vším čistým, svatým a Jemu libým, neboť pravda Písma je z této strany pod zvláštním útokem knížete mocného v povětří a jeho služebníků. Martin Luther…

Co se týče světa, tzv. LGBT hnutí, které si klade za cíl prosazovat zájmy sodomitů, již prakticky zvítězilo. Tu a tam ještě někteří vyjádří nelibost nad nejpokleslejšími způsoby, jakým se homosexuálové prezentují na svých „pochodech hrdosti“ nebo znepokojení nad důsledky snah, aby se jim umožnila adopce, na děti, které by neměly vyrůstat v normální rodině, ale je jich čím dál méně, a i to se týká spíše zemí bývalého východního…

Ve středověké Evropě se konaly v průběhu let mnohé teologické disputace, často v rámci koncilů, kterých se účastnila i řada mnichů z různých řádů, kteří se často na probíraných otázkách nemohli shodnout, protože jejich řády byly založeny na různých vizích a měly jiné důrazy. Je však zajímavé že možná ten nejdůležitější mnišský spor k žádné ústní disputaci mezi jeho aktéry nevedl. Máme na mysli samozřejmě spor o odpustcích mezi (tehdy)…