Hlas synů Izacharových

Enoch je patrně nejznámější biblickou postavou v poměru k tomu, kolik je o něm napsáno, snad s výjimkou jeho syna Matuzaléma. Ač jej zmiňuje jen šest veršů Starého Zákona a tři verše Nového Zákona, zná jej prakticky každý vyznávající křesťan, a to přesto, že biblická neznalost se tak rozmohla, že by si mnozí nedovedli zařadit jiné osobnosti, o kterých toho čteme mnohem více. Nicméně obeznámenosti s Enochem se nelze divit,…

„Odpověděli Sidrach, Mizach a Abdenágo, a řekli králi: My se nestaráme o to, ó Nabuchodonozoře, co bychom měli odpovědíti tobě. Buďto že Bůh, jehož my ctíme, (kterýž mocen jest vytrhnouti nás z peci ohnivé rozpálené, a tak z ruky tvé, ó králi), vytrhne nás, buď že [nevytrhne,] známo buď tobě, ó králi, žeť bohů tvých ctíti a obrazu zlatému, kterýž jsi postavil, klaněti se nebudeme“ (Daniel 3:16-18). Třetí kapitola knihy…

„Zatím shromáždil Amaziáš lid Judský, a ustanovil po domích otcovských čeledí jejich hejtmany a setníky, po všem Judstvu a pokolení Beniaminovu, a sečtl je od dvadcítiletých a výše, a našel jich třikrát sto tisíc vybraných mužů bojovných, kopidlníků a pavézníků. Najal také ze mzdy z Izraele sto tisíc mužů udatných ze sta hřiven stříbra. Muž pak Boží přišel k němu, řka: Ó králi, nechť netáhne s tebou vojsko Izraelské; nebo…

„Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude“ (Žalm 137:9). Pán Ježíš na začátku své veřejné služby v synagoze povrdil slova proroka Izaiáše, že byl poslán kázati evangelium chudým a uzdravovati zkroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti soužené v svobodu, a zvěstovati léto Páně vzácné. A to vskutku činil; nicméně ne vždy byla Jeho slova lidem příjemná a lehce stravitelná. Při jedné příležitosti…

„Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém.“ (Leviticus 19:17) Apoštol Pavel varoval Timotea, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. V historii církve již nastaly velmi zlé časy takřka všeobecného úpadku, kdy ustydla láska mnohých a kdy vztahy mezi křesťany ani zdaleka nereflektovaly tu lásku, podle které – jak řekl Spasitel – svět pozná Jeho pravé učedníky. V málokterých dobách se ovšem mezi vyznávajícími evangelikálními křesťany, kteří by se hlásili…

Učení o oddělení od bludu, falešných učitelů a zkompromisovaných bratří není už dlouho v církvi populární (bylo-li kdy vůbec). Mnozí by dnes i popírali jeho pravdivost. Boží Slovo o oddělení však jasně hovoří: „A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami?…

Každý křesťan jistě dobře zná onu událost, kdy za Pánem Ježíšem přišel onen bohatý mládenec s otázkou, co má činiti, aby obdržel věčný život; o onom muži se píše ve všech synoptických evangeliích, a také se o něm vcelku pravidelně káže či v kázání aspoň zmiňuje jakožto o výstražném případu. Jak smutnou a tragickou událost nám zde Písmo popisuje! Člověk přichází ke Kristu s otázkou a odchází od Něj zarmoucen,…

Láska se dnes v církvi skloňuje ve všech pádech. V principu by na tom nebylo nic špatného, ba naopak; nicméně jelikož se až příliš často láska v praxi staví do protikladu vůči jiným duchovním povinnostem, které Písmo předkládá jak jednotlivcům, tak církvím (například biblická kázeň, oddělení od bludu a neposlušnosti a podobně), jako by se spolu navzájem vylučovaly, je otázkou, nakolik toto volání vychází z upřímného zájmu po rozšíření pravé…

„Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“ (Matouš 7:1) „Suďte spravedlivým soudem.“ (Jan 7:24) Slova Pána Ježíše Krista z kázání na hoře o souzení jsou dozajista jedny z nejcitovanějších z celé Bible. Znají je i nevěřící, a vyznávající křesťané je často užívají. Pro některé se jedná dokonce o nejoblíbenější verš, řekli bychom – alespoň dle toho, jak často jej citují oproti jiným veršům Písma. Pro mnohé se stal štítem a pavézou proti takřka…

„Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční.“ (2.Tim. 3:1)  Druhou epištolu Timoteovi psal svatý apoštol nejspíše nedlouho před svou mučednickou smrtí. Můžeme ji tedy vnímat jako jakousi závěť, poslední slova; při takových příležitostech si lidé dávají obzvláštní pozor, co říci, co sdělit, co odkázat druhým a nač jim poukázat. Pavel tedy svého syna u víře zvláštním způsobem napomíná a povzbuzuje, aby jej věrně následoval v jeho zápasu…