Hlas synů Izacharových

„Přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj“ (1. Královská 20:32). Král Achab je smutným dokladem pravdivosti verše: „Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu“ (Iz. 26:10). I když mu Hospodin projevoval milost za milostí, nijak mu to neprospělo; jeho život nakonec…

„Jděte vy sami muži, a služte Hospodinu, nebo toho vy toliko žádáte“ (Exodus 10:11). Líčení o vyjítí Izraele z Egypta patří mezi nejznámější biblické události, o kterých se lidé z křesťanských rodin naučí od nejútlejšího věku; aspoň stručně s nimi však bývají obeznámeni i nevěřící, byť je smutně berou jako nějakou pohádku a ne jako skutečnou historii, jíž také jsou. Deset ran egyptských je pojmem, a každý pravý Písmák by…

„Oklamavatelný jest kůň k spomožení, aniž ve množství síly své vytrhuje“ (Žalm 33:17). V celé historii vojenství – až do doby relativně nedávné – hrálo jednu z nejvýznamnějších rolí jezdectvo, aspoň v kulturách, které koně znaly a měly. Jízda častokrát bitvy vysloveně rozhodovala, a to jak ve starověku, středověku i novověku. Mongolové, kteří jako snad jediní v historii vytvořili čistě jezdeckou armádu, dokonce ovládli více než pětinu zemského povrchu a…

„Věrou Mojžíš, narodiv se, ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých, proto že viděli krásné pacholátko, a nebáli se rozkazu královského“ (Židům 11:23). Na událost, kdy Jochebed připravila pro svého novorozeného syna ošatku ze sítí a vložila do Nilu, kde jej našla faraonova dcera, se přirozeně díváme především z pohledu Mojžíše a jeho matky. Jaká zkouška víry pro ní musela být, skrývat miminko přede všemi, a pak jej poslat…

„Nevěrně činí Juda, a ohavnost se děje v Izraeli a v Jeruzalémě; nebo poškvrňuje Juda svatosti Hospodinovy, kterouž by milovati měl, pojímaje za manželku dceru boha jiného“ (Malachiáš 2:11). Těžko hledat nějaký sbor, který by nikdy nemusel řešit problém vztahů jeho mládežníků s nevěřícími – snad mimo těch malých, ve kterých se zrovna nenacházejí mladí lidé ve správném věku, nebo těch zcela odpadlých, které už v tom žádný problém nevidí….

„Vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti, nezvetšela roucha vaše na vás, a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich“ (Deuteronomium 29:5). Tato slova říkal Mojžíš již na samotném konci své služby, těsně předtím, než Izrael pod vedením Jozue přešel Jordán a začal dobývat Kanán. Čtyřicetileté putování pouští bylo téměř u konce. Stará generace, která pro nevěru nevešla do země zaslíbené, již vymřela. Izrael nyní tábořil na východní straně Jordánu…

Jedenáctá kapitola epištoly Židům nám předkládá jako vzácné příklady mnohé reky víry; na závěr tohoto oddílu nás ovšem apoštol vyzývá, abychom především hleděli „na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýž místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího“ (Žd. 12:2). Je to proto, že na rozdíl od Spasitele všichni ostatní byli hříšníci, kteří potřebovali odpuštění hříchů a spasení v Něm. A vskutku,…

Když se prorok Eliáš zvláštním způsobem setkal na Orébě s Hospodinem, který k němu nepřišel ani ve větru, ani v zemětřesení, ani v ohni, ale v hlasu tichém a jemném, uložil mu jeho Bůh pomazat Hazaele za krále nad Syrií, Jéhu syna Namsi za krále nad Izraelem a Elizea syna Safatova za proroka místo sebe. To vše Eliáš zajistil, ať už osobně v případě Elizea, nebo zprostředkovaně skrze Elizea –…

Charles Spurgeon v jednom kázání, které kázal už ve svých dvaadvaceti letech, podotkl, že bezbožný král Manases je jednou z nejpozoruhodnějších postav svaté historie, aspoň pokud jde o hříšníky, jenž došli milosti a spásy. Vedle apoštola Pavla – který se obrátil takřka v mžiku oka, když v jednom okamžiku myslel jen na hubení nenáviděných křesťanů, a v druhém ležel v prachu přemožen mocí Kristovou – a zločince na kříži patří…

„Poznal pak Kain ženu svou, kterážto počala a porodila Enocha. I stavěl město, a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch. (…) Setovi pak také narodil se syn, a nazval jméno jeho Enos. Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova“ (Genesis 4:17.26). Čtvrtá kapitola Genesis nám zaznamenává počátek dvou linií, které se posléze vinuly a vinou po celé dějiny lidstva – jedné linie linie bezbožné a vzpurné a druhé zbožné…