Hlas synů Izacharových

„I soudil Samuel Izraele po všecky dny života svého. A chodě každého roku, obcházel Bethel a Galgala i Masfa, a soudil Izraele na všech těch místech.“ (1. Samuelova 7:15-16) Proroka Samuele nám Duch Svatý v Písmu představuje jako výjimečného, věrného služebníka Božího, se kterým byl Hospodin a nedopustil padnouti žádnému slovu jeho na zem (1. Sam. 3:19). Jeho věrnost ve službě osvědčil dokonce i onen zpronevěřilý lid, který si vzpurně…

David byl mužem podle Božího srdce, přesto však nebyl – jako každý jiný z milosti ospravedlněný hříšník – ani zdaleka dokonalý. Jeho slabost vidíme mimo jiné ve výchově starších synů, z nichž většina dopadla špatně. Amnon, kterému otec nic neodepřel, těžce zhřešil proti své nevlastní sestře a byl ze msty zavražděn Absolonem, který se pak proti Davidovi otevřeně vzbouřil a usiloval mu o život. Adoniáš, kterého otec nikdy nezarmoutil, aby…

„Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou“ (Římanům 12:1) Celé Boží Slovo je nevyčerpatelnou studnicí Božího zjevení a moudrosti, ze které lze čerpat znovu a znovu, a jsme jím vždy očerstveni a vyučeni – samozřejmě za předpokladu, že v našem životě působí Duch Boží a že Písmům cele věříme a nepřevracíme je ke své vlastní záhubě. Proto…

„I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu: Takto praví Hospodin: (…) Víces ctil syny své nežli mne“ (1. Samuelova 2:27.29). Doba soudců byla v dějinách Izraele obdobím značně nestálým. Veliká vítězství střídaly hluboké pády. Soudci, které Hospodin povolával, byli velmi rozdílní, od velikých služebníků Božích, o nichž čteme jen málo negativního, jako třeba Otoniel, až po ty, jejichž život je v mnoha ohledech smutným čtením, jako třeba Samson….

Období začátku druhé poloviny 19. století přineslo v Anglii velký zlom v oblasti lékařství, jak v chápání příčin vzniku nakažlivých nemocí, tak dalších epidemiologických zákonitostí. Už před několika desetiletími se do Londýna z Asie dostala cholera, která z něj poté na dlouhou dobu nikdy zcela nevymizela, ale propukala znovu a znovu v menších či větších epidemiích. Vzhledem k tomu, že tehdy obecně přijímaná teorie vzniku nemocí – miasma, tj. špatný…

V posledních letech má naše společnost v podstatě všechny církve spojené s tzv. církevními restitucemi, kdy stát na základě zákona o majetkovém vyrovnání a navazujících smluv o vypořádání vrátil českým církvím, především církvi římskokatolické, majetek, který jim byl komunisty zabrán, a dal náhrady za to, co již vrátit z různých důvodů, faktických i právních, nešlo; tyto náhrady se mají vyplácet postupně až do roku 2043, přičemž každým rokem se budou…

„I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy“ (Lukáš 4:16). I vstal, aby četl. I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu, a zvěstovati léto Páně vzácné….

„Vím skutky tvé, že máš jméno, že jsi živ, ale jsi mrtvý.“ (Zj. 3:1) Máloco je pro dnešního člověka – křesťana i nekřesťana – méně atraktivního a méně relevantního, než mrtvá církev. O církev, která nežije, dnes nikdo nemá zájem. Lidé – a zejména mladí lidé – dnes již většinou nevydrží v mrtvé, chladné organizaci, která funguje jen ze setrvačnosti, kvůli tradici, protože byli celý život zvyklí tam chodit. A…

„I řekl Hospodin Mojžíšovi: Aj, já dám vám chleba s nebe jako déšť“ (Exodus 16:4). Manna, kterou Hospodin seslal Izraeli, aby ji živil na poušti, byla vskutku něčím zvláštním – byl to pokrm, jenž v celé historii okusily jen dvě nebo tři generace, v principu jen z jednoho národa, nepočítáme-li onen „přimíšený lid“, který s ním vyšel z Egypta. Všichni po nich o ní mohli jen slyšet nebo číst –…

„Přišli k králi Izraelskému a řekli: Služebník tvůj Benadad praví: Prosím, nechť jsem zachován při životu. Kterýž řekl: Což jest ještě živ? Bratr tě můj“ (1. Královská 20:32). Král Achab je smutným dokladem pravdivosti verše: „Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu“ (Iz. 26:10). I když mu Hospodin projevoval milost za milostí, nijak mu to neprospělo; jeho život nakonec…