Sedm otázek proroka Amose
Období začátku druhé poloviny 19. století přineslo v Anglii velký zlom v oblasti lékařství, jak v chápání příčin vzniku nakažlivých nemocí, tak dalších epidemiologických zákonitostí. Už před několika desetiletími se do Londýna z Asie dostala cholera, která z něj poté na dlouhou dobu nikdy zcela nevymizela, ale propukala znovu a znovu v menších či větších epidemiích. Vzhledem k tomu, že tehdy obecně přijímaná teorie vzniku nemocí – miasma, tj. špatný vzduch – byla mylná, tehdejší společnost nedokázala choleře účinně čelit. Změnu přineslo až úsilí známého doktora Johna Snowa, mj. vynálezce dávkované anestezie, který při lokální epidemii cholery ve čtvrti Soho v roce 1854 prokázal na základě pečlivé statistické analýzy, že jejím původem byla kontaminovaná studna na ulici Broad Street (bakterii Vibrio cholerae, která choleru způsobuje, přitom samozřejmě ještě neznal). Zajímavé je, že některá důležitá data pro něj opatřil anglikánský kněz Henry Whitehead, jehož soukromý výzkum mezi místními farníky pomohl doplnit některá slepá místa ve Snowových datech.
Na základě zjištění dr. Snowa (vedle dalších důvodů) začali londýnští volení představitelé – konkrétně jimi vytvořená Metropolitní komise pro kanalizaci – budovat velký kanalizační systém, který posléze zlepšil hygienickou situaci natolik, že cholera z Londýna prakticky vymizela. V roce 1866 však kanalizace nebyla zcela dokončená, takže v East Endu vypukla poslední lokální epidemie cholery ve městě – vyžádala si něco přes 5 tisíc životů z více než 2 a půl milionu tehdejších obyvatel anglické metropole. V té době již v Londýně působil známý kazatel Charles Haddon Spurgeon; za dob cholery navštěvoval nemocné a buď jim poskytoval útěchu připomenutím evangelia coby znovuzrozeným ovečkám Božím, nebo se je coby ztracené hříšníky na poslední chvíli snažil vytrhnout z moci pekla, když je vedl k pokání a víře ve všemocného Spasitele. A jelikož byl Spurgeon duchovním mužem, nemohl nevnímat za těmito událostmi Boží ruku a nevyučovat své posluchače, jak správně tehdejším událostem porozumět podle Písma svatého. Čti více…
Boží varování v době pandemie
Nedávno jsme se již zabývali nějakými aplikacemi, které si má vzít Boží lid – jenž by měl všechno, co se okolo něj děje, zvažovat duchovně – k srdci. Jelikož přes různá uvolňování s námi koronavirus a jeho důsledky, zdravotní, sociální, politické, ekonomické i jiné, ještě zůstanou, je na místě toto téma ještě nepřejít, ale zamýšlet se nad ním z dalších úhlů pohledu. „Jednou mluvil Bůh, dvakrát jsem to slyšel“ (Ž….
Čti více...Jan Amos Komenský: Přemyšlování o dokonalosti křesťanské
Tam, kde Hospodin působí, je rovněž velmi aktivní satan, který se snaží dílo Boží překazit, nebo aspoň zasít semena hříchu a nevěry, která by vyklíčila později. A když se mu nepodaří ani to, aspoň se ve své ďábelské zlosti snaží jim způsobit co nejvíc zla, jak čteme ve Zjevení: „A když uzřel drak, že jest svržen na zem, honil ženu tu, kteráž porodila toho pacholíka. (…) I rozhněval se drak…
Čti více...Sociální odstup tělesný a duchovní
„Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou, než synové světla v svých věcech“ (Lukáš 16:8). V souvislosti s výskytem koronaviru SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc COVID-19, v České republice zavedl náš stát mnohá opatření, aby se omezilo – a postupně zastavilo – jeho šíření a aby se naše zdravotnictví, které nemá nevyčerpatelné kapacity, nezhroutilo pod náporem příliš mnoha nemocných v příliš krátkém čase. Počet nakažených lidí roste nějakou dobu exponencionálně, ale pokud…
Čti více...Dva šarty
V posledních letech má naše společnost v podstatě všechny církve spojené s tzv. církevními restitucemi, kdy stát na základě zákona o majetkovém vyrovnání a navazujících smluv o vypořádání vrátil českým církvím, především církvi římskokatolické, majetek, který jim byl komunisty zabrán, a dal náhrady za to, co již vrátit z různých důvodů, faktických i právních, nešlo; tyto náhrady se mají vyplácet postupně až do roku 2043, přičemž každým rokem se budou…
Čti více...Nuž Bohu děkujme (Nun danket alle Gott)
S ohledem na současnou situaci s šířením nemoci COVID-19 připomínáme starší článek, v této době velmi aktuální. ————————————————————————— Mnoho vzácných Žalmů, které po tisíciletí potěšovaly Boží lid, vzniklo v době velikých soužení žalmisty – obvykle Davida. V některých případech i nadpisy poukazují na konkrétní událost, při níž Žalm vznikl a na co se odkazuje. „Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým“ (Ž. 3:1). „Přednímu z kantorů, vyučující žalm Davidův….
Čti více...Soupis milostí Matthewa Henryho
Kdyby si lidé měli vybavit nějakou událost z britských dějin 60. let 17. století, patrně by jim přišel na mysl hlavně Velký požár Londýna roku 1666. To je událost velmi známá, nicméně v tomto desetiletí se stalo ještě něco významnějšího, s dlouhodobějším dopadem. V květnu roku 1662 parlament schválil tzv. Zákon o jednotnosti (Act of Uniformity), podle kterého všichni kazatelé anglikánské církve museli dodržovat předepsanou liturgickou formu bohoslužby a mít…
Čti více...William Tyndale, zbrojíř armády reformace
Na otázku, který jednotlivec nejvíce ovlivnil angličtinu, by většina lidí odpověděla, že William Shakespeare. Odpověď to není vůbec špatná, protože Shakespeare byl vpravdě mistrem svého jazyka a počátky moderní angličtiny se skutečně kladou do jeho období. Slavný básník a dramatik má však v této věci zdatnou konkurenci v muži o několik generací starším – Williamu Tyndalovi (1494-1536). Co se týče rozsahem díla, Tyndale se s Shakespearem srovnávat nemůže, ale pokud…
Čti více...Tři omyly při získávání duší
„I přišel do Nazaréta, kdež byl vychován, a všel podlé obyčeje svého v den sobotní do školy“ (Lukáš 4:16). I vstal, aby četl. I dána jemu kniha Izaiáše proroka. A otevřev knihu, nalezl místo, kdež bylo napsáno: Duch Páně nade mnou, proto že pomazal mne, kázati evangelium chudým poslal mne, a uzdravovati skroušené srdcem, zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění, a propustiti ssoužené v svobodu, a zvěstovati léto Páně vzácné….
Čti více...Arthur W. Pink: Hněv Boží
Je smutné vidět tolik vyznávajících křesťanů, o kterých se zdá, že Boží hněv považují za něco, zač se musí omlouvat, nebo alespoň že si přejí, aby nic takového nebylo. Zatímco někteří by nešli tak daleko, aby otevřeně přiznali, že jej považují za vadu na Božím charakteru, přesto na něj ani zdaleka nenahlížejí s potěšením, neradi nad ním přemýšlí a zřídkakdy, slyší-li o něm zmínku, se v jejich srdci proti němu…
Čti více...
Přidej