Google

Perly Matthewa Henryho: Ester 5,1-8

Datum:Září 14, 2014
Komentáře
Přidej

Kniha Ester je jedinou knihou v Bibli, která vůbec nezmiňuje Pána Boha. Hospodina v ní ovšem přesto můžeme vidět v každé kapitole – byť jaksi „za oponou“ – jak podivuhodně řídil všechny události, ať už zlé či dobré, pro moudré a svaté záměry. Tato kniha je tak velikou učebnicí Boží prozřetelnosti, a z toho důvodu v ní také o Pánu Bohu výslovně nečteme. Když se něco přihodí nám, nezjeví se nám anděl z nebe, aby nám řekl, že se to vše stalo řízením Boží prozřetelnosti; musíme tomu jednoduše věřit, podle zaslíbení Písma, že „milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podle uložení Jeho povoláni jsou.“ Podobně i v knize Ester sice nemáme výslovně napsáno, že to či ono učinil Pán Bůh sám, ale můžeme tomu přesto směle věřit.

Komentátor Písma Matthew Henry si byl vskutku velmi vědom, jak zřetelně mohou znovuzrozené Boží děti Pána Boha v celé knize Ester vidět, i když se o Něm přímo nedočtou. Proto ve svém, komentáři vzácně kombinuje velmi praktické aplikace s vedením čtenářů k plné důvěře v Boží ochranu a v Jeho prozřetelné vedení ve všech situacích. I v této knize však neopomíjí, že středem všeho Písma je Kristus sám, a využívá každé, byť i sebemenší příležitosti, kterou by jiný minul, k poukázání na Jeho milost, zde konkrétně coby našeho Prostředníka, který nás jako nejlepší Přítel a Spomocník uvádí před trůn milosti. Odstavec, ve kterém Matthew Henry dává do kontrastu situaci Ester, která přicházela k Asverovi, a situaci naší, když přicházíme k Bohu Otci před trůn milosti, je tak obzvlášť bohatý a zvláštním způsobem vede k hlubšímu přemýšlení a rozjímání. Kéž nám dá svatý Hospodin ze své milosti v Písmu ještě více vidět našeho Pána a Spasitele a Jeho duchovní krásu a všechny poklady moudrosti s známosti v něm skryté, a to i skrze místa, u kterých by nás třeba dříve ani nenapadlo, že to je možné.

Ester předstupuje před krále

Zde máme I. Esteřino statečné přistoupení ke králi, verš 1. Když uplynula doba vyhrazená půstu, neztrácela již čas, ale třetího dne, když byl účinek její pobožnosti v její duši stále čerstvý, oslovila krále. Když je srdce rozšířeno v obecenství s Pánem Bohem, bude též povzbuzeno, aby pro Něj trpělo. Někteří se domnívají, že třídenní půst trval jen jeden celý den a dvě celé noci, v nichž nejedli vůbec žádné jídlo, a že je nazván třídenním v podobném smyslu, jako když Kristus takto ležel v hrobě. Tento výklad podporuje to, že se třetího dne královna objevila u dvora. Rozhodnutí, kterými mají být překonány problémy a nebezpečí, by měla být uskutečňována bez zbytečného odkladu, jinak vychladnou a ochabnou. Co činíš, musíš učinit odvážně, čiň to spěšně. Nyní na se vzala své královské roucho, aby se lépe králi doporučila, a odložila své roucho postní. Oblékla si své nejlepší oblečení, ne pro své vlastní potěšení, ale pro svého manžela; v její modlitbě, kterou nacházíme v Apokryfech, se takto obrací na Pána Boha (Ester 14:17): “Ty znáš nevyhnutedlnou nouzi mou, a že v ošklivosti mám znamení nádhernosti své, kteréž jest na hlavě mé, ve dnech, v nichž se ukazuji,” atd. Nechť se ti, jejichž postavení je zavazuje nosit bohaté šaty, takto učí být pro ně mrtvými, a nečinit je svou ozdobou. Ester tak stála ve vnitřním nádvoří naproti králi,očekávajíc svůj rozsudek, mezi nadějí a obavami.

II. Příznivé přijetí, které jí král prokázal. Když ji uzřel, získala v jeho očích přízeň. Autor apokryfů a Josephus Flavius říkají, že si s sebou vzala dvě služebné; na jednu z nich se opírala, zatímco druhá nesla její vlečku, — že její tvář byla veselá a velmi přívětivá, ale její srdce bylo sevřeno — že král, nasazujíc výraz, který se skvěl majestátem, zpočátku vypadal velmi zavile, načež Ester zbledla, omdlela a svěsila se na hlavu služebné, která šla s ní, ale pak Pán Bůh změnil ducha krále a on se v obavě zvedl ze svého trůnu, vzal ji do náruče, až přišla k sobě, a utěšil ji milujícími slovy. Zde však pouze čteme,

1. Že ji ochránil před zákonem a ujistil ji o její bezpečnosti tím, že k ní vztáhl zlatou berlu, žezlo (verš 2), kterého se vděčně dotkla na jeho konci, čímž se mu prezentovala jako pokorný prosebník. Tak statečně zacházela s Bohem a přemohla, jako Jákob, a proto statečně zacházela i s lidmi. Ten, kdo ztratí svůj život pro Pána Boha, jej zachrání, nebo jej nalezne v lepším životě.

2. Že ji povzbudil, aby promluvila (verš 3): Co jest tobě, královno Ester, a jaká jest prosba tvá? Tak dalek byl toho, počítat ji za přestupníka, že se zdál potěšen, že ji vidí, a že si přál ji vyjít vstříc. Ten, jenž se rozvedl s jednou ženu proto, že nepřišla. když pro ni poslal, by neměl být příliš přísný na jinou, která přišla, když pro ni neposlal. Pán Bůh může naklonit srdce lidí, velikých lidí, i těch, kteří jednají nanejvýš svévolně, jak se Mu zlíbí, k nám. Ester se obávala, že zahyne, ale dostala slib, že obdrží, oč by jen mohla žádat, byť by to byla i polovina království. Vizme, že Pán Bůh ve své prozřetelnosti často předchází obavám a překonává naděje svého lidu, a to zejména, když se se vystavují riziku pro jeho věc. Vyvoďme si z této události, podobně, jak to náš Spasitel činí z podobenství o nespravedlivém soudci, povzbuzení, abychom se vždy modlili k našemu Bohu, a neochabovali, Lukáš 18:6-8. Slyšme, co říká tento pyšný král: (“Co je tvá žádost, a jaká jest prosba tvá? Bude ti to dáno“) – a což by pak Pán Bůh neslyšel a neodpověděl na modlitby vyvolených svých, volajících k Němu dnem i nocí? Ester přišla k pyšnému a panovačnému člověku; my přicházíme k Bohu lásky a milosti. Ona nebyla povolána; my jsme: Duch praví: Pojď, a nevěsta říká: Přijď. Ona proti sobě měla zákon; my máme v náš prospěch slib, mnohý slib: Proste, a bude vám dáno. Ona neměla přítele, který by ji uvedl nebo se za ni přimlouval, ba naopak, králův oblíbenec byl jejím nepřítelem; ale my máme u Otce Přímluvce, v němž se Mu dobře zalíbilo. Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti.

3. Že vše, co žádalo, aby pro ni udělal, bylo, aby ráčil přijít na hody, které pro něj připravila, a spolu s ním přivedl Amana, Est. 5:4-5. Tímto (1.) mu naznačila, jak moc si cenila jeho přízně a společnosti. Ač mohla žádat o cokoliv, po jeho přízni toužila více než po čemkoliv jiném a dala by pro ni cokoliv. (2.) Zkoušela, jak jí byl nakloněn, neboť, pokud by toto odmítl, bylo by k ničemu předkládat svou druhou žádost. (3.) Snažila se jej přivést do dobré nálady a obměkčit jeho ducha, aby byl citlivější a lépe naň zapůsobila stížnost, kterou mu musela přednést. (4.) Potěšila ho tím, že si předcházela Amana coby jeho oblíbence, a že pozvala toho, o jehož společnosti věděla, že ji má rád, a o kom si přála, aby byl přítomen, když předloží svou stížnost; neboť nechtěla o něm říci nic, co by se mu neodvážila říci do očí. (5.) Doufala, že na hodech s vínem bude mít lepší a příznivější příležitost, jak přednést svou žádost. Moudrost je užitečná k tomu, aby ukazovala, jak vyjít s některými lidmi, se kterými se těžko jedná, a jak u nich zabrnkat na správnou strunu.

4. Že král ochotně přišel a nařídil Amanovi, aby šel s ním (verš 5), což bylo známkou náklonnosti, kterou k ní stále choval; pokud opravdu zamýšlel zahubit ji i její lid, nebyl by přijal pozvání na její hostinu. Tam se znovu laskavé dotazoval: (“Jaká jest žádost tvá?“) a potvrdil svůj velkorysý slib, že jí to bude dáno, by pak i žádala až do polovice království (verš 6), což bylo příslovečné vyjádření, kterým ji ujistil, že jí neodepře nic rozumného. Použil ho i Herodes, Marek 6:23.

5. Že v tu chvíli Ester nepovažovala za vhodné žádat i nic víc, než aby ráčil přijmout pozvání na jiné hody druhého dne v její komnatě, a Amanovi s ním (Est. 5:7-8), naznačujíc mu, že pak mu dá vědět, oč jí skutečně šlo. Tento odročení hlavního návrhu může být přičteno, (1.) Esteřině prozíravosti; doufala tak, že si jej ještě nadále získá a zavděčí se mu. Možná, že nyní, když měla přednést svou žádost, její srdce pokleslo, a tak si přála oddat ještě nějaký čas modlitbě, aby jí Pán Bůh dal výřečnost a moudrost. Pravděpodobně věděla, že takové odkládání bude dobře přijato jako výraz velké úcty, kterou vůči králi chovala, a její neochoty na něj příliš naléhat. To, oč se žádá ukvapeně, bývá rychle odmítnuto, ale oč se žádá s posečkáním, si zaslouží být bráno v úvahu. (2.) Boží prozřetelnosti, která položila Ester na srdce, aby svůj návrh o den odložila; nevěděla proč, ale Pán Bůh věděl, že to, co se má stát té noci, podpoří její záměr a připraví cestu jejímu úspěchu, aby Aman dorazil v nejvyšším hněvu vůči Mordecheovi a mohl tak začít padat před obličejem jeho. Židé možná Ester vinili z liknavosti a někteří z nich začali zpochybňovat její upřímnost nebo alespoň její horlivost; ale následující události jejich nedůvěru vyvrátily, a všechno dopadlo, jako nejlépe mohlo.

Přidej komentář:

(Upozorňujeme přispěvatele, že vzhledem k množství spamu s pochybnými odkazy jde každý příspěvek s odkazem automaticky do koše. Děkujeme za pochopení.)

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Předchozí příspěvek:

Další příspěvek: